Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Pokrytecké vnímání diskriminace v naší společnosti

K napsání následujícího článku mě inspirovalo pozorování naší společnosti, která na jedné straně dost ostře vystupuje proti některým druhům diskriminace, na druhé straně různé formy pozitivní diskriminace toleruje a nakonec nové formy diskriminace pokrytecky zavádí a podporuje.

Vše o diskriminaci, na co jste se báli zeptat

Hned na začátku je třeba si uvědomit, že jakákoliv pozitivní diskriminace je transformovatelná do negativní. Pokud někomu poskytujeme jakékoli benefity na úkor ostatních (pozitivní diskriminace), tak tím negativně diskriminujeme ty ostatní. Společnost, která bojuje proti různým formám negativní diskriminace z peněz veřejných zdrojů, tak častokrát zavádí a dotuje novou selektivní pozitivní diskriminaci.

V případě jasně definovaných vlastnických vztahů a soukromých zdrojů, odpadá pozitivní nebo negativní diskriminace dotovaná ze zdrojů veřejných. V konečném důsledku jde už jen o podmínky kontraktu.

Diskriminace na základě vzhledu

Nezávisle na tom, zda to vnitřně schvalujeme nebo odsuzujeme, ve společnosti probíhá pozitivní diskriminace pěkných žen a naopak negativní těch ošklivějších. Hezké ženy jsou si tohoto faktu vědomy a často ho využívají ve svůj prospěch. Ženy, které tato diskriminace (pochopitelně) trápí, se snaží proti této diskriminaci bojovat. Zůstává otázkou, do jaké míry lze tento boj vyhrát.

Výběrové kritérium „vzhled“ při vstupních pohovorech do zaměstnání zní primitivně a sexisticky, přesto je to častokrát jediné smysluplné výběrové kritérium do modelingových agentur či striptýzových klubů.

Výběrová kritéria „inteligence“, „šikovnost“ či „spolehlivost“ už totiž nezní tak „společensky“ primitivně a sexisticky.

Stojí za zamyšlení, zda máme právo jakýmkoli institucím zakazovat „čistě subjektivní“ primitivní diskriminační kritéria (jako je například „vzhled“). Pokud někdo diskriminuje na základě vzhledu, tak to negativně ovlivňuje jeho reputaci. Po státním zákazu veřejného užívání primitivních diskriminačních kritérií se připravíme o možnost veřejně rozpoznat primitivy a tím pádem i o jejich následnou efektivní ostrakizaci.

Diskriminace na základě pohlaví

Některé ženy jsou ve společnosti diskriminovány a reálně vydělávají méně než muži. Souvisí to obvykle s tím, že jejich fixní platy statisticky reflektují jejich nižší produktivitu kvůli mateřství. Zaměstnavatel totiž snáší extra náklady vyplývající ze státních regulací týkajících se mateřské dovolené (proplácení mateřské, náklady na zaměstnání její náhradnice, vyhození náhradnice, poté jako žena skončí na mateřské apod.). Ve zkratce — ženy vinou současné státní legislativy — mohou pro zaměstnavatele představovat extra náklady. Více informací v článku To je důvod, proč Vás nezaměstnám.

Je třeba si uvědomit, že zákon, který vynucuje stejnou mzdu pro muže a pro ženy, má pro ženy bohužel opačný efekt — diskriminuje primárně ženy, neboť zaměstnavatel, který na dané místo při dané mzdě preferuje muže, tak si vždy najde nějaký důvod (nesouvisející s pohlavím), proč ženskou kandidátku odmítne a místo ní zaměstná muže, který je pro něj stejně drahý. Pokud by neexistoval zákon vynucující stejnou mzdu pro muže a pro ženy, žena jako opomíjený kandidát na danou pozici, může zaměstnavateli nabídnout nižší počáteční mzdu (například s následným dorovnáním, když se osvědčí) čímž vytvoří svou ekonomickou konkurenční výhodu oproti preferovanému mužskému kandidátovi. Zaměstnavateli to může dávat ekonomický smysl a za nižší cenu zaměstná i ženu.

