Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Ujel nám vlak, děkujte ČNB

Intervence České národní banky se nám teď vracejí jako bumerang a přinášejí řadu problémů — od zakonzervované struktury ekonomiky, přes přehřátý realitní trh, až po větší než žádoucí růst inflace.

Markéta Šichtařová va­ru­je před omezením svobody, pro­ti kterému je EET sla­bouč­ký čajíček

Podle Markéty Šichtařové to ale šlo předvídat. V pravidelném nedělním rozhovoru ekonomka také upozorňuje na jedno z nejnebezpečnějších a zároveň nejpodceňovanějších rizik pro omezení osobní svobody, proti němuž bude EET jen slaboučkým čajíčkem. Na novele stavebního zákona pak ilustruje, jak hluboce jsou u nás nepochopena vlastnická práva.

Jen Irsko a Lucembursko mají v Evropě koncentrovanější ekonomiku než Česká republika, jejíž ekonomika je čím dál závislejší na tom, jak se v Evropě prodávají auta. Vzhledem k tomu, že automobilový průmysl u nás tvoří už devět procent hrubého domácího produktu, je namístě se obávat něčeho podobného jako v případě Nokie, která svým pádem poslala do recese celou ekonomiku Finska?

Ano, přesně to samozřejmě hrozí. Jakmile je ekonomika závislá na jednom odvětví, vždy z toho plyne určité riziko.

Má Česko perspektivně na to, aby mělo více tahounů hospodářství, a kde by vedle automobilového průmyslu mohli být?

Možná nejde ani tak o to, kolik odvětví je v dané ekonomice tahounem, ale spíš o to, jakou budoucnost tato odvětví mají. Tedy pokud bychom měli kupříkladu ekonomiku postavenou čistě jen na hnědouhelném průmyslu, pochopitelně by to byl velký průšvih, protože to je dneska už mrtvé odvětví.

Mít automobilový průmysl ještě nemusí být takovým problémem, pokud automobilky, které u nás vyrábějí, zavčasu naskočí na nové technologie. Opět dám příklad. Pokud bychom u nás vyráběli jen diesely, taky by bylo během několika málo let zaděláno na průšvih, protože dieselové motory podle všeho budou na ústupu. Ale založit u nás výrobu elektromobilů napojenou na výrobu baterií a tu zase napojenou na zpracování našeho lithia — to už zní celkem dobře.

Takže když se vrátím k vaší původní otázce: Máme na to, abychom naskočili na nové technologie, ale máme pozici notně ztíženou tím, že už jsme si nechali do jisté míry ujet vlak. A lví podíl na tom nese uměle oslabovaná koruna, na které se zase podepsala ČNB.

Právě z údajů ČNB, které zveřejnila uprostřed týdne, vyplývá, že od listopadu 2013 do 6. dubna letošního roku vynaložila proti posilující koruně na devizovém trhu za nákup eur více než dva biliony korun. I když ČNB dlouhodobě uvádí, že jí růst devizových rezerv nevadí, má tahle skutečnost nějaký negativní efekt?

Větší negativní efekt než tahle samotná částka má ten fakt, že během těch více než tří let, kdy byla koruna uměle oslabená, se stačila změnit struktura ekonomiky, a to k horšímu. Začala zaostávat produktivita práce. Utekly nám technologie. To budeme dohánět mnoho let, a kdoví, jestli to vůbec doženeme.

Další problém spočívá v tom, čemu já říkám „kečupový efekt“. Není to žádný odborný termín, ale jakýsi příměr: Tak dlouho třesete sklenicí od kečupu a pořád se nic neděje, až najednou se vyvalí obsah sklenice celý. Tak přesně takovému kečupovému efektu čelíme v případě inflace. ČNB se tak bála deflace, až ji to přimělo k intervencím a k prointervenování oněch dvou bilionů korun. A teď, když je do oběhu uvolněno tolik volných peněz a úrokové sazby jsou tak extrémně nízké, se najednou začínají objevovat inflační tlaky větší, než by si ČNB přála.

Za normálních okolností by to chtělo razantně zvýšit úrokové sazby; to si ale nyní ČNB dovolit nemůže, protože trh nemovitostí se už poněkud přehřívá. Proč se přehřívá? Protože ČNB držela tak nízko úrokové sazby, že lidé hledali alternativní investice na realitním trhu. A kdyby ČNB nyní zvýšila úrokové sazby, aby zabránila inflaci, spousta lidí by začala mít problém hypotéku splácet… Zkrátka ať to vezmeme z jakékoliv strany, intervence se nám vracejí jak bumerang a přinášejí řadu problémů, od zakonzervované struktury ekonomiky, přes přehřátý realitní trh, až po větší než žádoucí růst inflace. Tohle všechno ale šlo předvídat!

