Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 8 min.

V čem je problém s penězi zdarma

Levice či pravice, politici nejsou ničím jiným, než profesionálními podvodníky. Jelikož sami nic hodnotného svou prací na trhu neprodukují, a vše co se rozhodnou přerozdělit musí nejprve někomu ukrást (přes daně), není pro ně ani technicky možné, aby byli něčím jiným.

Soustavně přicházejí s novými podvodnými schématy, kterými se snaží obohatit a zvýšit si svou moc, které ale navenek vypadají jako určené pro „dobro lidi“. To co ve skutečnosti politici dělají, je vynucování své moci — vydávají příkazy ve formě zákonů a vymáhají je svou armádou nemyslících žoldnéřů (policistů a vojáků), což má vždy za následek jen omezování, kontrolování a vydírání běžných lidí.

Neexistuje jiný způsob uplatňování těchto vydaných hrozeb — jimiž zákony ve skutečnosti jsou. Myšlenka, že to všechno dělají pro dobro běžných lidí, které zároveň násilně ovládají a vydírají, je zjevně naprosto scestná.

Jedním z nejnovějších takovýchto podvodů protlačovaných těmito parazity je myšlenka „bezpodmínečného základního příjmu“: myšlenka, že jen z důvodu samotné existence, je nějakým zázrakem každý člověk oprávněn na určitou úroveň příjmu či bohatství. Tento „politický Santa Claus“ funguje na ekonomicky nevzdělané lidi, jichž je ve společnosti bohužel většina. Nakonec, zní to velmi pěkně — tak starostlivě a velkoryse. Vždyť co by mohlo být škodlivého nebo ničivého na tom, dávat všem peníze zdarma?

Když se někdo vžije do představy příjemce těchto peněz zdarma (což je v zásadě způsob, jakým to ti slizcí politici také prodávají veřejnosti), co by se mu na tom nemělo líbit?

„I když celý den nebudu nic jiného dělat, jen sedět na zadku, budu mít dostatek peněz na jídlo, ošacení, či jiné věci. To je super!“

Ale možná i průměrný ekonomický nevzdělanec bude přitom pociťovat mírný rozpor, a bude si klást otázku: „Tak moment, odkud jsou vlastně tyto peníze?“ Ale velká většina tento jeden malý hlásek nakonec zadupe, aby ho umlčela. „Buď zticha, jsou to peníze zdarma, a my si je zasloužíme.“ A když se tak stane, politik se bude za rohem v tichosti chechtat.

Pojďme si rozebrat některé podvodné prvky „základního příjmu“, který se prodává jako pokroková, altruistická myšlenka.

1) Nejzákladnějším a určitě i nejzřejmějším problémem je, že k tomu, aby mohl stát někomu něco dát, musí to nejdříve vzít někomu jinému. Tuto činnost vykonává prostřednictvím výpalného, které se nazývá „zdanění“. Nebo si skutečně někdo myslí, že politici rozdávají své vlastní peníze? Pokud by byli politici upřímní, ve volební kampani by říkali: „Seberu nějaké peníze vašemu sousedovi a následně vám část z toho dám.“ Ale drtivá většina voličů to ani nechce slyšet a takovému vysvětlení ani nefandí. Jsou rádi, že dostanou něco zdarma, pokud nemusí vidět, slyšet, či cokoli vědět o násilí, které je k vymáhání takového lupu nutné.

2) Ale staré známé vydírání není na „základním příjmu“ jedinou zlovolností a destruktorem. Ještě jednou: pokud by lidé naslouchali svému vnitřnímu hlasu, tak by si to mnozí i uvědomovali. „Ale moment, pokud je dobré, že všichni budou mít 1000 € měsíčně zdarma jen za to, že žijí, proč ne třeba 1 milión euro měsíčně? To by už asi nešlo. Něco tedy na tom nesedí!“ K této úrovni podvodu je zapotřebí velmi stručná lekce ekonomie:

Mít nějaké peníze, samo o sobě, vás ještě nedělá bohatým. Pokud byste měli milion euro a nacházeli se sami na opuštěném ostrově bez jídla a vody, co byste si asi tak mohli za ně koupit? Jednoduchý experiment popisuje tuto pointu: co se stane, když vytiskneme 7 000 000 000 000 000 € nových bankovek a následně dáme 1 milion euro každému člověku na Zemi? Budou pak všichni na světě bohatí? Samozřejmě že ne, protože objem zboží a služeb se samotným vytištěním peněz nijak nezměnil. Jediné, co by se změnilo, je objem peněz v oběhu, což se v ekonomice správně nazývá „inflace“.

