Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Konec svobodné éry

Jestli jsem do něčeho po převratu před téměř třiceti lety vkládal veliké naděje, pak to byla možnost malého soukromého podnikání, které tu bolševik zlikvidoval snad nejbrutálněji z celého východního bloku.

Předpokládal jsem, že tak jako mně i mnoha lidem vadilo chození do zaměstnání a poslouchání nadřízených (vesměs tradičně přiblblých) a raději se osamostatní a povedou si svoji práci po vlastní linii a také na vlastní zodpovědnost.

Ty začátky nebyly vůbec jednoduché, a kdo v devadesátých letech s podnikáním začínal, jistě si na to také vzpomene. Ale už tehdy (a to byly tehdy zlaté časy) existovala určitá apriorní podezřívavost k živnostníkům a podnikatelům. Samozřejmě ne všichni měli za cíl poctivou a zodpovědnou práci, jako vždy se našla celá řádka zlatokopů (ostatně, který z dnešních miliardářů si vydělal svůj první milion poctivě?), ale mám na mysli spíše ty jednotlivce, kteří raději převzali své životy do vlastních rukou a snažili se.

Když si vybavuji například nákupy u tehdy převážně státních velkovýrobců, byl zaveden v počátku takový zvyk, že živnostník musel mít v bance veden běžný účet, ale za dodané zboží nevystavoval sám platební příkazy za fakturu, nýbrž dodavatel si směl automaticky z účtu potřebnou částku odúčtovat. Ne vždy zcela podle skutečně dodaného zboží. Stalo se mi tedy, že si sodovkárna odúčtovala z mého účtu vyšší částku a trvalo mi tedy více než půl roku z nich ty peníze dostat zpět (už po ukončení podnikání).

Obdobně byly problémy s platební morálkou odběratelů, kdy člověk sám se za faktury snažil platit včas, ale řada odběratelů překračovala termíny splatnosti jako na běžícím pásu a u podkapitalizovaných začínajících firem samozřejmě ty peníze dramaticky scházely.

Ale musím říct jednu věc: ani na chvilku mě nenapadlo v tehdejší době v účetnictví zašvindlovat byť jediný halíř (ne, nebojte, svatozář mi neroste). Prostě jsem nepokládal za správné podvádět; z nějakého vnitřního přesvědčení, snad výchovy. A také proto, že člověk vycházel z toho, že dostal za strany státu nějakou důvěru a neměl by ji zklamat. A věřím tomu, že nás tehdy byla takových většina.

Ale i tak se do podnikání pustila poměrně široká paleta poctivých lidí a úřady do podnikání příliš nezasahovaly, takže se člověk uživil, byť to povětšinou nebylo k nějakému okamžitému zbohatnutí — ostatně, to asi nikdo nečekal. Kromě vydělaných peněz měl člověk dobrý pocit na duši, že je nezávislým a svou činností snad přináší i nějaké potěšení a radost druhým.

Zdá se, že tato hra definitivně skončila posledními opatřeními strany a vlády — eh, co to plácám, v dnešním provedení tedy demokratických stran a demokratické vlády. Z podnikání se v posledních letech vlastně stalo více papírování, více dozorování, více šikanování a více pokutování ze strany státu a svoboda se z něj kamsi ztratila společně s radostí. V dnešním režimu bychom řekli, že u podnikání zůstane jen ten, kdo chce opravdu tvrdě a ve velkém vydělávat peníze (tudíž si pořídí více zaměstnanců a dostatečnou administrativu) případně, dokud si nenajde dostatečně kvalitní zaměstnání jako náhradu.

 

Ze všech okresních měst a vesnic slyšíme stejná svědectví, jak zavírají malé obchůdky, hospůdky, papírnictví i trafiky, které prostě takovýto nátlak státu nemohou ustát. O trhovcích nemluvě.

Ministr financí se samozřejmě snaží tento prudký úbytek živností bagatelizovat a tvrdí, že to je zcela běžná obměna, ale není to pravda. Ten prostor svobody byl buď záměrně, anebo z hlouposti zničen. Nejsmutnější je, že definitivně. Nejčastěji slyšíme od těch, kteří živnost uzavřeli, takové smutné povzdechnutí, že to všechno bylo marné, celá ta námaha, celé ty roky a odpírání si. Ale co, Marie, tak prodáme zásoby a za ty peníze si vyjedeme konečně k moři, když jsme to dvacet let odkládali. No a nějak už to doklepeme jinak. Jenže tihle lidé, ti už znova podnikat nezačnou!

Vcelku se nám tak ztratilo možná nějakých sto tisíc podnikatelů a živnostníků. Usuzuji tak nikoliv podle statistického úřadu a řečí Babišových podržtašků, ale podle toho, že podle avizovaného čísla se mělo k prvnímu březnu přihlásit do evidence EET kolem 250 000 obchodníků, ale ve skutečnosti se jich zaregistrovalo jen nějakých 113 000. Ať počítám, jak počítám, tak mi prostě minimálně 100 000 živnostníků schází.

