Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 8 min.

Sedm důvodů, proč nevolím a nepůjdu volit

Demokracií se každý zaštiťuje, jako nejvyšší dosažitelnou metou ve vývoji lidstva, nejčastěji se ohánějíc starou citací sira W. Churchilla o nejlepším způsobu vládnutí ze všech špatných. Už však raději nepoužijí jiný výrok stejného státníka, že: „Nejsilnějším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem“. A ani si nevšímají, že všechny „demokratické“ státy bez výjimky nesmírnou měrou posílily moc státu a tvrdě omezily svobodu jednotlivce. Nemluvě o velmi silném posunu k „liberálnímu“ socialismu. PeTaX

1. Nevěřím v demokracii jako systém respektující individuální svobodu

Myslím si, že člověk na druhém konci republiky, se kterým nesdílím kromě společného jazyka a národnosti prakticky nic, nemá právo svým hlasem rozhodovat o mé budoucnosti, podobně jako já nemám právo svým hlasem rozhodovat o jeho budoucnosti.

S demokracií jako systémem rozhodování, na kterém se všichni jeho účastníci dobrovolně dohodnou, samozřejmě nemám problém, podobně ani s výsledkem hlasování, který je následně vynucován na všech zúčastněných, kteří s tím dopředu souhlasili. Pokládám to dokonce za reálně použitelný systém na lokální/regionální úrovni.

Demokraté jsou uvyklí argumentovat tím, že základní lidská práva jsou přece chráněna Ústavou a o tom se demokraticky nehlasuje. V tom případě moje lidská práva vnímám na podstatně širší úrovni než lidé, kterým Ústava přijde jako dobrý nápad — za své lidské právo pokládám například i právo na svůj majetek a plody své práce (takže pokládám za nemorální, aby někdo rozhodoval o výši mého zdanění nebo mě vůbec danil), podobně pokládám za lidské právo, právo na vlastní tělo, což je například v rozporu s celoplošnou státní kriminalizací drog.

2. Nevěřím, že můj hlas s váhou méně než jedné miliontiny dokáže něco reálně změnit

Myslím, že už jen tím, že si přečtete tento blog dokonce, změním toho víc, než tím, že půjdu volit.

Stát je monopolistická organizace na zákony, regulace a velké množství byznysu — vzhledem k tomu bude svým charakterem stále principiálně přitahovat finanční skupiny a společnosti s korporativistickými sklony, které tento monopol využívají a budou nadále využívat ve svůj prospěch (krásná ukázka, bohužel jen jedna z mnoha, jsou stravenkové firmy).

Historie ukazuje, že jakákoliv vláda podléhá těmto korporativistickým snahám a zneužívá stát ve svůj vlastní prospěch.

Osobně proto nevidím primární problém v samotném složení vlády a parlamentu (o kterém máme možnost demokraticky každé 4 roky hlasovat a těšit se z toho), ale v samotném designu monopolního státu jako takového, který vytváří prostor pro korporativismus. Podobně také fixní volební období (4 roky) motivuje vítězné strany (jedno jaké) maximalizovat svůj zisk během tohoto časového období využitím monopolních státních nástrojů. Protože samozřejmě vůbec není jisté, že budou zvoleni i na další volební období. Parlamentní systém demokracie postavený na čtyřletých volebních obdobích automaticky inklinuje k maximální exploataci veřejných zdrojů vládou během období, kdy je zrovna u moci.

Tento problém si velmi dobře uvědomují i v jiných zemích, kde korporativisticko-populistická demokracie vzkvétá (jako dnešní USA). Důležité je podotknout, že toto korporativistické chování není anomálie ideálního demokratického systému, jak si to mnoho lidí, kteří věří v demokracii a jdou volit, myslí. Podle mě je to rovnovážný stav, do něhož jakýkoli demokratický systém postavený na hlase snadno ovlivnitelných mas, jednoduše inklinuje.

Pokud se vám nelíbí současná korporativistická demokracie na Slovensku nebo jinde na světě, znamená to, že se vám nelíbí demokracie ve své vyladěné formě.

3. Nemám koho volit

Všechny strany na Slovensku ve 21. století prosazují diskriminaci uprchlíků za peníze daňových poplatníků 1) a skoro všechny strany schvalují dodržování statu quo — bezobětní trestné činy ve formě kriminalizace nevinných drogových uživatelů 2).

Chápu, že kompromisům se někdy v životě nevyhneme. Proto rozumím, že většina z vás už mnoho let volí vždy „menší zlo“. Většina z nás ale podléhá silné indoktrinaci, že demokracie je ten nejlepší a nejspravedlivější systém, na jaký jsme dosud přišli. Není to tak, a osobně si jsem vědom lepších alternativ.

