Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Historické okamžiky

Pavel Kantorek (17. května 1942 Olomouc – 3. srpna 2017 Toronto) byl český přírodovědec, profesor fyzikálních věd na Ryerson University v Torontu. Zabýval se teorií relativity a kosmologií. Gymnázium absolvoval v Ostravě a vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1968 ještě před ukončením kandidatury v Ústavu přístrojové techniky ČSAV odešel do Kanady. Po roce 1990 se pravidelně do vlasti vracel, ale jen jako turista.

Musím přiznat, že jsem se při hodinách dějepisu poměrně nudil. Začalo to nějak ve třetí třídě, kdy nám soudružka učitelka začala povídat o praotci Čechovi, Libuši, Šemíkovi a podobně. To se ještě dalo poslouchat a jako každé dítě jsem potom opakoval doma, co nás ve škole naučili. Matka občas vrtěla hlavou a otec se zasmál historce o tom, jak Bivoj vnesl do českého hradu divokou svini.

kantorek-r-1395.jpg (65,659 kiB)

Ve čtvrté třídě začalo přituhovat, protože se v dějepisu objevilo mnoho dalších, nic neříkajících jmen a ještě méně říkajících letopočtů. Mimo to se také začaly měnit učební osnovy a díky tomu byl Karel IV. v páté třídě třikrát holomek a dvakrát Otec vlasti.

Záhy jsem zjistil, že existují dva druhy dějin: ty, které jsou popsané v knihách, a ty, které se opravdu přihodily. Mé první praktické setkání se skutečnou historií se odehrálo ještě v předškolním věku, kdy jsme s rodiči navštívili hradní prostory v rodném městě Olomouci. Tam nám znuděný kastelán monotónně oznámil, že na tomto balkóně byl v roce 1306 zavražděn poslední Přemyslovec Václav nějakej.

„Proč?“, zeptal jsem se hlasitě.

„Pssst“, řekla maminka a kastelán mě probodl prázdným pohledem.

„To nikdo neví,“ pošeptal mi do ucha starší bratr a můj zájem o minulost vzrostl.

V následujících letech jsme s otcem a bratrem projížděli české i slovenské krajiny a navštěvovali místní hrady a zámky. Na hradech mě fascinovalo všechno. Tajné chodby, staré zbraně, nábytek, obrazy, prostě všechno. Stačilo mi dotknout se něčeho rukou, zavřít oči a najednou jsem byl třeba ve 14. století a věci kolem se děly tak, jak se staly a najednou jsem věděl, kde kdo byl a co dělal.

Tu schopnost jsem díkybohu dávno ztratil, protože dnes, když se něčeho dotknu, tak jsem strašně rád, že nevím, kde to bylo a kdo to měl v ruce. Zůstal jen ucelený pocit skutečnosti, že vše, co se kdy stalo, se stalo jen proto, že se to jinak stát nemohlo, protože kdyby se to bývalo mohlo stát jinak, tak by se to bývalo jinak stalo.

Jenže tady nastává ta základní otázka: co je vlastně zdrojem veškerého dění, které třeba vyvrcholí ve stěžejní historickou událost? Myslím, že to je většinou úplně bezvýznamná maličkost jako jablko, které padlo Newtonovi na hlavu. Je překvapivé, že běžný dějepis tyto zajímavé skutečnosti většinou zcela pomíjí, jako třeba fakt, že Napoleon při bitvě u Waterloo trpěl bolestivými hemeroidy, nemohl sedět na koni a neviděl dobře na průběh bitvy. Mimochodem, Napoleon prý nosil ruku zasunutou pod kabátem proto, že ho často bolely žaludeční vředy. Jenže toto se v normálních hodinách dějepisu nedovíte.

V hodinách dějepisu se dovídáte to, co je napsáno v učebnici, která je přepsána z učebnice starší, a ta je přepsána z učebnic ještě starších, takže když se takhle budeme pídit po historické pravdě, dříve či později dojdeme k Františku Palackému, kde pravda končí a české dějiny začínají.

Z toho vycházel můj strýc, který strávil život sbíráním a studiem aktuálních spisů, vydaných před Palackým. Mimoto také poukázal na to, že lidi byli, jsou a budou vždycky stejní a žádný vývoj technologie neučiní z blbce člověka, spíše naopak. „Jo, holt, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí,“ říkával lékárník Jindříšek a vždycky si hned objednal další pivo, „… abychom měli na věc trochu střízlivější pohled,“ dodával pak na vysvětlenou. Připustíme-li, že věci v minulosti se staly jen jediným určitým způsobem, to, co vstoupí do historie, záleží na tom, kdo to viděl a jak to popsal.

Dovolte mi to ilustrovat následující historkou:

V rozvodněné řece se topí člověk. Na mostě nad řekou je velký shluk lidí, kteří vzrušeně sledují situaci, ale nikdo se nemá k záchraně. Náhle se přes zábradlí přehoupne atletický policista, na chvíli zmizí pod vodou, ale vzápětí už ráznými tempy plave ke břehu i s tonoucím, který se mu křečovitě drží na zádech. Nadšení diváků nezná mezí, všichni jásají a obdivují odvážného policistu. Ten mezitím jemně odloží zachráněného do trávy, vztyčí se a zařve: „Ticho! Napřed se zjistí, kdo mě tam hodil!“

Opomineme-li poslední výrok policisty, dospějeme k názoru, že policejní orgány slouží veřejnosti. Takže pokud jsme u toho sami nebyli a chceme-li vědět, co se vlastně stalo, otevřeme druhý den noviny a tam se dočteme, že odvážný policista Tamhleten s nasazením vlastního života zachránil tonoucího. Tato zpráva se stává historickým faktem. O tři sta let později o tuto zprávu zakopne v archivech ambiciosní dějepisec. Ten vydedukuje, že mladý policista Tamhleten, budoucí ministr vnitra, vykonal obětavý a lidský čin, takže to nemohl být takový prevít, jak o něm pozdější vláda tvrdila.

Čas a dějiny nám běží spojitě, takže chceme-li překlenout prázdné mezery zaznamenané historií, musíme se uchýlit a pravděpodobnostnímu přístupu. Z praxe je známo, že člověk rozumný jedná rozumně a lidsky, kdežto pacholek zůstává pacholkem nezávisle na vzdělání a funkci. Z tohoto hlediska také kompetentní dějepisec srovná celkové činy ministra Támhletoho s novinovou zprávu a lehce uhádne, co se opravdu stalo.

kantorek-r-1605.jpg (160,171 kiB)

„Historické okamžiky“ jsou určitým pokusem vyplnit mezery letopočtů národní historie z dnešního hlediska. Nemohu zaručit, že se odehrály, ale snad se vám budou líbit i přesto, že jste se možná při hodinách dějepisu nudili stejně jako já.

Pavel Kantorek, předmluva ke knížce Historické okamžiky

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 204 × | Prestiž Q1: 6,69
8 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Historické okamžiky

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top