Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Praesidental check

Dnes jsem věnoval neuvěřitelně dlouhou hodinu svého času přípravám na prezidentské volby. Jinak řečeno, zkoušel jsem vyspekulovat, koho volit. Kupodivu není situace tak depresivní jako před časem, kdy se dalo vybírat z dvojice různým způsobem defektních gerontů.

Před-Předkolo — vynechání vadných jedinců

Mezi stát a veřejnost nelze klást rovnítko. Je pro mně nepřijatelné, aby prezidentem byl někdo, kdo většinu svého života pracoval pro stát. Jak chce zastupovat zájmy občanů, když to několik desetiletí nedělal a hájil jen zájmy státu a jeho instituce? Prosakování státních úředníků do demokratických orgánů je jen jedna z taktik dobývání jejich renty.

Z důvodu kompromitace státem eliminováni v předkole Pavel Fischer a Jiří Drahoš. Oba bych diskvalifikoval tak jako tak pro jejich devótní proevropské postoje. Navíc to nejsou přirození vůdci, jsou to spíš takoví počítači ponožek v evropských skladech

Předkolo — vynechání nevolitelných jedinců

Pak jsou tu taky kandidáti, kteří nedělali celý život pro stát, ale mají nějakou jinou závadu. Třeba takový Mirek Topolánek. Neberu jeho kandidaturu vůbec vážně, to snad musí být vtip. Mám ještě dobře v paměti jeho taktiku „měkký obal, tvrdé jádro“, podtrh na voliče, koaliční vládu se zelenými a další podobné slizké akce, které poslaly ODS na politický šroťák. Topolánkova vláda se stala synonymem korupce a klientelismu. Jestli tohle někomu imponuje a má smysl pro absurdní humor, až bude Mynář předávat klíče Dalíkovi, nechť si poslouží. Pro mě je Topolánkova kandidatura naprosto obskurní záležitost.

Kdyby kandidoval Kubera, neváhal bych ani jedinou vteřinu a odpočítával dny do voleb pomocí upraveného adventního kalendáře, protože bych se těšil jako malé děcko, až mu to budu moci hodit. Bohužel z toho sešlo, údajně z osobních a rodinných důvodů na straně pana Kubery, a tomuhle „kandidátovi pravice“ nevěřím ani prd.

Druhý nevolitelný kandidát se jmenuje Horáček. Tomu se podařilo mě namíchnout jen jednou, ale zato pořádně. Stojí za tím věta: Hoši z rallye, jděte s těmi svými zábavami (…) už do pr**le!“ (zdroj). Šlo o to, že v roce 2012 při automobilové soutěži na Slovácku v obci Lopeník v uzavřené rychlostní zkoušce vyletěl závodní automobil z trati a narazil do diváků, kteří se nacházeli v místech, kde neměli vůbec být, a čtyři zabil. Následně vyšlo najevo, že jedna z obětí se muckala s pořadatelem a jednalo se čistě o selhání jednotlivce — pořadatele, jak se objevilo v médiích asi půl roku po události a jak nakonec potvrdil svým rozsudkem soud. Nezaznamenal jsem nikde, že by se Horáček omluvil „hochům z rallye“, že je poslal svým předčasným odsudkem do prdele, a ani si nemyslím, že by o to stáli. Myslím, že člověk, který vynáší takové unáhlené soudy, takovým výrazivem a bez znalosti příčin může jít klidně do prdele taky.

Ostatně současný hradní pán také není přítelem motorsportu. Škoda že to nevysvětlil hradnímu pučmidrátovi Krulišovi, ještě než se proháněl s mrtvičnatým policajtem v půjčeném policejnímu supersportu „na stíhání pirátů“, v noci, na dálnici a v běžném provozu.

Zemana volit nehodlám. Jeho vztahy s Bábou se mi zdají příliš intimní. Já proti němu jinak v zásadě nic nemám, zrušil kulturu politické korektnosti, kromě těch špatných udělal i mnoho správných rozhodnutí v našem zájmu a rozhodně představoval v té mizérii lepší alternativu než Bilderberg Schwarzenberg. Už ho ale bylo nějak moc. Jako vůdce stojí za starou bačkoru, je to ale zdatný demagog a technolog moci. Kromě toho ho ty čtyři roky v úřadě evidentně fyzicky opotřebovaly a rozhodně nestojím o reenacting zombie scénáře s Gustávem Husákem.

Nevolitelný kandidát čtvrtý — Vratislav Kulhánek. Sem tam se mi přihodí, že se mně lidé ptají, zda ho náhodou neznám, protože je z Budějovic nebo s ohledem na můj profesionální background. Odpověď je překvapivá — jednou jsem se s ním viděl. Dopouštěl se proslovu k vedoucím pracovníkům v automobilovém průmyslu a udělal na mně nulový dojem. Myslím, že by se měl dál věnovat fotbalu, bylo vidět, že ho to zajímá a baví. O Kulhánka prezidenta nemám zájem, nevidím nic, co by ho k takové roli předurčovalo, a nejsem ani příznivcem jeho mateřské strany ODA.

Ve hře zbyli pánové Hilšer, Hannig a Hynek.

Zde by asi bylo na místě formulovat do slov, co očekává občan D-FENS od prezidenta, kdokoli jím bude. Od prezidenta očekávám, že bude hájit inherentní práva jednotlivců proti jejich zcizování čím dál autoritativnějším státem, jeho čím dál všemocnějšími úředníky a čím dál méně kontrolovatelnými silovými složkami.

