Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku: čeština
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Nezávazné povídání o češtině (XXXIV)

Konečně se dostávám k tomu, proč jsem vlastně oživil už docela prastarý seriál o nezávazném povídání o češtině. V následujících odstavcích předkládám seznam chyb, se kterými se setkávám, když provádím korektury cizích článků (a ty chyby se opakují s různou četností a to dokonce i u profesionálních novinářů).

1. Bychom a byste

Tyto tvary slovesa být v podmiňovacím způsobu se často nesprávně píší jako „bysme“ či „by jsme“, respektive „by jste“. Jediné správné tvary „bychom“ a „byste“ jsou pozůstatkem takzvaného aoristu (jednoduchého minulého času), který do 14. století čeština měla. Například sloveso „prosit“ mělo v první osobě množného čísla aoristu tvar „prosichom“.

A jakkoliv můžeme nahlížet na to, že archaismus ze 14. století by v dnešním jazyce už neměl co pohledávat, přesto Ústav pro jazyk český jednoznačně určuje, že správné tvary jsou pouze dva výše zmíněné, a to „byste“ a „bychom“.

2. Mně, nebo mě?

Ve větách typu: „Mně se ten film líbil…“ je zájmeno „já“ ve třetím pádu, psát proto musíme tvar „mně“. Pomoci si můžeme pomocným zájmenem „ty“ — jde-li říct místo toho „tobě“ („tobě se ten film líbil…“) píše se „mně“. Pokud lze říci „tě“ nebo „tebe“ („ty mě nenávidíš? — „ty tebe nenávidíš?“) píšeme „mě“. Jedná se o čtvrtý pád: koho, co.

Kdo má raději matematickou mnemotechnickou pomůcku, může si pomoci tak, že se třetím a šestým pádem (dělitelné třemi) je spojena třípísmenná verze zájmena „já“, to znamená „mně“ a se druhým a čtvrtým pádem se pojí kratší verze na dvě písmena: „mě“.

3. S hranolky, s titulky

Jídelní lístek nám často nabízí „smažený sýr s hranolkami“, ačkoliv je podstatné jméno hranolek mužského neživotného rodu, nikoli ženského. Máme tedy ten hranolek a tím pádem lze jíst smažený sýr pouze „s hranolky“ jako s hrady.

Podobně jsou na tom také titulky k filmu. Tedy: „Viděl jsem film s titulky“, nikoliv s „titulkami“. K této chybě velmi často svádí pocit, že koncovka „-ami“ je spisovná, zatímco koncovka s prostým „-y“ je vnímána jakoby obecná, lidová. V první řadě musíme vždy hledat vzor, podle kterého se daný výraz skloňuje.

4. Standardní a bizarní

Psát slovo „standardní“ s „té“ v druhé části slova je hodně nestandardní, tedy chybné. Slovo je totiž tvořeno ze základu standard, nikoliv standarta (prapor).

Obdobně výraz „bizarní“ označuje něco zvláštního či podivného a jeho pravopis vychází z francouzského slova „bizarre“. Proto nesmí obsahovat písmeno dé.

5. Tip a typ

Chyby v záměně těchto dvou slov patří mezi nejčastější. Pokud něco odhadujeme nebo doporučujeme, píše se slovo s měkkým „i“ (například: tipovat výsledek). Naopak typ s „y“ znamená skupinu s podobnými vlastnostmi (například věta: „tento typ otázek se mi velice nelíbí“).

6. Tchyně

Je už asi okřídleným rčením, že slova, která začínají písmeny „tch-“, patří mezi slova velmi nelaskavá (například tchoř, …). Ale k věci: slovo tchyně píšeme vždy s krátkým ypsilonem, nikoliv „tchýně“, i když náš vztah k ní je kupříkladu nevalný. Příponu „-yně“ mají i jiná podstatná jména ženského rodu odvozená od slov rodu mužského, například bohyně, žákyně či obryně. Ani v jednom z nich by nás nenapadlo napsat „ý“ s čárkou.

7. Viz

Opět jedna z častých chyb je slovo „viz“ které bývá v textech nepochopitelně ukončeno tečkou, jako by se mělo jednat o zkratku. Samozřejmě žádná zkratka to není. Jedná se o rozkazovací způsob slovesa „viděti“. Někdy je v souvislosti s rozkazovacím tvarem ještě uváděna pochybnost, zdali by nebylo zdvořilejší používat tvar „vizte“. A druhá pochybnost, zda se má pojit s prvním, anebo čtvrtým pádem. Tedy zda je správnější volit tvar: „viz strana 4“, anebo „viz stranu 4“. Podle mého soudu je správnější pád čtvrtý.

8. Výjimka

Opět se jedná o velmi frekventovanou chybu, kdy slovo „výjimka“ můžeme vidět napsané špatně jako „vyjímka“. Pak by se nabízelo, že je odvozeno od podstatného jména „jímka“, což samozřejmě není pravda. Slovo je vytvořeno podobně jako slova „výšivka“ od „vyšívat“ či „výhybka“ od „vyhýbat“. Správně je tedy čárka nad „ý“ a „jota“ krátká.

9. Zhlédnout film

Pokud bychom chtěli film „shlédnout“, pak snad jedině ze žebříku. Pokud se na film díváte běžným způsobem, ať už u televize nebo v biografu, pak jste ho prostě „zhlédli“. Předpona „s“ totiž vyjadřuje směr shora dolů, dohromady, či z povrchu pryč (ačkoliv i to už je dnes pokládáno za určitý archaismus — UJČ dnes mnohde připouští oba tvary, např.: „sesednout s kola“ i „sesednout z kola“, ačkoliv dříve bychom „z kola“ chápali jako z vnitřku kola ven).

Poučka o filmu platí i ve spojení „v někom se zhlédnout“.

10. Žehlicí prkno

Patří mezi přídavná jména takzvaně účelová, ta, která vyjadřují, k čemu daná věc slouží, podobně jako holicí strojek nebo balicí papír. Píše se vždy s krátkým „i“ před příponou „-cí“ — „žehlící“ je tedy špatně (dlužno poznamenat, že korektor pravopisu mi automaticky všechny výše zmíněné (správné) zápisy změnil na tu chybnou verzi). Pokud bychom použili dlouhé „í“ před příponou „-cí“, tak se pokoušíme vyjádřit přídavné jméno dějové, tedy to, které nám říká, co kdo právě momentálně dělá. V jedné větě se proto můžou setkat obě verze, například: „Hasící dobrovolník měl porouchaný hasicí přístroj“.

To by pro dnešek mohlo stačit a v příštím dílu se podíváme na dalších deset častých chyb.

PeTaX

Autor článku: PeTaX | Vydáno: | Přečteno: 656 × | Prestiž Q1: 9,86
14 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Nezávazné povídání o češtině (XXXIV)

Žádné komentáře

Facebook diskuse