Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

public
Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Zemanland a Burešland

Tak jsem sám sebe trošičku zaskočil, protože mi v návalu jiného uniklo, že prezidentská volba začíná už dnes, a ne až příští týden, jak jsem si dosud myslel. Takže můj komentář, který jsem plánoval těsně před volbu, už asi nestihnu včas vydat, protože část lidí už má v tomto okamžiku (kdy to píšu) odvoleno. No, moje chyba, měl jsem si dávat větší pozor.

Ale protože jsem nechtěl vydávat stejně žádné kategorické soudy o jednotlivých adeptech nejvyššího trůnu v zemi, ale spíše se zamýšlet nad nějakými souvislostmi, nic závažného se vlastně nestalo. Ti, kteří jsou rozhodnutí volit Miloše Zemana, jsou stejně skálopevně odhodlání to udělat a pochybuji, že by je nějaký můj soud od toho aktu odradil. Osobně se ale domnívám, že poněkud přespříliš nadhodnocují Zemanův spíše jen verbální vlastenecký postoj bez zjevnějších činů. Takže i když je z jedné strany chápu, že v něm spatřují možná jediného „Spasitele“ svých zájmů v tom multi-kulti šílenství, z druhé strany mám občas pocit, že jejich volba je motivována spíše tím, aby tzv. „pražská kafírna“ a „havlérka“ (jak teď nově vtipkují) měla vztek. Ale to je jen domněnka.

A pokud se jedná o ostatní kandidáty, pak asi nejlepší soud o nich vydala doktorka Klára Samková, která jej pojala sice způsobem humorným, ale možná o to trefnějším.

I když několik slov si stejně nakonec neodpustím. Ono to zbožňování a zbožšťování Zemana je spíše jen chtěným, ale o hodně méně už realistickým. Je pokládán za účinnou hradbu občanů před islámem a islamizací naší země, ale pokud uvážíme, že i přes mírnou kritiku je nadále velkým zastáncem Evropské unie, těžko by mohl takovou věc reálně garantovat (a z pravomocí presidenta ani nemůže), protože Evropská unie je nadále nakloněná multikulturalismu a netají se tím, že nadále chce imigranty redistribuovat po celé Evropě, zejména do zemí odbojných, jako je naše. (Byť dnes Zeman připouští referendum o setrvání v EU — nemluví však o vystoupení!) Jak vcelku správně říká staré pořekadlo, nelze mít zároveň vejce i omeletu. Ostatně Zemanem podporovaný Babiš také o nějakém útěku z Evropské unie směrem k V4 ani náznakem nehovoří, protože by tím zavřel ventil svých dotací, které jeho impérium nepochybně drží nad vodou.

Ale abych se dostal k jádru toho, co jsem chtěl psát původně: Zeman vlastně oficiálně nevedl vůbec žádnou kampaň (i když má řádně zřízen volební transparentní účet u Fio bank s momentálním zůstatkem cca 4,5 milionu korun a to ještě na něm vidím také přes dva tisíce jednohaléřových „danajských“ darů), na kampaň mnoho peněz neuvolnil. Ostatně hlavně proto, že billboardovou propagaci mu vedou jeho poskokové, mynářovsko-nejedlo-velebovští Zemanovci a on si svou permanentní pětiletou kampaň nechával platit od krajů (z nichž jen některé se tomu výrazněji bránily). Jinými slovy svoji kampaň financoval ze státního rozpočtu, respektive z rozpočtu Hradu a krajů. Takovou možnost ostatní kandidáti samozřejmě neměli.

V podstatě však nejrazantnějším aktem jeho kampaně byl projev v Parlamentu při příležitosti hlasování/nehlasování o důvěře vládě trestně stíhaného oligarchy, nyní s imunitou designovaného premiéra Babiše. A tomu jsem se chtěl hlavně věnovat. Tedy v jedné větě lze zkonstatovat, že momentální hlava státu sice kampaň nevede, zato pro své zvolení lobbuje při každé příležitosti, včetně této.

