Štítky článku: •  

Žádná nařízení nebo represivní opatření zodpovědnost nenahradí

ROZHOVOR Jak málo stačí k tomu, aby se společnost dostala z rovnováhy? To nám podle účastníka třetího odboje a politického vězně minulého režimu Otty Černého (Trikolóra) předvedla pandemie: „Ukázalo se, že míra finanční udržitelnosti obyčejného občana v podstatě není žádná. V delším časovém rozmezí by nebylo za co nakupovat základní potřeby, musel by se zavést lístkový systém,“ říká.

Černý tvrdí, že tento jev je umocněn omezenými možnostmi volného pohybu a absencí jasné koncepce, jak se s krizí vypořádat. Mimo jiné zdůraznil, že teď saturujeme minimálně 25 let nicnedělání a absenci materiální přípravy pro krizové situace. Plné utečenecké tábory frustrovaných násilníků označil za sud prachu a své řekl i k odstranění sochy maršála Koněva v Praze. Vyřizování účtu se sochami označil za absurdní.


Množí se stížnosti na to, jakým způsobem vláda postupně uvolňuje otevírání provozoven a obchodů. Objevují se dohady, proč fitcentra otevírají o 14 dní dříve než například kosmetičky, a podobně. Jak plán vlády vnímáte vy?

Zdá se, že celé plánování je poněkud chaotické a nevyrovnané. V zásadě jde vždy jen o zodpovědné jednání občanů. Žádná nařízení nebo represivní opatření zodpovědnost nenahradí. Rizika jsou vcelku známá, důsledky si teprve prožijeme. Podle posledních zpráv se zdá, že nouzový režim v brzké době povolí.

„Protože je zcela jasné, že stát posledních třicet let ne že jen spal! On doslova chrápal. A to zcela v souladu s polistopadovými představami, že špatně už bylo a teď už vše bude jen dobré. Dle mého kriminální jednání z nedbalosti,“ řekl jste mi minule. Ministryně financí Alena Schillerová navrhla rozpočet se schodkem 300 miliard korun. Odborníci se obávají, že číslo bude ještě vyšší. Další schodek ve výši minimálně 200 miliard je odhadován pro rozpočet příští. Souvisí to s vaším vyjádřením? Je schodek tak vysoký kvůli nezodpovědnosti a nepřipravenosti předchozích vlád?

Jestli ty miliardy budou stačit, je opravdu otázka. Záleží na tom, kam půjdou. Ale raději bych se nejdříve podíval tam, kde je možno bezbolestně šetřit. Jsou to bezpochyby státní úřady, zrovna třeba ministerstvo financí, které se rozrostlo o pár desítek tisíc úředníků, stáhlo podnikatelské prostředí dalšími obručemi a agresivními opatřeními, a výsledek?

Podívejme se dále na hromadu neziskovek, které suplují práci policie a nezřídka i předčasných soudů, už jen tím, že vyvolávají mediální hysterie a nejistotu ve společnosti za peníze daňových poplatníků. A to nemluvím o tom, že zrovna tyto typy neziskovek jsou financovány také ze zahraničí, ze zdrojů, jejichž kořeny sahají k fondům tajných služeb. Posuzujme je podle skutečných, konkrétních výsledků pro společnost, ne podle názvů a jejich proklamací. Hlavně, jak se v současné krizi osvědčily. Viz Člověk v tísni.

Další příklad. Jsou tu nákupy zbraní, naposled americké vrtulníky, 15 miliard korun v nákupu, nepočítaje totální přeměnu materiálního a technického zabezpečení, tedy udržování dvou rozdílných platforem údržby a tak dále, což jsou v horizontu jejich životnosti náklady mnoha desítek miliard navíc. Proč vrtulníky s útočnou a další s výsadkovou kapacitou, primárně určené pro námořní pěchotu, když od roku 2003 máme nové ruské Mi-35 a Mi-159 s veškerým zázemím a životností? Stačila by takzvaná westernizace ruských strojů za zlomek nákladů a s prací pro naše podniky.

Nebo, kolik bude stát plánovaná výstavba výsadkového pluku? My budeme proti někomu útočit? Na cizí území? To jsou jen mé soukromé tipy. Ucelený plán obnovy s názvem Uzdravme stát představila na svých stránkách Trikolóra.

Miroslav Kalousek uvedl: „Na tom je nejhorší, že vláda nebude chtít ušetřit ani korunu na svém přebujelém provozu a hypertrofované státní administrativě. Všechny problémy s pandemií nechá zaplatit naše potomky. Ti doplatí i na nezodpovědnou politiku posledních šesti let.“ Nakolik je to důsledek politiky posledních šesti let, Tedy vlády hnutí ANO — a nakolik těch předchozích, jichž byl Kalousek součástí?