Zkrácená verze tohoto příkladu by byla, že pokud máte dnes dvojnásobek peněz, než jste měli před týdnem, ale za každé euro z těchto peněz si můžete koupit jen polovinu toho, co jste si mohli koupit před týdnem, tak jste na tom v podstatě stejně. Změnila se jen cena zboží a služeb (směrem nahoru), aniž by se změnil jejich objem či kvalita.

Bylo by to něco podobného, jako kdyby politici zákonem stanovili nové měrné jednotky v metrickém systému a zdvojnásobili jejich délku oproti původním. Vydáním jednoho zákona by tedy všichni lidé v zemi byli dvojnásobně vysocí. Nebo nebyli? Netřeba vysvětlovat.

Zatímco změna velikosti měrné jednotky by byl hloupý a problematický nápad, neudělalo by to ve společnosti výraznější problémy. Ale když nastoupí „monetární politika“ (eufemismus na vyrábění nových peněz) a devalvuje naše peníze, znamená to čistou krádež. Pokud máte ušetřených 1000 € a po jedné akci v monetární politice si můžete najednou za tuto částku koupit jen poloviční objem zboží a služeb, tak jste byli okradeni. To co dělá tuto krádež rafinovanou je jen to, že většina lidí tomu nerozumí, a myslí si, že „inflace“ je něco přirozeného, nezbytného, potřebného (dokonce zdravého). Ve skutečnosti, ani jedno z tohoto.

index-rustu-spotrebitelskych-cen.jpg (23,575 kiB)
Index růstu spotřebitelských cen s ohledem na založení Fed (USA)

3) A z dlouhodobého pohledu je nejškodlivějším dopadem „věcí zdarma“, názorně viditelné zejména v historii v komunistických zemích, je výrazné snížení prosperity celé společnosti, tím, že lidé jsou placeni za neproduktivitu. Znovu jednoduchý příklad, který ilustruje pointu tohoto ekonomického problému.

Představte si, že by zítra stát přerozdělil každému muži, ženě a i dítěti po 1 milionu eur. Co by se asi tak stalo, kdybychom třeba i ignorovali vliv „inflace“? Inu, protože bychom byli všichni zdánlivě bohatí, nikdo by neměl chuť dělat práci, která by ho vysloveně nebavila. Čili většina lidí by okamžitě skončila v práci a šla „do důchodu“, protože by si myslela, že z toho dokážou vyžít až do konce života.

Ale mýlili by se. Velmi krutě by se mýlili. Aniž by tito lidé něco produkovali — nic by se nepěstovalo, nic by se nevyrábělo, žádné produkty, žádné služby — rychle bychom se dostali do situace na trhu, kde by nebylo co koupit (včetně jídla). Měli bychom jen kvanta bezcenných bankovek, za které by nebylo co koupit.

Ještě jednou — pokud lidé nic nevyrábějí a tudíž není produkováno žádné zboží, tak jsou všichni chudí, bez ohledu na to, kolik papírků ve formě bankovek mají ve svém vlastnictví. A pokud by tedy stát každému rozdával „peníze zdarma“ jen tak za nicnedělání, znamenalo by to postupné posouvání společnosti do chudoby. Všichni bychom jen jednoduše seděli na zadku, počítali peníze, a postupně umírali hlady. Hurá socialismus!

4) Ironií je, že pokud by byli politici jen sobečtí a chamtiví k majetku, který nenabyli vlastní prací, způsobili by mnohem méně škody, než je tomu nyní. Je to spíše jejich chuť kontrolovat a dominovat nad lidmi, která je činí tak nebezpečnými. Pokud by parlament jednoduše přímo okrádal lidi na to, aby měl každý politik řekněme miliardu na svém účtu, a nedělal nic jiného, pak by byl stát daleko méně destruktivní, a méně nákladný, jakým je v současnosti. A nyní je čas podívat se na to, co dělá „státní charitu“ tak nehumánní.