Hned od okamžiku, kdy byly spočteny výsledky parlamentních voleb, se Zeman několikrát poměrně hlasitě vyjádřil, že Babiše jmenuje premiérem a pokud by náhodou neuspěl při získávání důvěry Parlamentu, jmenuje jej bez rozpaků podruhé. Anebo nechá vládnout bez důvěry, což už je opět za hranou úzu. (I když je jasné, že Zemanovi poradci musí vědět, že nějaké dlouhé vládnutí bez důvěry by mohlo rychle skončit u Ústavního soudu.)

Ve vlastním projevu, který jsem si ze záznamu pustil, se dalo i pro posluchače, který ne zcela Zemana obdivuje, najít několik velice přijatelných výroků. I když samozřejmě nepostrádaly obvyklé jedovatosti, jak už jsme u prostořekého Zemana zvyklí, ať už hovořil o „útulných malostranských palácích“ či o „důležitosti chodit za občany třeba i do hospody“. Je jasné, že tyto výroky nebyly adresovány do „šlechtických“ slechů zákonodárců. Mířily spíše do těch rabských v podhradí, kterým to konvenuje.

Zajímavou se mi ale zdá jedna věc: Zeman až nepochopitelně preferuje Babiše (dobrá, dalo by se to pochopit jako další pomsta ČSSD, a bylo by to i v duchu Zemanovy povahy), nicméně vyjádřil se v projevu asi v tom smyslu, že ve věci vyšetřování trestně stíhaného Babiše je prý třeba „ctít presumpci neviny“, ale zároveň „přijmout s pokorou rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení“. A zároveň, že „osmdesát procent policií obviněných komunálních politiků soudy osvobodí“. Člověk neznalý okolností by z toho možná musel vyvodit, že ten Babiš na Zemana něco musí mít (nakonec, nebylo by to nic divného, jejich vztah už byl založen v době privatizace Unipetrolu a prokázaného sponzoringu ČSSD). Takže tím jakoby nahrává Babišovu vnímání: „kampáň“!

Ale zároveň je třeba tato slova položit do kontrastu s dřívějšími Zemanovými výroky, staršími jenom o pár let: Když v roce 1999 vyhazoval z vlády svého stíhaného ministra financí Svobodu, ten samý Miloš Zeman řekl, že pro politiky presumpce neviny neplatí. „Okamžitě po zahájení stíhání ministra Svobody byl mnou odvolán z funkce. Podezření mohou být oprávněná, někdy neoprávněná. Ale důležité je, zda na to podezření reagujeme. Například odvoláním z vysoké funkce.“ Tak se nám stává Zeman zcela nesrozumitelným. Pochopitelně, říká, že jen hlupák nemění názory, ovšem na druhou stranu, jak nazvat člověka, který stejně snadno mění i svůj mravní základ?

Leč věnujeme se dále druhé části Zemanova projevu, kdy zdůvodňoval, proč Babiše jmenuje a proč tak učiní i podruhé, pokud důvěru nedostane. Sám Zeman pojmenoval vládní programové prohlášení „švédským stolem“ (já bych jen doplnil, že významně populistickým) a ostatně to potom později doplnil Babiš sám ve svém čechoslovakistickém vystoupení, které poslouchat už opravdu nešlo, ve kterém nasliboval opravdu každému, co hrdlo ráčí, jako v té Cimrmanově hře s Jasoněm a Drsoněm. Jako by snad seděl na truhlici s pokladem princezny Zlatovlásky a disponoval Kolodějovým prstenem.

Vzhledem k ideové prázdnotě tohoto programového prohlášení se dá asi opravdu říci, že ideologická politika opravdu vzala definitivně za své a nadále se bude pouze pragmaticky „makat“. (Na co se bude ale hlavně makat, je samozřejmě předem jasné — hlavně na cizí peněženky.)

