Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

Střípky (157)

✽ Dvourychlostní Evropa? A proč ne… (Kuna via Jiří Procházka) ✽ Od Orwella k Huxleymu (Neil Postman via Miroslav Macek) ✽ Stálý boj tří vrstev (George Orwell via Miroslav Macek) ✽

Dvourychlostní Evropa? A proč ne…

Pan Kuna, krajský předseda Svobodných v Ústí n. L.:

„…do popředí tak zřejmě půjdou dlouho zapomenuté aliance, historická přátelství. Trump bude v rámci bilaterálních dohod hledat podporu v Evropě. EU je pro něj mrtvá, ale stále tu jsou potenciální spojenci jako například vojensky silné Polsko, průmyslové Česko atd. Můžeme doufat, že se vytvoří spojenectví USA, Izraele a Visegrádské čtyřky. Ta může být brzo doplněna o další státy střední Evropy — nedávná účast zástupců Rakouska či Rumunska na recepci nově otevřené americké ambasády v Jeruzalému k tomu dává první signály.

Právě tato osa dlouhodobých přátel může být nyní základem pro jiné fungování EU, která bude tzv. dvojrychlostní. Na jedné straně zůstane stará Evropa čelící politickým, kulturním, sociálním i ekonomickým problémům (první, tedy pomalá rychlost). Bude to Evropa brutální centralizace a ubývající svobody. A na straně druhé vznikne Evropa nová, která již zařadila „dvojku“. Opřená o skutečné evropské hodnoty, bez socialistické ekonomiky centrálně řízené z Bruselu a bez sociálních problémů plynoucích z nepřirozené migrace, sociálního inženýrství a koloniální historie. Této nové Evropě se bude dařit, protože základy má pevné. Je postavena na skále, nikoliv na písku. A bude lepší, než je Evropa stará!“

Jiří Procházka, FCB


Od Orwella k Huxleymu

Zapomněli jsme ovšem, že vedle temné vize Orwellovy je tu ještě jedna — o něco starší, o něco méně známá, ale stejně mrazivá: „Brave new world“ („Konec civilizace“) Aldouse Huxleyho.

Navzdory obecnému přesvědčení, rozšířenému dokonce i mezi vzdělanci, Huxley a Orwell neprorokovali totéž. Orwell nás varuje před podlehnutím nátlaku zvnějšku. V Huxleyho vizi však k tomu, aby lidstvo přišlo o svoji samostatnost, vyspělost a historii, není žádný Velký bratr zapotřebí. U Huxleyho si nakonec lidé útlak zamilují a začnou zbožňovat technologie, které podkopaly jejich schopnost přemýšlet.

  • Orwell se obával těch, kteří zakážou knihy. Huxley se obával, že knihy už nebude třeba zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst.
  • Orwell se obával těch, kteří nám zamezí přístup k informacím. Huxley se obával těch, kteří nám jich poskytnou tolik, že nás to dovede k pasivitě a egoismu.
  • Orwell se obával, že před námi bude zatajována pravda. Huxley se obával, že pravda se utopí v moři bezvýznamných banalit.
  • Orwell se obával, že se z nás stane kultura nesvéprávných otroků. Huxley se obával, že se proměníme v plytkou kulturu, bezmyšlenkovitě lačnící po společných spotřebních orgiích a mechanických náhražkách.

Neil Postman

Překlad Miroslav Macek


Stálý boj tří vrstev

Emmanuel Goldstein je fiktivní postava z Orwellova románu „1984“, hlava záhadné a pravděpodobně neexistující organizace zvané „Bratrstvo“ a též autor knihy „Teorie a praxe oligarchického kolektivismu“. Jde o hlavního nepřítele Strany, kterého však pravděpodobně vymyslelo propagandistické oddělení „Ministerstva pravdy“…

Z jeho výše citovaného fiktivního spisku:

„Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou. Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře. Cílem Těch dole, pokud mají nějaký cíl — je totiž trvalou charakteristikou Těch dole, že jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život — je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni.

A tak se v průběhu dějin znova a znova odehrává boj, který je ve svých hlavních obrysech stále stejný.

Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře.

Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo. Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy ani dočasně nepodaří dosáhnout svého cíle.

Bylo by přehnané tvrdit, že v celých dějinách nedosáhli žádného materiálního pokroku. Dokonce i dnes, v období úpadku, žije průměrný člověk lépe než před staletími. Ale žádný růst bohatství, zjemnění mravů, reforma nebo revoluce nepřiblížily ani o milimetr lidskou rovnost. Z hlediska Těch dole žádná historická změna nikdy neznamenala o mnoho víc než změnu jména jejich pánů.“

Miroslav Macek 


Pozn. red.: Musím se přiznat, že výše citovanou teorii permanentního boje tří vrstev o moc jsem četl už někdy velmi, velmi dávno, a vcelku dlouho a marně jsem pátral po jejím plném znění. Takže teď už ho mám a vůbec nepochybuji o tom, že obsahuje hlubokou (a smutnou) pravdu. PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 222 × | Prestiž Q1: 7,16

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Střípky (157)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top