Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

Wilhelm Canaris (1/2)

Když se řekne jméno Wilhelm Canaris, patrně si všichni vybavíme, že se jednalo o vysokého nacistického funkcionáře a ti historicky vzdělanější si možná ještě vzpomenou na to, že byl za spiknutí proti Hitlerovi před koncem války popraven. Málokdo však už ví více o jeho životě a jeho vzestupu a pádu. Podívejme se tedy ve dvou dílech alespoň stručně na jeho životní dráhu.

Šéf nacistické špionáže Walther Wilhelm Canaris byl sice mužem nevelkého vzrůstu, avšak o to většího významu. Bez nadsázky ho lze označit za jednoho z demiurgů našeho století. Nepatřil sice k oněm aktérům, kteří vystupují na veřejnosti, přesto však v zákulisí významně ovlivňoval děje, v nichž šlo o statisíce a milióny lidských životů. Neodlučitelně patřil k nacistické hierarchii a také on byl aktivním strůjcem druhé světové války. Bylo o něm napsáno nemálo knih a pojednání, nicméně i přesto zůstává postavou s mnoha záhadnými rysy.

Americký novinář W. L. Shirer, pobývající v Německu v letech 1934 až 1940, o něm vypověděl:

„Byla to osobnost tak těžká k proniknutí, že spisovatelé nejsou shodni v tom, jaký byl člověk, v co věřil, jestli vůbec v cokoli věřil. Cynik a fatalista, nenáviděl výmarskou republiku a tajně proti ní bojoval a později stejným způsobem postupoval proti třetí říši.“

V popředí našeho zájmu přirozeně stojí otázka, jak se působení tohoto muže promítlo do naší historie. Zcela jistě neblaze, poněvadž Canarisův abwehr proti nám pracoval dlouhá léta před válkou a samozřejmě během ní. Canaris se osobně zúčastnil nacistického záboru 15. března 1939 a též v pozdějších letech do Prahy několikrát zavítal. Pokaždé tu měl co dělat.

O jedné jeho návštěvě nacházíme zajímavé svědectví ve vzpomínkách české herečky Lídy Baarové Života sladké hořkosti. Baarová ve třicátých letech natočila v Německu několik filmů. Neunikla přitom pozornosti Josepha Goebbelse, ba co více: Goebbels, známý milovník žen, bezhlavě propadl jejímu kouzlu. Říšský ministr propagandy (navíc otec početné rodiny) a jakási česká herečka! Skandál, do něhož se osobně vložil vůdce — a Lída Baarová putovala, odkud přišla: vrátila se do Prahy. Herečka událost přesně nedatuje, ale došlo k tomu zřejmě krátce před nacistickým záborem. V Praze se obrátila na známého filmového producenta Miloše Havla, který ji navázal na jistého doktora Holma.

V roli verbíře

Baarová zpočátku netušila, že jde o zpravodajce (a už vůbec ne, že jde o Paula Thümmela, trumfové eso naší zpravodajské služby vedené pod šifrou A-54), a získala pro něj některé podružné informace. Jednoho dne ji doktor Holm zavezl do Dejvic do jedné z budov na dnešním „kulaťáku“.

„V rozsáhlé, bohatě zařízené kanceláři mě přivedl k důstojníkovi, jehož mi představil jako admirála Canarise,“ vzpomíná Baarová, „chvíli mluvili spolu, pak mě nechal s admirálem o samotě. Slyším, že jste s doktorem Holmem dobrá přítelkyně. Jsem rád, že jsme našli mezi českými herečkami ženu, která má pro nás porozumění, začal neurčitě. Vyptával se na rodiče, na mé povolání, na některé události v Berlíně a také na poměry v českém filmu. Holm mě však pro toto setkání málo připravil (…) Neprojevila jsem se jako bystrá žena, která se dovede něco dozvědět a měla by chuť do nějaké vysoké a tajuplné hry; odpovídala jsem spíše záporně, tvrdila jsem neustále, že politice nerozumím a že jsem vlastně uzavřena ve skleněné věži svého umění. Canarisovy otázky byly stále kratší a stručnější; nakonec se vlídně se mnou rozloučil a propustil mě. Musela jsem počkat venku na Holma.“

Přišel nespokojený. Poznamenal, že „tohle nevyšlo“ a že každý se nehodí pro všechno. Přestal herečku úkolovat a jeho další zájem o ni zřejmě ochabl.

