Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 8 min.

Edvard Beneš a socialismus (2/2)

I když druhý československý president Edvard Beneš nikdy na rozdíl od T. G. Masaryka moc neměl a nemá pověst (klasického) liberála, občas tak bývá dnes označován. Jenže Beneš byl ve skutečnosti ryzí národní socialista, což vysvětluje z části i jeho válečné a poválečné jednání.

Hospodářská politika

Když 19. srpna 1936 navštívil Beneš tehdy převážně německý Liberec, tak se v projevu, který zde držel, zmínil o tom, že s hospodářskou krizí v kraji je nutno bojovat pomocí státu: „Mluvil jste dále, pane starosto, o hospodářské krisi a zdůrazňoval jste nutnost státní pomoci vašemu kraji. Myslím, že v tom je u nás v celku jednota.“ [1]

Taktéž zde uvedl, že Československo je pevný, nerozborný maják demokracie a klidného, pokrokového vývoje k stále většímu stupni sociální, hospodářské a národnostní spravedlnosti ve střední Evropě. Země měla neústupně zachovávat střední vývojovou linii mezi krajní levicí a krajní pravicí.[2]

V tentýž den vystoupil Beneš i v nedalekém městě Železný Brod, kde prohlásil mimo jiné k tématu hospodářské krize toto: „Když je zle, nesmíme spoléhat jen na pomoc s hůry, musí se každý z nás sám přičiňovat společnou prací s vládou a se státem, abychom se z krise dostali. V dnešních převratných dobách a v dnešním stádiu vývoje sociálního a hospodářského se ovšem hospodaření hodně kolektivisuje, stát a úřad má na hospodaření veliký vliv, politika je a musí být sociálnější nežli dříve. Náš stát je si toho plně vědom a dělá to plánovitě, uvědoměle, snaže se zachovávat správnou linii vývoje: kombinovat s akcí kolektivní, státní, s úsilím a spoluprací jednotlivce…“ [3] Význam a moc státu měla dle Beneše tedy růst, nicméně pořád v tehdejším Benešově myšlení zůstával prostor pro nějakou byť omezenější soukromou aktivitu.

V Železném Brodě se Beneš vyjádřil i na téma cestovního ruchu, který by se mohl v okolí města více rozvíjet. Je pro Beneše typické, když tvrdil, že by se snad mohl vytvořit velký, jednotně vedený, celostátní orgán pro turistiku a cizinecký ruch.[4] Ve svém projevu na Vánoce roku 1936 mluvil i o tom, že se záměrně a důsledně řeší problém vyrovnání západu a východu republiky.[5] Tím byly zřejmě myšleny tehdejší státní dotace na rozvoj Slovenska (a Podkarpatské Rusi) ze státního rozpočtu přesněji z peněž českých, moravských a slezských daňových poplatníků. Když jsme u hospodářských otázek tak, je zajímavé, že Beneš v roce 1937 odmítal autarkii. Považoval ji za něco, co povede spíše k všeobecnému zbídačení, udržování mezinárodního napětí a neustálému nebezpečí války.[6]

Benešovy poměrně dost etatistické postoje v oblasti hospodářství však měly v době před Mnichovem určité limity. V projevu k zástupcům čs. obchodních organizací ze dne 15. dubna 1936 uvedl, že obchodníci si musí i jinak pomáhat než jen politicky. K tomu dodal, že: „Náš stát je v onom vývojovém stádiu, kde soukromé podnikání a osobní iniciativu podporovat musí a může a kdy tzv. řízenému hospodářství ukládá také meze.“ Zprávu o tomto Benešově projevu otiskl i list Živnostenské strany, kde se píše, že president Beneš pohlíží na požadavek sociálního pojištění obchodnictva a živnostnictva sympaticky a přál by si, aby celý národ byl sociálně zabezpečen. Ovšem připouští se zde, že původní propočty pojistné nepočítaly s tehdejším nepoměrně vyšším průměrem lidského věku.[7]

Jisté limity v tomto směru dokládá i projev v důležitém železářském podniku ve Vítkovickém horním a hutním těžířstvu ze srpna 1937, který byl pronesen i za přítomnosti zástupce majitelů E. Rotschilda: „Z toho, že mluvíte o volném projevu tvořivé síly duševní a o potřebách soukromého podnikání, vyciťuji starost, aby nebyly u nás ohroženy základy, na nichž byl vybudován v posledních dvou stech letech náš a vůbec ohromný světový průmysl. Jsem si velmi dobře vědom, co znamená svoboda jedince pro uplatnění se v průmyslu. Vždyť jest to jen jeden výsek ze svobody přesvědčení a myšlení a svobody projevu, na které stavíme u nás svou politiku. Nemůžeme ovšem strkat hlavu do písku před tím, že doba přinesla nové problémy, že situace dnešní jest jiná, než byla před válkou, a že se s ní musíme vypořádat.“ [8]

Školství, sociální otázka atd.

