Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Polemika — o ancapu zleva (2/2)

Před časem se mi ozval Filip Šimeček z Deníku Referendum, že se mnou chce udělat rozhovor; Deník Referendum se však nakonec rozhodl jej nepublikovat. Možná se jim nehodilo celkové vyznění, snad nechtějí dávat prostor anarchokapitalismu, který prý vedení deníku považuje za „nafouknutou bublinu“.

Z jakých teoretiků vlastně vycházíte? Rothbard? Nozick? Hayek?

V dílech F. A. Hayeka i R. Nozicka lze najít řadu myšlenek, se kterými se ztotožňuji, avšak nepovažoval bych se přímo za jejich „stoupence“; navíc mě ani jeden z nich až tak výrazně neovlivnil, neboť jejich díla se mi dostala do rukou až poté, co jsem měl načteno leccos třeba od Ludwiga von Misese, s nímž velice souzním v ekonomických myšlenkách — podobně jako s dalšími významnými rakušáky (s malým r), kupříkladu Eugenem von Böhm-Bawerkem či Karlem Mengerem.

Anarchokapitalismus však není jen ekonomie, jedná se o mnohem ucelenější myšlenkový směr, jehož duchovním otcem je právě Vámi zmiňovaný Murray Newton Rothbard, jenž geniálním a logicky konzistentním způsobem dovedl do důsledku a nevyhnutelně spojil dvě do té doby zdánlivě nesourodé myšlenkové proudy: anarchismus a kapitalismus. Jeho dílo dle mého názoru naprosto výstižně shrnuje tento citát: „Capitalism is the fullest expression of anarchism, and anarchism is the fullest expression of capitalism. Not only are they compatible, but you can't really have one without the other. True anarchism will be capitalism, and true capitalism will be anarchism.“ Pan Rothbard ovlivnil mé myšlení ze všech autorů asi nejvíce, avšak nemohu tvrdit, že bych úplně se vším, co napsal, bezvýhradně souhlasil; existuje několik témat, kde se poměrně zásadně rozcházíme.

Dalšími autory, z jejichž myšlenek čerpám, jsou namátkou třeba Claude Frédéric Bastiat, Jeffrey Albert Tucker, Henry Stuart Hazlitt, Hans-Hermann Hoppe, ač třeba s některými jejich závěry nesouhlasím. Největší shodu nacházím asi s Walterem Edwardem Blockem (on je velký teoretik, což mám rád); s jeho názory se ztotožňuji dokonce i více než s Rothbardovými, které mě však ovlivnily více (neboť jsem se k jeho dílu dostal dříve).

Avšak ne s každým významným anarchokapitalistickým autorem se shodnu; například takového Stefana Molyneuxe považuji za absolutně nelogického chaotika, který má sice v některých věcech pravdu, leč více méně náhodou, protože způsoby, kterými ke svým závěrům dochází, jsou dle mého názoru zcela bizarní.

Naomi Kleinová ve své knize Šoková doktrína dokládá, že friedmanovské pokusy o tzv. „čistý kapitalismus“ řízený výhradně neviditelnou rukou trhu vedly většinou ke krvavým diktaturám (např. Chile v 70. letech). Berete to jako varování, že i takto může vypadat anarchokapitalismus?

Anarchokapitalismus, a tady je jedno, zda budeme brát představu Rothbardovu, Blockovu, Tuckerovu či moji, ačkoliv se od sebe budou nejspíše do určité míry lišit, v žádném případě neznamená, že nějaký politik bude „zavádět“ kapitalismus, to je v podstatě oxymóron. Má-li být společnost čistě kapitalistická a řízena výhradně neviditelnou rukou trhu, nejde to dohromady s žádným diktátorem, ba ani politikem, což rozhodně není případ Pinocheta. Přičemž tady se nejedná ani o to, že by se někdo snažil zavést anarchokapitalismus a dopadlo by to špatně (podobně jako s pokusy zavést komunismus, o němž se sice říká, že je to hezká teorie, která v praxi nefunguje, nicméně jen málo lidí ví, že i ta teorie byla vyvrácena již roku 1870, když Karl Menger přišel se svou subjektivní teorií hodnoty, tedy ještě dřív, než kvůli tomu zemřely miliony lidí); Pinochet byl další z mnoha diktátorů, který využil státních struktur k získání moci, ale nesnažil se zavést anarchokapitalismus ani se k němu nijak nehlásil, takže jeho spojování s tímto myšlenkovým směrem považuji za absurdní.