V situaci, kdy zákon vynucuje stejnou mzdu pro muže a pro ženy, nedojde nikdy k zaměstnání této ženy, neboť zaměstnavatel si za stejné peníze vždy vybere své preferované pohlaví (a najde si vždy nějaký zástupný důvod, proč opačné pohlaví odmítne).

Pozitivní diskriminace žen

V naší společnosti existuje a je státem tolerovaná pozitivní diskriminace žen. Ženy mají vstup zdarma do různých klubů, na swingers párty, kde si to muži musí vždy zaplatit. Obvykle se to promuje sloganem „Ženy vstup zdarma“, protože „Všichni zdarma. Muži extra zaplatit“ by znělo negativně diskriminačně. Přiznám se, že jsem se ještě nesetkal s feministkami, bojujícími za rovnoprávnost žen, vyžadujícími, aby všechny ženy do těchto klubů musely platit stejné vstupné jako muži.

Na této pozitivní diskriminaci na základě pohlaví totiž benefitují jak ženy, tak sekundárně muži, díky zvýšené ženské společnosti, takže je tolerována.

Je otázkou, jak by společnost vnímala opačnou situaci — muži by měli někde vstup zdarma a ženy by si musely extra zaplatit?

Diskriminace na základě náboženského přesvědčení

Přestože už samotná Ústava SR se snaží tvářit nediskriminačně vůči lidem jiného náboženského přesvědčení (článek 12, odstavec 2., článek 24, odstavec 1.), minimálně na Slovensku diskriminace na základě náboženského přesvědčení reálně existuje:

Všichni ateisté a členové neregistrovaných náboženských organizací jsou jednoznačně diskriminováni, protože musí nedobrovolně přispívat svými daněmi na náklady státem registrovaných církví (jejich náboženské obřady, provoz jejich náboženských prostorů, platy kněží atd.).

Diskriminace na základě rasy

Společnost asi nejostřeji vystupuje proti negativní diskriminaci na základě rasy. Jde zřejmě o historickou výčitku z dob otrokářství, koncentračních táborů, kde probíhala rasová genocida.

Je třeba si uvědomit, že státní kompenzace těchto skupin kvůli historickým výčitkám je absurdní, neboť jejich současní potomci nemají nic společného s předky, jsou to totiž už jiní lidé (tuto situaci pěkně ilustruje pozitivní diskriminace nativních indiánů americkou vládou kvůli jejich historické genocidě, kterou americký stát způsobil).

Americké rasové antidiskriminační programy (rasové kvóty studentů na univerzitách, případně zaměstnanců ve společnostech rovnoměrně zastoupených z každé rasy) mají bohužel zcela opačný efekt — vytvářejí pozitivní diskriminaci. A negativně diskriminují ty ostatní. Například nadané asijské studenty, kteří na to, aby byli přijati na danou univerzitu, potřebují obvykle podstatně lepší skóre než jejich afro-američtí či indiánští kolegové. Podobně se může stát, že vás jako šikovného člověka nezaměstnají ve společnosti jen kvůli tomu, že momentálně preferují afro-americké kandidáty.

Jeden z největších projevů rasismu je vůbec ptát se na vaši rasu (což dělají skoro všechny americké úřady, i když nemusíte na tuto otázku odpovědět).

Typický příkladem pozitivní diskriminace jsou také různé vládní programy na pomoc romským občanům, speciální edukační programy pro afro-američany atd. I přesto, že tyto programy mohou v konečném důsledku výborně fungovat, je třeba podotknout, že jde o negativní diskriminaci všech ostatních rasových skupin, které na selektivní státní podporu „vyvolených“ rasových skupin nedobrovolně přispívají, protože náklady na tuto podporu jsou externalizovány na všechny daňové poplatníky a tedy všechny rasové skupiny.

Vládní programy na pomoc bílým dětem (i přesto, že by šlo o bílé děti z chudých osad), respektive speciální edukační programy pro bílé lidi (z chudých osad) by byly okamžitě odsouzeny a zavrženy jako rasistické.

