Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Koho vlastně volit?

Žít, či nežít, to je to, oč tu běží, jak by řekl Hamlet, kralevic dánský. Ale dobrá, nebudu si tropit posměchu ani z kralevice, ani z Hilského překladu Shakespeare. Jsou to vážné věci.

Po převratu v osmdesátém devátém jsem pokládal volby za zásadní povinnost, která mi do té doby byla nucena, ovšem s tím, že jsem neměl právo si vybírat z variant, pouze stvrdit svojí účastí monopolní moc komunistické strany. Po převratu a nastolení demokracie obyčejné (místo té lidové) jsem tedy pokládal za velmi účelné zvolit si takový politický směr a takovou stranu, která bude co možná nejvěrněji prosazovat takovou politiku, která se protíná s mým viděním světa.

S odstupem let se bez většího mučení přiznám, že mi nebyla úplně blízká politika ODS (tehdy bych ji označil za britsky-konzervativní) a o něco líp jsem rozuměl (alespoň verbálně hlásanému) klasicky liberálnímu konceptu strany ODA. V žádném případě jsem nebyl ochoten volit jakékoliv socialistické směry, ať už se skrývaly pod hlavičkou jakýchkoliv jiných stran. Byl jsem poměrně silně přesvědčen o tom, že socialismu už tady bylo dost a je třeba s ním velmi rázně skoncovat. Ukázalo se, že situace je poněkud jiná, než bylo hlásáno, bývalí papaláši a soudruzi se nám rozprchli do nových stran a jistým způsobem je začali manipulovat směrem k socialismu s lidskou tváří vzor 1968.

Možná si dovolím malinkou odbočku k historii ODA, která vznikla ilegálně kolem roku 1978 a to z iniciativy Daniela Kroupy (v jakési pozdější spolupráci s Hnutím za občanskou svobodu). V původním jádře ODA se angažoval také Pavel Bratinka (kde je mu dnes konec?) a druhá frakce, nebo křídlo, se vytvořilo kolem Václava Bendy st. s jeho Křesťansko-demokratickou stranou.

V každém případě však na tehdejší politické scéně nebylo dvou bližších a razantněji pravicových stran, než ODA a KDS.

Po oficiální registraci v roce 1990 působila ODA krátce v Občanském fóru, avšak poměrně brzo je vytěsněna z pravicového prostoru nově vzniklou stranou ODS Václava Klause. Její snaha o určité odlišení od ODS, spočívající v důrazu na občanskou společnost a regionální politiku, je v té době odmítnuta s poměrně nepěkným označením, že se jedná o jakousi ODS s lidskou tváří, což v sobě obsahovalo samozřejmě velmi negativní konotace. Jinými slovy to říkalo, že jestliže tady je jakási pravice, pak je to Václav Klaus a nikdo jiný. Právě její vymezování se vůči Václavu Klausovi ji nakonec (společně s pseudo-skandálem JUDr. Kalvody, i několika finančními skandály) stálo jakýkoliv politický vliv a nakonec po několika letech zanikla.

Naposledy se v politice objevila na podzim roku 97, kdy její ministři ze čtyřkoalice podali demisi na protest proti finančnímu skandálu ODS a po krátké epizodní úloze v Tošovského vládě strana z politiky zmizela úplně.

Je třeba ještě zmínit, že mezitím došlo k nalezení spolupráce ODS s politicky pružnou Luxovou KDU-ČSL a ke sloučení Bendovy KDS s Občanskou stranu Václava Klause, čímž se ODA ocitla v naprosté izolaci.

Pokusy o návrat na politickou scénu už se ODA nikdy nepodařily a popravdě řečeno, poslední hřebíček do rakve jí zatloukal politický turista Karel Schwarzenberg. ODA zanikla v prosinci 2007.

Dnes, po letech, bych snad řekl, že v té době jsem vnímal ODS jako pragmaticky pravicovou stranu, zatímco ODA jako stranu (na tu dobu) radikálně pravicovou, ideologicky čistší.