Nedávno se ministr financí Ivan Pilný skepticky vyjádřil k udržitelnosti penzijního systému. Přesto ale ve čtvrtek Senát jasnou většinou schválil změnu pravidel v novele zákona o důchodovém pojištění, a to tak, že se důchody budou zvyšovat o inflaci a polovinu — místo třetiny — růstu průměrné mzdy. Je to od politiků nezodpovědnost, nebo to je kapka v moři a tak moc se zase nestane?

Je to předvolební rozhazování. Nic víc. Samozřejmě, že je to neudržitelné. A samozřejmě, že se to ještě mnohokrát bude měnit. Ministr Pilný má pravdu v tom, že penzijní systém tak, jak je nyní nastavený, jednou narazí na své limity.

Skoro tři roky trvá bitva o novelu stavebního zákona. Nyní ji Senát vrátil Poslanecké sněmovně s několika pozměňovacími návrhy. Vnímáte tuto zákonnou předlohu jako zásadní pro zrychlení výstavby a zlepšení kondice českého stavebnictví, jak od ní očekávají její zastánci, nebo ji berete především jako omezení přístupu veřejnosti do stavebního řízení?

Beru to tak, že u nás je stavební řízení extrémně komplikované, protože extrémně mnoho institucí do něj může mluvit. A nejde jen o možnost veřejnosti a různých sdružení připomínkovat a účelově zdržovat stavební řízení, jde i o to, jak se ke stavbě musejí vyjadřovat vodohospodáři, báňský úřad, archeologové a nevím kdo všechno ještě, ačkoliv jde o banální přístavbu nějakého banálního rodinného domu.

Problémem v pozadí je to, že u nás jsou hluboce nepochopena vlastnická práva. Naopak vznikl dojem, že existují jakási údajná „práva veřejnosti mluvit do vzhledu okolí“. Jenomže nic jako „právo na krásný výhled“ neexistuje, už proto ne, že pojem krásna je výsostně individuální. Není možné, aby tolik lidí mělo nástroj, jak účelově zdržovat vaši stavbu na vašem pozemku, a tím omezovat vaše vlastnická práva k pozemku, a to jen proto, že nechtějí mít jiný výhled než dosud.

Hospodářská komora uspořádala diskusi o hotovostních transakcích, zda je má stát rušit, nebo omezovat. Jak se na tuto problematiku díváte — ať už s ohledem na šedou ekonomiku, nebo naopak na problematickou možnost sledovat veškeré finanční transakce?

Jde o jedno z nejnebezpečnějších — a současně nejpodceňovanějších — rizik pro omezení osobní svobody. Málokdo si uvědomuje, že okamžikem zrušení hotovostních peněz v podstatě stát získá nad jednotlivcem stoprocentní kontrolu, a EET proti tomu bude jen slaboučkým čajíčkem.

Už delší dobu se hovoří o tom, že italský bankovní sektor je v ohrožení. Během tohoto týdne přišly zprávy, že došlo k záchraně jedné španělské banky a také, že Itálie chystá pod tlakem unijních institucí sanaci dvou problémových regionálních bank, jimž by k záchraně měly finančně přispět ty velké italské banky. Nemůže tím ale dojít k dominovému efektu, nebo ty velké bankovní domy situaci mohou zvládnout a ustát?

Především je opět těžko uchopitelné, že soukromé italské banky mají najednou povinně zachraňovat své kolegyně, a ještě v takovém rozsahu. Je to cosi jako jednorázové uvalení sektorové daně. Opět je to pro mě těžko akceptovatelný zásah do vlastnických práv. Představte si, že vlastníte několik akcií zcela zdravé banky, a nejednou přijde vláda a oznámí, že vámi vlastněná banka musí zachránit jinou nemocnou banku — a vaše akcie dosud zdravé banky se znehodnotí. Nebudete to snad vnímat jako krádež?

A jinak samozřejmě, že to dominovou nákazu způsobit může. A EU si na to dost naběhla sama, a to zřízením takzvané bankovní unie. To byl úplně pomýlený projekt.

Evropští politici se domnívali, že jím riziko bankovní nákazy minimalizují — ale opak je pravdou, rizika to naopak zvětšuje. Mimochodem, právě o tom, jak by taková bankovní nákaza mohla vypadat, je knížka Lumpové a beránci, kterou jsem napsala už před nějakým časem s Vladimírem Pikorou, a za tu dobu se toho z knížky bohužel už hodně naplnilo…

Ve čtvrtek se ve Spojeném království uskutečnily parlamentní volby. Co jejich výsledek může znamenat z ekonomického pohledu?

Není to pro Brity nic moc dobrého, protože vláda teď bude mít slabší mandát, takže nebude takový „ranař“ při vyjednávání podmínek brexitu. Výhodnější by bylo mít vládu silnou. Ale víte, co je na tom komické? Když byl odhlasován brexit, finanční trhy vyváděly. Teď, když naopak volby dopadly v neprospěch tvrdého brexitu, finančním trhů to zase nevoní. Trhy prostě nevědí, co chtějí.

Píše paní Markéta Šichtařová pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 575 × | Prestiž Q1: 7,59
8 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Ujel nám vlak, děkujte ČNB

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse