Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

adm        

Svobodný svět, článek

Štítky článku:
Čtení tohoto článku zabere přibližně 3 min.

Jak se chovat v multikulturním Švédsku

Známá, švédsky publikující spisovatelka a žurnalistka Katerina Janouch (Kateřina Janouchová), dcera českého disidenta, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha, žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec po vypovězení z Československa v roce 1974 usadil.

katerina-janouch.jpg (54,642 kiB)
Katerina Janouch

Na svém blogu zveřejnila rozhovor s policejním důstojníkem v rámci přípravy své cesty a dává čtenářům otázku: „Hádejte, kam jedu — do brazilského Rio de Janeira, venezuelského Caracasu, syrského Rakka anebo někam jinam?“

„Články v novinách mě trochu vystrašily. Musím během své cesty dávat na něco pozor?“

Policista: „Osobní bezpečnost je samozřejmě extrémně důležitá. Předtím jsme ženám výslovně radili, aby nikdy nenavštěvovaly některé oblasti města. Nyní platí tato rada již 24 hodin denně.“

„To i za bílého dne?“

Policista: „Ano i za bílého dne. Jinak vaši bezpečnost nemůžeme garantovat. Doporučujeme vám, brát si od dveří ke dveřím taxi a pouze od autorizovaných taxi firem. Vyskytuje se totiž mnoho kriminálníků, kteří jezdí jako taxikáři na pohled normálních taxíků.“

„OK. Musím zohlednit ještě něco?“

Policista: „Neopíjejte se a neberte drogy. V restauraci nenechávejte svou sklenku nikdy bez dozoru. Neberte si nikdy nápoje od cizích. Kriminálníci totiž zneužívají při své práci drogy.“

„Mám se vyhýbat některým oblastem?“

Policista: „Měl bych vám říct, vůbec tam nejezděte. Ale člověk by neměl zbytečně strašit. Měla byste ale vědět o no-go-oblastech (oblasti kam se nesmí chodit). Ty se rozšiřují už i do centra města, které bylo předtím bezpečné. Vyhýbejte se parkům. Také nechoďte do nákupních center. Právě tak se vyhýbejte veřejným toaletám a parkovacím domům.“

„Ještě něco?“

Policista: „Ženy jsou v nebezpečí nezávisle na svém věku. A především ženy se světlými vlasy a modrýma očima. Je opravdu jedno, jak jste stará. Doporučuji neukazovat vůbec kůži a zahalit si vlasy. Zakryjte si hlavu a noste dlouhé zapnuté oblečení. Nedívejte se nikomu do očí. Dobré je nosit sluneční brýle. Jeden jediný pohled stačí, například ve veřejném dopravním prostředku, k nastartování násilí. A někdo může být při tom zraněn. Samozřejmě také skryjte všechny náboženské symboly.“

„Dobře. Je ale léto a teplo. To nosím normálně šortky a tričko.“

Policista: „Potom nosíte toto oblečení na vlastní riziko. Nemůžeme vám to samozřejmě zakázat, ale je to na vás — je důležitější se nepotit nebo nebýt zbitá nebo znásilněná? Vyhýbejte se také botám s vysokými podpatky. Noste tenisky, ve kterých můžete utíkat. Výhoda je, mít dobrou kondici a nejlépe umět sebeobranu. To může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.“

„Samozřejmě nechci, aby mě někdo znásilnil.“

Policista: „To je dobře. Také doporučujeme, nenosit viditelně šperky. Tyto náhrdelníkové zločiny, jak tomu říkáme, se nám silně rozmnožily. Ostatně — nenoste s sebou drahé věci. Vezměte si jen trochu peněz, které můžete při loupežném přepadení postrádat.“

„To je všechno?“

Policista: „Ne. Chci ještě dodat, že během jízdy musíte mít auto neustále zamčené. Když stojíte na červené a dveře vašeho auta nejsou zamčené, hrozí nebezpečí únosu. A to i v minulosti v »lepších, čtvrtích«.“

„To zní opravdu strašidelně. Já tam ale jdu jen na krátkou dobu.“

Policista: „Dobře. My se jen snažíme, ochránit civilní obyvatelstvo. A tato doporučení jsme sepsali po konzultaci s našimi nadřízenými.“

„Jak se mohu bránit, když mě někdo napadne?“

Policista: „Jsme nejraději, když civilisté nepoužívají žádné zbraně.“

„Když se mi ale něco přihodí — přijde pak policie a pomůže mi?“ (Ticho.) „Odpovězte, prosím, na mou otázku!“

Policista: „Momentálně se to neodvažuji slíbit. Ale mělo by to tak zafungovat. Je ale velké nebezpečí, že budete stíhána a odsouzena, když budete mít u sebe nelegální pepřový sprej anebo použijete při své obraně nějakou jinou zbraň.“

„Já?“

Policista: „Ano vy.“

 

To byla opravdu katastrofální diskuse.

A já se ptám, milí čtenáři, zda jste uhodli, kam mám jet? Ne, nejsem na cestě do Ria, ani do Caracasu nebo Rakka.

Já musím do … Göteborgu! Máme rok 2018 a ta země se jmenuje Švédsko.

Myslete na to — ještě nikdy jsme nežili bezpečněji.

Píše Katerina Magasin, slovenský překlad 6. 8. 2018 na serveru SlobodnýVýber.sk


Pozn. red.: Tak, to máme dnešní, nádherně multikulturně obohacené Švédsko. Ale naši rozliční Halíkové, Pánkové, Drahošové, Ostřanští, Rozoumkové, Prokopové, „neziskovky“ typu Hate Free, Člověk v tísni, Lékaři bez hranic nebo produkty postfaktických oborů vysokých škol jako je Matěj Hollan a další ideologičtí „sluníčkáři“ nepřestanou tyto problémy bagatelisovat a nejraději by viděli něco podobného i u nás.

Jinak ještě: je to celé dílo švédských sociálních demokratů, kteří (až na krátké výjimky) ovládají Švédsko bezmála 70 let. Doufejme, že v nadcházejících volbách vyhrají Demokraté, kteří by rádi tyto fatální chyby opravili. (A jen mimochodem: Sociální demokracii, jak ve Švédsku, tak v Česku, řídí stejná Socialistická internacionála.)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 8 140 × | Prestiž Q1: 18,02

+41 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Jak se chovat v multikulturním Švédsku

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top