Miroslav Kalousek si pochopitelně ohřívá svojí politickou polívčičku. Být ve vládě on, bude se bít v prsa, jak to zvládli. Ale když jde o politického protivníka, ani vůz hnoje není dost. No, na druhou stranu: peníze, pokud se nenatisknou, vzít se někde musí. Od daňových poplatníků, a to jsou zaměstnanci podniků, podnikatelská sféra obecně. Daně z mezd státních zaměstnanců přínosem přeci nejsou. Na ně se musí vydělat. A kdo je vydělá? Kruh je uzavřený.

Zeštíhlit státní úřady, snížit mandatorní výdaje zefektivněním přerozdělování, podpořit domácí podnikatele a projekty, mít obchodní kontakty se všemi zeměmi, nebrat ohled na sankce. Tady se Babišova vláda příliš nevyznamenala. V tom má Kalousek nechtěnou pravdu. Jsme malá země, musíme se uživit. Současná krize ukázala, že pokud se o sebe nepostaráme sami, jiný to za nás rozhodně neudělá.

Když jsem se vás minule ptala, kdo zvládá pandemii nejlépe, odpověděl jste mi, že jednoznačně státy na východ za bývalou železnou oponou. Čím to je? Minulostí? Soudržností? Zkušenostmi?

V zásadě si nemyslím, že ostatní evropské národy jsou více či méně zodpovědné než my, i když jisté odlišnosti dané historií existují. Jsme více ochotni se podřídit omezením dané vládou, o tom asi není pochyb, ale nezobecňoval bych to. V případě koronaviru se jedná o každého z nás, to lidé chápou víc než obecné proklamace k davům. Míře zodpovědnosti dle mého soudu nahrává i kompaktnost společnosti. Nejde jen o národní celistvost, ale kolik občanů, členů společnosti je ke společnosti, ve které žije, loajální.

V krizi se zcela jasně ukáže, kde jsou slabá místa. Jsou to ve velké míře přistěhovalci, či jiné národnostní skupiny, které si většinou žijí podle svého, podle svých civilizačních vzorců, které jsou často nekompatibilní s civilizačními návyky a zkušenostmi většinové společnosti. Tento fakt se jednoznačně odrazil v počtu nakažených a zemřelých osob ve státech s vysokým počtem těchto obyvatel.

Zmínil jste také, že o možnostech biologických zbraní se píše desítky let, proč si tedy někdo myslel, že nás se nic takového netýká? Narážel jste tím v rozhovoru na hmotné rezervy, ale i zásobování armády věcmi medicínského charakteru a lidí v takzvané první linii. Domníváte se, že se to nyní změní? Poučila se česká vláda i vlády jiných států na světě, takže se všichni vybaví?

Saturujeme totiž minimálně 25 let nicnedělání, absenci materiální přípravy pro krizové situace. Pandemie je krize, kdy se uplatňuje takzvaný nouzový stav s opatřeními, které v závislosti na závažnosti simulují situaci obdobnou v určitých ohledech jako ve válečných časech. Nejde jen o stav branné moci, ale i o stav civilní obrany, která s tím nedělitelně souvisí.

Pro lepší představu dám příklad ze Švédska. Příklad dobrý i špatný. Dobrý v tom, že si udělají čtenáři představu, čeho a co je potřeba, aby stát, společnost, byly zásobeny pro případ jakékoliv krize. Špatný v tom, že jsou jako my téměř na nule.

Na počátku 90. let disponovalo Švédsko pro případ válečného stavu padesáti vojenskými nemocnicemi, mimo jiné s devíti stovkami míst JIP. Dnes je to 30 míst. Ve vybraných školách byly vytipované sály, kde mohlo být dalších 125 tisíc lůžek včetně potřebné výbavy přímo v místě. Po celé zemi se nacházely podzemní sklady materiálu, jídla a podobně. Budovaly se kryty. Do roku 2000 se kapacita armády a civilní obrany zredukovala o 90 procent. Kam asi ty peníze šly? Armádě přistěhovalců, nejspíše. U nás zase jiné armádě stejně lačných státních peněz. Jistě, uložený materiál má nějakou expiraci, ale snad se nejedná o vysoce náročné výrobní technologie, aby to české firmy nezvládly. Lepší dávat peníze zde, než je pálit v marných projektech s humanitárním klišé.