Po jejím zániku jsem v jedněch volbách s poměrně nevelkou chutí jednou volil ODS a po vzniku Svobodných o dva roky později už zůstal jejich voličem, ačkoliv jsem vlastně ve všech volbách vědomě volil stranu, i když můj hlas s pravděpodobností blízkou jistotě skončil v kanálu.

Jaké jsou tedy vyhlídky na dnešní politické scéně? Socialistické strany v žádném případě volit nehodlám, nebudu a nechci. Vcelku chápu ODS, že by se ráda vrátila k moci, aby nějakým způsobem eliminovala všechny zhůvěřivosti, které zde napáchalo trio Babiš-Sobotka-Bělobrádek. Jenže přes veškerou snahu o oslovení voličů stále v pozadí vidím osoby, které by už dávno neměly v politice co pohledávat, a ani předseda strany, ani mediální koně, kteří jsou nasazeni, mě nikterak neoslovují. Snad možná s výjimkou Václava Klause mladšího, jehož však strana nikterak do popředí nevysazuje.

Strana je nadále nemastná-neslaná, nepřesvědčivá, mediálně neviditelná a nějakým způsobem odrazuje i ty, kteří původně byli členy ODS a dnes již nejsou.

Jen velmi krátce zmíním ostatní strany. Jak už jsem uvedl výše, socialisty prostě v žádném případě volit nehodlám, protože jsou zhoubou nejen ekonomiky, ale i mravnosti ve společnosti. Ostatně sám Sobotka je jednou z nejodpornějších a nejprolhanějších postav domácí politické scény za posledních téměř třicet let.

Co nám zde zbývá? Oportunistická KDU-ČSL, která připomíná spíše politickou kurvu, která jde s každým, jen když bude u moci, a samozřejmě One man show Ondřeje Babiše, která reprezentuje černou můru každého člověka, který má jen dva závity pod čepicí. K takové zvrhlosti se ještě žádná z takzvaně konvenčních stran nepropůjčila (a komunisté k tomu nedostali šanci).

Takže tudy, braši, cesta nevede. A nakonec vlastně musím vzít v úvahu zásadní věc a tou je to, že z těch tak zvaně etablovaných stran si vlastně všechny trvale dělají ze státu jen dojnou krávu pro své vlastní účely a využívají jej pro soukromé dobývání renty. Jejich zjevným cílem není žádná služba občanům, nýbrž obsazení svých lidí do ministerstev, úřadů, různých grémií, státních a polostátních firem, a zajištění vlivu a toku peněz buď do politických anebo soukromých pokladen. Je to sice zavedené, ale je to hluboce odporné!

Kromě likvidace domácího socialismu jsou myslím dnes nejdůležitější dva body. V první řadě je to odmítnutí legalizace imigrantů tak, jak ji razí genosse Merkel a to zároveň znamená striktní oddělení se od Evropské unie. To jsou myslím dva body, které jsou v domácí politice naprosto nezbytné a stěžejní. Budu se tedy rozhlížet po politické straně, která oba tyto body, opakuji: vystoupení z EU a tvrdé odmítnutí multikulturalismu, bude prosazovat. Nemluvím o uprchlících politického typu. Ti po zevrubném a individuálním posouzení ať mají právo vstupu. Hovořím o odmítnutí invazivní cizí kultury, která ohrožuje naši bezpečnost, svébytnost a náš způsob života.

Už jenom s vědomím, že Evropská unie vydala interní direktivu, aby se všechny socialistické strany pokusily za každou cenu udržet u moci a mohly tak prosazovat dále neomarxistické cíle Evropské unie, je třeba najít silný, protisocialistický směr.

Jenže takových stran, s touto agendou, je tady přibližně 0,784 256. A to bych ještě požadoval, aby se tato strana co nejméně montovala do ekonomiky.

Ну воть, мальчик?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 248 × | Prestiž Q1: 7,65
10 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Koho vlastně volit?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse