Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Střípky (124)

◙ Drtivé danění (Martin Štěpaník) ◙ Jak je to se 17. listopadem? (Miroslav Jahoda) ◙ Vykastrovaná německá politika (Helena Mallotová) ◙

Drtivé zdanění

Dnes za demokracie, tj. od roku 1918, se máme nejhůře od doby po třicetileté válce, tj. od roku 1650, kdy absolutistická „zlá“ monarchie zavedla 150 denní robotu ročně. Dnes zaměstnanci zaplatí na přímých a nepřímých daních 60–70 procent ze superhrubé mzdy, tj. pracují na vrchnost více než 150 dní v roce.

Mimochodem, na začátku 15. století byla výše zdanění ve městech ve výši 5 procent z příjmu měšťana. Vesničan ve stejné době zaplatil 30–35 procent z výnosu 1 lánu (robota započítána převedením na peněžní úrok), jako se dnes platí nájem, vlastnictví půdy přímo vesničanem nebylo obvyklé. Žádným způsobem se vesničanovi nedanil příjem z vajec, másla, masa, apod.

Před rokem 1620 byla robota 18-24 dní ročně, tj. cca 11 procent z příjmu. Po roce 1848 do 1914 bylo zdanění (superhrubé) mzdy „dobrou“ monarchií ve výši 12,5 procenta.

Dost se historici shodují, že pro středověkého člověka by 60–70 procentní zdanění příjmu bylo absurdní, nemyslitelné.

Již za středověku jsme navíc měli de facto 5 denní pracovní týden, neboť bylo 44 církevních svátků. Není to tedy moderní vymoženost, spíše jsme se v roce 1968, kdy byl zaveden 5 denní pracovní týden, vrátili zpět.

Téměř ve všech městech na začátku 15. století řezníci, pekaři a sladovníci tvořili tři nejsilnější potravinářská povolání, jež produkovala tři nejdůležitější komponenty měšťanské stravy: bourané maso a masné výrobky, chléb a bílé i černé pečivo a slad k vaření piva. Právě díky těmto třem převažujícím druhům potravin, které v jídelníčku doplňovala doma vypěstovaná zelenina, luštěniny a samozřejmě i ovoce, byli čeští měšťané i sedláci dosti tlustí.

Podle statistických údajů tvořily v roce 1990 osoby starší 60 let 19,6 procenta veškeré západoevropské populace. Na základě florentského katastru z roku 1427 na počátku 15. století tvořili lidé starší 60 let 15 procent populace, tedy pouze o 5 procent méně než v roce 1990. A to navíc stav, který známe z roku 1427, představuje spíše mezní, tzn. nejnižší možnou situaci, ovlivněnou především běžnými úmrtími novorodiček a tehdejšími morovými ranami, které naději na dožití výrazně zkracovaly.

Při pohledu na obří budovy ministerstev dnešní české minirepubliky působí počty personálu ministerstev rakouských neuvěřitelně. Na ukázku (podle údajů historičky Marie Mackové): na počátku 20. století vykazovalo ministerstvo vnitra (od ministra až po posledního podúředníka) 97 zaměstnanců, spravedlnosti 44, kultu a vyučování (dnešní školství a kultura) 81, financí 140, obchodu 100, železnic 87 a ministerstvo orby (dnešní zemědělství) 98.

Silný stát a demokracie přináší jen bídu a utrpení. Proč myslíte, že Marie Terezie musela přikázat povinnou školní docházku, když před rokem 1620 bylo chodit do školy běžné i v posledních vesnicích? Že by lidé pro samou robotu po roce 1650 neměli na školné peníze? A dnes nemají chudí ani na obědy svých dětí ve školních jídelnách.

Nechme tyto skutečnosti na chvíli vyniknout se zavřenou pusou.

Zdroj: historici prof. Čechura, prof. Žemlička, doc. Macková, Nodl, Petráček a další nebo Havlíček Borovský.

Martin Štěpaník via Radek Uchytil, FCB


Jak je to se 17. listopadem?

Se 17. listopadem to dnes není lehké. Je obtížné k němu zajmout racionální postoj.

