Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 8 min.

Jak je to s těžbou zlata v ČR doopravdy?

Dnes samozřejmě (a hlavně před volbami) lomcuje zcela hystericky mediálním prostorem údajný(?) skandál s těžbou lithia na Cínovci a podepsanou smlouvou s australskou firmou, které byla před osmi lety svěřena prospekce. Ovšem podobná problematika se týká např. i těžby zlata. PeTaX

Zlatá ložiska a možná těžba zlata jsou v ČR ožehavým tématem již téměř 20 let. Ekologická hnutí i politici nás pravidelně straší katastrofami a vymýšlí různé nesmysly. Tento článek má tedy za účel přivést věci na pravou míru a poněkud zkorigovat vylhané bludy, kterými nás zásobují aktivisté i neinformovaní novináři.

Jaký je potenciál ložisek zlata v ČR?

V České republice je velké množství výskytů zlata, většina je však pro těžbu ve větším měřítku nevhodná. Mnoho menších výskytů není dostatečně prozkoumáno, za současných cen zlata by však některá mohla být zisková. Hlavní jsou však především ložiska Čelina a Mokrsko ve středních Čechách a ložisko Kašperské Hory v Pošumaví, zajímavé zásoby jsou stále i na ložisku Zlaté Hory v Jeseníkách. Na většině těchto lokalit proběhl intenzivní průzkum, který se však soustředil zejména na nejbohatší partie a prakticky nikde nebyl zcela dokončen. Průzkumné zprávy a zhodnocení bilance a ziskovosti jsou v nejlepším případě přes 10 let staré, některé i téměř 30 let a ani zdaleka neodpovídají dnešním technologickým možnostem a cenám zlata a dalších doprovodných surovin. Celkové evidované zásoby zlata na hlavních ložiskách dosahují v současnosti cca 400 tun zlata. S ohledem na doprůzkum lze reálně uvažovat o dosažitelných zásobách až 500 tun. To by zcela pokrylo spotřebu zlata v ČR na následujících 100 let.

zlatonosna-zila.jpg (39,540 kiB)
Ukázka bohaté zlatonosné žíly z Jílového u Prahy, velikost vzorku 6 × 3,5 cm.
Vzorek je majetkem Regionálního muzea v Jílovém u Prahy.

Jak těžba v ČR zdevastuje přírodu?

Všechna ekologická hnutí, někteří politici a starostové dotčených obcí neustále straší veřejnost devastací krajiny, nevratným zničením krásné přírody, otrávením vody, toxickými haldami a všemožnými haváriemi. Pokud se ale chceme bavit věcně, většina z těchto řečí jsou prostě účelové lži a nesmysly. Jediná povrchová těžba hrozí na ložisku Mokrsko-západ, kde se opravdu uvažuje o těžbě lomovým způsobem.

Bezesporu se jedná o závažný zásah do krajiny a bylo by nutné podle současných plánů zlikvidovat 12 domů. Na druhé straně zde mělo být již dávno vyčleněno chráněné ložiskové území a jakákoliv další výstavba v této oblasti nemá probíhat. Že se tak neděje je zásadním selháním především obcí, starostů, zastupitelstev, stavebních úřadů a MŽP. Poněkud to připomíná oblast Jiřetína, kde řada lidí za účelem spekulací koupila pozemky a dokonce se zde staví domy.

halda-u-dlouhe-vsi.jpg (127,406 kiB)
Halda po těžbě sulfidů v Dlouhé Vsi obsahuje plno jedovatého arzenu, nicméně ekology ani
přírodu to nevzrušuje. I bez rekultivace je již téměř zcela zarostlá lesem, otravy se nekonají.

V případě všech ložisek kromě Mokrska-západ se plánuje podzemní těžba s úpravou rudy přímo v podzemí. Nadbytečná hlušina se bude využívat na zakládku vytěžených prostor, tedy na povrchu žádná halda nebude. Povrchový areál dolu bude velký jako menší výrobní závod a v krajině bude prakticky bezvýznamný. Z dolu se bude vyvážet pouze upravený koncentrát, kterého budou relativně malé objemy, žádné statisíce či miliony tun.

Pokud chceme diskutovat těžbu, musíme technologie porovnávat například s moderním rakouským dolem na scheelit v Mittersillu, nikoliv s 50–70 let starými provozy v Rumunsku! Důl Mittersill navíc leží v těsné blízkosti národního parku Hohe Tauern a kupodivu místní ani ochranáři s ním nemají problém. Opět je to pouze o dohodnutí podmínek a použití vhodných technologií, v případě podzemní těžby je zásah do krajiny prakticky nulový.

Nebezpečné haldy a toxické odpady

Úprava zlatých rud se provádí dvěma způsoby. Buď se mohou třídit flotačně, tedy bez použití chemie, ovšem výtěžnost je nižší a nelze tak separovat velmi jemné impregnační zlato, které je například na Mokrsku. Na většině lokalit se zlato získává kyanidovým loužením. Veřejnost je pravidelně strašena nesmysly o kyanidu. Havárie loužících provozů jsou velmi vzácné a obvykle zmiňované havárie v Rumunsku nesouvisely s těžbou, ale s krajně nevhodnou likvidací zastaralých provozů.

