Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Kapitalismus — cesta ke svobodné společnosti (1/2)

Kdybychom chtěli charakterizovat kapitalismus několika slovy, tak vystačíme pouze s výrazy: soukromé vlastnictví a svoboda (nenásilí).

„Kapitalismus je společenský systém založený na výslovném uznání soukromého vlastnictví a neagresivních, smluvních směnách mezi vlastníky soukromého majetku.“

(Hans-Herman Hoppe: „Teorie socialismu a kapitalismu“,
Kluwer Academic Publishers, 1988).

„Kapitalistický sociální řád je ekonomickou demokracií v nejpřísnějším smyslu tohoto slova. Všechna rozhodnutí závisí koneckonců na vůli lidí jako spotřebitelů. Tedy vždy když existuje rozpor mezi představami spotřebitelů a představami manažerů, tlak trhu zajistí, že názory spotřebitelů zvítězí.“

(Ludwig von Mises: Die Ursachen der Wirtschaftskrise: Ein Vortrag.
Přednáška 28. února 1931 v Teplicích-Šanově před shromážděním německých průmyslníků).

„Tržní ekonomika — kapitalismus — je společenský systém nadvlády spotřebitelů“.

(Ludwig von Mises: Pozorování ruského reformního hnutí, 1966)

„Kapitalismus je ekonomický systém, ve kterém jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a používají se za účelem dosažení zisku. Ekonomické parametry (např. ceny) jsou určovány prostřednictvím volného trhu (laissez faire) — nabídkou a poptávkou, a to včetně ceny práce, nejsou řízeny zásahy státu (jako v řízených či plánovaných ekonomikách).“

(Wikipedia)

Citovat bychom mohli i další velikány liberální filozofie a klasické ekonomie (například: F. A. Hayeka [1], A. Smithe [2], atd.). Kdybychom chtěli charakterizovat kapitalismus (tržní ekonomiku) pár slovy, tak vystačíme pouze se slovy: soukromé vlastnictví a svoboda (nenásilí). Nic víc. Kapitalismem (jak nám to vtloukala a vtlouká do hlav komunistická, socialistická a antiglobalistická propaganda) není: vykořisťování člověka člověkem, dětská práce, bída, hlad, nemoci, války atd.

Existence soukromého vlastnictví je přirozenou vlastností člověka, jež si pak vynucuje jeho akceptaci jinými lidmi přes přirozené (zvykové) právo vlastnit majetek, jakož i právo svobodně s ním nakládat. Jak napsal R. Pipes: [3]

Vlastnické cítění je univerzálně platný jev, kterým se vyznačují zvířata, děti, dospělí lidé a národy vyspělé i primitivní. Má původ v pudu sebezáchovy a psychologicky podporuje sebevědomí člověka.“

Vlastnické právo je pak „přirozenou“ institucí. Každý člověk něco vlastní, minimálně sám sebe — což přirozeně vede k tomu, že pak vlastní i výsledky fyzické i duševní práce svého těla, jakož i prvotní přivlastnění [4] materiálu a věcí, které pak sám svými fyzickými a duševními schopnostmi následně využil a přetvořil. Aby člověk mohl využívat plody, výrobky vytvořené pomocí vlastnictví výrobních prostředků a své práce, musí existovat ve svobodné společnosti, ve svobodném ekonomickém prostředí. Tímto prostředím je svobodný trh, kde dochází k svobodné výměně zboží a služeb mezi lidmi. Trh nikdo nevymyslel, trh zde byl vždy. I za nejtužšího komunistického režimu jsme mezi sebou obchodovali. I sovětští komunisté museli na přechodnou dobu zavést „NEP“ [5] na odstranění hladomoru po zavedení socialistické ekonomiky.