Oficiálně se jedná o den boje za svobodu a demokracii. Bojuje však někdo z celé té široké palety aktivistů za tyto hodnoty? Do celé diskuze o svobodě je vůbec už těžké svobodně vstoupit. 17. listopad je totiž přehlídka extrémů.

Pokud řeknete sebemenší pochvalu dnešní doby, vrhnou se na vás zastánci minulého režimu a lidé naštvaní na aktuální politiku. U přesvědčených komunistů se s tím nedá nic dělat. Spoustu lidí však proti dnešní době štvou média a ekonomové, kteří sdílí přihlouplé statistiky o průměrné mzdě, říznuté výdělky pražských top manažerů, tudíž naprosto odtažené od reality. Pějí se ódy na to, jak ukazatele ukazují růst. Přehlíží se zadlužení našeho státu a ždímání lidí na všemožných daních a odvodech. Jestliže tento stav politici, novináři a ekonomové vydávají za svobodu a demokracii, je logické že spousta lidí si to vyloží tak, že svoboda je k ničemu.

Můžete také říct jisté výhrady, nedejbože kritiku k Listopadu a následném vývoji. Pak se na vás okamžitě sesypou nekritičtí obdivovatelé havlismu a označí vás za komunisty. Tito lidé rovněž nedovedou uvažovat jinak než v černobílé rovině „souhlasím s havlisty = jsem demokrat vs. nesouhlasím s havlisty = jsem komunista.“ Celá skupina vnímá pouze jedinou pravdu a kdo se odlišuje, byť by jakkoli bolševismus nesnášel, je prostě lump a komunista.

Kromě těchto hlavních proudů se předvádějí ještě nejrůznější blíže nezařaditelné pochody sluníčkářů, anarchistů, národního odporu a jiných aktivistů všech barev.

Mezitím se zmateně pohybuje člověk, který se nikam neumí zařadit. Vidí však, jak nám bere svobodu třeba Evropská unie. Jak chystá evropskou armádu, cenzuruje internet, zakazuje opoziční názor, zavádí celovrepské daně nebo imigrační kvóty.

To už však jaksi nikdo z Listopadových bojovníků nevnímá a nechce vidět. Debata o Listopadu je zaseklá někdy v r. 1990 a dnešní ignorovaná hrozba pro svobodu a demokracii si vesele kvete a rozrůstá se…

Miroslav Jahoda, FCB


Vykastrovaná německá politika

Dnes přinesla skvělý komentář znalkyně Německa Helena Mallotová: „dlouhodobá depolitizace německé politiky přinesla překvapivě (?) obávané plody. Tentokrát politický ajntopf zkysl. FDP odmítla spolupodílet se na vládě, v níž by, jak po jednání prohlásila, definitivně ztratila svou novou čitelnou tvář, na níž po dlouhá léta pracovala. Poučení pro českou politiku? Poučení pro českou pravici? Z úst německých politiků se ozývá ve všech tóninách strach ze „vzestupu nebezpečných sil“. To, že si radikalizaci německé politiky po léta vychovávali tím, že odmítali reflektovat politickou situaci, že potlačovali opozici, že společně s médii udržovali povědomí, že nahnilými dohodami všechno tak nějak upytlíkují, si nechtějí přiznat ani nyní. Opakuji to, co jsem už napsala. Budiž to poučení i pro českou pravicovou politiku, budiž to poučení pro ODS. Protože vybledlý a přemalovaný program jediné konzervativní strany s vedením, které to tak nějak uplichtí ani nazí, ani v hábitu ve světě plném konfliktů a vítězícího neomarxistického ataku znejistělé občany nepřitáhne. A napravo je přece prostoru dost… jedním z témat, na nichž se FDP se Zelenými nemohla dohodnout, nebyl pouze zásadní rozpor v otázce přijímání dalších migrantů v rámci scelování rodin, ale rovněž energiewende, nerealistické levičácké vizionářství, které hrozí rozvoji německého hospodářství. Neboť čísla, která se v poslední době ukazují, průmysl vnímá jako devastující a voliči FDP žádají obrat.“

FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 153 × | Prestiž Q1: 5,17
5 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Střípky (124)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top