Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 6 min.

Jan Stráský vzpomíná (2/2)

Byl posledním federálním premiérem Československa, ale také ministrem zdravotnictví a dopravy v české vládě. Dlouho před listopadovou revolucí se znal s Milošem Zemanem a Václavem Klausem, s nímž sdílel ve Státní bance československé jednu kancelář.

Časem jste politiku opustil, stal jste se šéfem Šumavského národního parku, vedl jste Klub českých turistů. Politika vás přestala bavit?

Tak těch ministrů jsem vystřídal ještě několik, ale pak se změnily poměry a mne to v roce 1998 opravdu přestalo bavit.

Kvůli tomu, jak se změnila ODS, nebo proto, že vyhrál volby Miloš Zeman a jeho ČSSD?

Politika se začala rozmazávat, přestala jít hlavní cestou, kterou měla kráčet. Z toho také vznikl rok 1998, velká vládní krize. Bylo to období, kdy končila éra listopadu 1989 a začalo něco nového, v čem žijeme dodnes.

Václav Klaus říká, že nastala doba, kdy skončil boj idejí a nastoupila éra osobních zájmů a vlivových skupin, kdy jde v podstatě jen o to, kdo, komu a za kolik. Viděl jste to stejně?

To je klausovsky pojatý celý ten problém. Je to tak. Ideje přestaly být to hlavní.

Je jeho součástí i vznikání nových ideologicky nezařazených uskupení typu Věci veřejné, ANO, SPD či Piráti?

Podle mě je to ukázka, že nejsme zralí na rozvíjení osvědčeného politického modelu a pořád něco zkoušíme. Náš nový hlavní guru, Andrej Babiš, je ukázkou toho, že za rok za dva si s tím vůbec nemusíme vědět rady. Stačí, aby vyhrál volby na víc než 50 procent. Pak se ho už nezbavíme.

Andrej Babiš ale přece říká, že ví, jak na to, vybudoval úspěšnou velkou firmu a slibuje, že stejně tak bude řídit celou republiku, efektivně a ku prospěchu všech akcionářů, tedy obyvatel ČR. Vy mu nevěříte?

To je jeho cíl, ale z mého pohledu je to velký pokus. Říká, že nechce hrabat peníze, ale ukázat národu, že to jde úplně jinak. Jde o to, jaké to má následky. Když vezmu, jak je složena současná ne-vláda a jak se poroučejí šéfové různých důležitých institucí, tak se bojím. Strany mají zaštiťovat zřetelné zájmy velkých voličských skupin, ne každý rok, možná měsíc, zastupovat někoho jiného. Tak to je, když se politika rozmělňuje. Volič pak neví, komu dává svůj hlas, nebo špatně chápe, co se mu vlastně slibuje.

Jakou známku byste dal současné ODS, tedy straně, do níž jste po revoluci vstoupil? Má šanci se zase stát hlavní vládní stranou?

Chci si to myslet. Pro mě to je poslední ochranný val a sleduji, jestli na to stačí. Momentálně se mi zdá, že ano.

Po 25 letech se také rýsuje možnost, že se díky povolebnímu uspořádání komunisté dostanou k reálné moci, budou mít vliv na vládní politiku, zasednou v dozorčích radách státních podniků. Je to hrozba, nebo potvrzení již existujícího stavu?

Každý to bere jinak. Myslím si především, že je to vina těch nekomunistů okolo. Pokud to chápou jako hrozbu, neměli by to dopustit.

Vy osobně znáte Vojtěcha Filipa…

No to je přece kamarád, Jihočech z Budějovic. [Pozn. red.: !!!!!!]

A vnímáte ho jako hrozbu?

Na něj se mi zrovna nechce nadávat, on je docela rozumný člověk, pragmatik. Ale není v té straně sám, mohou mu vnutit jinou roli.

Hlavní nebezpečí vidíte v mezinárodním směřování KSČM, v její snaze vystoupit z NATO a euroskeptickém postoji?

Vystoupení z NATO je skutečně hlavní problém. A Evropa má komunistů také dost.

Zakladatel ODS, bývalý premiér a prezident ČR Václav Klaus se staví tak ostře proti Evropské unii a v případném referendu by hlasoval pro vystoupení z tohoto svazku. Máte pro to pochopení?

K tomu tady dospěl leckdo. Západní Evropy se bojíme, protože to není nic jednotného, ale skládačka zemí s různými zájmy, Klaus v ní vidí pouhou hru.

Jak byste hlasoval vy?

Naštěstí se nehlasuje, ale kdyby to přišlo, hlasoval bych pro tu starou, původní EU, která nebyla žádným monostátem, o kterém rozhoduje Brusel.

Takovou možnost byste ale v referendu neměl, tam byste se musel rozhodnout buď pro setrvání v současné EU, nebo pro vystoupení.

Kdybych ji neměl, byl bych pro vystoupení.

Nebál byste se, že jako ostrůvek uprostřed Evropy bychom se úplně rozplynuli, zchudli?

Určitě bych se bál a naštěstí o tom teď nerozhodujeme. Nesmíme se bát něco s tím dělat, dokud je čas.

