Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku: byrokraciedaněetatismusstátšmejdi
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Bezúročná půjčka? No, to tak! Zdanit 15 %!

Myslíte si, že když vám kamarád půjčí nějaké peníze s nulovým úrokem, jenom mu to splatíte a jinak vás to nic nebude stát? Chyba!

Bezúročné půjčky totiž nyní podléhají dani.

Jaké? No darovací.

Že jste žádný dar nedostali? Že jste vše splatili do poslední koruny? Na tom nezáleží. Ministerstvo Financí má jiný názor. A dovedlo si jej prolobbovat do aktuálního Zákona o dani z příjmu.

Logika je jednoduchá: pokud vám kamarád půjčil bez úroků, neexistencí úroků jste vlastně okradli stát. Takže si na vás vymyslí fiktivní, imaginární úroky, jaké byste byli bývali zaplatili, kdyby vaše půjčka nebyla bezúročná od kamaráda, nýbrž pěkně drahá od banky — a po vás požaduje 15 % darovací daně z těchto fiktivních úroků.

Pokud vám tedy kamarád půjčí bezúročně více, jak 100 000 Kč, a vám trvá více jak 5 let to splatit, úroky zaplatíte — akorát nikoli tomu, kdo vám půjčil, nýbrž státu, který vám nic nedal a nijak nepomohl.

Jinak byste byli — ó hrůzo! — neplatiči daní, kteří — jak vám řekne každý průměrný Čech — „okrádají stát i ostatní občany.“ Okrádají tím, že neplatí daně z neexistujících příjmů, které jim berní úřad přiřkne tím, že si je prostě vymyslel.

Nebo že by to s tím, kdo koho okrádá daněmi, bylo trochu jinak?

Každopádně to, jak jsme se k tomuto konkrétnímu bezpráví dostali, je tak neobyčejně obyčejný příběh, že mi dovolte vám o tom povědět více. Trochu si kopneme do pohádek, kterými státní školství krmí děti v Občanské výchově — ale nebojte, dostanete za to pohádku jinou.

Pohádka o právním názoru, zlých byrokratech a slabých politicích

Bylo, nebylo, v jisté zemi za sedmero horami a sedmero řekami, která se rozhodně nejmenuje ČR (protože kdyby se tak jmenovala, Krabici by za tento článek mohli uložit pokutu za urážku ouředního jemnocitu podle §5(1)b zákona 251/2016 „O některých přestupcích“, také známého jako „Bič na sprosté poddané“) se pár ouřadům na Finančním Ředitelství (tzn. „berňák“) udělal „právní názor“.

Rozumějte: „právní názor“ je na úřadech s železnou pravidelností pouze eufemismus pro šikanu, protože nějakým kouzlem v 99,9 % případů vychází na úkor občana. „Právnímu názoru“ proto rozumějte asi takto:

„Ten zákon je na náš vkus příliš umírněný a nedává nám šanci občana pořádně podusit. Takže si protiústavně vycucáme z prstu extra požadavky, omezení, břemena a tresty, které v zákoně vůbec nejsou, a občanovi s nimi zatopíme — protože my jsme Úřad a kdo je víc?!“

Když se tak ouřadovi udělá právní názor, je to nebezpečná věc, horší, než když se mu udělá bolístka. Takový ouřada s právním názorem můře řádit jako tygr a není, kdo by jej uklidnil. Nikdo si pak nemůže být jist hrdlem ni statkem. A nejinak tomu bylo v našem případě. Ouřadové dali hlavy dohromady a vymysleli, že mít bezúročnou půjčku, to prostě není normální, kamarádi si nemají co pomáhat. Lidi na sebe mají být rasi. Z čehož „logicky“ plyne, že:

„Pokud je mezi fyzickými osobami sjednána bezúročná půjčka, vzniká tzv. jiný majetkový prospěch, odpovídající obvyklému úroku.

Ten se stanoví ve výši odpovídající 140 % diskontní sazby ČNB platné ke dni uzavření smlouvy o půjčce.

V souladu příslušnými zákonnými pravidly se pak určí základ daně darovací; v případě uzavření smlouvy o půjčce na dobu neurčitou jako pětinásobek ceny ročního plnění, tj. pětinásobek ročního úroku.“

Dlouho, předlouho to berním ouřadům procházelo a znejištění občané cálovali „daně“ z neexistujících úroků. Ale pak se konečně objevil občan-rebel, který takové bezpráví neskousl a odvolal se. (Pokud jste také zarebelovali a donutili ouřady vzdát se jejich šikanózního „právního názoru“, který neměl oporu v zákoně, můžete se o to podělit v diskusi.)

Finanční ředitelství své ouřady samozřejmě podrželo, jenže Rebel boj za spravedlnost nevzdal a šel výš: odvolal se k soudu. A ten mu dal za pravdu:

Podle rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 38 Ca 138/98-22 ze dne 26. ledna 1999: „Neplacení obvyklého bankovního úroku není jiným majetkovým prospěchem.“

Jenže to by tak hrálo, aby nějaký mizerný občan vyhrál nad Berním úřadem!

Aby zvítězila spravedlnost a selský rozum? Neslýchané!

Takže se Finanční ředitelství odvolalo. Až nejvýše, kam jen mohlo: k Nejvyššímu Správnímu Soudu.

Leč jako se díky Bohu v případech, kdy chtějí byrokrati sprostě okrádat občany a celá záležitost se dostane k NSS, děje nezřídka, i tady to lapkové prohráli:

V rozsudku Nejvyššího správního soudu 1 Afs 106/2004-57 ze dne 28. dubna 2005 je mj. uvedeno: „Dovozovat, že nesjednáním úroku nabývá dlužník bezúplatně jiný majetkový prospěch v podobě bezplatného užívání cizích peněžních prostředků a jeho hodnotu odvíjet od výše obvyklého bankovního úroku je popřením smyslu a účelu smlouvy o půjčce, který musí respektovat i daňové předpisy.“

Nejvyšší Správní Soud stavěl na jednoduché logice: smyslem a podstatou půjčky je půjčit peníze, nikoli nutně vydělávat na úrocích. Úroky jsou jen něco, co se dá přidat navrch půjčky, pokud s tím obě strany souhlasí. Proto je naprosto normální půjčovat bez úroků, a tudíž naprosto nepřipadá v úvahu, aby si nějaký státní dráb vymýšlel imaginární úroky, někomu je vnucoval a pak z nich chtěl vybírat daně.

Milé děti, možná jste se už setkaly s pojmem „právní stát“. To znamená jednoduchou věc: že stát, narozdíl od třeba diktátora nebo absolutního monarchy, nestojí nad zákony, nýbrž sám zákonům podléhá a musí je poslouchat. Nemůže ignorovat rozhodnutí soudu. A soudy musí také poslouchat zákony.

Když tak lapkům z berního úřadu soudy jasně řekly, že překrucují právo, převrací spravedlnost a okrádají občany, a že to už dělat nesmí, berní úřad měl utrum. Mohl udělat jednu jedinou věc: nějak změnit zákony, podle kterých soudci NSS soudí.

Čímpak se to zákonodárná praxe liší od pohádek z Občanské Výchovy?

Nyní se dostáváme k takové skryté chybě zákonodárného procesu. Jak vás jistě učili ve škole, zákony v naší zastupitelské demokracii píší politici, kteří tak zastupují vůli občanů, kteří je zvolili.

Toliko alespoň teorie.

Leč v praxi to má jeden háček: dnešní zákony jsou moooc dlouhé a složité a nevyznají se v nich ani ouředníci, kteří je mají znát nazpaměť, natož politici bez právního vzdělání. Kdyby se takový politik snažil nějak sám zasahovat do zákona, byla by to katastrofa.

Takže když chce politik „napsat zákon“, nedělá to sám: místo toho tím pověří úředníky ze „svého“ ministerstva. To jsou jeho experti na zákony, které se týkají gesce onoho ministerstva. Ti těm zákonům mají rozumět, ti je mají být schopni upravit kompetentně, aniž by vznikaly legislativní zmetky.

Ale moment! Neznamená to, že pravomoc psát zákony tím získává nikoli ten, kdo je vykazatelný, zodpovídá se občanům a má demokratický mandát, nýbrž nikým nevolený úředník s nulovou demokratickou legitimitou, který tak získává obrovskou moc?

