Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 7 min.

EU: to původně dobré chtějí odstranit a zůstává jen to zlé…

Čirý protekcionismus. Je to namířené proti nám, reaguje Markéta Šichtařová na údajné dobro pro Východoevropany, které nachystal Brusel

Evropská unie se dostává do bodu, kdy to jediné původně dobré začíná být zpochybňováno a zůstává jen to zlé. Tak reaguje Markéta Šichtařová na slova rakouského vicekancléře Heinz-Christiana Stracheho, že by Evropská unie i pro dobro členských zemí z východní části bloku měla omezit volnost pohybu svých občanů za prací v rámci EU. Za protekcionismus umně zamaskovaný do frází o rovných podmínkách považuje i Evropským parlamentem schválenou novelu směrnice o vysílání pracovníků, která zajistí stejné odměňování zaměstnanců, co svou práci vykonávají v jiné než domovské zemi.

Koruna se během tohoto týdne dostala až nad 25,90 za euro, což byla její letos nejhorší pozice. Jaké jsou hlavní důvody jejího oslabování a jakou roli by měla nyní sehrát Česká národní banka?

Česká koruna trpí napětím na finančních trzích i italskou politickou krizí. Především za to ale může fakt, že spekulanti si nic nedělají ze slibů, že ČNB může znovu zvýšit úrokové sazby. Připomíná to období před začátkem intervencí — tehdy taky ČNB neustále varovala, že chce korunu slabší, a všichni ji ignorovali. Až najednou prásk a přišly intervence. Pozor na to, podobná situace by se mohla opakovat. Buď by hypoteticky mohly přijít intervence, ale na opačnou stranu než posledně, nebo by najednou mohlo dojít ke zvýšení úrokových sazeb, což by obojí mělo na korunu stejný efekt — totiž posílení kurzu.

A mimochodem, zase se mi to moc nezamlouvá, kurz totiž funguje pro ekonomiku jako tlumič pro auto. Když ekonomika zrychluje, kurz sílí a brzdí růst. Když ekonomika zpomaluje, kurz oslabuje a brzdí propad. Jenomže ČNB dělá všechno jaksi naopak. Korunu oslabovala v době, kdy se ekonomika už rozjížděla. A teď ji chce silnější, když ekonomika už zpomaluje. Výsledkem musí být přehřátí následované recesí…

Finanční skupiny vlastnící tuzemské banky, jako jsou například belgická KBC či rakouská Erste, posílají do Česka eura, která se přemění na koruny. A ty se uloží u centrální banky, u níž se za posledních 12 měsíců už třikrát zvýšila sazba na nynějších 0,75 procenta. To v eurozóně si mohou u Evropské centrální banky uložit za zápornou sazbu. A tak závazky ČSOB vůči mateřské KBC meziročně vzrostly z 212,5 miliardy na 353 miliard ke konci loňského roku a skupina Erste si u České spořitelny uložila ke konci roku 257 miliard, tedy více než trojnásobek oproti předchozímu roku. Jaké dopady odlišná politika ECB a ČNB, která vytvořila prostor pro spekulace díky rozdílným úrokovým sazbám a očekávanému posílení koruny vůči euru, přináší?

Na makroekonomický vývoj to má hlavně ten efekt, že příliv spekulativního kapitálu z důvodu vyšších úroků u nás má na svědomí silnější kurz. ČNB sice říká, že by koruna „měla být ještě silnější“, aby byla spokojená, jenomže ono prostě pro období ekonomického zpomalování nejde čekat, že by trval tlak na posilování koruny. Ten tu byl minulý rok. Teď se spíš na to musíme dívat tak, že kdyby spekulativní kapitál nemířil k nám, byla by koruna ještě slabší, než je teď.

Co je však pro nás důležité: Až budou Itálie, Řecko zase odepisovat dluhy nebo budou mít Evropané potíže s hypotékami, evropské banky budou potřebovat víc likvidity a tento spekulativní kapitál zase začnou stahovat od nás pryč. A v ten okamžik koruna oslabí.

Rakouský vicekancléř Heinz-Christian Strache, předseda Svobodné strany Rakouska, prohlásil, že by Evropská unie i pro dobro členských zemí z východní části bloku měla omezit volnost pohybu svých občanů za prací v rámci EU. Podle něj neomezená možnost pracovat v jiném členském státě připravuje východní členy o kvalifikované pracovníky a v bohatších zemích zvyšuje nezaměstnanost. Europoslanec ODS Jan Zahradil to označil za čirý protekcionismus a likvidaci vnitřního trhu bez bariér. Není ale Stracheho vysvětlení výstižným popisem toho, k čemu ve skutečnosti dochází?

Víte, na Evropské unii byla v okamžiku jejího vzniku dobrá jedna věc: liberalizace pohybu kapitálu, zboží a služeb a pracovních sil. To ostatní, jako byla společná — a socialistická — zemědělská politika, evropské fondy, pokusy o regulace a další, bylo spíš na škodu. A teď, bohužel, se dostáváme do bodu, kdy to jediné původně dobré začíná být zpochybňováno a zůstává jen to zlé… Je to čirý protekcionismus. A politici za celá staletí buď nedokázali pochopit, že protekcionismus je zlo, anebo to pochopili, ale tváří se, že to nechápou, protože jim to u té části voličů, která je méně vzdělaná, přináší politické body. Mimochodem i sám název Svobodná strana pak zní jako výsměch, protože na likvidaci svobod nic svobodného není.

