Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Nezávazné povídání o češtině (XXXII)

Možná bych to měl upřesnit. Pravidelně veřejně publikuji od roku 2008. Ale poprvé jsem napsal nějaký text do Lidových novin někdy v roce 1990. Dokonce tehdy LN zcela automaticky poskytovaly autorský honorář. Kde ty časy jsou? Ale štvalo mě, že později na iDnes psali lidé, kterým byl jazyk zcela lhostejný, přesněji: neuměli jej používat.

Jen na okamžik bych se rád zastavil u slov vulgárních a u mluvy obecné. V minulém dílečku jsem zmínil, že svůj podíl na kažení jazyka mají politici, kteří se nedovedou vyjadřovat správně (nehledě k omezenému slovníku). Nebylo velkého divu u politiků garnitury dělnických mas, která rozhodně vzděláním neoplývala a podle toho také jejich řeč po vstupu do politiky resp. k moci vypadala.

Velmi často se pokoušeli svojí lidovou mluvu zespisovnit svérázně tvořivými úpravami, například tím, že měkké „í“ pokládali za nespisovné a tak je nahrazovali dlouhým „é“. Takže nám potom vznikaly novotvary kupříkladu „MístnÉho národnÉho výboru“ apod. Ale i vzdělání politici vnášeli do jazyka kupříkladu svoji vlastní libůstku, jako někdejší pan premiér Klaus, který do omrzení používal chybný tvar „dvěmi“ místo „dvěma“.

Samostatnou kapitolou je poměrně obhroublá mluva prezidenta Zemana, který se jí vlichocuje lidovým masám, ať už jde o před několika lety použitý výraz „kunda“, či nedávno zavedený slovník inženýra Babiše, který se hemží různými ojebáváními, či výrazy ještě peprnějšími. Na druhou stranu ovšem musím říci, že ne všechna slova, která dnes pokládáme za sprostá nebo vulgární, byla takovými i dříve.

Jistě si všichni vzpomeneme na klasické dílo Boženy Němcové, v němž babička šukala po světnici, což neznamenalo nic jiného, než že babička uklízela. Obdobně, pokud v téže době pes mrdal ocasem, znamenalo to jenom obyčejně, že jím vrtěl. Dokonce bulharština tímto výrazem disponuje dodneška.

Obdobně se to má s výrazem prdel, který ještě v 19. století byl lékařským termínem a pro zadnici prostě jiný výraz neexistoval.

Podobně jsem připomínal už dříve historku ze života mého vzdáleného příbuzného, který po vystudování veteriny přišel k nemocné krávě a ptal se sedláka, zda kráva lejní. Sedlák dlouho nevěděl nač je vlastně tázán, až konečně se mu podařilo pochopit dotaz pana veterináře a s porozuměním mu odpověděl, že ano, kráva sere dobře.

Podobně se to má i s výrazem sranda, který dnes chápeme zcela eufemisticky jako výraz označující legraci, zatímco jen před pár desítkami let to byl výraz značící průjem. No, a pokud zajedete někam do bývalých jugoslávských zemí, jistě vám tam nabídnou píču studenou a píču teplou a rozhodně tím nemyslí to samé, co vy. Pak ovšem musíme objektivně konstatovat, že neexistují sprostá slova, ale pouze naše předsudky ke skupinám hlásek, které jsme se rozhodli za sprostá považovat. A odpouštím si invektivu, že lze úplně stejně snadno pokládat za sprosté slovo „sociální“.

Kapitolou nešvarnou jsou takzvané jazykové vmetky. Velmi typickým (i když dnes už zastaralým) je vmetek woe. Ovšem můžeme také vzpomenout dávného politického komentátora Jambora, jehož jazykové vmetky byly složeny jen z citoslovcí úúú, ááá, ééé. Současné jazykové vmetky mají kupříkladu podobu „jako“, „jakoby“, „tedy“ a „prostě“ případně úplně nejhnusnější „něco je o něčem“.

