Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Tragická situace České televize

Tragická situace České televize a v tzv. Evropě trvá už 16 let! Svůj projev v Senátu mohu klidně po 16 letech znovu zopakovat. První věta tohoto statusu je klíčem k řešení.

Tento týden se v senátu odehrála stejná žvanírna, jaké jsem se účastnila v roce 2001. Toto je můj projev k tehdejším událostem v ČT a k tehdejší žurnalistice:

Předseda Senátu Petr Pithart: Děkuji vám, pane Wilhelme. Uděluji slovo paní Ireně Válové, po ní bude mluvit paní senátorka Zuzana Roithová a zatím jako poslední je přihlášen pan Roman Ondrůj. Prosím, paní Válová.

Irena Válová — předsedkyně Syndikátu novinářů České republiky:

„Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Nejprve bych se chtěla vyjádřit ke způsobu volby, složení a výkonu mandátů mediálních rad a chtěla bych vám zde sdělit paralelu, která pochází z Rakouska a není z rady mediální, ale je z rady tiskové. Na tomto případu bych chtěla dokázat, že způsob volby rad bude rozhodnutí politické, nikoliv technické.

Já se dokonce domnívám, že o tomto způsobu volby je rozhodnuto už nyní a je to dobře, že je rozhodnuto. Rakouská tisková rada měla svého času velmi podobné problémy, kterými trpí současná tisková rada, která stále ještě je ve funkci. Bylo rozhodnuto, že bude odpolitizována a bude skutečně vytvořen tzv. nepolitický orgán zahrnující relevantní společenské skupiny tak, jak zde bylo sděleno přede mnou. Co se stalo?

Stalo se to, že právě proto, že těchto relevantních politických skupin bylo moc, nebylo zcela jasné, jaké skupiny obyvatel a pro koho jsou relevantní, vznikl skutečně naprostý chaos a výsledkem toho bylo, že vznikl další politický orgán. Ono se totiž ukázalo, že všichni jednotliví zástupci těch tzv. relevantních společenských skupin nakonec byli velmi náchylní k tomu, co my od počátku nechceme, tj. ke korupci, tedy korupci jak ekonomickou nebo politickou mocí.

Tato záležitost se nedávno projednávala. Když sami Rakušané vznesli výhradu, že už nechtějí takovýto orgán složený ze zástupců tzv. relevantních společenských skupin, byli překřičeni. Byli překřičeni zbytkem Evropy. Protože prostě my tady v tuto chvíli řešíme celkovou krizi politiky v Evropě, my neřešíme, kolik má být členů Rady ČT a odkud mají přicházet. To je prostě krize politiky jako takové, vztahu politiků, novinářů, vztahu politiků a občanů.

Logicky proto zbytek Evropy a zbytek zástupců rad překřičel Rakousko, které jako jediné řeklo tu pravdu tak, jak prostě je. S tím, že v dnešní době není záhodné, aby politika jakkoliv zasahovala do občanských záležitostí. Já si myslím, že je to správné. Dokonce si myslím, že je správné, když většina mohla prosadit svůj nějaký názor proti menšině. Proč je to správné? Jakkoliv osobně to vůbec za správné nepovažuji, je to prostě realita.

Já bych vás nyní chtěla v souvislosti právě s tím, že se k vám dostane ten zákon, žádat o realistické myšlení. Řekněme si, co se tady odehrálo. Odehrálo se to, že dlouhodobě neudržitelná situace v ČT, která měla nějaká příčiny, na nichž jste se podíleli třeba i vy sami, stejně jako Poslanecká sněmovna, ale i sami novináři, vyústila v události, v jaké vyústila. Prostě nyní nám na jedné straně jako vítězové stojí kolegové, novináři, naši kolegové z občanské iniciativy Česká televize — věc veřejná, a další, například i občané, tedy tzv. veřejné mínění, které podporovalo po celou tu dobu boj novinářů a iniciativy Česká televize — věc veřejná za svoji věc.

