Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 5 min.

Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo

Etatisté bývají neskutečně vynalézaví, co se týče argumentace, která má podpořit jejich tezi o tom, že potřebujeme stát a bez něj by svět upadl v chaos. A dnes bych se chtěl zaměřit na jeden argument, který osobně nazývám „všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo“.

Ten v podstatě říká, že všichni lidé jsou hloupí, zlí, nezodpovědní, a proto potřebujeme stát.

 

„Pokud by neexistovalo povinné zdravotní pojištění a bylo dobrovolné, tak by si ho nikdo neplatil, protože by si říkal, že to nepotřebuje. Ale následně by se mu něco stalo a nedovolal by se pomoci.“

„Kdyby nebyla povinná školní docházka, rodiče by nechali své děti doma u televize a následně by byly negramotné.“

„Bez různých regulací alkoholu by všichni začali pít jako duhy. Třeba Fini by se bez prohibice uchlastali k smrti.“

„Pokud by stát nefinancoval vědu, neměla by z čeho žít. Nikdo mimo stát by nedával nikdy peníze na vědu. Kde by po tom vzali peníze?“

A dokonce jsem slyšel, že bez státu budou lidé příliš líní si zajistit odvoz odpadu, a budou ho házet přímo na ulici. Vskutku kreativní to argumentace.

Musím přiznat, že v dobách, kdy jsem býval etatistou, jsem tyto názory také zastával. A je zvláštní, že k takovým názorům dojde celá řada lidí. Zřejmě existuje nějaký psychologický mechanismus, který má tendence nás vždy nasměrovat k takovému přesvědčení.

Nicméně nebudu nadále chodit kolem horké kaše a zkrátka jednoduše vysvětlím, proč tuto tezi jednoduše nesdílím. A nejenom to — já ji dokonce považuji značně za urážlivou a arogantní.

Za prvé je nutné si uvědomit, že parlament, senát, vláda, prezident a EU — čili různí politici a úředníci — nejsou nic jiného než různí lidé. Musí se tedy na ně aplikovat stejná logika jako na všechny ostatní. Tvrdí-li někdo, že drtivá většina lidí je hloupá a nezodpovědná, musí si uvědomit, že do množiny „drtivá většina lidí“ spadají i úředníci a politici. Nebo snad někdo věří, že politici jsou snad nějak lepší a chytřejší než ostatní obyčejní lidé? Stane se snad člověk chytřejší ve chvíli, kdy se dostane do politiky?

Nikoliv!

Za druhé, já osobně jsem přesvědčen, že za nezodpovědné chování může částečně právě stát. Stát prostě jednotlivce naučil, že se o některé věci nemusejí starat, protože jim je zajistí. Dnes je standardem, že většina lidí pošle své děti na nejbližší státní školu od domova místo toho, aby provedli podrobný průzkum škol. Stejně jako je standard navštěvovat nejbližšího obvodního lékaře, kterého zajišťuje stát.

Kdyby tyto věci přestal stát zajišťovat ze dne na den, pak by ten argument platil. Celá řada lidí by si neuměla zajistit doktora nebo školu, protože by prostě nevěděli, jak na to. Byli by zmatení a ztracení. Nicméně kdyby docházelo k postupné odluce státu a zdravotnictví (i jiných věcí), lidé by si postupně zvykali, že mohou mít lepší školu či nemocnici.

Moji rodiče, kteří žili za socialismu, doktora skoro nevídají, protože tam chodí neradi. Když mají nějaký zdravotní problém, tak to radši „přetrpí“, než aby vyhledali pomoc. Často říkávají „Já nechci obtěžovat.“

To je přesně myšlení, které naučil socialismus. Že doktora vlastně obtěžujeme, když po něm něco chceme.

Generace současná už má trochu jiné myšlení a chápe, že si zdravotnictví platí a je zcela v pořádku požadovat určitou kvalitu. Já osobně si platím nadstandardní péči. A třeba právě v Česku postupně přibývá lidí, kteří si platí nadstandard a navštěvují soukromé kliniky.

