Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 4 min.

Jste opravdu kolektivista, nebo individualista?

Je vaše subjektivní vnímání společenských pravidel konzistentní s vaším názorem na její uspořádání?

Tento článek vznikl jako reakce na nekonečné diskuse na sociálních sítích, kde množství lidí prezentuje svůj „jasný“ názor na „správné“ a „morální“ uspořádání společnosti, který je prudce nekonzistentní s tím, jak samotní lidé ve finále vnímají subjektivní společenská pravidla v případě, že jsou aplikována na ně samé, nebo jejich blízké.

Teheránská tabu: rozpor v kolektivním a subjektivním vnímání společnosti

Film Teheránská tabu mě donutil opět se zamyslet nad tímto zjevným rozporem, který neexistuje jen v nejschizofreničtější společnosti na světě, jako je Irán, ale i v našich končinách. Írán je země, kde většina lidí vede dvojí život — veřejný, který je velmi striktní, vzorný, v souladu s islámem a soukromý, kde jsou tajně porušována různá společenské tabu (lidé si instalují a používají TV satelity, prodávají a kupují porno, berou drogy, organizují divoké párty, atd.). V Íránu je jasně vytvořen názor toho, „co se má a očekává veřejně ve společnosti“ a toho, „co naopak si mohou dovolit dělat pouze v soukromém životě, do kterého stát nevidí“.

Tyto dva názory nejsou vůbec konzistentní a za odhalení »nemorálnosti« ze soukromého života, hrozí Íránčanům trest a častokrát i dlouholeté vězení.

Jeden z negativních důsledků našeho „kolektivistického“ státního vzdělávání je, že jsme si všichni vybudovali schopnost myslet a rozhodovat za »kolektiv«. Jsme přesvědčeni o tom, že (nejlépe) víme, co je dobré pro (demokratickou) společnost. Víme, co ji ochrání před kolapsem, díky čemuž může nadále prosperovat. Máme představy jak v ní zachovat spravedlnost a zajistit, aby vždy zvítězil „veřejný zájem“ (na toto slovní spojení jsem osobně velmi alergický, neboť „veřejný zájem“ je prakticky vždy zneužíván jako záminka všech autoritativních států na zavádění diktátorských zákonů). Mimochodem „veřejného zájmu“ je plná EU (otevřete si například GDPR direktivu).

Pokročilou poruchou „kdy nejlépe víte, co je dobré pro společnost a veřejné blaho“ trpí obzvláště politici. Téměř nikdy nejsou ale tyto jejich názory konzistentní s jejich subjektivními individuálními názory, zvláště když jde o jejich osobní zájmy nebo zájmy jejich blízkých.

Obvykle všichni, kteří vytvářejí, prezentují či nedej bože vynucují tento „správný kolektivistický názor“ na společnost, se pokládají přirozeně za ty „inteligentnější“, „uvědomělejší“ než je většina společnosti, kteří jsou naopak ti „nezodpovědní“, kteří se „neumí dobře rozhodovat“. Trpí tím nejen Číňané, kteří pokládají demokracii za nepřijatelný systém, protože je nepřípustné, aby nějaký hloupý a nevzdělaný čínský venkovan rozhodoval o jejich budoucnosti (a raději to přenechají inteligentnějším stranickým soudruhům), ale i demokratičtí intelektuálové, kteří jsou o své inteligenci a uvědomělosti skálopevně přesvědčeni s jasným sociálním plánem pro ty „méně inteligentní a uvědomělé“, kteří se „neumějí dobře rozhodovat“. Častokrát si zvykli říkat, že všechna ta pravidla, zákony, vynucování nemají primárně kvůli sobě, ale hlavně kvůli těm ostatním — „méně chápavým a méně uvědomělým masám“ (krásnou ukázkou je slovenská Ústava, která explicitně zakazuje vyvolání referenda v otázce „daní“ či „státního rozpočtu“).