Jak se změní podpora premiéra Andreje Babiše u voličů po koronavirové krizi? Domníváte se, že bude chtít udržet životní úroveň svých příznivců přílišným rozdáváním? Ocení ho lidé za postup při hrozbě nákazy?

Andrej Babiš má stabilní voličský kádr, který se, jak se zdá, nemění. Jeho vystupování, viditelnost v počátcích krize mu určitě přinesla nějaké to procento navíc, podle odhadů. Jestli to takto bude i v budoucnu, to není zcela jisté. Už teď nastávají koaliční rozpory v tom, jak se má pokračovat dál. Záleží, komu zůstane ten Černý Petr špatného rozhodnutí. Půjde o to, jak lidé budou vnímat, respektive jak se podaří uvést do konkrétní podoby podpora, která by měla znovu nastartovat hospodářský život. To se dnes říct s určitostí nedá.

Jde i o zahraniční vlivy, kdy Evropská unie stále straší se „zeleným plánem“, krize nekrize. To, že jde o cestu do pekel, o to víc za dnešní situace, je zřejmé. Pokud se neodpojíme od těch zelených šílenství, nezačne obnova, ale velký sešup. Vraťme se ke spolupráci nezávislých států v Evropě, odmítněme Lisabonskou smlouvu, jak má Trikolóra ve svém programu. Obávám se, že tady premiér Babiš spolupracovat nebude.

Kvůli uzavření hranic řeší Ústavní soud několik stížností. Svoje řekl i prezident Miloš Zeman: „Já sám zastávám názor, že hranice by měly být uzavřeny rok, nikoliv dva roky. A to proto, aby výjezd nevyvolal vlnu epidemie, obzvlášť když pojedete do zemí, kde epidemie ještě neskončila. Doporučuji lidem, aby si vychutnali krásy České republiky.“ Souhlasíte s ním? A jak může pomoci, či uškodit dlouhodobější uzavření hranic?

Na otevření hranic, nebo jinak řečeno volný pohyb osob a zboží, tlačila hlavně Evropská unie, protože to je její posvátná kráva. Ale jakmile i Německo zažívalo krizi, tak se rétorika najednou zmírnila. Nejde jen o to, co my si přejeme, ale také o okolní státy, které ke své ochraně před zavlečením koronaviru své hranice také uzavřely.

Ano, míst k rekreaci máme stále hodně, je co obdivovat a poznávat a nechávat peníze doma. Pospravit ten nucený výpadek. Mít svazek obdobný Rakousko-Uhersku, cesty k moři bychom neřešili, s dovolenými bychom měli společné problémy. Vlastně neměli.

Jak se, podle vás, společnost — nejen ta česká — změní po pandemii? Co nám nemoc ukazuje?

Nevím, necelé dva měsíce zase není tak dlouhý časový interval. Jedni mluví o zcela jiném světě, který nás čeká, jiní to berou sportovněji. Něco se dalo vypozorovat. Jak málo stačí k tomu, aby se společnost dostala z rovnováhy. Ukázalo se, že míra finanční udržitelnosti obyčejného občana v podstatě není žádná. V delším časovém rozmezí by nebylo za co nakupovat základní potřeby, musel by se zavést lístkový systém. Nebezpečný jev umocněný omezenými možnostmi volného pohybu a absencí jasné koncepce jak se s krizí vypořádat, jejíž řešení neexistovalo ani v hrubém plánování. Jako by se svět vyvíjel hezky přímočaře po cestě zalitém sluncem. Určité memento by krize měla ve společnosti zanechat.

Opětně se objevila typicky česká vlastnost, umět být solidární a umět improvizovat. Společnost se spolehla sama na sebe. Zdá se, že až tato generace odejde, že s ní odejde i tato vlastnost. Zůstanou neziskovky, které sice mají pomoc potřebným na vývěsném štítu, ale jaksi neumí pomoc vlastním. Jen cizím.

Socha maršála Koněva už v Praze 6 nestojí. Starosta Ondřej Kolář (za TOP 09) ji nechal odstranit v době nouzového stavu, a strhla se bouře. Žaloby z Ruska, snaha přejmenovat moskevskou stanici metra Pražská, diplomatická jednání a diskuse o tom, zda jde o urážku a zločin, nebo projev chování sebevědomého státu. Co vy na to?