Další oblíbené ekologické strašidlo je arzen. Arzenopyrit je poměrně hojný minerál a na ložiskách jako Dlouhá Ves či Kaňk ho leží spousty na haldách již desítky let. K žádným strašným následkům nedošlo, na haldách rostou stromy a k otravám nedochází. V případě podzemní těžby by se navíc hlušina s arzenopyritem opětovně ukládala v podzemí, k žádné expozici na povrchu by nedošlo.

haldy-kank.jpg (137,575 kiB)
Arzenem velmi bohatá halda na Kaňku u Kutné Hory, mimo jiné světoznámá lokalita sekundárních
As-minerálů. Halda i bez rekultivace spokojeně zarůstá, k otravám nedochází a dokonce
na jejím okraji stojí domy.

Kontroverzní zákaz kyanizace

Ekologičtí aktivisté se holedbají prosazením zákazu kyanidového loužení v ČR. Mají být na co hrdí, je to světový unikát, který navíc opravdu velmi zkomplikoval těžbu zlata. Abychom tomu dodali pikantní příchuť, nesmíme zapomenout na výrobu kyanidů ve firmě Lučební závody Draslovka, a. s. v Kolíně. Vyrábí se zde mnohonásobně víc kyanidů, než kolik by se spotřebovalo při těžbě. A co je na tom nejvtipnější? Že Draslovka ve velkém vyrábí kyanid sodný, který vyváží do provozů kyanidového loužení po celém světě. Kupodivu obrovská továrna na kyanidy přímo v hustě obydlené oblasti a navíc na břehu Labe ekologům nevadí.

Kyanidová havárie v Rumunsku

Velmi oblíbený argument odpůrců těžby zlata je havárie kyanidového odkaliště v Baia Mare v Rumunsku. K havárii došlo při rekultivaci odkaliště, které začalo vysychat a uvolňovalo toxický prach. Zde je důležité podotknout, že prach nemohl obsahovat kyanidy, protože ty se maximálně v průběhu dvou týdnů již během vysychání rozloží, pravděpodobně šlo zejména o obsahy těžkých kovů.

V zimě roku 2000 došlo k trestuhodné nedbalosti a z odkaliště vinou narušení hráze uniklo asi 100 tisíc kubíků kontaminované vody, která obsahovalo přibližně 100 tun kyanidů. I přes hrůzostrašná líčení ekologů nebyly následky až tak strašlivé. V menších řekách došlo k otravě mnoha ryb, nicméně po dosažení Dunaje se kontaminační mrak silně zředil a jeho jedovatost již neměla zásadní následky. Zbývá dodat, že k žádné otravě člověka nedošlo.

roudny-u-vlasimi.jpg (98,099 kiB)
Na zlatodole Roudný u Vlašimi se kyanidové loužení používalo desítky let. Kyanidové odkaliště
je i bez rekultivace po 50 letech zarostlé lesem a dokonce je zde rezervace se vzácnými
druhy rostlin a živočichů.

Již v roce 2002 byl ekosystém částečně obnoven, byť samozřejmě šlo o velmi závažný problém. Kyanidy jsou ve volném prostředí nestabilní a samovolně se rozloží, nicméně obnova částečně zničeného vodního ekosystému potrvá roky. K další a menší havárii došlo i v roce 2001, kdy bylo menší množství kyanidů úmyslně vypuštěno do řeky na jiné lokalitě. V obou případech však nešlo o těžební havárie, ale zásadní selhání při údajné ekologické likvidaci kyanidových odkališť. Podobným problémům lze předejít především tím, že se budou používat moderní technologie, bude probíhat neustálý a nezávislý monitoring provozů a především nebude rozhodujícím kritériem nejnižší cena, ale nejvyšší kvalita (a bezpečnost).

Pohádka jak stát dostane jen 10 %

Většinu lidí silně pobouřilo, že stát údajně dostane z těžby zlata jen 10 %. Tento údaj je naprosto vylhaný, protože zlato je vyhrazená surovina a tedy podle zákona patří státu. Naopak těžební firma má v zákoně stanoveno, kolik % ze zisku dostane, zbytek připadne státu. Navíc je těžební firma povinna platit průzkumné licence, poplatky z dobývacího prostoru okolním obcím i státu a také musí přispívat do fondu na rekultivaci, kterou je navíc povinna po ukončení těžby provést. Stát si sám může nastavit podmínky zaměstnání místních pracovníků, ze kterých mu poplynou další tučné daně a odvody. Takže je to pouze o tom, jak si sami nastavíme pravidla. I za současných podmínek však stát shrábne velice tučný zisk.

nadeje-kasperske-hory.jpg (94,777 kiB)
Příznačně pojmenovaná štola Naděje v Kašperských horách byla zabetonována
a v současnosti je nepřístupná.