Důvod, proč politici protlačují do zákonů sociální programy, či zdravotní péči, nebo nejnověji myšlenku zmíněného „základního příjmu“, není proto, že by jim na vás v jakémkoliv směru záleželo. Je to kvůli tomu, že chtějí záměrně vytvořit skupinu bezbranných, závislých lidí, kteří nejsou schopni, psychicky i fyzicky, se o sebe dlouhodobě postarat. Primárním úkolem každého vládce k tomu, aby mohl dlouhodobě fungovat a udržet se u moci, je přesvědčit svou oběť, že ho potřebuje a že bez něj nedokáže přežít. A nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je udělat čím dál tím více lidí odkázaných na podporu. Ekvivalentem toho je uvěznění divokého zvíře v kleci, které budete krmit tak dlouho, dokud nebude vypasené, a ztratí tak své základní instinkty a lovecké schopnosti.

Existuje nespočet příkladů škodlivých a restriktivních zákonů, které byly lidem prodány jako „ochrana společnosti“, přičemž jejich primárním účinkem je jen omezování schopnosti běžných lidí přežít samostatně bez státní podpory. Několik příkladů:

  1. regulace a licencování, které způsobují pro běžného člověka výrazné ztížení toho, aby si založil svůj vlastní byznys;
  2. vyšší daně, více různých daní, na všemožné věci, které trvale udržují lidi v oblasti nízkých příjmů;
  3. legislativa, která vynucuje mít „legální občanství“ na to, abyste mohli provádět základní věci;
  4. regulace a omezení, které dělají zboží jako jídlo či přepravu mnohem dražší;
  5. zákony, které přímo zakazují lidem vykonávat některé činnosti, nebo produkovat zboží a služby (včetně tak absurdních věcí, jako sbírání dešťové vody).

Nakonec, když nám tito zkorumpovaní bastardi udělají život dražším, nepohodlnějším a komplikovanějším, titíž politici následně předstírají, že jsou ochotni pomoci a dát zdarma věci těm, kteří se (kvůli vytvořeným překážkám) nedokáží sami o sebe postarat. Nebo jinak, jak říká Harry Browne:

„Stát je dobrý v jediné věci: Ví, jak vám zlámat nohy, a následně podat berlu a říct, ‚Vidíš, kdyby nebylo státu, nemohl bys chodit‘.“

5) Nakonec, možná jedním z největších důvodů pro to, že se politici snaží protlačit podvody typu „bezpodmínečný základní příjem“ je nakupování oblíbenosti u co největšího možného počtu obyvatelstva. Jak by řekl George Bernard Shaw:

„Stát, který ukradne peníze Petrovi k tomu, aby zaplatil Paulovi, se vždy může spolehnout na Paulovu podporu.“

Pokud se tedy podaří politikovi přesvědčit velký segment společnosti — většinu z těchto ve skutečnosti obětí — kteří budou požadovat taková přerozdělovací schémata a zároveň budou odsuzovat všechny, kteří by byli proti této myšlence, pak se mohou tvářit jako vykonavatelé „vůle lidu“, kteří jen vykonávají to, co chce většina. To, co ve skutečnosti chtějí politici, jsou masy požadavků od těchto mentálně-na-státu-závislých lidí, kteří budou soustavně mluvit o tom, jak si zaslouží stále více a více věcí zdarma, a o tom, jak kandidáti, které si zvolí, se starají o jejich potřeby prováděním masového vydírání celé společnosti.

Ať už jsou to staří lidé, požadující své „zasloužené důchody“, či nemocní, požadující „bezplatnou zdravotní péči“, to, co chtějí tito tyrani nejvíce, je, aby samotní lidé fakticky požadovali masové vydírání a autoritativní dominanci. Politici nemilují nic více, než manipulování a obelhávání lidí, až k hlubokému rozdělení společnosti, hněvu, a nekonečnému doprošování se vládnoucí třídy, aby následně dala věci do pořádku.

Nakonec jsou to vždy jen politici, kteří tuto hru vyhrají, a všichni ostatní, dokonce i ti, kteří jim naivně fandili a povzbuzovali je, jsou ti poražení. „Nepodmíněný základní příjem“ je jen nejnovějším označením pro starý dobrý destruktivní státní podvod na lidech.

Článek Larken Rose v překladu Martina Buláka na MenejŠtátu.sk

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 195 × | Prestiž Q1: 8,48
13 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

V čem je problém s penězi zdarma

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top