No, tak napůl. V ideálním světě by profesionální, nestranní ministerští úředníci přesně splnili zadání od politika s demokratickým mandátem a překlopili je do zákona tak, jak dostali za úkol. Politik by to zkontroloval, převzal a prosadil. Odpovědnost za takovou změnu zákona by šla za politikem, a pokud by se lidem změna zákona nelíbila, politika by odvolali, nahradili jiným a ten by úředníkům dal úkol zákon opravit do původní podoby, což by profesionálové udělali.

Jenže to vyžaduje naprosto nestranné úředníky, kteří pracují jako profesionálové bez konfliktů zájmů, osobních přesvědčení, předsudků a kamarádšoftů s jinými úrovněmi státní správy. Co myslíte, milé děti: jsou všichni úředníci na ministerstvech takoví? Zvláště na ministerstvu Financí, které vidí občany jen jako dojné krávy, které mají platit a držet u toho ústa?

A tak se stalo, že když mělo dojít k novelizaci zákona o dani z příjmů, úředníci z Ministerstva Financí se zachovali velmi neprofesionálně: rozhodli se vyjít na ruku svým ouředním kamarádům z Finančního ředitelství a upravit zákon tak, aby se ukrutně nespravedlivý a soudem vyvrácený výklad a zvrácený osobní právní názor berních ouředníků a šéfů Finančního ředitelství…

…stal zákonem.

Bylo to jednoduché. Do zákona o Dani z příjmů se přidaly dvě malé noticky. První, nenápadná a praktická, stanoví, že

  • 3 (3) Nepeněžní příjem se pro účely daně z příjmů fyzických osob oceňuje
  1. podle právního předpisu upravujícího oceňování majetku,
  2. jako pětinásobek hodnoty ročního plnění, pokud příjem spočívá v jiném majetkovém prospěchu, jehož obsahem je opakující se plnění na dobu
    1. neurčitou,
    2. života člověka nebo
    3. delší než 5 let

Ovšem to by samo o sobě nic neměnilo na výkladu Nejvyššího Správního Soudu, že neexistující úrok se v žádném případě nedá považovat za „jiný majetkový prospěch“. Takže pozor, přichází zákeřný odkaz výjimkou: §4a se tváří jako „hodný“, protože přeci říká, kdo je od placení daní osvobozen. Ale podjatí ministerští kolaboranti s ničemnými lapky do něj začlenili explicitní ustanovení, že bezúročná půjčka je příjmem podléhajícím zdanění. Ano, sice z pár případů od placení daně z neexistujících úroků „osvobodili“ — ale tím zároveň všechny ostatní případy pod povinnost platit daně z neexistujících úroků zahrnuli.

Geniální ve své zločinnosti!

  • 4a Osvobození bezúplatných příjmů

Od daně z příjmů fyzických osob se osvobozuje bezúplatný příjem

  1. (…)
  2. v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce nebo výprosníka při výprose, pokud tyto příjmy nejsou příjmy ze závislé činnosti, a pokud
    1. se jedná o příjmy od příbuzného v linii přímé, linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítěte manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů,
    2. se jedná o příjmy od osoby, se kterou poplatník žil nejméně po dobu jednoho roku bezprostředně před získáním bezúplatného příjmu ve společně hospodařící domácnosti a z tohoto důvodu pečoval o domácnost nebo byl na tuto osobu odkázán výživou,
    3. se jedná o příjmy obmyšleného z jeho majetku, který do svěřenského fondu vyčlenil nebo kterým zvýšil majetek tohoto fondu, nebo z majetku, který byl do svěřenského fondu vyčleněn nebo který zvýšil majetek tohoto fondu osobou uvedenou v bodě 1 nebo 2, nebo
    4. v úhrnu příjmy z těchto majetkových prospěchů od téhož poplatníka nepřesáhnou ve zdaňovacím období částku 100 000 Kč

Legislativní smršť, totality prst

Tedy: pokud si úředníci na ministerstvu Financí vycucají z prstu, že jste bezúročnou půjčkou od kamaráda, který není příbuzný ve vedlejší či přímé linii, na „ušetřených“ úrocích „získali“ neexistující, fiktivní „příjem“ větší než 100 000 Kč, napálí vám za to bolestně existující daň ve výši 15 % z hodnoty neexistujících úroků. To mohou být desítky tisíc.