Kromě „kolektivního“ vnímání společnosti nám naštěstí zůstalo přirozené individuální subjektivní vnímání světa, kdy jsme konfrontováni s našimi osobními zájmy či zájmy naší rodiny a blízkých. V tomto vnímání očekáváme logicky nejvíce svobody a nejméně omezení.

Test vnitřní konzistence

Na následujícím testu si můžete ověřit konzistentnost svého »kolektivního« vnímání společnosti se svými individuálními subjektivními názory:

1. Branná povinnost, vojenská připravenost státu

Kolektivní pohled:

Myslíte si, že branná povinnost mladých lidí je nezbytná, protože ne všichni mají možnost emigrovat z daného napadeného území. Proto stát musí mít vycvičené lidi schopné postavit se agresorovi na odpor.

Individuální subjektivní pohled:

Jste ochoten poslat do války své vlastní děti? Jste ochoten využitím „branné povinnosti“ zvyšovat jejich připravenost na případný vojenský zásah zároveň s pravděpodobností jejich vlastní smrti? Nebo naopak, pokud by se Vás to osobně dotýkalo, šlo by o těžký vojenský konflikt a bylo by to technicky možné, uvažovali byste o emigraci do zahraničí?

2. Placení daní

Kolektivní pohled:

Jste přesvědčen o tom, že daně je nezbytné platit, protože jinak nic by nefungovalo. Neměli bychom veřejnou infrastrukturu, školy, nemocnice, sociální zabezpečení (stále stejná otázka, že kdo by stavěl silnice?). A samozřejmě neplatiči daní musí být postihováni a kriminalizováni.

Individuální subjektivní pohled:

Za současných okolností (vláda SMERu, Babiše, …) bych daně určitě neplatil a pokud platil, určitě ne polovinu z mého celkového příjmu, což platím teď.

(Samozřejmě v „ideální“ společnosti bych neměl problém platit jakékoliv daně).

Největší kontrast mezi těmito dvěma pohledy je vidět ve statistice offshore společností v daňových rájích, kde největší množství z nich vlastní buď přímo politici, nebo lidé na ně napojení. To znamená přesně ti, kteří „oficiálně“ proti daňovým rájům „bojují“. To je přesně schizofrenie hodná Íránského státu.

3. Legalizace drog

Kolektivní pohled:

Úplnou legalizaci drog si samozřejmě nemůžeme dovolit. Ohrozili bychom tím obrovské množství nevinných, neuvědomělých a nesvéprávných lidí. Všichni dealeři a narkomani by měli sedět v base.

Individuální subjektivní pohled:

Já drogy sice neberu, ale kolegové si sem tam zakouří marjánku. Ok, tak někdy si dají i kokain. Ale jsou v pohodě. Neumím si vůbec představit, že by měli jít za to do vězení.

Výsledek testu a závěr

Pokud jste se v bodě 1–3 ztotožnili alespoň s jedním popsaným kolektivním a současně individuálním subjektivním pohledem, tak jste ve vašem kolektivním a individuálním vnímání uspořádání společnosti zjevně nekonzistentní.

To nejlepší, jak tuto mentální deformaci překonat, je zcela přestat vnímat svět z pohledu „kolektivu“. Uvědomte si, že za velký heterogenní kolektiv nedokážete rozhodovat bez násilné intervence.

Dívejte se na svět vlastní optikou sebe a svého blízkého okolí.

Uvažujte nad tím, jaké zákony, pravidla a zásahy do vaší svobody jste ochoten akceptovat na sobě a svých blízkých.

Buďte konzistentní a nenuťte ostatní dělat věci, které sice pokládáte za důležité pro společnost, ale sami byste je nedokázali zcela splnit (posílání vlastních dětí do války, placení vysokých daní, …).

Nenuťte také ostatní snášet důsledky činů, které vy byste ochotni snášet nebyli (kriminalizace vašich blízkých za prodej či přechovávání drog).

Píše pan Pavel Lupták na medium.com


Pozn. red.: A to je přesná trefa do černého!!!

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 182 × | Prestiž Q1: 7,32

+11 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Jste opravdu kolektivista, nebo individualista?

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top