Podle Beneše demokracie bezpodmínečně žádá školu povinnou, všeobecnou a bezplatnou. Důvodem je to, že demokracie dává občanu práva a povinnosti, které nedovede vykonávat bez vzdělání. Proto mu musí dáti školu, aby umožnila vzdělání.[9] Dne 15. ledna 1938 na přednášce v Akademickém domě k československému studentstvu Beneš uvedl, že chápe požadavky studentstva na sjednocování studentských nadací a na občanskou kontrolu sociálního a zdravotního stavu studentstva.[10] Není asi náhodou, že spisovatel Karel Čapek adresoval dne 10. března 1935 doktoru Benešovi dopis s žádostí o to, zda by nebylo možno zapůsobit na ministra pošt Frankeho, aby byly korespondenční lístky zdraženy o nějakých 10 haléřů a vybrané peníze se odváděly korporacím, které pečovaly o děti, ročně mělo jít o 4 až 5 milionů korun. Čapek se ptal, zda má levice zůstat pozadu nebo netečně stranou, když třeba agrární strana pomocí akce „Venkov dětem“ měla vybrat asi 2 miliony korun ročně.[11] Ovšem akce venkov dětem byla nejspíše dobrovolnou sbírkou.

V projevu k delegaci německých sociálně demokratických odborářů president Beneš 21. dubna 1936 tvrdil, že československý stát usiluje o společnost sociální a národní spravedlnosti, a že tato politika je i Benešovou politikou a vždy jeho politikou zůstane.[12] 31. května 1936 v dopise předsednictvu Čs. straně národně socialistické uvedl, že ve vnitřní politice musíme vykonat vše k tomu cíli, abychom svůj národ a republiku zajistili jako platnou složku v pokroku všeho civilizovaného lidstva, šli s duchem času a potřebami evropského vývoje na cestě za rovností a sociální spravedlností mezi národy i v národech.[13]

Tzv. sociální spravedlnost byla pro Beneše téma, o kterém hovořil a psal dosti často. Byl i velkým rovnostářem. Například sociální pojištění (zákon z roku 1924) pokládal za veliké dílo nejen pro dělnictvo, nýbrž pro celý národ a pro celý stát.[14] Dle něj vše, co se v sociální a ekonomické oblasti odehrává v některých evropských státech formou vytváření nových režimů, jako byl fašismus, nacionální socialismus anebo komunismus, toho Československo dosáhlo cestou vývoje v prvních poválečných letech. Šlo mimo jiné o finanční reformu, ale také o tzv. pokrokovou sociální legislativu, značnou egalizaci vlastnictví mezi jednotlivými třídami a podobně.[15] Z toho by se dalo opět dedukovat, že pro Beneše bylo právě důležité to, jak se takovýchto cílů mělo dosahovat — tj. ne přímo autoritativním rozhodováním nějakého vůdce a jeho skupiny, ale demokratickým rozhodováním většiny.

O sociální péči o mládež Beneš v květnu 1936 prohlásil, že: „…jako sociolog se zajímal vždy o péči o mládež a sleduje stále její vývoj. Je si vědom, jak poválečnými poměry potřeba této péče vzrostla a úkol ji obstarat se stal složitější. Uznává tuto činnost za jednu z podstatných úkolů státních a slíbil veškerou podporu snahám o zákonnou její úpravu na podkladě těsné součinnosti mezi orgány veřejnými a soukromou dobročinností.“ [16]

Soukromá dobročinnost tedy neměla být zcela zavržena, ale stát se měl silně angažovat. Zmínka o tom, že Beneš je sociolog má podstatný význam, protože Beneš si zakládal na tom, že jeho pohled na společnost je vědecký a v jeho projevech se poukaz na vědeckost vyskytuje poměrně hojně. Pro příklad: „Ze sociologie přenesl jsem se za války [1. světové války, pozn. autora] na sociologii praktickou, to jest na politiku. Dělal jsem vždy politiku vědecky a docílil-li jsem za války a po válce nějakých úspěchů, bylo to především také proto, že jsem svou filosofii a svou metodu vědeckou důsledně a všude soustavně aplikoval na problémy politické.“ [17]

Ze zpětného pohledu je jasné, že Beneš měl mnohokrát pravdu a mnohokrát se i mýlil. A je tedy otázka, zda vědecké údaje spíš neposkytují jen měkká orientační data. To by ovšem bylo na delší disputaci, které se zde nemůžeme věnovat.