Domnívám se, že teď jakkoliv mnozí politici se prostě neztotožňují s tím, že by měli ustoupit, ten ústupek musí přijít, protože rozložení sil je takové, domnívám se, že prostě ten zákon, který bude navržen, bude muset zcela jednoznačně respektovat mínění těch zúčastněných, což je zejména iniciativa ČT — věc veřejná, zástupci přítomných televizních odborů a dalších profesí, kteří dlouhodobě stav v televizi kritizovali. Bez ohledu na to, co je pravda. To je prosím, doufám, že tomu bude tak rozuměno, pouhá výzva k realitě, k ničemu jinému.

Chtěla bych hovořit k bodu B, tedy k možnosti legislativního posílení nezávislosti sdělovacích prostředků.

Jakkoliv byl můj úvod pesimistický, přejdu k optimismu. Protože nám se tady odehrála taková zajímavá věc. Vlastně jakkoliv se zdá, že zde jsou různé skupiny, které bojují za různé zájmy, nakonec ve svém důsledku všichni bojujeme za zájem společný. Tím, jak už jsme si řekli, je systém transformace ČT jako instituce a vlastně jde o naplnění, konečně naplnění toho doporučení Rady Evropy. Vlastně jde konečně o počáteční respekt k judikátům Evropského soudu pro lidská práva tak, jak zde na úvod byly citovány. Co tím chci říci?

Ta pražská deklarace má dvě strany. Jsou tam práva novinářů, jsou tam práva provozovatelů, je tam redakční nezávislost; zcela samozřejmá věc. Ale jsou tam povinnosti novinářů, povinnosti provozovatelů. Zdá se mi, že my velice často vždycky z té pozice, na které stojíme, hovoříme pouze v zájmu jedné z těch stran. Zkusme být nezávislí a zkusme konečně naplnit tu pražskou deklaraci z obou dvou stran, tedy s ohledem na práva, která vy nám dáte, ale my bychom velice rádi přijali také ty povinnosti. Jde o naplnění těch judikátů. A jestliže zde byl citován například případ z Velké Británie, který nakonec ten autor, který šířil paměti CI5, vyhrál před Evropským soudem pro lidská práva, tak já řeknu další případ. Je to případ „Oberslick“.

Rakouský novinář, který kritizoval výroky politika Haidera, které byly rasistické, ten soud nakonec prohrál, protože soud řekl, že toto byl řádný politický program pana Haidera a že není možné, aby v systému, který je založen na soutěži politických stran, byli umlčováni politici, ať říkají cokoliv. A pak zde máme další judikát, který nám říká, že soutěž informací a názorů musí respektovat fakt, že názory nejsou druhé kategorie, první kategorie; názory a informace jsou všechny stejně cenné, protože my nikdy nevíme, který z nich je pravdivý, jelikož pravda obvykle bývá subjektivní záležitostí. My neznáme názor dobrý a špatný. My známe názory podle tohoto judikátu dokonce zneklidňující společnost. A to je to, co se tady odehrálo. Během minulých tří týdnů zaznělo mnoho názorů zneklidňujících společnost, ale dámy a pánové z obou dvou stran, respektujme to a toto se snažme do těch zákonů jaksi zkompilovat.

Chtěla bych říci, že zde by mělo být konečně dodržováno právo občana šířit a přijímat informace, tedy to, co říká náš evropský kodex — právo sbírat pravdu, šířit pravdu, publikovat pravdu, a to v celém jejím kontextu. Nacházet se v kontextu znamená pro novináře respektovat a mít klauzuli svědomí, znamená to, že musí existovat zákonem daná redakční nezávislost a novinář musí mít sám pro sebe nějaký statut.

Chtěla bych vás, dámy a pánové, upozornit, abyste věnovali postavení novináře, klauzuli svědomí, velice zásadní normě, skutečně pozornost a do budoucna se těmito věcmi, které jinde v jiných zemích existují, právě proto, že není jasné, co je a co není pravda, existují právě ku prospěchu všech občanů té země.“

Irena Válová, FCB


Pozn. red.: Musím se přiznat, že jsem to musel číst třikrát, než jsem to pochopil. Ale dobře, je to projev bez papíru, takže myšlenky těkají z místa na místo. Podstata sdělení je ale jasná: ČT je v zoufalé situaci a je jen politickou hlásnou troubou, zpravodajskou karikaturou. 

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 302 × | Prestiž Q1: 5,07

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Tragická situace České televize

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top