Krom toho je nesmysl snažit se anarchokapitalismus zavádět revolucí, protože nic takového prostě nevede k cíli. Lidi můžete donutit budovat lepší zítřky v komunismu, lepší rasu v nacismu, podřídit se diktátu většiny v demokracii, ale nemůžete jim vnutit svobodu, pokud ji nechtějí. Chtějí-li lidé stát, pak je buď necháte, aby jej založili, nebo jim to zakážete, ale v tu chvíli se státem stanete Vy sám, takže tak či tak bude výsledkem stát. Jedinou možností, jak dojít k anarchokapitalismu, je přesvědčit lidi, aby stát sami zavrhli. Nutit je násilím nejen znamená krveprolití, ale ani to nepovede k cíli. V tomto se anarchokapitalismus výrazně liší od drtivé většiny jiných společenských uspořádání — nelze ho dost dobře implementovat z pozice moci, což z něj dělá (na rozdíl od mnoha zejména socialistických ideologií) dost bezpečnou myšlenku, ke které lidé prostě buď dojdou, nebo nedojdou, ale zkoušet k tomu společnost přinutit je samo o sobě v rozporu s tím cílem.

Jistě, Pinochet se k anarchokapitalismu nehlásil, ale fungoval na řadě jeho klíčových principů, třeba radikální privatizace veřejných služeb (podobně jako využívají některé neziskovky anarchokomunistické metody, aniž by se jakkoli ideologicky profilovaly). Co se týče rozporuplnosti zavádění kapitalismu, jak je možné, že klíčoví ekonomové odkojení Rakouskou ekonomickou školou doporučovali po pádu SSSR drastické škrty a privatizaci i přes vůli drtivé většiny obyvatel (Rusko, Polsko, ale i Čína), přestože hlavním prvkem kapitalismu je podle Vás svoboda?

Pinochet možná fungoval na řadě principů, které Vy považujete za klíčové pro anarchokapitalismus, avšak samotní anarchokapitalisté považují za klíčové něco úplně jiného, co on sám aktivně potlačoval. Vždyť jsem o tom mluvil před několika otázkami: Samotná formální privatizace je k ničemu, pokud lidé nedostanou reálnou svobodu. Spojovat Pinocheta s anarchokapitalismem jen proto, že něco privatizoval, je podobně nesmyslné jako považovat strunovou sekačku za hudební nástroj proto, že má struny. Co se týče té Vaší otázky, tak se obávám, že buď zaměňujete svobodu s demokracií, nebo se dopouštíte toho, o čem jsem mluvil hned v první otázce: Kdybych já vážně tvrdil, že hlavním prvkem kapitalismu je svoboda (jiná věc je, že takhle jsem to, myslím, neřekl), nedává smysl do mého výroku vkládat Vaši definici svobody. Rakouští ekonomové doporučují škrty veřejných rozpočtů mimo jiné i proto, že typicky za svobodu považují, když si každý sám rozhodne o tom, jak naložit s plody své práce; nikoliv to, že většina rozhodne a menšinu násilím přinutí, což je podstatou demokracie. Jen proto, že s něčím souhlasí většina, neznamená to přece svobodu! Nebo snad otrokářství byla také svoboda, když s ním souhlasila většina? Netvrdím, že otrokářství je totéž jako privatizace; jen ukazuji, že nedává smysl říkat, že kdo nesouhlasí s většinou, je proti svobodě.

