Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 9 min.

Nemluvme o referendu, ale chtějme lidové hlasování

Požadavek referenda, jak je dala na stůl SPD, vyvolal obrovskou odezvu. Jednak proto, že byl předložen bez náležitého zpracování a můžeme se jenom dohadovat, jestli to bylo kvůli hlasům voličů nebo kvůli neporozumění pravému účelu takového nástroje.

Druhým důvodem se stal takřka smrtelný strach politiků z bezprostředního ohrožení jejich jinak dobře zajištěných existencí. A tak se otázka referenda stala nafouknutou bublinou, na jejíchž stěnách se odrážejí jak relevantní tak i manipulované názory. Básník a komentátor Marek Řezanka v Literárních novinách ke stejnému tématu přinesl jako ukázku typický názor svědčící o neporozumění o co vlastně jde:

„To si opravdu představujete, že nějaká dojička bude rozhodovat o tom, jestli má být dostaven Temelín? Když si pozvete opraváře televize, budete hlasovat, jakou součástku má vyměnit?“

Tím kopírování z LitN končí; pokusím se odpovědět na otázky sám. Než si pozveme opraváře televize, tak se v rodině rozhodneme, zda televizi opravit nebo koupit novou. Ano či ne, musí být odpovědí na základní otázku. A ani jeden z nás neví dopředu, co je správné. Co se spíše vyplatí. Jsou to jenom dohady. Co BYLO správné, můžeme zhodnotit až s delším časovým odstupem. Ale ať se rozhodneme tak či onak, tak další krok už nepatří hlasování. Jestli televizi dáme opravit, má rozhodující slovo opravář, jestli koupíme novou, má rozhodující slovo marketing nebo znalec.

I s Temelínem je to podobné. Víme, že kolem roku 2030 bude odstavena řada uhelných elektráren a také budou pomalu končit Dukovany. Otázka dostavení Temelína je stejná jako v případě té televize. Dostavíme Temelín nebo ne (a chybějící elektřinu dovezeme). Ano či ne? To není otázka odbornosti, protože nikdo neví dopředu jaká odpověď je správná. Správnost budeme moci posoudit teprve řekněme po roce 2050. A proto je naprosto jedno čí hlas rozhodne. Jestli imunologa prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc., či té anonymní dojičky. Jejich hlas má v tomto případě stejnou váhu.

Vraťme se ještě k té televizi. Proč není správné, aby o tom zda opravit či koupit novou rozhodl expert? Protože ty náklady (ať za opravu nebo za novou) platíme my. A ani expert neví dopředu, co bude pro nás výhodnější. Když se spleteme my, bude nás to mrzet, ale poneseme to lépe, než když za nás chybně rozhodne někdo jiný.

Dostavba Temelína je politické (to jest správní), nikoliv odborné rozhodnutí a náklady ponese celá společnost v cenách elektrické proudu, tak jak je nese německá společnost (nejdražším proudem v Evropě), kvůli hloupému rozhodnutí paní Merkelové o Energiewende.

A znovu se vrátím k Temelínu, ale když jsem zmínil „energetickou změnu“ v Německu, tak spíše tam. Hlavními zdroji se měly stát fotovoltaické panely, stanice na biomasu a bioplyn a větrné elektrárny. Po sedmnácti letech této obrovské akce se rozvoj prvních dvou zdrojů ustálil a zdá se, že se již nebude zásadně zvyšovat a těžiště převzaly farmy větrníků v pobřežních šelfech Severního moře, které již dnes ve větrných dnech vykrývají v podstatě celou spotřebu elektrického proudu v Německu. Protože jsou však dni, kdy nefouká a slunce nesvítí, tak musí být celý výkon zálohovaný stabilními zdroji. Těch dnů bylo na rozhraní roku 2016 a 2017 opravdu dost. Ochladilo se a zároveň ve velké části Evropy z velké části přestal foukat vítr pohánějící větrné elektrárny. V evropských přehradách byl podstav vody a Francie kvůli plánovaným kontrolám i neplánovaným bezpečnostním testům měla odstavenu téměř třetinu své jaderné flotily, která je druhá největší na světě.

Situace se trochu zlepšila od poloviny prosince, kdy se odstavené francouzské jaderné bloky začaly vracet do provozu a začalo i více foukat. Přesto trend pokračoval, a obnovitelné zdroje vyráběly znatelně méně energie než obvykle. Po několika relativně teplých zimách se může zdát taková situace neobvyklá, ale chladné stavy s dlouhodobější inverzí jsou docela běžné. Nejenže průmyslové srdce Německa, které je na jihu, není dosud uspokojivě propojena s větrnými farmami v Severním moři, ale také kvůli výše zmíněným dnům se začalo ukazovat, že je nutné zálohovat celý výkon fosilními palivy a Německo bylo nucené přiznat, že nedostojí závaznému snížení emisí oxidu uhličitého.