Všechny tyto obraty jen nahrazují rozdíl mezi rychlosti myšlení a rychlostí mluvidel. Není tomu tak dávno, co jsem odposlechl rozhovor nejmenované slečny, která své přítelkyni líčila, že: „jakoby sem šla po ulici a v tom jakoby sem potkala nějakého prostě jako docela pěknýho jako kluka, ale jako sem se neodvážila si s ním prostě něco jako rovnou začít, tak to jakoby neříkalo nic, ale jako sem si myslela, že jako velcí něco a zatím nic a jako fakt schýza, né. A bylo to vo ničem!“ (Pokusil jsem se to interpretovat co nejpřesněji.) Mimochodem říkala to do telefonu v autobusu veřejné dopravy a to tak nahlas, aby to slyšel i ten nejposlednější cestující.

Kapitolou samou pro sebe jsou cizí slova, nebo slova přejatá. Ne vždy je třeba je rovnou odmítat. Kupříkladu čeština prostě nemá adekvátní výraz pro novotvar googlovat nebo googlit. Mimochodem: v žádném případě bychom tam neměli použít kroužkované „ů“, poněvadž to písmeno vzniklo ze staročeské jazykové dvojhlásky uo, kde se to druhé „o“ přesunulo nad samohlásku „u“. Pokud se tedy nejedná o staročeské slovo, kde tato dvojhláska byla pravděpodobně použita (avšak ne cizí slova, kde je ou běžné — třeba fr. blouse), pak bychom měli používat „ú“ s čárkou, a to vzdor ve škole hlásanému pravidlu, že čárkované „ú“ píšeme pouze tehdy, jestliže je na začátku slova. Takže správně je gúglovat a gúglit.

Obdobným cizím slovem, které v češtině prostě nemá rozumnou podobu, je kupříkladu lajk, psáno česky. Asi není nejmenší důvod se rozčilovat, že to je anglicismus, spíše naopak je to vtipná česká transkripce, která jedním slovem vyjadřuje naprosto přesně, o co jde. Ostatně podobně bychom se mohli vyjádřit o slově mejlovat (opět novočesky). V tomto místě Dr. Oliva připomíná, že ještě těsně po válce se běžně psalo „tramwayí“ a pokud bychom to použili dnes, každý by se nám patrně vysmál. I tramvaj se počeštila, protože neměla rozumný jazykový zdroj. Ponechme stranou jazykovou tvořivost obrozenců typu „bručka“ či „sestromuž“.

Jen na okraji zmíním, jak brutálním znásilněním jazyka je vynucení názvu pro pražskou legitimaci veřejné městské dopravy s názvem Lítačka. Už předchozí název Opencard byl jazykově naprosto nevhodný a jen obrážel to, že autoři nebyli schopni využít tradičního českého názvu (síťovka, tramvajenka) a jen se opičili (jako v mnoha jiných případech) po anglických vzorech.

V případě lítačky je to ještě o to horší, že to je jen jakési zpitvořenina ze slovenštiny, která nemá v hlavním městě vůbec žádnou tradici a prosadila ji mademoiselle Krnáčová, která má svoji jazykovou výbavu slovenskou. Pokládám to osobně za jazykovou vraždu a politický výsměch a připomíná mi to opět spíše lidsky trapný průjem.

Už jsme zaslechli že by snad bylo lépe, kdyby byl odstraněn rozdíl mezi měkkým „i“ a tvrdým „y“, respektive, kdyby zápis obou samohlásek byl sjednocen. Samozřejmě bylo by to pohodlné, nikdo by se nemusel příliš učit, jak správně zapisovat obě samohlásky. Jen by se nám poněkud zúžila vyjadřovací schopnost jazyka. Nebo jiným slovem, došlo by tak k simplifikaci, nebo spíše k primitivizaci rodného jazyka.

Je třeba si uvědomit, že ještě do 16. století bylo výslovnost měkkého a tvrdého „i/y“ různá. Opět se podívejme na příčestí minulé, kde tvrdost „i/y“ jasně určuje, zda hovoříme o ženách, či mužích. Možná v dnešní genderově orientované společnosti jde o to, aby byl potlačen rozdíl mezi ženami a muži, ale jazykově se jedná o absurdní nesmysl a ochuzování jazyka. Dokonce profesor Eisner hovoří o takzvané erotizaci jazyka, tedy o jeho zneužívání pro jiný účel, než ke kterému je určen.

V příštím dílu už uvedu konkrétně hlavní okruhy, ve kterých v češtině nejvíce chybujeme, a pak si dám zase na pár let (možná) pokoj.

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 434 × | Prestiž Q1: 8,52

+12 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Nezávazné povídání o češtině (XXXII)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top