Neustálé dělání kompromisů není jistě nutné (například jako firma nepracujeme pro stát nepracujemeprestat.sk, což si většina firem na slovenském trhu skutečně neumí představit).

Osobně čím méně kompromisů v mém životě, tím se cítím šťastnější a vnitřně vyrovnanější.

4. Nevěřím masám

Masu pokládám za hloupou. Pokládám za absurdní, aby hloupá masa jakkoli rozhodovala o mé budoucnosti. Nenapadá mě absolutně žádná věc, o které si myslím, že by ji masa dokázala v mém životě zlepšit, než já sám. Cokoliv schválí masa nebo skupina politiků, již masa zvolí, a následně to pod hrozbou zákona vynucuje, pokládám za omezující a do mé svobody zasahující a udělám (a stále dělám) všechno proto, abych se vyhnul všem negativním důsledkům rozhodnutí mas nebo politiků, jež masa zvolila.

Když vidím, že do parlamentních voleb na Slovensku kandidují reální „fašisté“, jejichž zájmem je reálně ovlivňovat a omezovat můj život, tak samozřejmě nemohu legitimizovat svým hlasem žádný systém (parlamentní demokracie), který jim to umožňuje.

Volit znamená pro mě legitimizovat systém prosazování a vynucování názorů mas vůči minoritám (ne nadarmo je demokracie pokládána za tyranii většiny vůči menšině).

Proto je prakticky všude na světě mezi demokratickými politiky populární propaganda postavená na hrozbě jakýchkoliv minorit (uprchlíků, homosexuálů, uživatelů drog, atd., kteří nikdy nebudou ve většině). Oblíbená nejen Ficem, ale i Trumpem či Putinem.

5. Současný demokratický systém pokládám za absolutně zastaralý

Vedle technologií jako Bitnat ion, PAX, a mnoha existujícím návrhům decentralizované voluntaristické společnosti, mi současný demokraticky systém pravidelného 4letého hlasování u volebních urniček přijde neuvěřitelně zastaralý (doslova z dob demokracie Starého Řecka).

Stát je zastaralá instituce, která si pravidelnými volbami snaží udržovat svůj status quo. Své občany stále omezuje schvalováním nových a nových zákonů a prakticky nikde ve světě se technologicky dobrovolně nevyvíjí směrem k větší svobodě či decentralizaci.

Osobně nevěřím tomu, že je to zrovna stát, který nám dokáže poskytnout více svobody a zlepšit naše životy. Účastnit se voleb znamená jeho existenci a status quo legitimovat i na další 4 roky.

Jsou to právě technologie, které prudce zlepšují náš život, díky kterým jsme až tak produktivní, že nám stát může ukrást až 55 % a stále se máme relativně dobře.

Rád bych citoval mého kamaráda Franka Brauna:

„Technology leads, politicians just follow.“

O tom, že by to šlo určitě jinak, jsem napsal minimálně čtyři prezentace:

  • Proč je svobodný systém lepší než státem garantované jistoty
  • Decentralized society — is it still utopia?
  • Decentralized society and Bitcoin contracts
  • Jak technologie dokážou nahradit systém centralizovaného státu

6. Žádné politiky jako osobnosti vnitřně nerespektuji

Na světě je mnoho lidí, jejichž politické a ekonomické názory na fungování světa vnitřně akceptuji a velmi respektuji, protože mi přijdou velmi konzistentní a logické (Hans-Hermann Hoppe, Murray Rothbard, Larken Rose, na Slovensku například Juraj Karpiš).

Názory politiků, speciálně těch slovenských, mi přijdou velmi nekonzistentní, absurdní, místy až primitivní. Neumím si skutečně žádného z nich představit jako svého občanského zástupce ve slovenském parlamentu.

7. Nejsem v tom sám

I přesto, že se někdy tak na Slovensku cítím.

Ani náhodou nechci působit povýšeně, ale pohybuji se v technologicky odborných či názorově progresivních komunitách inteligentních lidí, kteří mají pohled na současný demokratický systém a volby dost podobný, jako já. Věnují se moderním technologiím, které představují funkční alternativy pro monopolizovaný autoritativní stát -  Bitnat ion, PAX, Et hereum, Open bazaar, respektující individuální svobody na podstatně vyšší úrovni, než běžné státy.