Proč to zmiňuji? Jaký je rozdíl mezi místním referendem, které rozhoduje o chodnících či o můstku přes potok a referendem která rozhoduje o zasíťování tisíci kilometry přes tisíceré soukromé pozemky, které bude nutno vykoupit a trvající velkolomové těžení uhlí, kterému na rozdíl od nás v Německu ještě dnes ustupují lidská sídla? Bylo správné, že o tom nerozhodlo referendum? Které by mělo parametry obdobné jako místní referendum?

A propos, když jsme u parametrů takového lidového hlasování; návrh SPD nic takového neobsahuje, navrhuje pouze jediný způsob, jediný univerzální zákon a tak je pochopitelné, že se v takovém návrhu strany nemohou shodnout na brzdách a blokačních parametrech. Aby zneužití takového nástroje bylo co nejvíce ztíženo. Rozpětí počtu hlasů, které by byly rozhodující pro vypsání referenda, od 100 000 do 800 000 hlasů tomu napovídá. Jak to vyhlíží tam, kde se to nejčastěji používá, jsem už několikrát vypisoval, ale ještě jednou to v krátkosti opakuji:

  • Povinné referendum: Celé voličstvo rozhoduje o ústavních změnách. V případě, že chce parlament udělat změny v ústavě, musí být návrh schválen či odmítnut národním hlasováním v povinném referendu.
  • Lidové referendum: Celé voličstvo rozhoduje o zákonech a o státních smlouvách uzavřených na neurčitou dobu, které byly přijaty parlamentem, a nejméně 1 % voličstva požaduje, aby o nich bylo veřejně hlasováno. Jejich podpisy musí být shromážděny během 100 dnů od publikace rozhodnutí a referendum musí být vyhlášeno nejpozději do roka od publikace zákona. Jde vlastně o lidové právo veta a způsobuje pozdržení a kontrolu politického procesu blokací úprav přijatých parlamentem nebo vládou.
  • Občanská iniciativa: Celé voličstvo rozhoduje o menšinové iniciativě, která byla navržena a započata skupinou občanů a podepsána nejméně 2 % voličstva. Podpisy musí být shromážděny do 18 měsíců a referendum musí být vyhlášeno do 57 měsíců od počátku občanské iniciativy. Aby mohl probíhat dialog mezi občany a volenými institucemi a aby mohla být nastolena rovnováha mezi nepřímou a přímou demokracií, má parlament právo vypracovat protinávrh k občanské iniciativě. Tímto způsobem lze hledat kompromisní řešení. Hlasovací systém však umožňuje pořádat i veřejná hlasování, na jejichž základě lze přijmout jak iniciativní návrh, tak protinávrh — a třetí, rozhodující otázka slouží k vyjasnění toho, která možnost by měla být zvolena.

Je zcela evidentní, že návrh zákona o referendu z dílny SPD se nejvíce inspiruje švýcarskou Občanskou iniciativou, která má z pochopitelných důvodů také nejvíce brzd a kde bych si (aby ten nástroj byl vůbec použitelný) dokázal představit řekněme i povinných 300 000 podpisů (2 % = 170 000 podpisů). Ale podle mého mínění by daleko potřebnější měla být obdoba lidového referenda, které slouží jako lidové veto různých poslaneckých kliček a přílepků vložených do zákonů, které dělají z českého práva gordický uzel. Už by mělo být takové „tvorbě“ učiněna přítrž a určitě právem se domnívám, že takové lidové veto by sloužilo v tomto ohledu lépe než těžce a s kličkami prosazovaný zákon o lobbingu.

Ve využívání nástrojů přímé demokracie neplatí, že je nejvyšší čas je zavádět, ale to, že jsme ten čas už z valné části zmeškali. Vždyť rozvinutější využívání nástrojů přímé demokracie je vedle Švýcarska v Maďarsku, Lotyšsku, Slovinsku, Rakousku, Španělsku, Lichtenštejnsku, Slovensku, Itálii, Dánsku, Islandu, Litvě, Portugalsku a Rumunsku. A to nemluvím o Nizozemsku a Lucembursku kde referendum není právně závazné a podléhá ratifikaci parlamentu. V Nizozemsku a Lucembursku se však zatím nenašel případ, kdy by se parlament postavil proti vůli lidu.

