Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

Je Turecko ještě spojencem Západu?

Vezměme si pár událostí tureckého „spojenectví“ pozpátku, od té nejnovější. Tou je odvolání velvyslance z Washingtonu, jako „trest“ za přesun americké ambasády do Jeruzaléma.

Pár hodin předtím vypovězení izraelského velvyslance z Ankary, už předtím odvolání tureckého velvyslance z Tel Avivu. Téhož dne v projevu v Londýně turecký prezident Erdoğan nazývá Izrael „teroristickým státem páchajícím genocidu“ a obviňuje Spojené státy, že na genocidě kolaborují. Téhož dne, jako by to vše bylo předem zrežírované, mohutná demonstrace v Ankaře, organizovaná islamistickou organizací propojenou s Hamásem a al-Kajdou, pálí americké a izraelské vlajky a řečníci spílají Američanům do „psů“. Rovněž téhož dne Turecko svolává zasedání Organizace islámské spolupráce OIC na téma, jak vytrestat Izrael.

Několik dnů předtím Erdoğan v Sarajevu vyzývá Turky žijící v Evropě, aby si drželi tureckou identitu, ale zapojili se do politiky svých zemí s cílem ji ovlivnit a postupně ovládnout. Už nejmíň rok k tomu vyzývá Turky v Německu, Holandsku a Rakousku, zemích EU, které mají nejpočetnější turecké komunity. Přibližně stejnou dobu hovoří o částech Řecka jako o tradičně tureckém území a slibuje jejich navrácení. Mezitím posílá armádu okupovat části Sýrie a masakrovat tamní Kurdy, kteří se projevili jako hlavní místní spojenci Západu a demokracie v boji proti Islámskému státu. Vstupuje do spojenectví s Íránem a Ruskem. Teroristickému Hamásu poskytuje velitelskou základnu a finanční spojení v Istanbulu. Je hlavní hnací silou islamizačních tlaků na Evropu prostřednictvím OSN.

K tomu si připočtěme dramatickou změnu režimu za posledních pár let z jakž takž fungující sekulární demokracie pod vojenskou ochranou na islamistický totalitní režim perzekvující desetitisíce demokratů vězením a vyhazovem z práce, s největším počtem zavřených nebo zmizelých novinářů, odstraněným sekulárním důstojnictvem a s netajenými ambicemi obnovy Osmanské říše.

S ostrou antiamerickou a antizápadní propagandou ve svých médiích. A s oživeným antisemitismem namířeným už i na tureckou židovskou komunitu, jaký Turecko po staletí neznalo a jaký vyplaval na povrch v nedávném televizním projevu známého politického komentátora Hüseina Günese, který by asi těžko byl veřejně vysloven bez oficiální podpory Erdoğanova státu.

„Jsme otroky židů… pracujeme na ně… a oni nás ekonomicky ovládají. Turečtí židé byli zrádci po celou historii… Proto se jich musíme zbavit a zároveň zničit stát Izrael…“

V tutéž dobu sondáž tureckého veřejného mínění zjišťuje 70 % nenávist nejen k Izraeli, ale všeobecně k židům. Dalších 30 000 židů bude mít brzy odkud emigrovat.

Ve vztahu k Západu je Turecko nebezpečné ani ne tak těmi konkrétními tahy jednoho diktátora, jako tím, že v nich má podporu obrovské většiny Turků, zatímco ta nesouhlasící menšina se scvrkává vězněním, vyhazovy a strachem. Tak to aspoň vysvětluje turkolog a bývalý poradce Pentagonu Harold Rhode v nedávno vydané knížce Ally No More: Erdoğan’s New Turkish Caliphate and the Rising Jihadist Threat to the West (Už ne spojenec: Erdoğanův nový turecký kalifát a rostoucí džihádistická hrozba Západu). Většina Turků podle něho nikdy vnitřně nedokázala přijmout sekularismus a nepřestala toužit po tureckém ovládnutí islámského světa a novém džihádu proti Západu. Erdoğan jim mluví z duše svými proslulými bonmoty jako „vlaku demokracie využijeme, aby nás dopravil, kam potřebujeme, a pak z něho vystoupíme“. Jenže jak se ukazuje, on je myslel od začátku vážně.

Své kalifátské ambice vyslovil už v roce 2011 v málo povšimnutém, ale autorem knihy dnes připomínaném projevu po znovuzvolení:

„Dnes naše vítězství zde je stejně důležité jako v Sarajevu, v Izmiru jako Bejrútu, v Ankaře jako v Damašku, v Turecku jako v Ramalláhu, Dženínu a Jeruzalémě.“

Takže: Je Turecko ještě spojencem, nebo už zase nepřítelem Západu?

Kterýsi americký president, tuším Johnson, se proslavil na téma vachrlatých spojenců bonmotem: „Je lepší, když jsou ve stanu a čurají ven, než když jsou venku a čurají do stanu.“

Jenže co s těmi, kteří jsou ve stanu a čurají do stanu?

Píše pan Benjamin Kuras na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 152 × | Prestiž Q1: 7,84

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Je Turecko ještě spojencem Západu?

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top