Když jste šéfoval Národnímu parku Šumava, měl jste jasný názor na boj s kůrovcem. Co říkáte tomu, že kůrovcová kalamita teď stála křeslo šéfa Lesů ČR a bude ji řešit vládní odborná komise?

Za mého působení Šumava neměla žádného kůrovce, protože nám dali volné ruce a my jsme mohli konat. Mezitím se rozjely Jizerky, Jeseník, Beskydy a ukázalo se, co to je kůrovec. Dnes máme na Šumavě kůrovce v přiměřeném výskytu.

Kvůli kácení?

Samozřejmě, nic jiného lýkožrouta zastavit nemůže. Potřebujete ho zničit hned, za měsíc už je pozdě. Čas je rozhodující. Naštěstí se nám podařilo jednat a předhonit druhou názorovou stranu. Šumava už není hlavní nebezpečí, teď to jsou Jeseníky a Beskydy. Tam tak dlouho mudrovali, že dokonce uvažují o vypalování lesů.

Byla to chyba exředitele Szoráda?

Řídil Lesy ČR tak, že nedošel k závěru a rychlému řešení jako my.

Věříte tomu, že se Šumava vzpamatuje z té doby, kdy ji Martin Bursík a František Krejčí po orkánu Kyrill ponechali kůrovci napospas?

My tady máme kůrovce potlačeného, ale Šumavu zničenou. To mě bolí tak moc, že si to ani nedovedete představit. Když jdete na Poledník nebo Třístoličník, žádná Šumava už tam není, jen holé soušky. Snad tam nějaké stromy časem vyrostou, ale nebude to les. Nemohu proto říct, že Šumava byla zachráněna.

Příběh Šumavy a kůrovce je ukázkou toho, kdy politici a zodpovědní úředníci nějak rozhodli, což pak mělo fatální důsledek pro kus české přírody. Podobně ovlivňují stav dálnic, bourání některých památek a povolování novostaveb, rozvoj nebo zánik venkova. Lze si nějak občansky pojistit, aby jejich rozhodnutí nebyla víc špatná než dobrá?

Souvisí to s tím, že u nás máme už delší dobu rozdělenou společnost, v níž existují dva velmi aktivní tábory, které jsou naprosto neschopné se na něčem domluvit. Dostáváme se tak na začátek našeho rozhovoru, kdy jsme se bavili o dělení Československa. Když je vůle, vždy se dá najít rozumná varianta, na níž se lze shodnout.

Myslíte, že v současnosti taková vůle není, neboť společnost je rozdělená od dob první přímé prezidentské volby na dvě nesmiřitelné skupiny, které se liší nejen v názoru na Miloše Zemana, ale také na Andreje Babiše?

Když vidím předsedy parlamentních stran, jak se dokola stále jen dohadují, jestli mají do vlády jít, nebo ne, a kladou si různé podmínky, tak to na nějakou pozitivní cestu ven skutečně nevypadá. Nemám pocit, že by věděli, co udělají, až ta vláda vznikne, nebo naopak padne.

V podtextu vaší odpovědi cítím, že asi musí přijít nějaká větší krize, aby se politici vzpamatovali a začali pracovat ve prospěch občanů ČR.

To je jedna z možných variant. Až se to tak rozhádá, že to nebude slučitelné s životem, musí přijít procitnutí a vědomí, že domluva je jediná cesta. Mělo by je trknout i to, že ačkoli ekonomická čísla, míra nezaměstnanosti, růst HDP a životní úrovně jsou nejlepší v polistopadové historii, nespokojenost občanů s politickou situací je velká, v protikladu k těmto pozitivním ekonomickým trendům. Potíž je v tom, že porevoluční doba zrodila velké osobnosti, které uměly nabídnout věcná a užitečná řešení. Teď jich na politické scéně moc nevidím.

KDO JE PhDr. JAN STRÁSKÝ

  • Narodil se 24. prosince 1940 v Plzni.
  • Vystudoval politickou ekonomii a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze. Už po absolvování obchodní akademie v roce 1958 začal pracovat ve Státní bance československé, kde působil do roku 1990. Po listopadové revoluci byl rok náměstkem Komerční banky.
  • Od května 1991 do července 1992 byl místopředsedou vlády ČR, poté se stal předsedou poslední federální vlády a od 20. 7. do 31. 12. 1992 vykonával funkci prezidenta ČSFR. V lednu 1993 byl jmenován ministrem dopravy ČR a v říjnu 1995 ministrem zdravotnictví. Byl zakládajícím členem ODS, do prosince 1997 jejím místopředsedou, v roce 1992 a 1996 byl zvolen do Poslanecké sněmovny. V lednu 1998 z ODS vystoupil a stal se členem Unie svobody.
  • V letech 2001–2006 pracoval jako ředitel Krajského úřadu Jihočeského kraje, v období 2011–12 byl ředitelem Národního parku Šumava.
  • Od roku 1964 byl členem KSČ, v roce 1969 ze strany vystoupil a v roce 1970 z ní byl dodatečně vyloučen.

Autor: Kateřina Perknerová

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 150 × | Prestiž Q1: 4,73

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Jan Stráský vzpomíná (2/2)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top