Tržní řád je člověku „vrozený“, je přirozeným řádem. Jak napsal Hayek:

Kapitalistický ekonomický systém jsme nikdy uvědoměle nevytvořili. Nebyli jsme pro to dost inteligentní. Náhodou jsme na něj narazili …“

Kapitalismus vznikl evolučním vývojem v daných podmínkách historie lidstva

historicky-vyvoj-prumerneho-hdp.jpg (31,823 kiB)
Obr. 1

Obr. č. 1: Historický vývoj průměrného HDP (hrubý domácí produkt) světa. Zdroj: Arnold Kling a Nick Schulz: „From Poverty to Prosperity“, Intangible Assets, Hidden Liability and the Lasting Triumf Over Scarcity [Encounter Books: New York, 2009 ]

Z obr. č. 1 jednoznačně vyplývá, že nouze a bída doprovázelo lidstvo od úsvitu jeho dějin. Průměrný HDP obyvatel Země se v průběhu dějin skoro neměnil, byl na hranici prostého udržení života člověka, lidé stěží přežili, průměrná délka života byla kolem 25 let. Teprve v posledních zhruba 200 letech došlo k ohromnému zvýšení bohatství lidí. Průměrný HDP na světě se během této krátké doby zvýšil skoro 60násobně.

Čím to bylo způsobeno? Stal se zázrak? Ne. Začal fungovat kapitalismus. Na konci 18. a začátkem 19. století se konečně podařilo prosadit, instituovat a zákony garantovat dlouhodobější ekonomickou svobodu jako základní podmínku pro fungování svobodné tržní ekonomiky — kapitalismu. [6]

hdp-za-500-let.jpg (27,792 kiB) hdp-a-obyvatelstvo.jpg (25,179 kiB)
Obr. 2 a 3, zdroj: National Geographic, leden 2011

Důkazem zvyšování bohatství lidí je, že na Zemi se mohly uživit další miliardy obyvatel — viz obr. č. 3, průměrná délka života v současnosti je kolem 75 let. První miliarda lidí byla na Zemi v r. 1804, sedmá miliarda v r. 2011 (přírůstku cca 6 miliard můžeme s jistým nadsázkou říkat „děti kapitalismu“), osmá miliarda se dosáhne v r. 2025. Z historického, ale i současného hlediska je kapitalistický ekonomický systém bezkonkurenčně nejúspěšnější. Umožnil lidstvu, tam kde je zaveden, zbavit se bídy.

To je postačující argument, aby lidstvo rozvíjelo a chránilo kapitalismus před různými utopiemi a centrálně řízenými pseudo-ekonomiemi. V rámci globalizace tento úspěšný systém proniká i do zemí, kde z různých příčin nebyly dosud vytvořeny vhodné podmínky pro jeho fungování, zjednodušeně řečeno — globalizace je rozšiřování kapitalismu (tj. i svobody) do zemí celého světa. Pak je nepochopitelná snaha antiglobalistů, kteří vlastně nedopřejí blahobyt a svobodu i pro obyvatele ekonomicky zaostalých zemí. Zvyšování bohatství se projevuje i na zvyšování kvality života lidí.

podil-na-celkove-spotrebe-sveta.jpg (33,899 kiB)
Obr. 4

Obr. 4, Zdroj: Arnold Kling a Nick Schulz: „Od chudoby k prosperitě“, nehmotná aktiva, skrytá pasiva a trvalý triumf nad nedostatkem [Encounter Books: New York, 2009]

Na obr. č. 4 je znázorněna změna jednotlivých složek životních nákladů v časovém odstupu 120 let. Kvalita života se projevuje v tom, že část výdajů připadajících na potraviny se za 120 let snížila 10násobně, tj. potraviny o tolik relativně zlevnily, zlevnilo ošacení a bydlení, lidem zůstává více prostředků na zvyšování zdravotní péče (9×), vzdělání (5×) a osobní volnočasové aktivity (4×).

Při posuzování společenského uspořádání svobodné společnosti považujeme svobodu jednotlivce či rodiny za konečný cíl. Svoboda jako hodnota se v tomto smyslu spojuje se vztahy mezi lidmi. Ve společnosti lidí pojem svoboda nevypovídá nic o tom, co jednotlivec se svou svobodou dělá, nepředstavuje všepojímající etiku. Jednotlivec ve svobodné společnosti stojí před problémem, jak se svou svobodou naložit.

Svoboda má zásadní význam pro vztahy mezi lidmi, pro jednotlivce má svoboda význam v tom, že může svobodně uplatnit svoji individuální etiku a filosofii. Pokud existuje svobodná směna, tak hlavním znakem tržní ekonomiky (kapitalismu) je to, že zabraňuje jedné osobě zasahovat do většiny aktivit druhé osoby.