Návštěva Brna

V červnu 1936 navštívil president Brno, tehdy druhé největší město Československa a hlavní město země Moravskoslezské, a měl zde sérii projevů, které jsou z hlediska jeho vztahu k socialismu, klasickému liberalismu, kolektivu a jedinci poměrně dost důležité a dobře ilustrují Benešovy tehdejší názory. V projevu na Masarykově univerzitě uvedl ke kulturní oblasti, že: „Nechápe se často, že stát je jemný stroj, že v němž každé kolečko má své dobře určené místo a svou důležitou funkci a že my všichni musíme dbát o to, aby každá z těchto funkcí řádně byla konána. Jinak se stroj porouchá, jeho chod jde nerovnoměrně a nakonec se zastaví. Jedním z těchto nejdůležitějších koleček státního a národního stroje je celá oblast kulturní.“ [18]

Takovéto srovnání společnosti se strojem je ve spisech socialisticky orientovaných autorů dost časté a klasičtí liberálové je také často ostře odmítají. Zajímavé, že v tomto projevu Beneš poukázal i na to, že kolem ČSR se vytvořily autoritativní režimy, kde byla vědecká pravda a svoboda bádání podřízena určitým tendencím a přáním jednotlivých koncepcí politických. Tu a tam to podle něho někde přineslo určité klady, které si cenil. Ale vcelku dělo se to zejména metodami a pokračuje se v nich tak, že kulturní člověk dvacátého století musí se stavět proti tomu.[19]

Z toho by se dalo soudit — jak již bylo zmíněno výše — že k žádoucím výsledkům se mělo dojít dle Beneše ne cestou autoritativní, ale pomocí demokratických metod. Ne autoritativní vláda a skupiny, které ji podporují, ale vítězná většina v demokratických volbách by měla dávat příkazy. Plyne z toho také to, že Beneš požadoval svobodu bádání. Dále ovšem tvrdil, že dnes stát zasahuje a bude čím dále tím více zasahovat do života jedincova, do takové míry, že každému je třeba mnoho politického vzdělání, opravdového politického smyslu, mnoho politického cítění a myšlení, rozvahy a realismu. Připomněl také, že v novém státě se podařilo sociální péči o studentstvo dostat na důstojnější úroveň, nežli tomu bylo dříve a hlavně se z ní stala povinnost.[20]

Z hlediska klasického liberalismu, který klade také důraz i na decentralizaci státu, je zajímavé tvrzení pronesené na brněnské radnici o tom, že Beneš není přítelem přehnané centralizace veřejného života. Ovšem autonomismus, na rozdíl od T. G. Masaryka odmítal, spíše si představoval decentralizaci jako regionalismus.[21]

Závěr

Dá se soudit, že president dr. Edvard Beneš byl od začátku své kariéry a během doby první republiky silně levicově orientován. Jeho názory tehdy byly silně intervencionistické až socialistické. Intervencionismu a socialismu chtěl ovšem primárně dosahovat pomocí demokratických metod. Demokracie dle něj měla vést k socialismu. Určitý individualismus u něj zcela ještě nevymizel, ale nehrál významnou roli. Určitě se nedá tedy říci, že druhá světová válka byla v Benešově myšlení zásadním přelomem, pravděpodobně jen jeho názory o něco více zradikalizovala.

Píše pan Hynek Rk na stránkách Bawerk.eu


[1] Beneš, Ed. Problémy Československa. Praha: Svaz národního osvobození 1936, str. 17.

[2] Tamtéž, str. 21.

[3] Tamtéž, str. 26.

[4] Tamtéž, str. 25.

[5] Šmeral, B. President Dr. Edvard Beneš: Nástin života a díla. Brno: Vydavatelský odbor ÚSJU 1937, str. 83.

[6] Beneš, Ed. Projevy, články, rozhovory 1935–1938. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2006, str. 405.

[7] Beneš, Ed. Projevy, články, rozhovory 1935–1938. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2006, str. 82 a 83.

[8] Tamtéž, str. 494.

[9] Beneš, Ed. Nesnáze demokracie. Praha: Svaz národního osvobození 1924, str. 16. Jak však mohli občané o této skutečnosti demokraticky rozhodnout, když ještě neměli náležitého vzdělání?

[10] Beneš, Ed. Přednášky na Univerzitě Karlově 1913–1948. Praha: Společnost Edvarda Beneše 1998, str. 79.

[11] Čapek, K. O Edvardu Benešovi. Praha: Společnost Edvarda Beneše 2000, ISBN 80-86107-13-2, str. 94–95.

[12] Beneš, Ed. Projevy, články, rozhovory 1935–1938. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2006, str. 84.

[13] Tamtéž, str. 112.

[14] Tamtéž, str. 173.

[15] Tamtéž, str. 541.

[16] Tamtéž, str. 108.

[17] Šmeral, B. President Dr. Edvard Beneš: Nástin života a díla. Brno: Vydavatelský odbor ÚSJU 1937, str. 21.

[18] Beneš, Ed. Projevy, články, rozhovory 1935–1938. Praha: Masarykův ústav - Archiv AV ČR 2006, str. 144.

[19] Tamtéž, str. 144.

[20] Tamtéž, str. 145 a 146.

[21] Tamtéž, s. 147.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 113 × | Prestiž Q1: 3,53

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Edvard Beneš a socialismus (2/2)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top