Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Přirozenoprávní části Ústavy vyžadují revizi

Přirozené právo (fysei dikaion, ius naturale) vytváří legitimitu, tedy ospravedlňuje existenci práva pozitivního, to znamená jednotlivých konkrétních zákonů.

Je mravním odůvodněním a účelem práva pozitivního. Proto jsou přirozenoprávní části práva ústavního, tedy zejména textů ústav, jejich vlastním základem. Konkrétně jde o části označované jako preambule a listiny práv a svobod.

Preambule ústavy stanoví přirozenoprávní důvody jejího vzniku, tedy smysl vzniku státu a jeho existence. Pro vznik československé, resp. české ústavní tradice textu preambule má zakládající význam text preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920. Byl inspirován preambulí Ústavy Spojených států amerických [1] ze 17. září 1787, z níž preambule československé ústavy převzala téměř celý první odstavec, který zní:

„My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29. února 1920 Ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje.“ [2]

Klíčové přirozenoprávní pojmy této první části preambule ústavy Československé republiky, právě tak jako ústavy Spojených států amerických, jež vymezují účel existence ústavy, a tím smysl existence jí zakládaného státu, jsou: spravedlnost, obecné blaho, neboli obecné dobro, a svoboda.

Za americkým prvním odstavcem československé ústavní preambule následuje druhý, doplňující odstavec domácího původu, jenž zní:

„Přitom my, národ Československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i všechny zákony naší země prováděny byly v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení; neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.“

Pojmové sousloví „duch našich dějin“ nejspíše odkazuje na Masarykovo pojetí smyslu českých dějin jako prosazování nezastupitelnosti a nedotknutelnosti individuálních mravních svědomí, a na tomto základě individuálních práv a svobod jak občanů, tak politických národů a jejich demokratických států.

Pojmové sousloví „heslo sebeurčení“ odkazuje na zajištění práva na sebeurčení utlačovaných národů, které jako cíl americké účasti v první světové válce, jejíž zásluhou mohla Československá republika vzniknout, v zásadě stanovil americký prezident Woodrow Wilson. [3]

Srovnáme-li uvedené přirozenoprávní ukotvení preambule Ústavní listiny Československé republiky z 29. února 1920 s preambulí Ústavy České republiky ze 16. prosince 1992, je zarážející neuspořádaná mnohomluvnost a myšlenková neucelenost nyní platné ústavní preambule Ústavy České republiky, jež zní:

„My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“ [4]

Na textu nynější ústavní preambule zarážejí vágní, tedy neurčité a nejasné, formulace jako „dobré tradice dávné státnosti“ místo masarykovského „ducha našich dějin“ z prvorepublikové preambule, „duch nedotknutelnosti hodnot lidské důstojnosti a svobody“ a „vlast rovnoprávných svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,“ místo svobody a spravedlnosti v prvorepublikové preambuli. Věcně nadbytečná je pak v nynější preambuli uváděná úcta k lidským právům, zásady občanské společnosti, rodina evropských a světových demokracií, střežení a rozvíjení různých druhů bohatství a právní stát. Proto by uvedené pasáže měly být z textu ústavní preambule odstraněny.

Obdobnými problémy se vyznačuje druhá přirozenoprávní část ústavy, tj. Listina základních práv a svobod. Dělí se na Hlavy: Obecná ustanovení, Lidská práva a základní svobody, členící se na Oddíl první: Základní lidská práva a svobody a Oddíl druhý: Politická práva, Práva národnostních a etnických menšin, Hospodářská, sociální a kulturní práva, Právo na soudní a jinou právní ochranu a Ustanovení společná, jejichž některé části, odkazující na předchozí státoprávní poměry československé federace, již pozbyly platnosti.

Systémovou neuspořádanost představuje samostatné postavení souboru Práv na soudní a jinou právní ochranu, jež by bylo na místě začlenit do Hlavy Lidská práva a základní svobody, nejlépe do nynějšího oddílu nepřesně označeného jako Politická práva, pokud by se přejmenoval na oddíl Občanská práva.

Nejzávažnější problém Listiny základních práv a svobod, a to nikoli jen v právním rámci České republiky, představuje začlenění hlavy označené jako Hospodářská, sociální a kulturní práva. Nejde totiž o přirozená práva primární, nýbrž práva druhotně odvozovaná od základních přirozených práv. Jejich postavení na roveň základních lidských a občanských práv a nekompromisní vymáhání může zásadně ohrozit nejzákladnější práva občana, tedy právo na život, na svobodu a na vlastnictví, a nezřídka se tak i děje. Proto se také ve společných ustanoveních listiny v čl. 1 uvádí, že těchto práv „je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.“ [5]

A proto se ukazuje jako odůvodněné vyjmout tato práva z Listiny základních práv a svobod, tedy z ústavy, a učinit z nich jednotlivé zákonné normy práva pozitivního, v daném případě Občanského zákoníku, resp. Zákoníku práce.

Psal 27. 4. 2013 pan Miloslav Bednář (Svobodní) na PL


[1] Srv. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ústava_Spojených_států_amerických#Preambule

[2] cs.wikipedia.org/wiki/Ústavní_listina_Československé_republiky

[3] Srv. The Fourteen Points, v: Henry Steele Commager, Living Ideas in America, Harper & Row, New York 1964, s. 684 — 687 passim.

[4] Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod, Aries, Ostrava 1993, s. 5–6.

[5] Tamtéž, s. 93.


Pozn. red.: Ačkoliv souhlasím s těmi, kteří říkají, že do Ústavy by se mělo zasahovat co nejméně a přesto, že JUDr. Baxa, jako vysoce postavený soudce, je přesvědčen, že Ústava je v jádru správná, osobně soudím, že by se měla přepracovat. Ostatně ta Česká byla vypracována velmi horkou jehlou a už sám jsem poukazoval na to, že odkazuje ještě na federativní uspořádání. Před nějakým časem jsem v tomto směru zaznamenal nějakou aktivitu ctihodných soudců, ale jak to dopadlo, či v jakém stádiu je jejich práce, nevím. 

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 124 × | Prestiž Q1: 4,91
5 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Přirozenoprávní části Ústavy vyžadují revizi

rootlet:
No právě. Ti si tu močůvku nevypustí... Ale kudy tudy do Bavorova...? Jak to udělat? Defenestrace? Obsadit parlament? Obávám se, že demokratická cest…
PeTaX:
V zásadě souhlasím. Mám jeho (PK) publikaci a dost často ji otevírám. Osobně bych řekl, že je tam několik sporných bodů, které bych ještě diskutoval, …
rootlet:
Osobně se ztotžňuji s návrhem Nové ústavy ekonoma Pavla Kohouta. Jeho příměr Ústavy k operačnímu systému počítače, jeho podrobení všech politických kr…

V interní diskusi je 3 příspěvků | poslední příspěvek 13. 2. 2018 16:21 || Diskutovat interně

Facebook diskuse
top