Absurdnost diskriminace na základě rasy a toho, že jsme v této oblasti obvykle dost zaujatí, vyjadřuje následující příklad:

  1. Zaměstnavatel otevře nové pracovní místo.
  2. Na pozici ale preferuje černochy.
  3. Použije na to státní grant na podporu afro-amerických komunit a vytvoří nová pracovní místa pro utiskovanou komunitu.
  4. Nová pozice bude nakonec na práci „nosiče“ nebo „čističe bot“, což je vnímáno jako dehonestující povolání.

Pokud byste neznali bod č. 3 (název této pozice) budete vnímat tohoto zaměstnavatele jako rasistu?

Pokud ne, tak nemyslíte, že je dost pokrytecké ho začít pokládat za rasistu, až když znáte informaci v bodě č. 3?

Podobně jako zákon vynucující stejnou mzdu pro muže a pro ženy diskriminuje v prvním ženy, podobně zákon vynucující stejnou mzdu pro všechny rasové skupiny má zcela opačný efekt v neprospěch skupin, které chceme zákonem preferovat.

Pokud zaměstnavatel otevře novou pracovní pozici a vnitřně na ni preferuje neromské uchazeče (protože například měl historicky špatnou zkušenost s těmi romskými), tak si vždy najde důvod, proč Roma na této pozici nezaměstnat (a to samozřejmě nezávisle na antidiskriminační legislativě, která mu přikazuje nediskriminovat Romy).

Pokud by mohl romskému uchazeči nabídnout nižší mzdu než tomu neromskému (s příslibem například jejího dodatečného zvýšení v budoucnu), romští uchazeči pro něj získávají konkurenční ekonomickou výhodu, kterou bude většina zaměstnavatelů určitě zohledňovat.

Naopak, pokud bude muset podle zákona nepreferovanému romskému uchazeči nabídnout stejnou mzdu jako preferovanému neromskému, tak Roma nikdy nezaměstná a ani mu nedá šanci se zaměstnat, neboť mu to nedává smysl. V tomto případě státní antidiskriminační legislativa očividně působí v neprospěch Romů.

Pozitivní diskriminace vybraných sociálních skupin na náklady všech ostatních (což dělají současné vládní programy) má opačný efekt — zvyšuje to nenávist ze strany všech, kteří na toto nedobrovolně přispívají.

Co pak se všemi slušnými lidmi, kteří se narodili v sociální skupině, která kvůli různým důvodům má negativní reputaci?

Pokud nás trápí osud slušných lidí jakékoliv diskriminované skupiny, měli bychom být první, kteří jim poskytneme šanci tuto reputaci napravit a možnost projevit jejich unikátní individualitu bez stereotypizace negativních vlastností diskriminované skupiny ze které pocházejí. Přímá finanční podpora je častokrát jen dočasné krátkodobé řešení, které neřeší daný problém.

Je třeba si uvědomit, že diskriminací sociálních skupin s negativní reputací jakýmkoli anti-diskriminačním zákonem neznemožníme. Je to věc tvrdě zakořeněná v lidech, která se bude neustále projevovat nezávisle na legislativě.

Způsob jak bojovat s rasismem, je dát všem možnost se veřejně projevovat jako rasista a současně všem ostatním umožnit efektivní ostrakizovat ty, kteří se rasisticky projevují.

Majitel jakékoliv firmy by měl mít právo při výběrovém řízení uvádět jakékoliv primitivní vstupní podmínky na uchazeče (požadovaná rasa, pohlaví, náboženské přesvědčení). Samozřejmě všichni potenciální uchazeči i jeho zákazníci by měli mít právo ho úplně diskriminovat a nekoupit si jeho produkty a služby. Speciálně v současné době by se na snadno dostupných sociálních sítích extrémně rychle šířily informace o tom, že majitel či zaměstnanec takové a takové firmy je rasista, xenofob, homofob apod. A jejich klienti by se na základě toho mohli rychle rozhodnout, zda chtějí podporovat jeho byznys, nebo ne.

