Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 10 min.

Polemika — o ancapu zleva (1/2)

Před časem se mi ozval Filip Šimeček z Deníku Referendum, že se mnou chce udělat rozhovor; Deník Referendum se však nakonec rozhodl jej nepublikovat. Možná se jim nehodilo celkové vyznění, snad nechtějí dávat prostor anarchokapitalismu, který prý vedení deníku považuje za „nafouknutou bublinu“.

Rozhovor pro Deník Referendum

Do rozhovoru jsem však vložil nemalé úsilí a Filip Šimeček taktéž, proto mi přijde škoda nechat jej ležet v šuplíku. Jedná se o polemiku s anarchokapitalismem z levicových pozic, které dle mého názoru dotyčný vystihl velice dobře; soudím tak z toho, že podobné otázky od levičáků dostávám nejčastěji.

Zajisté by bylo zajímavé udělat něco podobného z pravicových pozic, neboť anarchokapitalismus bych neřadil ani na jednu stranu politického spektra tak, jak je běžně vnímáno (samozřejmě existují jeho definice, dle kterých zařadit jde).

Užijte si tedy čtení; ač se jedná o text velice dlouhý, myslím, že je v něm mnoho poučného (i pro libertariány, kteří nejsou zvyklí na diskuse s vyhraněnějšími levičáky).


Začněme anarchistickým klasikem Michailem Bakuninem. Mezi jeho nejznámější citáty patří tvrzení, že „svoboda bez socialismu je výsadou a nespravedlností, socialismus bez svobody je otroctvím“. Vy ovšem chcete spojit anarchii s kapitalismem. Považujete tedy Bakuninův výrok za mylný?

Existuje celá řada anarchistických škol; Bakunin byl anarchokolektivista, což je směr, který má k anarchokapitalismu relativně daleko. Ačkoliv se s Bakuninovým dílem neztotožňuji a s výrokem nesouhlasím, za mylný bych jej neoznačil. Domnívám se — a považuji za smutné — že drtivá většina sporů mezi anarchisty se točí jen kolem různých definic, což je škoda a plýtvání časem všech zúčastněných. Například tady je zcela zjevné, že Bakunin si pod pojmem svoboda představuje něco úplně jiného než anarchokapitalisté; a bylo by hloupé jen na základě toho říkat, že se mýlí. Pochopitelně existují výroky, které bych za mylné označil, třeba když dle mého názoru jím zvolené prostředky nevedou k jím deklarovanému cíli; nepovažuji však za omyl to, že někdo nazývá věci jinými jmény, je-li ve svém názvosloví konzistentní. Z toho pak vznikají ty nesmyslné a nekonečné hádky o tom, kdo je lepší anarchista a kdo anarchista není.

Podíváme-li se ale na historicky největší úspěchy anarchistického hnutí v dějinách (Španělsko 1936, Ukrajina 1919, Rusko 1917 atd.), vidíme, že to byla spíše spolupráce a kolektivismus, co zaručovalo životaschopnost anarchistických myšlenek. Není anarchokapitalistická konkurence spíše na škodu?

Nepřipadá mi, že by Vámi uváděné příklady vypovídaly zrovna o „životaschopnosti“ anarchie; bavíme-li se o historických příkladech, pak na Islandu, v Irsku či USA najdeme rozhodně lepší, které ovšem s kolektivismem nemají mnoho společného. To však nepovažuji za příliš směrodatné a ani na tom nechci stavět nějakou argumentaci; zmiňuji to jen proto, že jste s historickými příklady začal. I kdyby žádné neexistovaly, není to přece argument; kdyby totiž byl, mohli bychom tak argumentovat proti všemu novému — nic totiž neexistovalo, dokud to nebylo poprvé realizováno.

Zajímavé mi též připadá, jak jste ve své otázce užil pojmu spolupráce — skoro by se pak mohlo zdát, jako kdyby byla spolupráce doménou kolektivistů, nikoliv individualistů; já bych řekl, že je to spíše naopak. Volný trh je přece na dobrovolné spolupráci a dělbě práce založen; na kolektivistech mi naopak vadí, že mají tendence toho, kdo spolupracovat nechce, donutit, aby dělal, co oni chtějí, což už bych zrovna spoluprací nenazval.