Spotřebitel je chráněn před donucením ze strany prodávajícího, neboť existují ostatní prodávající, se kterými může obchodovat. Prodávající je zase chráněn před donucením ze strany spotřebitele, neboť existují jiní spotřebitelé, kterým může prodat. Navíc, každá výměna v prostředí svobodného trhu (v kapitalismu) je dobrovolná, nenásilná.

Zaměstnanec je chráněn před donucením ze strany zaměstnavatele, neboť existují ostatní zaměstnavatelé, u nichž může pracovat, atd. — svobodný trh vše zajišťuje neosobně, nenásilně a bez centralizovaného úřadu. Naproti tomu v centrálně plánované ekonomice se předchozí uvedené vztahy mohou realizovat jen podle předpisů a nařízení centralizovaného orgánu — tj. za použití násilí (donucení).

Snahou (spíše propagandou) centrálně plánovaných i centrálně řízených ekonomik je vize rovnostářství lidí, příjmová rovnost, a to se považuje za sociální spravedlnost.

Podle Karla Poppera: [7]

Svět, ve kterém jsou všichni lidé svobodní a současně si i rovni, by byl ráj na Zemi. Takový svět nelze uskutečnit. Kdybychom si museli vybrat, měli bychom dát přednost svobodě před rovností. Nepřítomnost svobody totiž zákonitě vede k naprosté nerovnosti a nespravedlnosti — k tyranii. Nerovnost však nemusí nutně vést k nepřítomnosti svobody.“

Pokračování zítra

 

[1] A. F. Hayek: „Právo, zákonodárství a svoboda“ (Brno, Akademia 1994)

[2] A. Smith: „Bohatství národů“ (Praha 2001)

[3] R. Pipes: „Vlastnictví a svoboda“, str. 124 (Argo 2008)

[4] Prvotní přivlastnění: přivlastnění si materiálu, věcí, které dosud neměly vlastníka.

[5] „NEP“ — Nová ekonomická politika, vyhlášena Leninem 15. 3. 1921. Je to politika omezeného soukromého podnikání, čímž sovětští bolševici odstraňovali katastrofální hospodářskou situaci a hladomor po zabrání půdy, průmyslu a obchodu znárodněním. Klíčovou kulturní institucí umožňující vznik a přetrvání kapitalistické (tj. založené na dobrovolné svobodné výměně) společnosti je trvalá garance vlastnictví a svobodného nakládání s ním. A to nejen pro určitou, vybranou skupinu obyvatelstva, ale bez rozdílu úplně každému. Žádná jiná civilizace takto široký koncept trvalé garance soukromého vlastnictví nevytvořila, kromě té, kde se podařilo kapitalismus vytvořit. Výsledek zavedení kapitalistického systému hospodářství je znázorněn na obr. č. 1. a obr. č. 2.

[6] Ve Francii má na kodifikaci soukromého práva mimořádnou zásluhu císař Napoleon I. Pověřil skupinu právních expertů pod vedením R. de Cambacérès sestavením zákonů — Code civil (občanský zákoník — 1804), Code de la Procédure civil (občanský civilní řád — 1807), Code de commerse (Obchodní zákoník — 1807), Code pénal (Trestní zákoník — 1810). Zákony byly vytvářeny pod vlivem liberální filozofie (svobodné společnosti), myšlenky přirozených práv, svobody jednotlivce, svobody obchodování a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, současně odstranily feudální a šlechtická privilegia, zavedlo se oddělení soudní moci od výkonné. Základním rysem občanského zákoníku je zavedení trojí svobody — osobní, vlastnické a smluvní, dal občanům rovnost před zákonem a nedotknutelnost soukromého vlastnictví.

[7] Karl Popper: Frankfurter Allgemeine Zeitung, 24. prosince roku 1976.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 138 × | Prestiž Q1: 6,23
9 plus Známkuj článek minus 1
Interní diskuse

Kapitalismus — cesta ke svobodné společnosti (1/2)

Žádné komentáře

Facebook diskuse