Měl by zlato vytěžit stát?

Bohužel, to se v ČR již nestane. Důvodem je to, že stát již od roku 1990 systematicky likviduje sektor těžby i průzkumu a v současnosti jednoduše nemá lidi, kteří jsou schopni ložiska reálně zhodnotit podle současných cen i technologií. O zajištění těžby již vůbec nemůže být řeč, protože poslední rudný důl v ČR v Dolní Rožínce těží uran a používá většinou velmi zastaralé technologie.

Mnohde byly velmi pochybným způsobem přehodnoceny zásoby a následně se celé úseky lukrativních surovin odepsaly. Díky trestuhodnému chování zejména MŽP došlo k vyřazení či likvidaci řady perspektivních ložisek. Tento přístup napáchal v ČR škody ve výši stovek miliard korun. Ložiskoví odborníci až na několik výjimek dávno dosáhli důchodového věku a nikdo mladší zde není, protože se jednoduše nemají kde učit.

celina-mokrsko.jpg (88,632 kiB)
Hojně diskutované ložisko Čelina-Mokrsko dnes slouží jako podzemní výcvikové středisko
pod záštitou ČVUT. Průzkumné štoly naštěstí nebyly bezhlavě
zlikvidovány jako na řadě jiných lokalit.

Těžba je v ČR nežádoucí a MŽP dává dostatečně najevo, že o těžbu rud není a nebude v ČR zájem. Stát se tedy díky vlastní nedbalosti, ekologické hysterii a poklonkování západním zemím dostal do stavu, kdy zlato vytěžit nemůže a musí spoléhat na zahraniční firmy a investory.

U investic firem jako Hyundai či Amazon se stát může přetrhnout v poskytování výhod a daňových prázdnin pro zahraniční korporace, které hledají hlavně levnou a nekvalifikovanou pracovní sílu. V případě investic za desítky miliard v oblasti průzkumu a těžby i bez daňových prázdnin je však kupodivu zahraniční kapitál nežádoucí.

Zamyšlení na závěr

Z výše uvedeného vidíme, že těžba zlata je problém čistě politický. Máme těžitelné zásoby zlata, které by ČR přinesly nemalý užitek. Při použití moderních technologií a podzemní úpravy by zásah do přírody byl zcela minimální, výjimkou je povrchová těžba ložiska Mokrsko-západ. Tu však lze řešit například pouze vytěžením části zásob podzemním způsobem či ji odložit na dobu, kdy budou zásoby dosažitelné vhodnějším způsobem.

Pokud by si stát rozumně nastavil podmínky pro zahraniční investory a těžaře, vydělal by na těžbě zlata a dalších doprovodných surovin, vyškolil by si vlastní odborníky a zvýšil by si zaměstnanost v regionech. Nemalé finanční prostředky by také plynuly dotčeným obcím, které dnes tak vehementně brání průzkumu.

Možná bychom tedy měli přemýšlet, jak problém rozumně vyřešit ku prospěchu všech. Suroviny potřeba jsou a budou, moderní společnost bez nich nemůže existovat. Zlato nakonec potřebujete i k přečtení tohoto článku, protože bez zlata byste neměli počítač ani tablet.

Uváděl pan Zdeněk Buřival na RockHound.cz (2014)


Z odpovědi autora na kritiku článku od pana Tichého v komentáři: Pane Tichý, faktických informací je v článku víc než dost — máme 400–500 tun ověřených zásob zlata, které netěžíme a je politicky rozhodnuto, že se těžit nesmí. Ekologové i politici řeční o kyanidech a arzenu, což jsou jasné lži a máte tam napsáno proč. Veřejnost je strašena vývozem zisků a směšnými procenty pro stát, což je také zcela jasná lež. O to vtipnější, když si uvědomíme desítky miliard na naprosto neprůhledných a účelových dotacích nebo úlevách na daních pro „spřátelené“ firmy.

Těžbu (nejen) zlata upravuje Horní zákon, konkrétní podmínky, zisky a poplatky se mění případ od případu. Horní zákon stanovuje obecné podmínky pro průzkum a těžbu. Povolení řešíte s MŽP a obvodním Báňským úřadem. Striktně vzato je zlato surovina v majetku státu a nesmíte ho rýžovat bez ohledu na množství. Protože Horní zákon platí už od bývalého režimu jen v poupravené podobě a jednoduše nepočítá s tím, že vy si půjdete narýžovat zlato. Navíc nový Občanský zákoník je ve výslovném rozporu s Horním zákonem a uvádí, že kámen je součástí pozemku a bez svolení majitele je jeho sběr krádež. Opět striktně vzato, když si na poli vezmete oblázek, tak je to krádež. Je to už takto dostatečně jasné?

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 298 × | Prestiž Q1: 7,46
9 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Jak je to s těžbou zlata v ČR doopravdy?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top