Tady bych měl jen dvě stručné polemické poznámky. Za prvé, středověké Irsko i USA za kolonizace bývá sice anarchokapitalisty zmiňováno, byly to však systémy založené spíše na mocenské pozici silnějšího. Tedy model státu přenesený do menšího měřítka. Za druhé, donucení je atribut autoritářských systémů, nikoli kolektivismu jako takového.

V té první poznámce se opět dostáváme k tomu rozdílnému názvosloví. Zatímco vy kolektivisté označujete „modelem státu přeneseným do menšího měřítka“ už jen to, že jeden člověk je bohatší než druhý, takže má více možností, pro nás anarchokapitalisty je stát zločinnou organizací proto, že užívá útočného fyzického násilí i vůči těm, kdo nikomu nic nedělají a chtějí si jen hledět svého. Bohatství pochopitelně dává v člověku určité výhody, což mu však dává i chytrost, zkušenost, krása nebo různé talenty a podobně; skrze všechny tyto (i mnohé další) věci můžeme snáze dosahovat svých životních cílů, avšak to je něco úplně jiného než když se někdo snaží docílit svého skrze vyhrožování útočným násilím těm, kdo se mu nepodrobí. Co se týče druhé připomínky, tak násilné donucení je atributem každého státu, nejen autoritářského; nezaplatím-li státu daně ve výši, jakou si sám stanovil (bez ohledu na můj souhlas či nesouhlas), donutí mě násilím, ergo je to jeho atributem.

Není ovšem největším utlačovatelem dneška spíše kapitál, než stát? Jako příklad uveďme třeba politiku strukturálních úprav v zemích třetího světa, kdy národní státy oproti nestátním aktérům (Měnový fond, Světová banka) tahají obvykle za kratší konec provazu.

V ČR nám stát pod hrozbou násilí bere přes polovinu toho, co vyprodukujeme; logicky nemůže existovat nikdo, kdo by zároveň bral víc, když si stát nárokuje většinu.

A když vidím tu poznámku o „nestátních útvarech“, chytám se za hlavu; bez urážky (vážně to nemyslím jako urážku, není to jen řečnický obrat) se dle mého názoru jedná o jednu z nejtypičtějších a největších chyb v úvahách socialistů.

Když pátráme po příčinách velkých problémů, občas se dostaneme k nějaké „nestátní instituci“; v ten moment socialista řekne: „Ha! Nestátní instituce je to zlo, musíme ji regulovat.“ Úplně však ignoruje, že způsobené problémy by často vůbec neexistovaly, kdyby ona instituce neměla od státu nějaká speciální privilegia. Typickým příkladem jsou banky: Když deregulace v bankovnictví přinese problémy, závěr socialisty je, že došlo k selhání trhu. Ale co má současné zločinné bankovnictví společného s volným trhem? Státy nás nutí přijímat jejich měny, vést v nich účetnictví a platit daně; bankám pak dávají tyto státy privilegia s těmi penězi nakládat tak, jak nikdo jiný nesmí. Tohle nemá s volným trhem vůbec nic společného! Volnotržní peníze by byly pravděpodobně buď kryty zlatem, nebo by se dnes už jednalo o kryptoměny; a kdyby s nimi nějaká instituce vyváděla to, co dnes (zcela legálně) dělají banky, bylo by to vyhodnoceno jako podvod! Dáte-li nějaké instituci zcela netržní privilegia, je úplně jedno, zda je ta instituce formálně státní nebo ne; vytváříte tak zlo, ale nikoliv zlo tržní, nýbrž zlo vyplývající ze státního násilného donucení.

Podobný problém socialisté mívají s korporacemi: Prý potřebujeme státy, aby je regulovaly. Vážně? Vždyť státy jsou právě ty instituce, kvůli kterým mají obří korporace takovou moc! Každá regulace dopadne nejhůř na ty malé! Ti totiž nemají celá oddělení právníků a účetních, kteří si s nimi poradí. Oni nemají celé týmy lidí, kteří mohou vymýšlet, jak je obcházet. Oni nedostávají žádné investiční pobídky ani se s nimi o nové legislativě nikdo nebaví. A v neposlední řadě nemají zaplacené politiky, kteří by jim tvořili legislativu na míru. Ano, jistě, soukromé podniky tohle dělají v honbě za ziskem, avšak ne vše, co je soukromé, je i volnotržní; tím škůdcem je i zde stát.

