Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

O komunistickém bydlení

Jestli dnes někdo tvrdí, že pod vládou komunistů měli všichni byt, vyvedu jej z omylu. Bytová otázka byla jedna z nejpalčivějších problémů, bytů bylo nedostatek.

Motto: „Kéž bys jen chodil po cestě dobrý a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.“ (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Paterý užitek moudrosti, 2.20)

Většina bytů byla státních, což je naprosto pochopitelné, protože po únorovém vítězství 1948 soudruzi zabrali činžovní domy, někteří z papalášů se nastěhovali do vil po bývalých továrnících, kterým jejich majetky v podstatě ukradli. Stavěly se také družstevní byty, které byly v porovnání se státními drahé. Nebylo ničím neobvyklým, že se více generací mačkalo v jednom bytě. Lidé uzavírali manželství mladí a bydleli se svými dětmi i se svými rodiči v jednom bytě. Žádná sláva. Existoval proto černý trh s byty, bujela korupce, rozhodovaly kontakty.

Co bylo doslova katastrofální, byla údržba bytů či domů. Komunisté dokázali zabavit majetek, což byly např. činžovní domy, ale pak se o ně de facto téměř nestarali. A podle toho domy vypadaly. Naše rodina bydlela v domě, který byl postaven v meziválečném období. Hezký dům, ale bohužel za vlády soudruhů sešel jako jemu podobné. Děravé okapy, z nichž crčela voda, když pršelo, zvlášť nepříjemné v zimě, kdy tající sníh přes noc umrzal, tvořily se tak klouzačky a mnoho lidí házelo tzv. mrchu (na kluzkém povrchu jim podjížděly nohy a oni padali). Sklep se hemžil krysami, i když na vstupních dveřích do sklepních prostor visela cedulka „Pozor, zde leží krysí návnada.“ Zřejmě někdo i jed na krysy kradl, neb v našem sklepě se jim dařilo vskutku dobře, některé z nich dokonce běhaly i po chodbách.

Když jsem se vdala, rodiče mi byt přenechali a odstěhovali se na chalupu. Toto byl jeden ze způsobů, jak přijít k dekretu na byt. S manželem jsme žili skromně, ono to jinak ani nešlo. Topili jsme uhlím, ale jednu zimu přestaly táhnout komíny a my začali pořádně mrznout. Domovní správa se opravdu o nic nestarala, odnášelo to všechno. Přišla řada na komíny. Po neskutečném martyriu nám odsouhlasili plynové topení, jenže byl problém sehnat plynový kotel. Obvolávali jsme všechny prodejny v Čechách, až se nám nakonec poštěstilo. Ve Slaném měli jeden plynový kotel. Jeden kotel v Čechách na jaře roku 1989. To si dnes nikdo neumí představit.

Situace s byty nebyla vůbec růžová, jak se dnes někdo snaží namluvit. Neříkám, že je dnes situace snazší, bytový problém setrvává, ale alespoň se o domy začal někdo starat. Srovnejte si vzhled domů před Listopadem 89 a teď. Nesrovnatelné. Jako spousta jiných věcí. Mohla bych ještě přidat devastaci životního prostředí a nedýchatelný vzduch v průmyslových oblastech, což opět odráželo myšlení soudruhů. Zkrátka to byli lidé s rudými mozky, většina z nich se jen oháněla rudou knížkou a ničemu nerozuměla.

Současní soudruzi mají rozhodovat o nové vládě, dostali prostor do ní mluvit téměř po třiceti letech. Kolik asi potlačeného vzteku v sobě musí mít, když se jim dostávalo prostoru jen v opozici, teď jim premiér v demisi podal ruku. Měli bychom si uvědomit vážnost a nebezpečnost situace, která nám hrozí. Komunisté se svou vazbou na Rusko, což je země s autoritářským a mafiánským kapitalismem. Nezdá se vám, že takovou podobu začíná nabývat i „kapitalismus“ u nás?

Píše paní Helena Vlachová na blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 177 × | Prestiž Q1: 7,65

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

O komunistickém bydlení

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top