Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Byly masné výrobky za socialismu lepší než ty dnešní?

 Určitě ano! Takto si zřejmě odpověděla většina z čtenářů věkové kategorie 40+ už po přečtení nadpisu článku. Ti mladší si zas vzpomenou na situaci, se kterou se již pravděpodobně setkali, a to jak při konzumaci masných výrobků.

 Lidé dříve narození řekli: toto není ta pravá chuť salámu jako za našich časů, ta klobása už dnes nemá žádnou vůni, jako mívala za komunistů, ty párky jsou samá mouka, nedají se srovnat s těmi socialistickými … a tak dále a tak podobně. Opravdu byly za dob centrálního plánování a ústředních sjezdů KSČ lepší, chutnější či dokonce zdravější masné výrobky, než ty současné?

Chutnější?

Masné výrobky těch dob obsahovaly bezpochyby více masa. Tento fakt byl dán několika faktory. Samotná surovina byla relativně levná [1] a nemělo žádný ekonomický význam nahrazovat ji například dražší sójou z dovozu. Nezapomeňme také na fakt, že míra životní úrovně se v těch dobách měřila například i spotřebou masa. Ta v těch časech dosahovala úctyhodných 84 kg na obyvatele a rok. Dnes je to podprůměrných (v rámci EU) 50,2 kg. S nižším průměrným obsahem masa v dnešních výrobcích přímo úměrně souvisí vyšší obsah vody, ta je v mase vázána chemickými látkami. K lepší chuti tehdejších výrobků zřejmě přispívalo i používání čistých, přírodních koření[2] Ty se sice používají i dnes, ale větší masozpracující podniky je nakupují v tzv. kombi-směsích, kde je již namíchané takříkajíc vše, včetně emulgátorů. Samotná vstupní surovina, tj. maso, se používala zejména v čerstvém stavu, což stejně mělo nepochybně svůj podíl na výsledné chuti výrobků. [3] Dnes se nakupuje surovina téměř z celého světa a z logistických důvodů se její trvanlivost různé prodlužuje (balení v ochranné atmosféře, mrazení).

Samostatnou kapitolou dnešních masných výrobků je „vynález“ separovat. Separát je vlastně maso mechanicky oddělené od kosti. Pokud to mám velmi zestručnit, kosti se zbytky masa se semelou a následně se na základě různých fyzikálních vlastností masa a kostí od sebe oddělí, přičemž vzniká jakási pasta obsahující i mikroskopické částečky kostí. Přínos používání separátů do masných výrobků si každý zhodnotí sám.

To vše spolu vytváří rozdíl v chutnosti mezi výrobky dnešními a socialistickými. Pamětníci z těch dob vzpomínají na případy, kdy hostili nějakého zahraničního hosta a ten si neuměl vynachválit plnou, poctivou chuť masných výrobků. My dnes zažíváme něco podobného například při cestě na Balkán, kde jsou podle všeho ještě v technologických inovacích v oblasti zpracování masa pár let pozadu.

socialisticke-fronty.jpg (81,896 kiB)
Socialistické fronty

Byly masné výrobky za socialismu lepší než ty dnešní?

Za všechno „vděčíme“ přídavným látkám

Technologický pokrok přinesl změny i v oblasti potravinářství a je třeba říci, že ne všechno je pouze negativní. Při zpracování masa představují technologické inovace zejména aplikace přísad. Přídavné látky se přidávají do masných výrobků s cílem dosáhnout typickou charakteristiku daného výrobku (barva, chuť, vůně, vzhled) a prodlužují jeho trvanlivost. U výrobků, kde legislativa stanovuje minimální procento bílkovin, se jejich obsah často dohání znovu pouze přídavnými látkami. Umělé přísady do potravin používaly i v období socialismu, ale nakládalo se s nimi podstatně opatrněji.

Zdravější?

Pokud máme pod slovem zdravější na mysli zdravotní bezpečnost potravin, tak pak jsou v současnosti nejzdravější masné výrobky, jaké kdy v historii lidstvo mělo. V byrokratické a úzkoprsé EU to platí dvojnásob. Pokud si ale pod slovem zdravější představujeme méně chemie, více přírodních surovin, tak pak musíme konstatovat, že za socialismu byly jedny z nejzdravějších masných výrobků, jaké si dokážeme představit.