Souhlasím, že banky a korporace dělají v současném globálním systému velké zlo. Ale určitě netvrdím, že potřebujeme státy k jejich regulaci, protože státy, banky a korporace dnes spíše spolupracují, než aby stály ve vzájemném protikladu. Nejsou v tomto případě národní stát a globální kapitalismus dvě strany téže mince?

Rád bych předešel tomu, abychom spolu nesouhlasili jen proto, že možná nazýváme různé věci stejnými pojmy.

Co si představujete pod pojmem „globální kapitalismus“?

Systém, na němž je postaven současný svět. Bohatý sever těžící z chudého jihu, růst, jehož smyslem je ještě větší růst, nadnárodní korporace propojené s národními státy využívající dumping k odstranění konkurence, dalším stadiem globálního kapitalismu bude možná smlouva TIPP a CETA, která povede k rušení ekologických a sociálních práv. Je to samozřejmě složitý pojem, snažil jsem se vyjmenovat jeho klíčové charakteristiky.

Něco podobného jsem předpokládal; používáte slovo „kapitalismus“ v podstatě jako synonymum pro zlo. Pak je pro Vás „anarchokapitalismus“ něco jako „anarchozlo“; a z toho pohledu naprosto chápu, že se Vám nelíbí.

Já však kapitalismem nazývám něco jiného — stav, kdy jsou výrobní prostředky vlastněny soukromníky, nikoliv státem. A aby nedošlo k dalšímu nepochopení, musím dodat, že mluvím o vlastnictví reálném, nikoliv formálním; spousta výrobních prostředků je dnes formálně v rukou soukromníků, ačkoliv reálně je minimálně částečně vlastní státy (něco podobného — ale v mnohem větším měřítku — se odehrávalo třeba ve třetí říši).

Kapitalismus je pro mě tedy označením toho, že výrobní prostředky (nejen formálně, ale především reálně) vlastní soukromníci, kteří mají svobodu s nimi nakládat na volném trhu. Pro Vás je kapitalismus více méně čiré zlo. Možná to trochu přeháním, za což se omlouvám, jen se snažím podtrhnout svou pointu, a totiž:

Nemyslím, že by jeden z nás měl „špatnou definici“; každý prostě slovem „kapitalismus“ označujeme něco jiného, což je v pořádku do momentu, než začneme interpretovat slova toho druhého dle našich definic. Když Vy řeknete: „Kapitalismus je zlo,“ bylo by ode mě asi hloupé Vám vysvětlovat, že dobrovolná směna není zlo, protože to jste svým výrokem nejspíše nemyslel. Naopak když já řeknu: „Miluji kapitalismus,“ bylo by od Vás neméně nerozumné předpokládat, že jsem zastáncem globálních korporací propojených s národními státy (mimo jiné i proto, že samotnou existenci států považuji za neospravedlnitelnou). Tím se nesnažím říci, že se vlastně shodneme a tvrdíme totéž; vím, že spolu budeme v řadě věcí nesouhlasit, ale připadá mi kontraproduktivní vést umělé spory založené jen na tom, že budeme slovům, která řekne jeden z nás, přikládat význam, jejž mají pro toho druhého, protože tak bychom se nikdy nedostali k podstatě věci.

Dobře, vyjdeme-li z Vaší definice, tedy že kapitalismus je systém, v němž výrobní prostředky vlastní soukromníci a volně s nimi nakládají na trhu, dá se říci, že v takovém systému víceméně žijeme, případně k němu směřujeme. Privatizace patří mezi nejčastější doporučení mainstreamových ekonomů, do soukromé sféry se postupně přesouvají oblasti, u nichž to bylo dříve nemyslitelné (školství, zdravotnictví, armáda…). Vnímáte tento trend jako anarchokapitalista pozitivně?

Kdyby tomu tak bylo, pozitivně bych to asi vnímal, avšak obávám se, že pravdou je spíše opak; týká se to právě toho, co jsem zmiňoval výše, tedy vlastnictví, které je sice formálně soukromé, ale reálně alespoň částečně státní.

Nejprve to popíšu na extrémním případu z té třetí říše, tam je to krásně vidět (pak přejdu do našich reálií): Soukromník vlastnil fabriku, ale stát určoval, co v ní má vyrábět, komu to má prodávat, kolik to má stát a kolik má platit zaměstnancům. Taková továrna pak sice může být na papíře soukromá, ale reálně ji vlastní stát, protože ten o ní rozhoduje. S volným trhem to nemá nic společného, takže se v takové situaci neprojeví ani žádné jeho výhody.