A nejlepší je, že o této podlé zvrácenosti téměř nikdo neví. Jen ten, kdo sleduje finance a proto narazí např. na takovouto zprávičku:

V § 3 došlo k upřesnění pojmu pro ocenění jednorázového zdanění z jiného majetkového prospěchu u plnění, které trvá po dobu delší než pět let. Kupříkladu poplatníkovi bude poskytnuta v roce 2017 finanční zápůjčka na dobu 10 let. Zde se nebude jednat o opakující se plnění, ale o trvající plnění, protože k poskytnutí peněžních prostředků došlo jednorázově při sjednání zápůjčky. Majetkový prospěch tedy vznikne v roce poskytnutí peněžních prostředků a bude oceněn pětinásobkem hodnoty ročního plnění.

Praktický příklad: Kamarád zapůjčí bezúročně poplatníkovi na 10 let 1 000 000 Kč. Obvyklý úrok v té době činí 10 % za rok. Poplatníkovi vznikne nemajetkový prospěch ve výši pětinásobku ročního úroku, protože zápůjčka byla poskytnuta na dobu delší než 5 let. Poplatník bude muset v roce poskytnutí zápůjčky zdanit podle § 10 celkem 500 000 Kč.

A tak, milé děti, funguje totalitní byrokracie: zákony se tiše mění tak, aby je

  1. nevědomky porušil každý
  2. nebylo možné znát
  3. nebylo možné dodržet

Výsledkem je sen každého totalitáře či absolutisty: průměrný občan se bojí státu, neboť mu nad hlavou neustále visí Damoklův meč. Myslí si: „určitě jsem porušil nějaký zákon, který ani neznám. Hlavně nesmím vyčnívat z davu, to by se na mne mohla soustředit nějaká kontrola, přišli by mi na to a byl bych potrestán.

Kontrola tak začne plnit funkci nikoli kontrolní, nýbrž represivní, utlačující, podmaňující.

Úředníci a kontroloři se nevědomky stávají vojáky totalitního aparátu, katy v saku, kteří „jen dělají svou práci“ a nechápou, proč je všichni tak nenávidí.

A průměrní občané, vyděšení z toho, jaké nespravedlivé (bez)právní normy si na ně kdo navymýšlel, se stahují do konformity, uniformity, pasivity, a stávají se poslušnými ovečkami státu. Beee.

 

Douška na konec: v Americe je to podobné s tím rozdílem, že je tam více Rebelů a dokonce spolek rebelských právníků ACLU, který dává státu přes pařáty kdykoli a kdekoli je to možné — ale i zlolajní byrokraté jsou o to drsnější: v 80./90. letech se úřady masově ozbrojily, vpadaly k občanům a do firem a otevřeně říkaly, že „mohou cokoli se jim zachce, protože mají zbraně“ (a vy, občané, ne). Také povraždili desítky občanů. Až občanům USA došla trpělivost a jednak si prosadili zákony na ochranu lidí před byrokraty, a jednak byrokratům ukázali, že pokud spáchají ještě jeden masakr, nezůstane to bez reakce. Svobodná tradice je tam stále silná.

V (Euro)Asii je to ještě horší: tam byrokracie nepotřebuje ani zákony, tam si prostě dělá cokoli se jí zachce a Rebelové, kteří by se opovážili ozvat, jsou buď zavražděni, nebo alespoň zmláceni milicí, zavřeni a zmizeni z povrchu zemského do příšerných věznic, odkud se často vrací s podlomeným zdravím.

Takže díky Bohu za Českou REPUBLIKU, která stále žije z tradice Ústavy a Právního státu, a zákonné normy z 90. let, které stát omezují ve svévolném řádění, stále ještě platí a přinejmenším zpomalují nástup zvůle, jako například zmenšení kvóra Ústavní většiny jiným člověkem v obrovském střetu zájmů.

Uvádí server Krabice.wordpress.com

Autor článku: Redakce | Vydáno: | Přečteno: 296 × | Prestiž Q1: 10,28
17 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Bezúročná půjčka? No, to tak! Zdanit 15 %!

Žádné komentáře

Facebook diskuse