S tím částečně souvisí Evropským parlamentem čerstvě schválená novela směrnice EU o vysílání pracovníků. Ta zajistí rovné odměňování zaměstnanců, kteří svou práci vykonávají v jiné než domovské zemi. Nebude se tak stávat, že například česká firma vyšle na stavbu v Británii partu zedníků za platy běžné v Česku, ale bude jim muset hradit minimální mzdu či stravné platné pro Británii. Země mají na uvedení pravidel do praxe dva roky, řidičů kamionů se netýkají. Dá se tomuto zdánlivě ušlechtilému kroku věřit něco víc, než že je to do praxe uvedená snaha zbavit se východoevropských firem a pracovníků?

To není žádný ušlechtilý krok, to je opět protekcionismus umně zamaskovaný do frází o rovných podmínkách. Nakonec tak Východoevropané ještě budou mít pocit, že jim tohle opatření má pomoci! Jenomže právě Východoevropané jsou ti, kdo na něj doplatí nejvíc. Představte si, že byste si měli zaměstnat ve své firmě mongolského dělníka, který sice má chuť do práce, ale zná mizerně váš jazyk a ještě hůř vaše zvyklosti a kulturu. Tedy i při veškeré snaze nebude schopen vykonat práci stejně dobře jako Čech, protože kupříkladu neumí ovládat některé u nás běžné technologie a podobně. Zaměstnáte tohoto méně výkonného pracovníka za stejný plat jako Čecha? Nezaměstnáte. Zaměstnáte ho jedině za předpokladu, že mu dáte plat nižší. A pokud byste mu byli povinni dát plat stejný, pak ho prostě přijímat vůbec nebudete.

Stejně tak Čech bude v Británii, v Německu a podobně zaměstnán za vyšší než českou, ale nižší než tamní mzdu. Všichni budou spokojeni: zaměstnanec i zaměstnavatel. A pokud by bylo zákonem dáno, že musí dostat mzdu stejnou jako tamní lidé, pak ho nikdo nepřijme. Takže to pro nás vlastně znamená ztrátu pracovních příležitostí a v podstatě bariéru pohybu za prací. Je to namířené proti nám.

Evropská komise navrhla zákaz jednorázových plastových brček, nádobí i některých dalších plastových výrobků na jedno použití, čímž se snaží lépe chránit životní prostředí a omezit znečištění oceánů. Členské státy budou do roku 2025 povinny zajistit sběr 90 procent jednorázových plastových lahví od nápojů, například prostřednictvím systémů vratných záloh. Co tomuto návrhu, který by se měl projednat přednostně, aby se stihl schválit ještě před volbami do Evropského parlamentu na jaře příštího roku, říkáte?

Musím rozlišit dvě věci. Na jednu stranu je jistě důležité nezahlcovat svět nerozložitelnými plasty. O tom žádná.

Jenomže úplně jiná věc je forma provedení. Zákaz nic neřeší. Zákaz ze strany Evropské komise považuji za úplnou hloupost. Za prvé spousta nadužívání plastů se musí vyřešit nikoliv zákazem, ale ekonomickou motivací, mezi které patří třeba zálohování lahví a podobně. Za druhé Evropa není hlavním producentem plastového znečištění. To je hlavně Asie. Když sami sobě v Evropě nadiktujeme restrikce, budeme vyrábět dráž a méně efektivně, takže ekonomicky začneme zaostávat ve prospěch Asie, která v tomto ohledu nebude mít žádné skrupule a která nás může dohnat, předhonit, ekonomicky ovládnout.

Zkrátka zákazy se při regulaci spotřeby a výroby ukázaly jako neefektivní, mnohem efektivnější je vždy ekonomická motivace.

Před týdnem jsme se bavili o tom, co můžeme čekat od nové italské vlády, a ona rozhodnutím prezidenta Sergia Mattarelly nejmenovat ministrem financí protiunijního Paola Savonu v původní sestavě ani nevznikla. Šéf Ligy, vítěz voleb, Matteo Salvini označil prezidentův postup za „prodej Itálie zahraničním zájmům v Berlíně, Bruselu, Paříži a za oceánem“ a požádal hlavu státu o vyhlášení předčasných voleb. Ve čtvrtek večer Giuseppe Conte přijal své znovu jmenování, ministrem financí v nové vládě už Paolo Savona není. V komentářích zaznělo i to, že situace začíná připomínat pád poslední Berlusconiho vlády na podzim 2011, kdy země stála na hraně ekonomického pádu. Co by vzhledem k velikosti Itálie její možný kolaps mohl znamenat pro Evropskou unii, nebo něco podobného nehrozí?

Už v knize Lumpové a beránci jsme varovali, že Itálie bude příštím epicentrem evropských dluhových problémů — a jak vidno, potvrzuje se to. Ta situace je skutečně na rozcestí. Teď stačí třeba několik nevhodně zvolených slov, a spekulanti se začnou bát, že italské banky mají problémy, že italský stát je bude muset zachraňovat, předluží se a nesplatí své státní dluhopisy. A na základě těchto spekulací mohou prudce propadnout ceny a vylétnout výnosy italských státních dluhopisů a evropská dluhová krize je zpět. A byla by ještě mnohem horší než v případě Řecka, protože Itálie je mnohem větší ekonomikou.

To všechno se samozřejmě stát nemusí, ale taky může, pokud se bude politická krize v Itálii dál protahovat. Potom by se Itálie mohla stát epicentrem příští evropské finanční krize recese. A nenechme se mýlit — to by se samozřejmě snadno přelilo v podobě zpomaleného hospodářského růstu i k nám…

Říká paní Markéta Šichtařová pro PL

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 257 × | Prestiž Q1: 6,54

+7 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

EU: to původně dobré chtějí odstranit a zůstává jen to zlé…

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top