Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 2 min.

Míla Rozner — vybrušovač

Na FB jsem zachytil komentáře, které celou věc staví do úplně nového světla. Možná mi nakonec nezbude nic jinýho, než se Mílovi omluvit a doma si vystavit jeho bustu.

mila-je-nejvic.jpg (40,981 kiB)
Václav Novák: Míla je nejvíc!!!

Martin Brzobohatý:

Kde ostatní vidí poloretardovaného moulu a idiota, já vidím jednoho z nejbystřejších filozofů současnosti, který nevídaným způsobem navazuje na tradici poststrukturalistického myslitele Jacquesa Derridy a zároveň jej i v mnoha ohledech překonává. Pokusím se vysvětlit proč.

Svým elegantním a břitkým aforismem „nechci zabrušovat, abych pak nemusel vybrušovat“ umně podkopává základy celé západní filozofie. Říká nám tím: veškerá lidská komunikace je marná. Všichni se snažíme používat jazyk k vyjádření vlastní individuality, jenže jazyk individuální není. Pokud někomu řeknu: „mám strach“, využiji tím pouze sdílený kód jazyka a druhý nikdy nepochopí, co doopravdy prožívám. Celá lidská bytnost se tedy podle Roznera nachází na onom pomyslném bodě mezi zabrušováním a vybrušováním. Už od narození, od dob, kdy se naučíme jazyku, se snažíme vybrušovat, ale nejde to, neustále do něj zpátky zabrušujeme bez jakékoliv alternativy.

Na rozdíl od Derridy, který upadl do nihilismu, Rozner jde pro řešení elegantně k některým konceptům východní filozofie. V předvolební debatě na ČT říká: „asi mě to nezajímá“ popř. „nemám na to názor“. Apatie. Odmítnutí si cokoliv myslet, v jeho případě vůbec používat mozek. Co může působit jako nesmyslné a pomatené blekotání je svým způsobem mistrná taktika subverze jazyka. Když se snaží říct odbyrokratizovat, je to dojemná snaha prolomit sdílený kód lidské řeči a dostat se k jiné lidské bytosti v celé své úplnosti.“

Jan Gerych:

„Celá lidská bytnost se tedy podle Roznera nachází na onom pomyslném bodě mezi zabrušováním a vybrušováním.“

Anežka Jutwen Michnová:

Rozner ve skutečnosti použil „zabrušovat/vybrušovat SE“, čímž totálně rozbíjí koncepci jazyka jako kódu a velmi upřímně tím odhaluje podstatu lidské komunikace.

O něco podobného se pokusil i Landa se svou kódovou řečí, kterou se snažil poukázat na absurditu toho, jaké významy slovům přiřazujeme, nicméně sám použil popkulturní odkazy, čímž svůj experiment diskreditoval.

Naproti tomu Rozner dokázal dvěma slovy, jejichž tvar nenápadně modifikoval, že je naše komunikace postavena na předporozumění a že ve skutečnosti do hloubky nezkoumáme jazyk a řeč samotnou.

Svým svérázným způsobem nás nabádá, abychom si pečlivě naslouchali a odhalovali „chyby“ v kódu (řeči), které vedou ke skutečnému porozumění.“

Jan Hrdlička:

Skutečně! Jsou to velikáni a předběhli dobu, to je jasné. A co Richard Krajčo nebo Tomáš Klus a jejich následníci. Je jasné, že tito giganti a mistři slova zašli tak daleko, že zapřeli sami sebe. Věděli, že se stanou tretkou jednodušších lidí, ale svou hudbou a texty se snaží v těch ostatních záměrně vyprovokovat pocity ukryté často hlouběji, než se odvažujeme sami sobě přiznat. Stud, nenávist a vztek, nejistota a nedůvěra k jiným lidem, jež se mě tak často zmocňují, když slyším rádio, mě jasně ukazují, jak moc jsem otrokem své mysli, která mnou takto zmítá. Takže ano, tito lidé mocně předbíhající dobu jsou mezi námi, važme si jich.“

Cituje a kreslí pan Václav Novák na NesvlíkejSeZKůže.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 244 × | Prestiž Q1: 4,43
2 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Míla Rozner — vybrušovač

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top