Může se zdát málo pravděpodobné, že by se Canaris angažoval, aby získal jakousi českou herečku ke spolupráci. Avšak Baarovou v jeho očích zcela jistě ozvláštňovala její avantýra s Goebbelsem a kromě toho patřilo mezi jeho zvyklosti, že vytipované agenty verboval osobně. Ženám ovšem příliš nedůvěřoval a nepovažoval je za spolehlivé agentky. Jeho návštěvu bohužel nemáme ani přibližně datovánu. Nicméně epizoda je zajímavá ještě čímsi jiným, totiž jedním zasutým, časem již dávno převrstveným momentem: když admirál bral na sebe roli verbíře, zdalipak si vzpomněl … jak kdysi verbovali oni jeho?

Oříšek k rozlousknutí

wilhelm-franz-canaris.jpg (17,116 kiB)
Wilhelm Franz Canaris

Asi sotva, poněvadž jednak to bylo už kdysi dávno, jednak se od té doby v jeho životě odehrálo příliš mnoho. Historka však stojí za vyprávění, třebaže je vlastně jenom jednou z verzí. Canaris patřil k lidem, kteří přišli na svět se stříbrnou lžičkou v ústech. Narodil se 1. ledna 1887 v rodině majitele hutí a svou kariéru začal ještě před první světovou válkou jako námořní důstojník.

V první světové válce sloužil jako zpravodajec na německém lehkém křižníku Dresden. Křižník patřil ke známé eskadře admirála von Spee, kterou Britové rozbili v bitvě u Falklandských ostrovů 8. prosince 1914. Dresden byl jedinou lodí, jež unikla před katastrofou a před pronásledováním Angličanů. Díky Canarisovi doplula až k chilskému pobřeží, kde ji však v březnu 1915 přece jen nakonec objevily anglické křižníky Glasgow a Kent.

Dresden se vzdal a Britové posádku internovali v mezinárodním táboře na romantickém ostrově Quiriquina. Canaris ovšem příliš nepodléhal romantice prostředí. Rozhodně nesbíral lastury ani jiné dary moře. Sháněl něco zcela odlišného: informace. A jaká náhoda, stejně tak si počínal kapitán Intelligence Service Thomas Harwey, jehož Britové tajně propašovali do tábora právě s tímto úkolem.

Tito dva muži, kapitán Harwey a mladý německý poručík Canaris, se s největší pravděpodobností se-tkali. Pro Canarise to byl první bezprostřední kontakt s britskou rozvědkou. A zdá se, že měl závažné důsledky. Poněvadž krátce po Harweyho příchodu na ostrov z něj mladý německý poručík mizí, aby se za několik dní vynořil v chilské přístavní krčmě. A to nikoli ve svém již poněkud sešlém stejnokroji námořního důstojníka, nýbrž v civilu. Zde se seznámí s jakýmsi Redem Ressonem, lodním topičem, který v posledním poháru ginu utápěl svůj světobol.

Canaris si přisedl k jeho stolu, a když od něj vstal a odcházel, Red Resson měl na další pití a Canaris měl jeho papíry. Obchod, na němž oba vydělali: Resson získal sto dolarů a zlaté hodinky, Canaris novou identitu. Stal se topičem na holandské nákladní lodi, která druhého dne zvedla kotvy.