Lež hraje svoji centrální roli i v uspořádaném demokratickém rozhodovacím procesu… manipulace patří k lidské existenci… když otevřeme ústa, tak se snažíme toho druhého nějak ovlivnit“

říká Petr Robejšek, když komentuje manipulace, ze kterých byl obviněn UKIP při kampani jejímž závěrem byl Brexit. A podobné manipulace neustávají ani následně. Jean-Claude Juncker neustále „upozorňuje“ na to, jak ztráty utrpí Velká Británie svým odchodem, jakoby stejné ztráty neutrpěla i Evropská unie. Manipulace se zdá být všudypřítomná a jen málokdy se za ní někdo omluví tak, jak to udělal Nigel Evans z BBC. Podlehnout manipulaci je snadné a je viditelné i v hlasech, které vyzývají k vystoupení Česka z EU.

Naše ekonomika je s evropskou silně propojena a horovat pro Czexit, když doslova v přímém přenosu vidíme na Británii, jak takové odcházení z EU vypadá, je na infarkt. Unitární projekt je pro nás jistě nepřijatelný, ale je zcela jistě nepřijatelný i pro řadu dalších států, i když Václav Bělohradský prorokuje: „Nějaký evropský stát musí vzniknout. Jestli za padesát let nebo kdy, to je jedno, ale musí vzniknout.“

Vznik takového unitárního státu by ale znamenal následování osudu Polabských Slovanů, kterému jsme 1 200 let úspěšně vzdorovali. Rozumnou a přijatelnou cestou je demokratizační reforma EU a skutečné uplatnění principu subsidiarity, kterou EU má ve svém vínku, jenom ji dostatečně neuplatňuje. Její centralizační snahy, stav kdy rozhoduje předseda nevolené komise, tedy administrativní funkce přináší politická rozhodnutí a místo Rady EU rozhodují Merkelová a Macron je trvale neúnosný, což ovšem neznamená, že opustíme EU. Vždy bychom se měli rozhodovat podle toho, co nám jaká instituce přináší a co nás stojí. Já bych možnost Czexitu nepřeceňoval.

I v Bavorsku se mluví o odtržení země od Německa a nástroje přímé demokracie má Bavorsko od roku 1995. V jiném svém článku říkám, že manipulativní kampaně nastavují zrcadlo své (ne cizí, jak se u nás tvrdí) vládě a médiím. Jestliže vítězí dezinformace, je to především špatnou vizitkou naší vlády, která neumí svým občanům vysvětlit své kroky. Není pak divu, když si pak občané přejí, aby se poroučela.

23. ledna 1990 v tehdejším Federálním shromáždění, tehdejší prezident ČSSR Václav Havel, hřímal do tváří poslanců:

…Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoli jinak hendikepovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice možná víc, než leckdo jiný, a snad právě to mne opravňuje k tomu, abych tu svůj návrh vznesl. Přiznejme si konečně bez vytáček, že slovo socialismus ztratilo v našem jazykovém kontextu smysl. Nikdo už vlastně nedokáže říct, co znamená, co se jím v našich podmínkách míní, kde vlastně socialismus začíná a kde končí. Ale nejen to: po všech trpkých zkušenostech s těmi, kteří svou pyšnou všemoc a svou přezíravost k druhým nazývali slovem socialismus a sebe samé vydávali za jeho jediné strážce, vyvolává toto slovo dokonce obecný odpor. Jejich vinou se z označení pro velké ideály dělnického hnutí proměnilo v označení totalitního systému…

Odstavec je úryvkem mnohem delšího projevu, jehož pravým účelem bylo rozhodnout o odstranění slova socialistická z názvu Československá socialistická republika. Ač šlo o logický krok, o návrat k předválečnému a těsně poválečnému názvu Československá republika (ČSR), neobešel se bez obezličky, jakou chce nový prezident republiku. Sociálně spravedlivou, bez existenční nejistoty atd. Projev vsadil na nereálná a falešná životní očekávání stejně jako Antonín Novotný, když řekl: „Maso bude!“

Píše 5. 3. 2018 pan Leo K. na VlkovoBloguje


Pozn. red.: Je, myslím, nanejvýše spravedlivé, aby rozhodoval ten, kdo ve skutečnosti platí. A tím nikdy nebude vláda, ani jiný papaláš, ale občan, daňový poplatník. Rozhodne-li špatně, bude to on, kdo nejvíce utrpí. Paňácové nahoře to neboudou.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 197 × | Prestiž Q1: 6,26

+8 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Nemluvme o referendu, ale chtějme lidové hlasování

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top