Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Homo Davosensis

Davos — Premiér v demisi Andrej Babiš považuje Světové ekonomické fórum v Davosu za unikátní akci. Řekl to krátce před ukončením svého jednodenního programu ve švýcarském alpském letovisku. „Jsem nadšený, je to skutečně unikátní akce, z celého světa jsou tu stovky prezidentů, premiérů, zástupci Mezinárodního měnového fondu, OECD, velkých firem. Hodnotím to velice pozitivně a divím se, že za naši zemi tady nikdo nebyl od roku 2000, takže 18 let sem nepřišel nikdo z vlády, ani prezident,“ dodal Babiš.

A co na to president Klaus?

Na straně jedné je každoroční Davoské fórum unikátním setkáním tisíců osobností celého světa z nejrůznějších oblastí lidských aktivit. V tomto smyslu je nepochybně obohacující pro každého, kdo má tu výjimečnou příležitost být přítomen. Dodávám, že pro nepozvané je to záležitost nesmírně drahá [1] a jen málokdo si ji může dovolit, pozvaní, tedy řečníci, to mají zdarma. Jsou tam lidé, kteří toho ve svých oborech mnoho dosáhli, kteří v nich patří na samotnou špičku a kteří se v oborech, ve kterých vynikli, chovají naprosto racionálně a pragmaticky.

Když přijedou do Davosu, kde nemají konkurenci svého oboru a kde se proto vzájemně poplácávají po ramenech, začínají se měnit. Svou původní racionalitu ztrácejí a začínají radit světu, šířit dobro, pronášet prázdné floskule, které nemají žádný obsah. S tímto pocitem jsem se v Davosu trápil už mnohokrát, letos ale snad ještě více, než kdykoliv jindy. Když jsem si na to v Praze stěžoval Billu Gatesovi, připustil nejen to, že i on má tento pocit, ale že se dokonce i on v Davosu takto chová. (Dodal bych, že článek Bono Voxe a Billa Gatese „Chceme lepší úděl pro chudé světa“, který vyšel i u nás v MfD dne 4. ledna 2005, byl toho téměř dokonalým výrazem i bez Davosu). Troufám si říci, že jsem se já takto nechoval a že jsem byl naopak atmosférou letošního Davosu velmi frustrován. Skoro by se dalo říci, že Davoské fórum přeměňuje většinu z nás z homo sapiens do homo davosensis, což je velmi zvláštní lidský druh. Jde o to, jestli je omezen na pár dní Davoského fóra nebo jestli se vyskytuje častěji. Mám strach, že je to druh obecnější.

Věří, v rozporu s Hayekem, v „human design“ (ve shora, od moudrých přicházející projekty) a ne v „human action“ (v konání miliónů obyčejných lidí), věří v obrovskou moc politiky, věří v plány a projekty, věří v mezinárodní pomoc, věří v mezinárodní instituce a myslí si, že právě on je povolán k tomu, aby ony plány tvořil, pomoc organizoval, mezinárodní organizace řídil. To je strašlivá neskromnost a nepokora. To je nová varianta lidské ambice řídit svět, ovlivňovat ho více než jenom svým vlastním činem, než svou vlastní aktivitou. Nás, kteří jsme prožili komunismus, to asi trápí víc než ty, kteří objektem takového pokusu nebyli.

Je velmi obtížné být v Davosu, nedopouštět se příliš nestandardního chování a dostatečně se od homo davosensis distancovat. Člověk nemůže diskutovat na okraji problému, ale musí jít k jeho podstatě. Dělá-li to, vypadá podivně, odlišuje se, boří všeobecně přijaté principy, dotýká se uznávaných osobností současného světa, i když musím zdůraznit, že osobností uznávaných za něco úplně jiného. Za něco, kde by se takových nedomyšleností nikdy nedopustily, resp. kdyby se jich dopustily, tak by ve své disciplíně uznávanými osobnostmi nebyly.

Uvedu několik příkladů. Základním mottem celého letošního fóra bylo: „The economy should serve the people“, česky „ekonomika by měla sloužit lidem“. Všem občanům naší země nad 30 let (tedy všem, kteří prošli komunistickým školstvím) musím říci, že v Davosu byly letos desítky vážných panelových diskusí o tomto heslu. A že jsem byl jediný, který si troufal nahlas říkat, že právě toto do nás bylo „vtloukáno“ v komunistické éře s dovětkem, že kapitalistická ekonomika slouží ziskům kapitalistů a teprve komunistická ekonomika lidu. Někteří se pousmáli, ale mám veliký strach, že celá hrůza tohoto hesla pro člověka typu homo davosensis jasná není. Netuší, že je v tomto heslu skryta ambice právě těchto homo davosensis určovat, co je to ono, co je pro lidi dobré. Přesně na tom byla založena ekonomika centrálně plánovaného typu.

Na řadě panelových diskusí se diskutovala tzv. Lisabonská agenda a opět šlo o to, zda je král nahý či nikoliv. Lidé typu homo davosensis v rétorických cvičeních předváděli nádheru jeho oděvu a bylo málo těch, kteří si troufali říci, že žádné šaty nemá. Pan komisař Verheugen nádheru těch šatů dohnal do krajnosti výrokem, že Lisabonská agenda [2] do Evropy přináší „kulturní revoluci“. [3] Na mou připomínku, že má tento termín své velmi nebezpečné historické konotace, nereagoval.