Ovšem, co zaznělo zcela nového, po projevech obou řečníků a až na odchodu ze sněmovního sálu, bylo to, že při druhém Babišově pokusu o sestavení vlády už bude Zeman požadovat 101 podpisů předem, což je poněkud překvapivé. Ten náhlý obrat se dá vysvětlit pouze dvěma způsoby: buď, že se Miloš Zeman pokouší vytvořit dojem, že ten Systém-Tandem-Zeman-Bureš, není takovou skálopevnou jistotou, jak si dosud Babiš myslel, anebo to měla být pouze větička určená opět směrem do podhradí, aby náhodou jeho skalní volič neutrpěl podezření, že přece jenom koncentrace moci (včetně všech silových ministerstev) v rukou principála Ánofertu, není až tak moc báječná věc. A jestli ten „kamarádšoft s multimiliardářem tak trochu už pro vobyčejnýho lida nezasmrádá“.

Babiš totiž dosud vycházel z poměrně oprávněného přesvědčení, že má v rukou bianco šek včetně libovolného časového prostoru na „makání“, takže takovéto Zemanovo vyjádření mu muselo poněkud rozkopat bábovičky. A na druhou stranu ostatním, že Zeman je (jako vždy) jen velmi těžce předvídatelným. (Což je ovšem zajímavé v kontrastu s včerejším vystoupením jeho bývalého stranického kolegy Zaorálka, který právě o předvídatelnosti politika mlel až únavným způsobem.)

No, abych učinil nějaké resumé, máme tedy před sebou poměrně obtížně řešitelnou situaci. Na Hradě sedí těžko předvídatelný politik, ale praktik přespříliš socialistického střihu, kterému se hroutí zdraví, ale nechybí mu vůle v úloze „zesilovače“ Babišovy moci pokračovat, protože si stále ještě pamatuje, že mu Babiš sliboval, že chce zavést švédský model sociálního státu, na který má osobní slabost.

Do vlády se hrne v podstatě diktátor, jehož takzvané hnutí je v každém případě demokraticky silně deficitní, až sektářské, který sám má závažnou skvrnu na pověsti vlivem zatím sice nově soudně nerozhodnuté, ale nejspíše pravdivé spolupráce s StB, který je obklopen kohortou spolupracovníků, kteří mají také estébáckou minulost, koketující s komunistickou frakcí v parlamentu, jehož blízcí (bez poslanecké imunity) jsou také obvinění z podvodů a tato dosud virtuální vláda mává v parlamentu populistickým a ekonomicky nezdůvodnitelným programem.

I kdybychom se snad pokusili tento program „vlády na zkoušku“ posuzovat pouze jako sliby, které nezarmoutí, a které se později tradičně označí „za zasazené do nesprávného ekonomického rámce“, přesto nám zůstává na jazyku spíše pachuť toho, že se jedná jen o jednu obrovskou hitparádu lhaní.

A na obzoru je vláda, která nebude mít důvěru Parlamentu, a přesto si bude dělat, co chce, protože jí to svévolně umožní avanturistická politika prezidenta republiky, který po celých pět let dával jasně najevo, že jej Ústava příliš nezajímá a že si ji bude interpretovat tak, jak momentálně potřebuje. K čemuž ani Babiš nemá daleko a už se dal slyšet, co by v ní rád měnil.

Summa sumárum, zdá se mi, že dva jedinci, kterým oběma zřetelně velmi zachutnala moc a Ústavu pokládají spíše za jakýsi kolorit demokracie, jsou na jeden stát poněkud mnoho. Zdá se mi, že by tento koktejl mohl velmi snadno zhořknout i těm, kterým se to dnes líbí a tleskají tomu. Jen tichounce připomenu, že když v padesátých letech rozkulačovali největšího sedláka ve vsi, také tomu mnozí dost tleskali a měli radost, že na něj došlo. Smích jim došel jen po pár letech, když rozkulačovali i je. Jenže už bylo pozdě. Na dlouhé desítky let.

Jestliže tedy dnes a zítra (přesněji včera a dnes) volíte nového prezidenta, možná jste měli zavčasu uvážit, že i vy ponesete odpovědnost za to, co jsem výše načrtl. Protože říkat za půl roku či za rok, že jste to nevěděli, bude lživé. Já vám to totiž říkal!

Ledaže byste si tou dobou už zase zpívali: „Tak už máme, co jsme chtěli…“

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 227 × | Prestiž Q1: 6,02

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Zemanland a Burešland

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top