Jiný příklad — před lety se v Česku řešila tzv. metanolová aféra. Na trhu se objevil pančovaný alkohol, který díky vysokému obsahu metanolu způsoboval slepotu. Spousta obětí tohoto alkoholu věřila tomu, že si může koupit cokoliv a kdekoliv. Máme přece hromadu zákonů a regulací, které předepisují výrobu a prodej alkoholu. Máme tu různé hygienické normy a předpisy. Máme tu kolky a máme tu super zákony EU, které dokonce nařizují správný název pro jednotlivé alkoholické nápoje.

Tak čeho by se zákazník mohl bát? Stát jej ochrání, tak proč si nekoupit flašku.

Jak je vidět, stát je nakonec neochránil! Jediný způsob, jak se člověk může ochránit před tímto druhem nebezpečí, je používat hlavu. Je lepší si koupit alkohol v nějaké večerce za městem, popřípadě na stánku u nádraží, nebo jít do nějakého známého obchodu s dobrým jménem?

Za třetí, i kdyby byla pravda, že všichni jsou nezodpovědní a hloupí, pak je to jednoduše a prostě jejich věc. Každý je zodpovědný za svůj život a každý dělá chyby, ze kterých by se měl poučit. Zažil jsem mnoho lidí, co začali chodit k zubaři až po tom, co je rozbolel zub. Znám jedince, kteří žili nezdravým způsobem života, ale až začali mít problémy, tak se teprve vzpamatovali a začali se dávat dohromady. Já jsem rád za své chyby ve svém životě, protože mě něco naučily. Nechci, aby mě zachraňoval nějaký politik před sebou samým.

A konečně za čtvrté, tento argument slyším tak často, až popírá sám sebe. Když mi například dvě stě lidí nezávisle na sobě řekne, že „sociální pomoc chudým musí být povinná, jinak by nikdo nikdy chudým peníze nedával,“ a každý z nich se tváří, že on jediný je ten, který chápe, jak je důležité pomáhat chudým lidem a nikdo jiný, připadá mi to humorné, jelikož je evidentní, že tito lidé jsou ochotni pomáhat chudým.

Když mi desítky lidí nezávisle na sobě řeknou, že nikdo až na ně nechápe důležitost vědy, opět to dokazuje, že tyto desítky lidí chápou důležitost vědy.

Dále platí prosté ekonomické, že pokud někdo jde a dá za něco peníze, tak potom ta věc pro něj má hodnotu. A naopak, pokud své peníze do něčeho není ochotný dát, znamená to, že pro něj ta věc hodnotu nemá. Pokud já raději dám peníze za novou televizi, ale nebudu si platit žádného doktora, pak je to zkrátka a čistě moje soukromá věc. Jakým (morálním) právem si vůbec někdo myslí, že on ví daleko lépe než já, za co bych měl dávat svoje peníze, a že by mi to měl vnutit násilím „pro mé dobro“? Z jakého důvodu je přesvědčen o své nadřazenosti vůči druhým?

Ostatně já raději důvěřuji jiným lidem než politikům (což jsou taky jen lidé). Raději věřím, že každý člověk si bude chtít za své peníze zajistit co nejkvalitnější život (z jeho úhlu pohledu nejkvalitnější), takže bude investovat do toho, co pro něj má největší užitek. Než abych věřil, že když nějaké skupině lidí dáme autoritativní moc nad ostatními, že oni budou z dobroty srdce nám pomáhat ve všem, na co bychom nebyli schopní dojít sami. Co dává větší smysl?

Na závěr bych rád dodal, že celý tento článek v podstatě nemusel vzniknout, protože zde jen vyvracím tvrzení „lidé jsou příliš hloupí, proto potřebují stát,“ nicméně toto tvrzení mohu odmítnout i bez argumentů, protože opozice žádný argument nepředkládá. Ve skutečnosti neexistuje argument, který by podpořil, že by na některé věci lidé bez státu nepřišli. Ve skutečnosti je to jen nějaký pocit, nikoliv argument.

Mises.cz: 2. února 2018, Matthias Lukl

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 195 × | Prestiž Q1: 6,64
8 plus Známkuj článek minus 0
Interní diskuse

Všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top