V současné ČR se to sice neděje v tak extrémní míře, nicméně regulací stále přibývá a každá z nich převádí část reálného vlastnictví od soukromníků do rukou státu; formálně sice zůstávají majiteli soukromí vlastníci, avšak musejí se řídit tím, co jim nakazuje stát, čímž pádem se nejedná o volný trh. Soukromé prostě není totéž jako volnotržní.

Krásným příkladem jsou ty „privatizace“ škol a nemocnic, o kterých mluvíte; formálně sice získají soukromého vlastníka, ale je to stát, kdo určuje, co a jakým způsobem mají učit a léčit, za jakých podmínek, zasahuje i do cen a dalších pravidel. Taková instituce pak může fungovat klidně hůře než čistě státní, což ale rozhodně není tržní selhání, neboť volnotržní mechanismy v takovém prostředí reálně téměř neexistují. Tou hlavní věcí na volném trhu totiž není jen zisk pro soukromého vlastníka, ale především dát všem možnost zkusit, co dokážou, potenciálním zákazníkům naopak svobodu to ocenit (zaplatí za to, o co mají zájem), v důsledku čehož úspěšná řešení přežijí a neúspěšná zaniknou. Nic z toho se ale v rámci té „privatizace“, o které mluvíte, vůbec nekoná, takže ve výsledku jde pouze o další státní selhání, ze kterých lze vinit trh; z takové „privatizace“ tedy radost nemám.

Nejsou ty regulace proto, že kdyby stát zrušil poslední zbytky sociálních práv (osmihodinová pracovní doba, nemocenská, sociální pojištění…), ti nejchudší by se vzbouřili a ve svém důsledku by mohli ohrozit stabilitu samotného státu?

Ačkoliv se stát tváří, že podobnými regulacemi (například trhu práce, který uvádíte jako příklad) těm chudým pomáhá (a na první pohled to tak vypadá), jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Detailní vysvětlení naleznete v mé přednášce o trhu práce, jejíž záznam najdete v Kanálu Svobodného přístavu na Youtube, ale ve zkratce je to asi takhle: Tím, že stát reguluje živnostníky a podnikatele (údajně ve prospěch zaměstnanců a chudých), způsobuje, že spousta lidí se nechá raději zaměstnat (než aby sami vytvářeli pracovní místa), čímž deformuje trh, na kterém pak uměle klesá nabídka a roste poptávka po pracovních místech, což vede k horším podmínkám pro zaměstnance a lepším pro zaměstnavatele. Uvedu příklad: Pro nekvalifikovanou prodavačku je zlé, když má despotického šéfa, který ji šikanuje na pracovišti. Když se to snažíme „vyřešit“ zákony na ochranu prodavačky, dotyčný si stejně najde způsob, jak jí ubližovat. Daleko více dotyčné pomůže, když k tomu, aby si mohla otevřít stánek a prodávat na ulici guláš a pivo, nebude muset mít EET, živnost, účetnictví a mraky povolení, ale prostě bude moci jít a udělat to; tohle mimo jiné pomůže i jejím kolegyním, které zůstanou v zaměstnání — budou totiž o něco hůře nahraditelné.

Dokončení zítra

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 238 × | Prestiž Q1: 7,98
11 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Polemika — o ancapu zleva (1/2)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)
PeTaX:
Myslím, že v jakékoli seriózní diskuzi je důležité používat slova poctivě.
PeTaX:
Souhlas. A dokonce většina lidí zde má zažitou marxistickou definici kapitalismu a jen těžko se s nimi diskutuje, protože pak hovoříme každý o něčem j…
Tom-M:
Urza tam má opravdu několik výborných postřehů. Mezi nimi upozornění na odlišné definice: "Nemyslím, že by jeden z nás měl „špatnou definici“; každý p…
PeTaX:
Neřekl bych, že je to nějak nově formulovaná definice. Kdo se v problematice alespoň trochu orientuje, ví, že ve skutečnosti hovoříme o složeném kapit…

V interní diskusi je 6 příspěvků | poslední příspěvek 2. 2. 2018 18:34 || Diskutovat interně

Facebook diskuse
top