Lokální původ? Dnes rarita, za socialismu samozřejmost

Pokud by to náhodou někdo nevěděl, tak za socialismu bylo, jako vše, jak výroba, zpracování a prodej masných výrobků, přísně řízené a naplánované. Takže, pokud jste žili v okresním městě XY, byl tam pravděpodobně menší nebo větší masozpracující závod, který nakupoval živá zvířata z Jednotných zemědělských družstev zejména ze svého okresu.

Výrobky, které tento závod vyrobil, skončily v naprosté většině zase jen v daném okrese. Výjimkou byly pouze podniky specializované na výrobu trvanlivých salámů nebo konzerv. A jak to je dnes? Z bývalých socialistických masných podniků jejich přežilo jen pár a ty nakupují surovinu v rámci celé EU, své výrobky pak vozí často křížem krážem přes celou republiku přes různé distributory a logistická centra. O lokálním původu tak u středních a větších výrobců nemůže být ani řeč.

Nedostatky socialismu

Těch bylo víc než dost a většinou jsou dobře známé. Pokud tuto problematiku zúžíme pouze na oblast výroby a prodeje masných výrobků, pak musíme konstatovat, že to bylo zejména nepravidelné a nedostatečné zásobování. A tak pokud jste chtěli zajistit pro svou rodinu nějaký lepší suchý salám nebo kvalitní šunku, museli jste mít svého známého řezníka. Do řeznictví se tak chodilo nejen předním vchodem, ale i zadním. Odtud se pak prodávala svíčková, vepřová panenka, roštěná, ale i salám Nitran či Pražská šunka.

Nedostatečné zásobení obyvatelstva masem a výrobky vygenerovalo celou generaci drobných farmářů, řezníků a garážových výrobců. Dnes už je to spíše rarita, ale za oněch časů v čase zabijačkové sezóny zabíjela prasátka, králíci, kachny, husy, krůty v každém druhém domě. Všeho bylo málo a to co do množství i do šířky nabídky.

Podobně jako boty, ovoce a další věci, i masné výrobky se nekupovaly, ale sháněly. Na druhou stranu, pokud jste již něco koupili, měli jste jistotu, že jestli si koupíte Malokarpatský salám v Košicích nebo v Bratislavě, bude jeho složení stejné. Bylo to díky jednotným normám. Takzvané ČSN platily v celé republice a byly závazné pro všechny výrobce. K pozitivům těch dob patřilo i přehledné pojmenování výrobků a určitá „poctivost“ v nabídce.

Pokud patřil salám do kategorie levných výrobků, odpovídal tomu i jeho název a cena, jinými slovy turistický salám byl turistický salám a nehrál si na Uherák. Dnes se může pod honosným názvem skrývat i podřadný výrobek. Na druhé straně nás jednotné unifikované normy obíraly o pestrost a rozmanitost nabídky. K negativům dob soudruhů třeba také přičíst omezenou nabídku, úzký sortiment a téměř žádné inovace. Před rokem 1989 jste si nekoupili italský pršut, salám s provensálským kořením nebo Schwarzwaldskou šunku. Dnes najdeme v nabídce obchodů téměř cokoliv, za to však musíte být velmi ostražití, protože nikdy nevíte s jistotou, zda kupujete liptovský, litevský, litavský či dokonce lipovský salám a zda bude mít obsah masa 50, 40 nebo 10 %.

K notoricky známým neduhům plánovaného hospodářství patřila i přímo katastrofální úroveň služeb (z dnešního pohledu), neochota (někdy až arogance) [4] obsluhujícího personálu, vzhled a hygiena prodejen, téměř nulový marketing, nepřitažlivé balení a prezentace zboží. Toto vše spolu tvoří výsledný zážitek z prodeje i samotného produktu, a měly by to vzít na zřetel všichni zastánci „starých dobrých časů“.

Paradoxně se také exportovalo a zřejmě více než dnes. Komunisté totiž potřebovali devizy a měli snahu vyvážet i maso. Některé továrny měly tzv. exportní povolení a vyvážely zejména konzervy — pražskou šunku, jazyky, vyvážela se vepřovice v živém, zejména na Balkán. Naopak dovoz masa byl značně omezen. Dováželo se hovězí z Argentiny a Mongolska, a mnozí z vás si možná ještě vzpomenou na legendární čínské Luncheon-meaty.