Obhajoba odstranění, že jde o kontroverzní osobu, prostě neobstojí. Celé náměstí Interbrigády je kontroverzní, pokud bychom uvažovali v hranicích kontroverze. Interbrigáda byla útvar pod správou Komunistické internacionály, tedy stalinského režimu. Měla své kádrové důstojníky, jedním z nich byl Walther Ulbricht, pozdější vůdce Německé demokratické republiky, kteří posílali vlastní lidi na smrt, stejně jako NKVD (státní orgán bývalého Sovětského svazu, pozn. red.). Lidé z interbrigád měli podíl i na rozvratu československé vojenské jednotky v Anglii.

Náměstí se původně jmenovalo podle generála Janina, velitele intervenčních armád v Sovětském Rusku, v těsném okolí bydlelo hodně exilových Rusů, takže i parčík se měl jmenovat Ruský. V jakémsi dalším hnutí něčí politické mysli se parčík v roce 2000 pojmenoval po Lázaru Cárdenasovi, generálu krvavé mexické revoluce a prezidentu, který znárodnil ropný průmysl.

Dnes tam stojí plejáda latinskoamerických revolučních vůdců všeho druhu. Třeba socha Benita Juaréze, který navzdory prosbám světových státníků nechal popravit mexického císaře Maxmiliána I. Nebo socha Simóna Bolívara, kterou v roce 1983 darovala v rámci jakési spolupráce levicová vláda Venezuely ČSSR. Co kdybychom strhli i tu?

Myslím, že to vše vystihuje absurdnost si vyřizovat účty se sochami. Kdyby se mělo postupovat podle toho, co kdo za svůj život vykonal, nestála by ani jedna podobná socha. To, že někteří vysošení političtí vůdci neměli cenu ani toho materiálu, ze kterého byli sériově budováni, chápu. To ano. Ale ti už tu nejsou. Tam nebylo co zachraňovat.

Ze strany radnice Prahy 6 se jedná o jednostranný akt čistě politického charakteru, který nepatří do gesce státních úřadů na lokální úrovni, a který navíc poškozuje zájmy tohoto státu. Hleďme si vlastní historie, přiznejme si vlastní selhání, kdy jsme umožnili, že za nás jednali jiní. A nesuďme ostatní. Máslo na hlavě máme především my.

„Jeden z důvodů je, že se stále scházejí na modlitbách, nerespektují omezení a hygiena je v těchto kulturních okruzích na mnohem nižší úrovni než u většinové společnosti. I to je daň za multikulturu,“ podotkl jste. Jak vnímáte nebezpečí přeplněných uprchlických táborů například v Řecku?

Plné utečenecké tábory frustrovaných násilníků, z nichž mnozí mají válečné zkušenosti, jsou sudem prachu. K tomu se přiřadila koronavirová nákaza, v tomto pojetí coby biologická zbraň, kterou Turecko využije. Dnes se v plné nahotě ukazuje záměr, že tito lidé jsou předvojem mocenských zájmů, tlakem na Evropu. Turecko nepokrytě prohlašuje, že chce obnovit Osmanskou říši v jejich dávných hranicích. Tam Řecko nemá svoje místo. V oblasti Kypru začaly turecké firmy s nelegální těžbou plynu a ropy. Když nepomáhaly intervence Kypru v OSN a v Evropské unii, která pouze vyjádřila znepokojení, pronajal Kypr oblast jako cvičiště ruskému námořnictvu a těžba ustala.

Chování Turecka je faktickou hrozbou pro evropský mír, řecko-turecká hranice je opravdu horká. Konflikt může vypuknout. Kde bude stát Česká republika?

Itálie zakázala přístup do svých přístavů lodím s migranty. Za stejnou věc je kritizován bývalý premiér Itálie Matteo Salvini, který tak učinil vloni, a hrozí mu žaloba a vězení. Je to důkazem, že takzvaně „jde, když se chce“, jak se nyní ozývá? Nebo je právě nový koronavirus tím jediným argumentem, který uzavření přístavů umožňuje?

Pandemie koronaviru se v Itálii netušeně rozjela. Tamější vláda cítila, že je pod tlakem veřejného mínění, a tak učinila z nouze ctnost a přístavy uzavřela. Rozhodnutí má racionální podtext. Migranti by mohli nemoc dál šířit, ale protože italská vláda v nedávné minulosti prokázala, dokonce za stejné rozhodnutí, byť jinak motivované, chtěla postavit bývalého premiéra před soud, že jim podloudný import migrantů nevadí, nelze tento krok brát jinak než jako populistický. Nic upřímného.

Uvádí pan Otto Černý pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 173 × | Prestiž Q2: 13,87

+9 plus Známkuj článek minus –15

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top