Podle jiné verze si při jízdě vlakem všiml cestujícího, který se mu nápadně podobal. Vylákal ho do ústraní, kde ho zabil a zmocnil se jeho dokladů. Další verze udává, že pas chilského obchodníka Reeda Rosase mu opatřili němečtí usedlíci.

Buď jak buď, Canaris se dostává na holandskou nákladní loď — kterou na širém moři nečekaně zastaví britský křižník. Na její palubu přichází britský námořní důstojník a muž v civilu. Důstojník se věnuje běžným formalitám, zatímco neznámý civilista asi hodinu hovoří s lodním topičem. Proč právě s ním? Čím byl topič nákladní lodě zajímavý pro Brity? Oříšek k rozlousknutí. Druhá křižovatka, na níž se Canarisovy cesty kříží s britskou tajnou službou. Někteří západní publicisté se domnívají, že během zmíněného rozhovoru — pokud se to nepodařilo už kapitánu Harweymu — se Walther Wilhelm Canaris stal britským agentem. Jakékoliv důkazy ovšem chybějí.

Život jako román

Ještě než válka skončila, prožil dramatický život agenta německého námořnictva v několika západních zemích. Jsou v něm dobrodružné cesty, zatčení, úniky — to vše v rychlém sledu jako v komiksovém příběhu. Jeden čas se tradovalo, že byl milencem Maty Hari nebo že na útěku z Itálie zabil kněze, ale to jsou zřejmě romantické příkrasky. Faktem zůstává, že to, co prožil během války, by vydalo na román a on by měl plné právo na odpočinek. Avšak takováto možnost pro muže jeho ražení nepřicházela v úvahu.

Konec první světové války, která pro Němce znamenala katastrofu, neznamenal konec pro Canarise. Porážka působila jako elektrizující popud. Především nechal ukrýt několik německých ponorek v zátokách Baltského moře, aby unikly zničení, jak předepisovaly podmínky versailleského míru. Pak se aktivně zapojil do pouličních bojů a šarvátek, jež probíhaly v mnoha německých městech. Podporoval Freikorpsy, kde jen mohl, zúčastnil se různých razií a přepadů, existovalo dokonce podezření, že měl účast na vraždě komunistických předáků Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové. Hodně se též mluvilo o jeho sympatiích ke Kappovu puči (1920), který byl pokusem svrhnout republiku.

Začátkem dvacátých let sloužil jako první důstojník na křižníku Berlin a tehdy se také seznámil s vytáhlým blonďatým mladíkem, milovníkem hudby, náruživým šermířem a jezdcem. Nastoupil na křižník jako námořní kadet a hodlal to někam dotáhnout. Námořnictvo v oné době — a ještě dlouho potom, až do zrodu Göringovy luftwaffe a jednotek SS — bylo nejen považováno za elitní zbraň, ale těšilo se všeobecným sympatiím jako cosi nádherného a romantického, ba jako výkvět němectví.

V lednu 1931 se však stane něco, co se musí řešit: dívka, s níž se znal onen vytáhlý mladík (nyní už nikoli kadet, ale námořní důstojník), ho nechá postavit před čestný důstojnický soud. Strávil s ní totiž noc a odmítl si ji vzít. Dnes bychom nad tím mávli rukou, ale tehdy se taková věc brala smrtelně vážně, zvláště vložil-li se do ní dívčin vlivný otec. Musela se řešit a Walther Wilhelm v ní měl také jisté slovo. Vzal v úvahu důstojníkův věk, vzal v úvahu, že jde o mladého nadějného muže na začátku životní dráhy, a vyslovil se v jeho prospěch. Mladý důstojník sice musel z námořnictva odejít, ale to byla také jediná úhona, kterou doznal.

Když řešil jeho případ, Canaris asi sotva tušil, že se v životě ještě setkají. Ale setkali se. Onen mladý muž se totiž jmenoval Reinhard Heydrich.

Pokračování

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 288 × | Prestiž Q1: 5,44

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Wilhelm Canaris (1/2)

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top