Všem těmto lidem přijde práce na těchto projektech pro společnost podstatně smysluplnější a užitečnější než svým dalším hlasem prodlužovat legitimitu nemorálního zastaralého monopolního zřízení inklinující ke korporativismu.

Proto 5. 3. volit nepůjdu a místo toho navštívím místní Bitcoinové komunity v Manhattanu, které pokládám za perspektivnější pro společnost, než politiky.

Psal na slovenském Dôležité.sk 1. 3. 2016 pan Pavel Lupták


1) Než dojde v tomto bodu k oblíbenému útoku proti libertariánům s odkazem na současnou masovou uprchlickou krizi, je nutno poznamenat, že předpokladem libertariánů je 100% soukromé vlastnictví a 100% respekt k němu. Tj. stát nevlastní žádné pozemky a pokud se chce uprchlík usadit na území, musí si koupit pozemek od některého soukromého vlastníka, anebo musí být soukromým vlastníkem přijat na jeho náklady a odpovědnost. Pokud je situace taková, jako dnes, kdy stát přijímá uprchlíky na vlastní riziko, ale na veřejné náklady (a navzdory obyvatelstvu), nejen, že tak selhává v základní roli vnější ochrany obyvatelstva před agresí, ale stává se sám agresorem proti domácímu obyvatelstvu a na náklady domácího obyvatelstva. To je nutné považovat za nepřijatelný projev kolektivismu a státní zločin.

Stát se tak dopouští i dvojakosti, kdy nepřijatelně diskriminuje a kriminalizuje tzv. „nelegální“ pracovníky, tedy ty kteří sem přišli za prací a pracují, zatímco na druhé straně proti většinové vůli přijímá nelegální migranty (jejichž pracovní uplatnění je přinejmenším diskutabilní a budou živeni na veřejné náklady – viz [nejen] německá zkušenost), navíc i dokumentovatelným rizikem jejich kriminality. [Pozn. red.]

2) Obdobně je nutno argumentovat i v tomto bodě. K plně respektovanému soukromému vlastnictví patří i 100% vlastnictví svého těla. Stát, represí v oblasti drog, dociluje jediného, a tím je enormně vysoká cena drog, přesun jejich výroby a distribuce do podsvětí a umělá výroba pachatelů. (Ostatně, připomeňme si období americké prohibice a na čem bohatnul Al Capone.) Stát, pokud vůbec je schopen posoudit společenskou nebezpečnost drog, může se maximálně uchýlit do oblasti osvěty (anebo i osvětu ponechat na soukromých iniciativách). V opačném případě se stát opět dopouští sociálního inženýringu a výroby umělé kriminality.

A v neposledku připomeňme to, že stát se nikdy nespokojí s prvním zákazem. Před precedentem jsme varovali, když stát nedávno aplikoval plošný zákaz kouření. Neuteklo mnoho času a stát už signalizuje plánované restrikce v prodeji alkoholu a nepochybně se nezastavuje ani před ovlivňováním stravovacích návyků. Zpočátku daňovou restrikcí a postupně přejde do silovějších zákazů a další výroby pachatelů. Všechna tato jednání jsou zcela v kompetenci svobody volby jednotlivce a (nejen) stravovací návyky jsou soukromou věcí každého jedince a ne předmětem zkoumání a převýchovy centrální autoritou na základě pseudovědeckých studií. A stejně, jako výše, jde o projev kolektivismu. Nakonec zbude, jako v KLDR, zavedení jednotných civilních uniforem a jednotného názoru. Už k tomu směřujeme. [Pozn. red.]


Pozn. red.: Jen na okraj: odstranili jsme z Ústavy článek 4 o vedoucí úloze Komunistické strany a nahradili jej článkem o vedoucí úloze demokracie. Např. v americké Ústavě není slovo „democracy“ obsaženo ani jednou, v naší ústavě 7×. Zejména čl. 9 říká explicitně:
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Nelze se pak ubránit úvahám, zda je opravdu demokracie a její použití jako státní doktríny opravdu to jediné (možné/správné) řešení. Osobně se už dlouho kloním k názoru, že opravdu demokraticky lze moc distribuovat jen v malém, osobně kontrolovatelném okruhu. To parlamentní, zastupitelský systém řízení státu v podstatě znemožňuje. A to ani nezmiňuji, že demokratické rozhodování má v sobě vždy zabudovanou diktaturní povahu, kdy v praxi i velmi malá menšina diktuje nezanedbatelné většině prostřednictvím zákonů způsoby života.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 347 × | Prestiž Q1: 5,61
4 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Sedm důvodů, proč nevolím a nepůjdu volit

Žádné komentáře

Facebook diskuse