Chodíte jako anarchokapitalista k volbám, které jsou v podstatě státotvorné? A jak vnímáte Stranu svobodných občanů, kteří jsou největšími parlamentními odpůrci státu a EU, ale zároveň mají předsedu strany v europarlamentu a ve svém programu chtějí posílit státní represi vůči uprchlíkům. Není to pokrytecké?

Nemyslím, že volby jsou státotvorné, jelikož ti, kdo nehlasují, jsou prostě ignorováni; když přijde volit jen zlomek lidí, kteří volí teď, sice budou političtí komentátoři bít na poplach, ale výsledek voleb bude i tak platný, nemluvě o tom, že kdyby volební účast nějak výrazně poklesla, nejspíše se zavede volební povinnost — ostatně tuším, že takový Zeman o ní již v minulosti veřejně mluvil a nezpůsobilo to žádnou zásadní vlnu odporu. Ani si nemyslím, že se ke svobodě můžeme provolit, je to spíše takový náboženský rituál demokracie; sám se ho sice účastním, protože se stejně o politiku zajímám, takže mě to nestojí víc než cestu k urně, ale naprosto chápu lidi, kteří nemají zájem trávit stovky hodin důkladným zkoumáním situace, aby mohli uvědoměle odvolit, když šance, že jejich hlas cokoliv změní, se blíží nule. Úsměvní jsou pak různí chytráci, kteří nevoličům vyčítají, že jim volby nestály ani za tu výše zmíněnou cestu k urně, přitom to je na zodpovědné volbě asi tak to nejméně pracné, nechceme-li tam hodit toho, kdo se nejlépe usmívá z plakátu.

Ač jsem někdy se Svobodnými spojován (nejspíše proto, že mnozí jejich členové i předseda jsou mí kamarádi či známí), nikdy jsem nebyl a nehodlám být jejich členem; některé jejich programové cíle jsou mi sympatické, jiné zase ne. Státní represe vůči uprchlíkům mi přijde zavrženíhodná (jako každá státní represe), jen si nemyslím, že přímo tohle mají v programu. Teď Vás trochu podezřívám z toho, že je to podobně kreativní výklad jako spojení Pinocheta s anarchokapitalismem. Mohl byste mi odpovídající pasáž programu citovat, prosím?

Vycházím spíše z výroků předsedy (třeba zde parlamentnilisty.cz/…/Petr-Mach-Toto-se-klidne-muze-stat), z nichž je patrné, že Mach upřednostňuje silný národní stát před anarchistickými recepty. Přeformuloval bych to na: „Svobodní chtějí k řešení uprchlické krize využít spíše stát.“

Zaprvé Petr Mach už není předsedou Svobodných, předsedou je Tomáš Pajonk.

Zadruhé Svobodní nikdy nebyli anarchistickou stranou (i proto jsem nikdy nebyl jejich členem).

Zatřetí jste původně tvrdil, že mají v programu, že chtějí posílit státní represi vůči uprchlíkům, což nedokládáte odkazem na jejich program, nýbrž nějaký rozhovor, ve kterém to ještě navíc ani není.

A konečně začtvrté já osobně bych byl nerad spojován s výrokem, se kterým nesouhlasím a který nemá v programu politická strana, jejímž nejsem členem.

Anarchoautonomové obvykle experimentují se svobodnými způsoby organizace již tady a teď. Všiml jsem si ale, že v redakci Mises jste šéfredaktorem. Není lepší postavit řízení redakce na horizontálních nehierarchických principech?

Někde to dobré je, někdy ne, má to své výhody i nevýhody.

Je to však jeden z rozdílů mezi různými anarchistickými školami: Zatímco někteří anarchisté odmítají hierarchii z principu, anarchokapitalisté odmítají jen tu nedobrovolnou. Takže když si někdo dobrovolně založí hierarchickou strukturu, je to jen a jen jeho věc. My anarchokapitalisté jsme proti tomu, aby ji (nebo cokoliv jiného) někdo lidem násilím vnucoval, ale pokud se tak dohodnou, nevidíme na tom nic špatného.

