Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

Dezinformace

Vypadá to na první pohled velmi jednoduše. Dezinformace je informace (už toto zní hodně podezřele), která popisuje smyšlenku o skutečné realitě (další nesmysl) s tím, že je součástí procesu, který vede k cíli dezinformátora (to ano), kterému by skutečný popis skutečnosti (další nesmyslné spojení) v dosažení tohoto cíle bránil, nebo by dotyčný proces neúnosně komplikoval.

Jádro pudla není v tom, že je tento popis (přiznám se, že úmyslně) značně kostrbatý, ale v tom, že je takto obecně vnímán a příslušnými bojovníky proti dezinformacím takto interpretován. Zvláštní kasta, tito „rytíři jediné pravdivé pravdy“. Jedná se o jakousi svatou válku, džihád, chcete-li, v níž bojovníci s dezinformacemi, neváhají použít všech myslitelných zbraní, mezi nimi, v rámci jezuitského účelu, který světí prostředky, i dezinformací ve vlastních dílnách vytvořených. Cílem je onen zloduch-dezinformátor.

Což o to. Ono jakékoliv ohýbání reality je docela odporná věc. Čím jiným než mohutnou dezinformační kampaní jsou jednostranné interpretace ze strany médií o čemkoliv v jakémsi „vyšším zájmu“, ať už se jedná o informace o volbě prezidenta USA, zločinech pana XY, nebo naopak o nadlidské dobrotě pana ZW? Čím jiným jsou volební kampaně, kdy strany i jednotlivci slibují nehorázné nesmysly, straší, uklidňují, slibují a především lžou a lžou a lžou?

Dezinformace je tím nebezpečnější, čím méně je nápadný rozpor mezi ní a skutečností. Tomu se odborně říká manipulace s fakty. Pomiňme filosofickou otázku, „co tedy ona realita vlastně je, a jaká je pravda o ní?“ a smiřme se s tím, že kdokoliv informuje jakkoliv o čemkoliv, vždy tím velmi pravděpodobně sleduje jistý cíl. Bylo by hodně naivní si myslet, že tomu tak není, nicméně to rozhodně nemusí znamenat, že nám dotyčný chce škodit, že nám záměrně ubližuje.

Proč toto rozsáhlé entrée? Jednoduché. Kdesi jsem se dočetl, že lidé věku vyššího než 40 let (sic!) jsou náchylní k tomu věřit dezinformacím, a že je nutné je vzdělávat, protože jsou to oni, kteří způsobili nedávnou volební katastrofu. Nejsou prý dostatečně zdatní v práci se současnými výdobytky informačních technologií, a proto snadno podléhají nekalým rejdům dezinformátorů. Sancta simplicitas! (svatá prostoto — spíše blbosti!).

Představuji si scénu, že u nás zazvoní mladý „cool ajťák“ se smartphonem v ruce s tím, že mě jde jako člověka v důchodovém věku vzdělávat v příslušných oblastem IT, abych jako nepodlehl. Pozvu ho i jeho spolupracovnici (pohlednou s brýlemi a s notebookem pod paží), neb neštěstí nechodí nikdy samo, na čaj (kafe nepijí) a nechám se vzdělávat.

Po nějaké době (cca 60 vteřin) se vmísím do monologu dotyčného apoštola s tím, že bych jako vystudovaný numerický matematik s doktorátem z informatiky a aplikované kybernetiky s mnohaletou praxí systémového programátora, systémového analytika a strategického poradce rád zeptal, co si myslí o aplikaci Schellingova principu „tance na útesu“, který uvádí do reality Nashův rovnovážný stav hry ve specifické formě, která se může zdát absurdní, ale vedla v důsledku k odvrácení atomové katastrofy, co říká na vývoj v oblasti stability subatomárních paměťových prvků, co si myslí o účasti von Neumanna při vývoji Tellerova modelu vodíkové pumy, jestli mu není podivné, že informace je definovaná jako převrácená hodnota entropie, atd. DOST! Chci tím jen naznačit, že věkové kritérium, obecně aplikováno na cokoliv, je jedna z nevětších pitomostí, které může člověk udělat.

Dokonce si myslím, že osmdesátiletá babička, která nekouká na televizi, pracuje celý den na zahrádce nebo plete vnoučatům svetry, je daleko méně pravděpodobnou obětí dezinformace než celá třída patnáctiletých gymnazistů trávících většinu času surfováním ve virtuálních prostorech (nota bene usilovně pracujících na závislosti, která není žádné legrace).

Autorům příslušných hloupých zkratek vzkazuji toto: Na volební katastrofě (nebude to tak zlé, jak to vypadá) se velkou měrou podílely osoby ekonomicky neaktivní (důchodci a nezaměstnaní), kteří tvoří základní volební pilíř hnutí ANO — ostatně, zeptejte se pana Babiše, určitě to potvrdí. Tento druh protestní volby je povahy civilizační, je sociálně psychologický a velmi závažný — jeho řešení je dlouhodobé.

Stejnou, ne-li vyšší měrou se podíleli ti, kteří k volbám prostě nešli (zhruba 3,3 miliónu registrovaných voličů!). Tam je důvodné se domnívat, že se z velké části jednalo o lidi ekonomicky aktivní, kteří mají důchodový věk daleko před sebou. ONI především jsou příčinou toho, že o jejich budoucnosti rozhodovali z velké části lidé, kteří to podle těchto mladých, nadějných mají „za pár“.

Drsné? Samozřejmě, protože taková už realita bývá. A toto realita je, pokud platí zákony matematiky a volby nebyly totálně zmanipulovány. Podezřelé na tom může být snad jen to, že se jedná a výsledky hloubkové datové analýzy, jejímž autorem je člověk ve věku důchodovém — tedy, ve vší skromnosti, já sám…

Píše pan RNDr. Otakar Vychodil ★ 22. 12. 2017 ★ na serveru publius.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 264 × | Prestiž Q1: 5,36
4 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Dezinformace

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top