Švýcarský prezident se mne při bilaterálním setkání ptal, co si myslím o návrzích na posílení mezinárodní finanční pomoci chudým zemím světa a na nové formy zdanění různých aktivit bohatého světa, což se stalo dalším hitem letošního Davosu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že Česká republika po roce 1989 pro svou fundamentální systémovou změnu žádnou finanční pomoc od nikoho nedostala a že jsem jako tehdejší ministr financí „vyběhal“ stand-by půjčku, tedy peníze k dispozici, nikoliv peníze čerpané, ve výši zhruba 2,5 miliardy dolarů, zatímco země bývalé NDR již 15 let dostávají každý rok řádově 150 miliard — původně marek, nyní euro — a že jsou dnešní výsledky východního Německa a České republiky přesto velmi srovnatelné. Peněžní dary proto v ničem nepomohly a nepomohou ani rozvojovým zemím. Nemluvím samozřejmě o humanitární pomoci v katastrofických situacích, ale o finanční pomoci jako ekonomickém fenoménu. Říci něco takového v letošním Davosu opět vyžadovalo odvahu a u homo davosensis to bylo považováno za nepřístojnost. Mohl bych ještě dlouho pokračovat.

Davos je samozřejmě i něco jiného, je tam spousta lidí, se kterými stojí za to mluvit. Duch Davosu bohužel určují ti druzí.

Václav Klaus, Týdeník Euro, 7. 2. 2004 (via Klaus.cz)

 

[1] Pokud jsem správně zachytil údaj, jedná se snad o 250 000 €.

[2] Obsah Lisabonské smlouvy byl vypracován v bilaterálních jednáních během německého předsednictví v Radě Evropské unie v první polovině 2007, definitivně dohodnuty a schváleny na zasedání Evropské rady v Bruselu 21. až 22. června 2007, prodlouženého do ranních hodin soboty 23. června. Evropská rada dále udělila mandát Mezivládní konferenci k vypracování Lisabonské smlouvy, která měla být ratifikována do poloviny roku 2009.

26. listopadu 2008 konstatoval Ústavní soud České republiky, že žalované části smlouvy nejsou v rozporu s ústavním pořádkem země.

18. února 2009 dala souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy Poslanecká sněmovna.

6. května 2009 dal souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy Senát.

29. září 2009 skupina senátorů převážně z ODS předložila Ústavnímu soudu další návrh na přezkoumání slučitelnosti Lisabonské smlouvy s českou ústavou.

Prezident Václav Klaus pro podpis ratifikace vyžadoval výjimku (formou dodatku) z Listiny základních práv EU, která podle něj zaručí neprolomení Benešových dekretů. Požadavku ostatní členské státy vyhověly tím, že přislíbily České republice stejnou výjimku, jaká platí i pro Spojené království a pro Polsko; Václav Klaus vyjádřil s tímto řešením uspokojení.

Ústavní soud České republiky zahájil jednání dne 27. října 2009, v odročeném jednání 3. listopadu 2009 ihned po 9. hodině konstatoval, že žalované části smlouvy nejsou v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, všechny další návrhy odmítl a v odůvodnění naznačil, že prezident musí smlouvu neodkladně podepsat.

3. listopadu 2009 v 15 hodin prezident Václav Klaus Lisabonskou smlouvu svým podpisem ratifikoval. Zároveň vyjádřil ostrý nesouhlas s formou, kvalitou i obsahem rozhodnutí ústavního soudu a prohlásil, že vstoupením smlouvy v platnost „navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem“.

Prezident Václav Klaus Lisabonskou smlouvu odmítal od počátku ratifikace do konce svého mandátu v roce 2013. Koncem roku 2008 ale v interview s ČT prohlásil: „Já mohu nahlas opakovat jeden svůj výrok. Pokud by opravdu všichni se shodli, že lisabonská smlouva je takové zlaté ořechové pro Evropu, že být musí, že je jedna jediná osoba, která by ji chtěla zablokovat, a tou osobou je český prezident, tak toto já neudělám. To je všechno.“

Všechny české parlamentní politické strany v roce 2009 s výjimkou KSČM Lisabonskou smlouvu více či méně podporovaly. Předseda ODS Mirek Topolánek schválení smlouvy podporoval. Velká část strany však sdílela odmítavý názor Václava Klause. [Wiki]

[3] Jde přinejmenším o analogii s čínskou kulturní revolucí, dnes však ještě více o neomarxistický koncept, kterému celá Evropská unie a západní svět podléhá.


Pozn. red.: No a nějaký pilný aktivista tento článek přeložil do němčiny a poslal pořadateli davoského ekonomického fóra, ten se našňupnul a od té doby je Václav Klaus st. v Davosu persona non grata. (Mimochodem, Babiš opět lhal, jako už mnohokrát předtím.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 281 × | Prestiž Q1: 7,02

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Homo Davosensis

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top