Myslím, že každý anarchista je ochoten tolerovat hierarchii, na které se všechny strany dohodnou; otázka je, proč by to dělal. Takového modelu má přece díky státu a jeho institucím plné zuby.

To rozhodně neplatí; znám anarchokomunisty a anarchosyndikalisty, kteří považují každé hierarchické vedení lidí za inherentně nesvobodné a jsou proti existenci takových struktur. A proč by to anarchista dělal? Já jsem třeba anarchista zaměstnaný ve firmě s jasnou hierarchií; vyhovuje mi to, protože rád programuji, co mi kdo zadá, nerad se bavím se zákazníky a vymýšlím zadání. Ke státu bych to vůbec nepřirovnával; na něm mi totiž nevadí hierarchie, ale násilné donucení.

Přece jen — představte si anarchokapitalistickou společnost. Jdete si svobodně po lese, když Vás najednou zastaví vysoký plot a majitel lesní parcely po Vás chce poplatek za vstup na jeho soukromý pozemek. Tak se to bude opakovat dejme tomu každých 500 metrů. Neděsí Vás taková představa?

Stát nám bere asi dvě třetiny peněz, které vyděláme; a nemáme na výběr, zda a za co zaplatit chceme a za co ne. Takže ani teď nejsou lesy zdarma, stojí nás hodně peněz. Stát pouze vytváří iluzi, že některé věci jsou zadarmo, ale ve skutečnosti jde jen o to, že platba za ně je nepřímá a navíc nedobrovolná (skrze daně).

Ani to však neznamená, že na volném trhu by to vypadalo v lesích tak, jak jste popsal. Je řada způsobů, jak by celá věc mohla být řešena; třeba když developer staví nové zástavby, buduje v nich leckdy i parky, do kterých pak může chodit každý, protože se prostě nevyplácí řešit, kdo kam smí a kdo ne. Když chcete vydělávat peníze, musíte vyjít zákazníkům vstříc, což rozhodně neodpovídá představám nejrůznějších alarmistů, jak hrozně by mohly věci na volném trhu vypadat. Vy mluvíte o nějakých plotech, což je extrémně nepraktické řešení, protože by tam nejspíše někdo musel hlídat vstup a pouštět lidi za poplatek dovnitř, což by znamenalo další náklady. Podívejte se ale, jak funguje volný trh dnes! Když chce někdo něco prodat, nedělá to zákazníkům nepohodlné a nedostupné, naopak se snaží, aby to mohlo využívat co nejvíce lidí. Netuším, jaký obchodní model by se ujal ohledně lesů, ale jsem si téměř jist, že Vámi zmiňované ploty nikoliv. Umím si představit buď nějaké dobročinné organizace či veřejné sbírky, dokážu si představit i kalkul v tom smyslu, že přítomnost lesa zvýší cenu domů v okolí (například rozdíl cen domů kolem Central Parku v New Yorku oproti cenám domů vzdálených několik bloků je mnohem vyšší, než jaká by byla cena toho parku, kdyby byl využit jako stavební parcely; na tom je vidět, že ekonomicky se tam vyplatí umístit raději zeleň než beton). Jistě existuje celá spousta dalších skvělých řešení, které si představit nedokážu, ale někdo z milionů podnikatelů po celém světě určitě ano.

Lesy nás stojí hodně peněz, protože jsou chápány kapitalistickou optikou; jsou využívány k tvorbě zisku. Jsou tady tisíce let, žádný stát, natožpak soukromník nemá právo si je přivlastnit. Kdyby se o ně nikdo „nestaral“ formou vysazování monokulturních dřevin a jejich těžbou, myslíte, že by to lesům nějak uškodilo?

A proč zrovna lesy? Totéž byste mohl říci o veškerém přírodním bohatství, že ho nikdo nesmí vlastnit. Výsledkem by pak bylo, že bychom si nemohli budovat domy, pole, cesty a vůbec nic, protože si nemáme právo přivlastnit potřebný prostor.

Mises.cz: 29. ledna 2018, Urza

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 279 × | Prestiž Q1: 8,14

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Polemika — o ancapu zleva (2/2)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top