Například nedávno byl v novinkách odkaz na záměr změny trestního zákoníku v tom smyslu, že by úřední záznam od policie mohl být brán za listinný důkaz. To je naprosto šílené a nepřijatelné a očekávám, že prezident takový zákon nepodepíše s příslušným mediálním humbukem tak, aby kliku policajtů a státních zástupců vůbec ani nenapadlo příště něco podobného zkoušet.

Dále očekávám jasný postoj k EU, a to postoj negativní. Minimální podmínkou v tomto směru je explicitní souhlas s referendem o EU. Samozřejmostí je jednoznačně artikulovaná suverenita ČR. Osobnostně očekávám přirozeného vůdce, žádného profesionálního obíhače grantů nebo počítače ponožek.

Pak jsou věci, které neočekávám a nechci. Vážně jsou mi u prdele nějaké ty řeči o stmelování národa a stavění mostů. Necítím potřebu stmelovat se a stavět mosty například s těmi 30 % elektorátu, kteří jako voliči podporují estébáka a dotačního zloděje, tam most není a nebude a pokud ano, dopadne jak lávka v Tróji. Žijeme v rozdělené společnosti a stojím k tomu čelem, je to prostě fakt, stejně jako že země je kulatá a nebe je modré, a musíme se s tím naučit zacházet, s mosty, tmelem a pravdou a láskou jděte do píči.

Nechci apolitického prezidenta, chci vyhraněného prezidenta, co má sílu a energii, a nechci krále Dobře, co se utopí v kompromisech a dilematech, aby náhodou někomu neublížil. Hlavně ne ješitného submisiva a alkoholika jako byl Havel, který všude chodil v předklonu a s rukou za zády jako pingl v podniku pro snoby a večer si přendával medaile ze saka na pyžamo. Never ever, zhouba naší země.

Marek Hilšer. Aktivisty a dobrokáky nemám rád, ale není to vada volitelnosti. Výše uvedená očekávání nesplňuje. Je proevropský, jeho program je bezobsažný, plný hesel a o „posilování důvěry mezi občany a našimi bezpečnostními složkami“ fakt nemám zájem, já požaduji jejich co největší veřejnou kontrolu. V programu mi chybí cokoli jako pokora, působní na mně dojmem „já vím všechno nejlíp, všude jsem byl a od všeho mám klíče“. Mimořádně alergický jsem na extatické výkřiky typu „pojďme do toho“. Osobnostně také neprošel, sice není počítač ponožek, ale nástěnkáře taky nechci. Takže Hilšer v žádném případě ne.

Petr Hannig. Jelikož jsem měl problém dobrat se jeho programu, ponořil jsem se na chvíli do hlubin jeho blogu na idnesu, abych dospěl k závěru, že se s ním názorově v mnoha oblastech shodnu. Částečně je to psané nám všem známým stylem a shodu nalézám překvapivě i v konfliktních tématech, kde navíc přičítám p. Hannigovi k dobru, že se jich nezalekl, nenadělal si do kalhot a dovedl na ně zformulovat názor tak, že by se s ním ne úplně snadno polemizovalo.

Vyjadřuje se konkrétně, ne ve frázích jako ten dobroser nebo v nějakých poťouchlých bonmotech jako Zeman a na první nástřel nenacházím nic, co by bylo vysloveně K.O. kritériem. Možná slabá místa: Neukotvenost na politické scéně. Slabší leadership výměnou za přirozenou autoritu. Nevýrazná kampaň. Zázemí slabšího a mně téměř neznámého politického subjektu.

Jiří Hynek. Jeho program je přítomen zde. I s ním se v řadě věcí shodnu, vadí mi poněkud způsob, jakým se p. Hynek prezentuje, ale více sebevědomí je v tomto případě lépe než málo. Minulý týden jsem cestou z letiště poslouchal rozhlasový duel Hynek-Horáček, kde jsem musel konstatovat, že ten člověk ví, o čem mluví. Další plusové body jsou vzdělání a kariéra na vůdčích postech. Hynek se snaží i o transparentnost, jeho web obsahuje velmi mnoho informací o jeho kandidatuře, a působí profesionálním dojmem (na rozdíl od Hanniga, jehož kampaň na mně působí poněkud homemade). Pro mě opět velmi kvalitní kandidát… Slabá místa: Zázemí strany Realisté, o které jsem neslyšel dosud nic pozitivního, spíše naopak, a potenciální náklonnost ke specifické části průmyslu.

Uvedené potvrdila ve volební kalkulačce na webu prezident21.cz, jakkoli Janečka nemusím, je to asi nejpropracovanější aplikace tohoto druhu, a vyšla mi nejvyšší míra shody s Hannigem, následovaného Hynkem.

Celý předvolební check tedy nedopadl vůbec špatně. Jsou tu přinejmenším dva kandidáti, kteří stojí za úvahu, a to je parádní důvod jít k volbám a podpořit jednoho z nich. I když třeba nevyhraje, což je dost možné, posune ho to někam dál a můžeme se s ním setkat v další volbě a v lepší pozici.

Touha je zázrak, kámo. I touha po moci. Není třeba jen volit, je třeba prostřednictvím volebního aktu poděkovat kandidátům, že se rozhodli nebýt nečinní, investovali do toho svůj čas a peníze svých stranických a vlivových struktur a jsou ochotní se pouštět do takových věcí v dnešní době, která dává vskutku minimální vyhlídky na dlouhodobý úspěch. K volbám určitě půjdu, koho budu volit, bude pravděpodobně otázkou rozhodnutí v posledních dnech kampaně.

Předkládá svůj postoj D-FENS na dfens-cz.com


Pozn. red.: A musím říci, ačkoliv mám svoji vlastní (a to dost tvrdou) hlavu, D-Fensův názor si tou svou hlavou nechám hodně moc projít.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 167 × | Prestiž Q1: 5,27
5 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Praesidental check

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top