Podle údajů Statistického úřadu však živnostenské listy vrátilo pouhých 14 000 živnostníků! Tak kde tedy jsou, kam se nám to poděli, ti kujóni? Je snad jen jediné možné vysvětlení: podle loňských údajů podávalo daňové přiznání zhruba čtvrt milionu obchodníků, z nichž nějakých 150 000 nedosahovalo obratu ani půl milionu korun, tedy z hlediska ziskovosti nemohlo jít to hlavní obživu, ale pouze o přivýdělky či přilepšení k jinému zdroji.

Jestliže se tedy Finanční ředitelství snaží bagatelizovat toto číslo tím, že bylo za poslední rok vráceno pouhých 14 000 živnostenských listů, pak se jednalo o ty, kteří by se už podnikáním jako hlavní činností s byrokratickými překážkami a šikanou státu neuživili, a těch 100 000 chybějících budou ti, kteří svoji činnost vedlejších přivýdělků ukončí v nejbližším období.

Každém případě Babiš se svým hloupým nápadem celému střednímu stavu ošklivě namydlil schody a dá se velmi snadno předpokládat, že z hlediska rozpočtu to dopadne stejně jako v Chorvatsku, kde zavedení EET také nepřineslo do rozpočtu vyšší prostředky, naopak zlikvidovalo celou řadu samostatných lidí a naopak zvýšilo zátěž sociálního systému. O ty, kteří nad svým soukromým podnikáním zlomili hůl definitivně. Jen na okraj: v Chorvatsku se dostala k moci normální pravicová vláda, která EET okamžitě zrušila (ale o tom se samozřejmě veřejně nemluví, podobně, jako o krachu Chorvatského klonu Agrofertu).

To bychom však po naší vydařené vládě složené z ultrasocialistů a fašizujících anonistů nemohli ani ve snu chtít. Pro ně je prostě samostatný a nezávislý člověk natolik nenáviděný, že klidně spojí své ruce za společným cílem likvidace jejich nebezpečného třídního nepřítele a klidně tak zboří základy nejen ekonomiky, ale i společnosti.

 

A to jsem hovořil pouze o EET, které od počátku nemělo za cíl žádné narovnávání podnikatelského prostředí (verbálně deklarované), ale prostě likvidaci celé skupiny samostatně se živících, nepodřízených osob. Podívejme se ještě na druhý nástroj, který měl to moderní Zlaté tele, ke kterému se všichni modlí (čímž myslím státní rozpočet), nadopovat. Opět jako zástupný důvod byly tehdy uváděny jakési karuselové podvody s DPH. Za tímto účelem se tedy zavedl instrument Kontrolního hlášení, který měl těmto karuselovým podvodům (údajně) zabránit.

Před týdnem se v televizi vychvaloval pan Janeček (GFŘ) tím, že výběr daní do rozpočtu vzrostl o 18 miliard díky Kontrolním hlášením a mával přitom před kamerami grafy a tabulkami. Pokud ovšem umíme jen malinko počítat, pak zjistíme, že v běžných cenách se zvýšily tržby v maloobchodě o nějakých 5,8 procenta, což těm 18 miliardám přesně odpovídá a Kontrolní hlášení mělo tím pádem efekt naprosto nulový.

A to vůbec nehovoříme o tom, že se změnila metodika výběru DPH a poměrně nehezky se zachází s takzvanými nadměrnými odpočty, které vznikají, když podnikatel platí DPH zálohově. V případě, že odvede nadměrnou částku, stát tuto vratku dosti svévolně zadržuje. Pokud její objem v určitém období překročil skutečně vyměřenou daň, nevrací částku složenou jako zálohu na DPH konkrétnímu podnikateli automaticky. Peníze se vrací až poté, co se prověří účetnictví dané firmy.

A ještě jedna nepochybná věc: kdyby se odhalil jakýkoliv karuselový podvod, na několik dní by kauza plnila přední stránky všech novin. On se ovšem za celý rok žádný odhalit nepodařilo, tudíž je třeba neúspěch KH zakamuflovat do lživých propagandistických hesel.

Takže úhrnem můžeme konstatovat, že jak EET, tak KH měly zcela jiné důvody, než ty deklarované a v první řadě šlo hlavně o likvidaci celé skupiny samostatně podnikajících osob. Hájení státního rozpočtu bylo jen šidítkem pro masy a krycím manévrem. Přesněji: o státní rozpočet samozřejmě šlo, ale hlavně v tom rozměru, aby byl zaručen dostatečný objem prostředků pro kofinancování dotací pro pana Babiše a pro politickou korupci voličského elektorátu socialistů.

Takže: Čest práci, soudruzi. Kupředu levá, zpátky ni krok!

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 236 × | Prestiž Q1: 7,23
12 plus Známkuj článek minus 3
Interní diskuse

Konec svobodné éry

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse