Štítky článku: •  

Střípky (267)

⚜ Sociální hacking (Ivan Brezina) ⚜⚜ „Primitivní“ antikomunismus? (Honza Paluska) ⚜⚜ Ajťák, ten tvrdej chleba má (Pavel Kolář) ⚜

Sociální hacking

Telefonát s Masarykovou nemocnicí v Jilemnici:

„A máte na to vyšetření žádanku od obvodního lékaře?“

„Ano, v mejlu, hned vám ji přeposílám.“

„No to né, to si musíte vytisknout a přinýst nám to sem. Nějaký ty mejly, to já nepoužívám.“

„Jsme v Česku v roce 2020, nikoli v Ulánbátaru za časů Čingischána. Jsem váš zákazník, nikoli uctivý prosebník. Žádné papíry tisknout nebudu a vozit někam už vůbec ne. Mám to k vám sedm kilometrů.“

„No tak to vás asi nevyšetříme.“

„Mám tedy elektronickou žádanku poslat rovnou řediteli nemocnice s dotazem, jestli si z pacientů děláte prdel?“

„Ježíš, to né… Já nevím… Ta adresa je asi moje jméno a příjmení a pak ňákej ten zavináč… nebo co…“

„Dobře, posílám.“

„Ale já tu žádanku z toho mejlu neumím dostat… A že prej to může bejt i nějak zavirovaný…“

Ivan Brezina, FCB


„Primitivní“ antikomunismus?

Vlastně mě na to přivedl jeden nejmenovaný kolega:

Jsem úplně alergickej na slovní spojení „primitivní antikomunismus“, nebo libovolnou modifikaci tohohle úsloví. Na jasném vymezení se vůči zlu není, nebylo a nikdy nebude nic „primitivního“! Primitivní je naopak tohle rádoby blazeovaný, sugestivní „jsem nad věcí“, často navíc podtrhnutý ostentativním dáváním najevo, že „už je 30 let od převratu“? A co jako, vole?!?! Od porážky nacismu uběhlo 75 let, máme se snad začít snažit rehabilitovat tuhle nenávistnou, kolektivistickou sračku?! Máme se vysmívat lidem, který se vůči nacismu vymezují, že bojujou dávno vyhraný bitvy? Ani hovno!

Navíc — zatímco nacismus je v Evropě fakticky, ideologicky i morálně poražený, hydra komunismu nikoliv. Po těch 30 letech od údajnýho „vítězství“ nad komunismem, jsou jeho myšlenky stále živý a aktuální. Explicitní pohrobek tohohle zla se u nás přímo podílí na moci, exponenti toho režimu sedí v ministerských, nebo přímo premiérských židlích, stále více mladých lidí propadá náhražkám komunismu typu Extinction Rebellion, stavíme po Evropě sochy ideologům komunismu a ve veřejném diskursu zaznívají perly typu „fetišizace soukromého vlastnictví“, nebo „kapitalismus je větší masový vrah než Stalin“.

Ne, ne přátelé. Postavit se zlu čelem není ani primitivní, ani neaktuální. Kolektivistický socialismus je tu s námi pořád a dobývá ztracené pozice. Jasné vymezení se by mělo být naopak základ! Něco jako podání rukou, nebo pozdrav, když přijdu do místnosti… Z lidí, který tohle zlehčujou, je mi úzko. Buď jsou tak blbý, že si tohle neuvědomujou anebo si to uvědomujou až příliš. Marně tápu, co je horší.

Honza Paluska, FCB


Ajťák, ten tvrdej chleba má

Nekecám, ale tento rozhovor doopravdy proběhl:

„Dobrý večer, potřebuji poradit, jak se napíše zavináč?“

„Máte několik možností, zkuste třeba levý Alt a 64.“

„Co to je?“

„Levé tlačítko vedle mezerníku.“

„Hledám a nevidím…“

„Levé tlačítko, bývá hned vedle vlevo od mezerníku.“

„Ne nevidím, co je na něm napsané?“

„Obvykle Alt.“

„Já tam nic takového nemám.“

„No někdy výjimečně tam bývá vsunuto ještě jiné tlačítko, ale pak je hned vlevo vedle něj.“

„Nic takového tam nemám.“

„No tak zkuste pravý Alt a písmeno V“

„Co je to pravý Alt?“

„To je to samé tlačítko vedle mezerníku zprava.“

„Nic takového tam nemám.“

„A co tam máte, popište mi to…“

„Co je mezerník?“

„Aha… to je ta klávesa, kterou píšete mezery.“

„Já mezery nepíšu.“

„Píšete. Jak jinak děláte mezery mezi slovy?“

„No posunu to.“

„Ale to musíte udělat tou dlouhou klávesou dole na klávesnici, to je mezerník.“

„Aha.“

„Už jste našel mezerník?“

„Ne.“

„Ta nejdelší klávesa, kterou píšete mezeru, máte ji?“

„No… (2 minuty ticha a vzdychání) už asi vím.“

„Fajn, tak zkuste teď najít klávesu Alt je hned vedle.“

„Nevidím…“

„Tak jinak, přepněte si na anglickou klávesnici a pak Shift a 2 tam je zavináč…“

„Jak mám přepnout na anglickou klávesnici?“

„Zkuste to myší vpravo dole, kde máte klávesnice.“

„Tam nic není.“

„Obvykle vedle času.“

„Kde je čas?“

„Na liště vpravo dole.“

„Já tam lištu nemám.“

„Tak se vám schovává, když na ni najedete myší, objeví se.“

„Aha, ale já tam anglickou klávesnici nemám.“

„Dobře, tak to zkusíme přes mapu znaků.“

„Cože?“

„Vlevo dole na liště máte vyhledávání.“

„Co to je?“

„Taková lupa s řádkem…“

„Kde?“

„Vlevo dole, hned vedle startovacího tlačítka, jak otevíráte programy.“

„Já nic neotevírám…“

„Tak jak vypínáte počítač.“

„Ale vedle vypínače žádné lupy nejsou.“

„Vlevo v rohu dole na obrazovce…“

„Tam nic není…“

„Asi se vám schovala lišta, najeďte tam myší…“

„Aha, už to tam je a co dál?“

„Klepněte na ten řádek na vyhledávání a napište mapa znaků.“

„Nepíše to.“

„Nemáte tam kurzor.“

„Co je to kurzor?“

„To, co bliká…“

„Aha a co mám napsat?“

„Mapa znaků…“

„(Po 1 minutě…) Ztratilo se to, ale našel jsem asi to tlačítko Alt.“

„Super, tak zapomeňte na mapu znaků, držte levý Alt a na numerické klávesnici napište 64.“

„Nic to nedělá.“

„Kde máte kurzor?“

„Nevím.“

„Musíte ho mít tam, kam chcete napsat ten zavináč.“

„Aha.“

„Už ho tam máte?“

„Mám.“

„Tak a teď ten Alt držet, napsat 64 a pustit…“

„Nic to nedělá…“

„Zkuste napsat jen 64.“

„Pořád nic.“

„Píšete to napravo na té numerické klávesnici?“

„Ne.“

„Musíte to napsat napravo, na numerice.“

„Co je to numerika?“

„To jsou ta čísla 7894561230 vpravo na klávesnici…“

„Aha.“

„Už to píše?“

„Ne.“

„Napište jen 64.“

„Pořád nic.“

„No tak asi máte vypnutý NumLock.“

„Co to je?“

„To je tlačítko, které zapíná tu numerickou klávesnici. Zpravidla je nad sedmičkou…“

„Tam je nějaký F…“

„Ne nad písmenkama, ale vpravo od písmenek máte numerickou klávesnici.“

„Aha.“

„A tam někde musí být NumLock co tu klávesnici zapíná nebo vypíná…“

„Není tady.“

„Je tam.“

„Není.“

„Je.“

„Není.“

„Tak mi říkejte, co je tam za klávesy.“

„Neumím anglicky.“

„To je jedno, čtěte písmenka…“

„Hvězdička…“

„No vedle tý hvězdičky někde…“

„Není to tu.“

„Tak mi to hláskujte.“

„… Vpravo vedle posuvníku je jakýsi Alt.“

„Super, vy jste našel pravý Alt, tak ho zmáčněte, držte a zmáčkněte písmeno V.“

„Nic se neděje.“

„Kde máte kurzor?“

„Nevím.“

„Musíte ho mít tam, kam chcete ten zavináč napsat.“

„Aha… už mám.“

„A teď držte pravý Alt a zmáčkněte V…“

„Nic.“

„Musíte ho držet a až po zmáčknutí V pustit.“

„Jo, povedlo se.“

„BINGO!“

„Ještě jsem se chtěl zeptat, kde najdu hry…“

Pavel Kolář, FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 209 × | Prestiž Q1: 9,25

+15 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top