Můžeme si za to sami

S masnými výrobky je to podobné jako například s rajčaty. My, spotřebitelé, si svou poptávkou objednáváme „umělohmotná“ rajčata, protože je chceme mít v lednu a chceme, aby stála 2 € za kilo. A prodejci pouze plní naše přání a odpovídají: ať se Vám líbí, zde máte lednová rajčata v ceně 2 € za kilo. Podobně je to i s masnými výrobky, chceme, aby měly párky trvanlivost 30 dní, aby šunka byla krásně růžová a nestála více než 4 €. Výrobci splní naši objednávku a odpovídají: ať se líbí, tady jsou párky v ceně 2,5 € a šunka v ceně 3,5 € za kilo, vydrží Vám zabalená celý měsíc a barvu má krásně růžovou. Naštěstí si dnes už můžeme i vybírat, a tak, jak se dají koupit chutná rajčata, dají se koupit i poctivé domácí výrobky .

Svůj díl viny ale nesou i státní orgány,

které, jak to již na Slovensku bývá, plní ustanovení norem Evropské unie zásadně nad jejich rámec, a tak například není žádný problém, pokud bude v jitrnicích 20 různých „éček“, ale problém nastane, pokud do ní budeme chtít přidat čerstvou krev, nebude vadit, pokud párek zabalíme do ochranné atmosféry tvořené směsí pěti-šesti všelijakých plynů, ale problém nastane pokud bychom ho chtěli prodávat nebalený, podobně tak státní orgány nemají žádný problém s uzenou krkovičkou, která obsahuje 20 % masa, ale mají problém s uzeninami, které se udí v tradiční udírně na bukovém dřevě.

Namísto závěru přehledné shrnutí všech kladů a záporů:

Za socialismu
MinusPlus
Často chybějící, fronty. Méně chemie.
Malá pestrost nabídky, kterou svazovaly normy. Jistota, že zboží se stejným názvem je stejné v celé republice.
Úzký sortiment. Stejné ceny v celém státě (nekonkurence).
Ošklivé obaly, špatná kultura prodeje. Více masa (dáno normou).
Zdravotní rizika (zatajovaná). Přírodní koření (zaostalost chemického průmyslu).
Chybějící informace. Téměř 100% lokální původ (cena dopravy).
Malá snaha inovovat. Relativně laciné (selektivní dotace).
  Málo skandálů a afér (vinou cenzury).
  Malá snaha suplovat obsah vodou (ČSN).
  Převážně čerstvé suroviny (jak kdy).
Za pseudokapitalismu
MinusPlus
Komerční názvy neodpovídající obsahu. Plné regály.
Různá kvalita u stejného výrobku podle výrobce. Velmi široký sortiment.
Celosvětový původ (často ekonomicky nelogický). Inovace, pestrost nabídky.
Hodně chemie a éček. Kvalitní obaly, reklama.
Aféry a skandály (informovanost?) Garance kvality (?).
Kvalitní jsou drahé (samozřejmě). Informace.
Nastavování obsahu bezcennou surovinou.  
Strojní zpracování (separáty).  
Spontánní dovoz (?)  

Takže na základě výše zmíněných faktů si dejte sami odpověď na otázku, zda byly za dob socialismu masné výrobky lepší. Autor článku si takovýto jednoznačný závěr udělat netroufá, i když jak se zdá z tabulky, plusů je jaksi více právě na straně masných výrobků z „dob minulých“.

Informace redakci poskytl Ing. Boris Halaj, masodomov.sk, Bratislava 16. května 2017

Překlad článku ze slovenského serveru HlavnéSprávy.sk

 

[1] Vlivem centrálního řízení a redistibuce byla cena spíše neznámá.

[2] Norma ČSN určovala jednoznačně podíl, ale už ne jakost suroviny.

[3] I proto, že neexistovala technologie dlouhodobého skladování.

[4] Možná bych se ptal, zda dnešní nezainteresovaní zaměstnanci na tom nejsou stejně.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 347 × | Prestiž Q1: 5,19
4 plus Známkuj článek minus 1
Interní diskuse

Byly masné výrobky za socialismu lepší než ty dnešní?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top