Jsem přesvědčen o tom, že tento ostrakizační tlak na společenskou „nediskriminaci“ by byl podstatně silnější, než tlak na nediskriminaci, který se snaží vytvářet státní legislativa pod hrozbou trestu.

Často se setkávám s argumentací, že podpora jistých sociálních skupin (například různými státními dotacemi) je nezbytná, jinak hrozí zvýšená kriminalita. Takto argumentovat znamená akceptovat výpalné, jehož placení zabezpečuje udržování pořádku. Z morálního hlediska je určitě lepší investovat do zabezpečení svého soukromého majetku a své ochrany než platit výpalné, a tedy nedobrovolně podporovat sociální skupiny s cílem minimalizovat jejich kriminální chování.

Diskriminace na základě místa narození/státní příslušnosti

Nediskriminační politika státu platí jen pro jeho občany. Občané jiného státu, kteří nejsou jeho daňoví poplatníci, stát nezajímají a stát vůči nim častokrát otevřeně vystupuje diskriminačně. Tato diskriminace mimo jiné vyplývá z monopolu sociální politiky státu na daném území — privilegia daňových poplatníků na daném území a diskriminuje všechny ty, kteří by daně na daném území neplatili nebo by naopak pouze čerpali jeho sociální benefity.

Tato diskriminace na základě místa narození/státní příslušnosti se nazývá státní vízová politika a je plošně akceptována a legitimizována všemi státy na světě.

Pro moderní státy, které otevřeně vystupují proti diskriminaci lidí na základě atributů, které samotní lidé nedokáží ovlivnit a byly jim geneticky nebo prostředím dané (pohlaví, rasa, náboženské přesvědčení) je maximálně pokrytecké diskriminovat lidi na základě jejich místa narození/státní příslušnosti.

Státní diskriminační vízová politika se ale celosvětově nadále těší velké popularitě.

Z morálního hlediska jde ale o stejně neetickou diskriminaci kvůli něčemu, co nedokážeme ovlivnit, podobně jako je barva naší položky nebo pohlaví.

Přestože můžeme rozumět důvodům, proč státy tuto diskriminaci plošně schvalují a legitimizují (je možné, že podobná diskriminace by existovala i na úrovni městských států či ještě menších samostatných jednotkách) je pokrytecké státní vízovou politiku nepokládat za silně diskriminační, neboť disponuje všemi diskriminačními prvky.

Diskriminace nacistů a jiných agresivních skupin

Různé zákony na ochranu spotřebitele či jiná státem garantovaná práva občanů znemožňují efektivní ostrakizaci nacistů či jiných agresivních skupin v naší společnosti. Prodavačka v supermarketu nemůže neprodat zboží nacistovi a musí ho vnímat jako zákazníka se svými právy, která mu garantuje stát.

Závěr

Státní antidiskriminační politika vyplývá z konstruktu veřejného majetku, na který všichni přispívají a „férového“ státu, který se snaží tento majetek přerozdělovat a nediskriminovat jeho podporovatele.

Naopak férovost se vytrácí vůči občanům jiného státu, kteří mezi jeho podporovatele nepatří (kromě diskriminační vízové politiky stojí za zmínku, že například neameričtí občané mají podstatně méně práv než američtí — americké tajné služby například nepotřebují na špehování neamerických občanů soudní příkaz).

Diskriminace je přirozená lidská vlastnost vyplývající ze subjektivních individuálních preferencí a její primitivní projevy by neměly být státem kriminalizovány.

Současně by stát ale neměl stát v cestě ostrakizace těch, kteří využívají prvky primitivní diskriminace.

Tlak komunity (ať už z hrozby ztráty firemních klientů nebo osobní reputace), která by ostrakizovala rasisty, machisty, nacisty, nacionalisty, je podle mě podstatně silnější a efektivnější, než legislativní tlak jakékoliv anti-diskriminační politiky, která je paradoxně diskriminační a nemorální ke všem těm, kteří na ni nedobrovolně přispívají.

Píše pan Pavol Ľupták na slovenském MenejŠtátu.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 335 × | Prestiž Q1: 5,99

+5 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Pokrytecké vnímání diskriminace v naší společnosti

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top