Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Problém bezdomovců a jeho řešení

Problém bezdomovců je velmi kontroverzní, váže se k němu spousta mýtů a předsudků. Dost lidí si myslí, že za něj může jakýsi bájný kapitalismus, ale co když je to naopak a jeho příčinou není nedostatek státních zásahů, ale jejich nadbytek?

Navzdory populárnímu mínění, ne každý bezdomovec je skutečně problémem. Mnoho z nich je bezdomovcem z vlastní vůle a toto je způsob života, po kterém nejvíce touží, takto jsou nejvíce šťastní. Bohužel je velmi obtížné zjistit, jaká část bezdomovců patří mezi ně, ale nesmíme na to nikdy zapomínat, protože množství z nich nachází své štěstí právě na ulici, není žádoucí snažit se o absolutně odstranění bezdomovectví.

Dále samozřejmě ne každý bezdomovec je se svým pobytem na ulici šťastný. Zde je však třeba stejně rozlišovat, zda si za svůj osud může sám, nebo mu ho způsobil někdo jiný. Toto je už skutečný problém, ale častokrát by pro bezdomovce bylo lepší, kdyby se jim nesnažili pomáhat různí „pachatelé dobra“. Znepokojení občané volají po dalších a dalších vládních programech, zmatení socialisté křičí proti jakémusi fiktivnímu „selhání kapitalismu“ a pletou si příčiny s následky.

„Vláda není řešením problému. Vláda JE problém.“

(Ronald Reagan, projev během jeho první inaugurace, 1981).

Zvrácené motivace sociálního státu

Dnešní sociální stát, který prostřednictvím násilně sebraných peněz (daně, odvody, …) vytváří zvrácené motivace, narušuje přirozené vazby, zásady a zvyky, je podle mého názoru jedním z hlavních kořenů tohoto problému. Takové systémy jsou dnes v podstatě v téměř všech zemích takzvaného vyspělého světa. Mnozí lidé mají tu drzost nazývat tento systém kapitalismem, ale skutečnost je taková, že tento systém má s kapitalismem společné asi tolik, kolik měli středověcí inkvizitoři společného se skutečným křesťanstvím.

Co konkrétně tedy způsobuje stát a jak to ovlivňuje problém bezdomovectví v Bratislavě, ale i v jiných městech či jiných zemích? Začíná to již od narození dítěte. Mnoho dětí se narodí jen díky tomu, že rodičům stát poskytne různé příspěvky za narození dítěte, čímž se dostáváme k první zvrácené motivaci, kde již dítě není položka na straně výdajů, ale na straně příjmů. Takto tedy nemají děti jen lidé, kteří by je skutečně chtěli mít, ale i ti, pro které je plození dětí výdělečnou činností. Další zvrácená motivace je to, že stát podporuje svobodné matky, a tedy neúplné rodiny. Samozřejmě, když bude platit svobodným matkám za to, že jsou svobodné, tak bude svobodných matek více a ne méně. [1]

Dále, když je dítě trochu starší, je násilně donuceno k návštěvě školy. Povinná školní docházka a zejména státní vzdělávací systém je myšlenka, která je systémově chybná a její kritika přesahuje rozsah této eseje. Ve zkratce jde o to, že jako ve všem, co dělá stát, neexistuje zde přímá a jednoznačná motivace poskytovat co nejvyšší kvalitu za co nejnižší ceny, jak je to v soukromém sektoru.

Výsledkem je to, že tu máme extrémně drahý systém (v přepočtu stojí provoz jedné třídy jedné základní školy na jeden rok zhruba milion korun), avšak extrémně nízké kvality. Čas studia se neúměrně prodlužuje, ale množství užitečných obdržených informací se naopak snižuje. Státní vzdělávací systém je absolutně odtržený od reality a dítě jen velmi zřídka připraví na jeho budoucí povolání. Tedy je to tam jako se vším, co převezme stát: „vstupy stoupají, výstupy klesjí“.

Proto se častokrát stává, že přesto, že je dítě talentované, jeho talent není nikdy odhalen, ba dokonce bývá potlačován, jelikož veřejné školství se soustřeďuje jen na velmi úzké pásmo inteligence, přičemž zbytek zůstává absolutně nevyužitý. Takto množství lidí promarní svou šanci najít vhodné zaměstnání a uplatnit se v životě. Když si navíc hledají práci, brání jim v tom i velmi vysoké daňové zatížení, mohutný zákoník práce, institut minimální mzdy, masivní regulace a množství jiných překážek, ukládaných státem do cesty.

Ještě v první polovině minulého století neexistovala žádná minimální mzda ani zákoníky práce, které slouží jen jediné věci — chrání zaměstnané před nezaměstnanými. A tak mnoho lidí selhává v uplatnění se, selhává v hledání vlastního štěstí a uplatnění se v životě a končí na ulici.

Mým řešením tedy je — vrátit se k historií ověřeným a rozumným věcem, a tedy absolutně odstranit úlohu státu z řešení sociálních problémů a nechat to na přirozeném společenství — rodině, blízkých, církvi, charitě. Samotným odstoupením státu z této oblasti se radikálně sníží míra chudoby a tím i míra bezdomovectví a zároveň se posílí zmíněné přirozené komunity.

Co se týče zbývajících bezdomovců, je třeba důsledně vynucovat dodržování zákonů a také v nich pokrýt současné mezery, jako například to, že od osob v hmotné nouzi v současnosti není možné vymáhat náhradu škody. Zároveň je třeba jít cestou co nejširší privatizace a definování vlastnických práv, protože právě nevypořádané majetkové vztahy jsou tím, co u bezdomovců spolu s kriminalitou způsobuje největší problémy.

Vraťme se tedy k přirozeným principům a zdravému rozumu a problém bezdomovectví může být jednou provždy minulostí.

Psal 27. listopadu 2011 pan Filip Vačko na Mises.cz

 

[1] Šurda, Peter. 2005. HOPPE — Intelektuální rozporuplnost konzervatismu [online]. Dostupné na internetu: http://www.prave-spektrum.sk/article.php?354

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 130 × | Prestiž Q1: 4,14
3 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Problém bezdomovců a jeho řešení

Žádné komentáře

Facebook diskuse