Štítky článku: •  

Žluklé domácí sousto

Česko je země zcela závislá na co nejvolnějším obchodu. Protekcionismus je ten nejhorší zločin proti národním zájmům.

Čeští zemědělci a potravináři se přiblížili naplnění svého letitého snu. Poslanci vládního ANO připravili návrh novely zákona, který nařídí obchodním řetězcům minimální podíl prodávaných potravin původem z Česka. Z 55 procent má postupně stoupnout až na neuvěřitelných 85 procent.

Přímočará linka k zájmům vládního Agrofertu je zřejmá a zcela nehorázná. Že toto nařízení ale prosazují i další sedláci a potravináři, není o nic méně scestné. A vůbec nejde o to, že je to proti nějakým evropským regulím.

Česko je země zcela závislá na co nejvolnějším obchodu a protekcionismus je ten nejhorší zločin proti národním zájmům, včetně zájmu samotných potravinářů. Co by asi říkali na to, kdyby si strojaři prosadili, že když mají producenti jídla své kvóty na trhu, tak také budou mít povinnost nakoupit 85 procent techniky a stavebních konstrukcí od tuzemských dodavatelů o něco dráž, než stojí na světovém trhu? Ta absurdita je naprosto zřejmá snad každému kromě této party.

Čeští producenti potravin mají objektivně potíže s konkurenceschopností, přestože je domácí spotřebitelé už dávno preferují. A je to jednoznačně důsledek domácí zemědělské politiky, která dlouhodobě protežuje velkovýrobu a snižuje tak konkurenci na domácím trhu. Nedávné potravinové bitvy s Poláky nejsou o ničem jiném.

Děje se tak zejména v poslední době, kdy se dotace přesouvají od malých, produkčně zajímavých podniků ke kolosům typu Agrofert. Dotace na Babišův toustový chléb je jen špičkou ledovce. Výsledek je učebnicové zhoršování poměru ceny a kvality u masové české produkce a nedostatečná nabídka vysoce kvalitního zboží.

Stále ve velkém vyvážíme živá zvířata a dovážíme maso, přičemž zejména prémiová řeznictví už několik let marně shánějí spolehlivé tuzemské dodavatele. U zeleniny to není o moc jiné. Nedostatečná konkurence, kdy v řadě potravinářských odvětví dominují firmy z koncernu Agrofert, odřezává menší perspektivní firmy od zdroje suroviny, ale i od širšího přístupu na trh. A nakonec je i příčinou, proč obchody doplňují nabídku zahraničním zbožím více, než by bylo standardní.

Píše pan Pavel Páral na TýdeníkHrot.cz


Středula před vozem

Odborový předák svou kritikou úlev na platbách sociálního pojištění zapřahá vůz před osla.

Vážený pane Středulo, dočetl jsem se o vašem vehementním nesouhlasu s úlevami na platbách sociálního pojištění. Na ten máte samozřejmě nárok. Metody vládní pomoci kritizujeme i v našem týdeníku Hrot, byť z trochu jiných pozic.

Leč bylo by dobré, abyste při své kritice nezapřahal vůz před osla, protože jak věděli naši předkové, moc to nefunguje. Vaše námitka, že sociální systém nesmí být dodavatelem likvidity pro firmy, je přesně takovouto činností. Souhlasíme, že sociální systém nemůže být dodavatelem likvidity do firem. Je tomu tak ale proto, že je jejím zcela zjevným a neoddiskutovatelným odběratelem a sám o sobě nemá, neměl a z definice nikdy nebude mít z čeho dodávat firmám likviditu.

Podnikatel nejprve musí vyrobit produkt nebo nabídnout službu, které si někdo koupí. Pak musí zaplatit nájem, energie a materiál a v neposlední řadě odměnu zaměstnancům. Aby tak mohl činit, potřebuje onu likviditu, což není nic jiného než jeho vlastní peníze, které musí udržovat ve firmě místo toho, aby za ně letěl na dovolenou na Maledivy. Jinak by mu ta firma prostě a jednoduše nefungovala.

Takže tu likviditu má, když je úspěšný a prodá své výrobky či služby. Pak zaplatí vše, o čem byla řeč i daně a sociální pojištění. Z toho, co zbude, může jet na tu dovolenou. Pokud nesmí nic prodat, jak jsme byli v mnoha odvětvích svědky poslední dva měsíce, tak tu likviditu, tedy své vlastní peníze, prostě nemá, protože je vyplatil na mzdách za lidi, které nemůže bez odstupného propustit, a za nájmy prostor, do nichž nikdo nesmí. Tudíž tu svou likviditu už nemůže dále sdílet ve větší, či menší míře s oním svatým sociálním systémem.

Takže stát, který ten sociální systém zastupuje, může svůj zákonem daný nárok vymáhat, což bude marné, a zároveň už nikdy nic nedostane, protože firma bez likvidity nemůže podnikat a vytvářet jakoukoli zdanitelnou hodnotu. Nebo s vymáháním chlupu na holé dlani počká, až ten podnikatel tvrdou prací vydělá na dlužné energie, nájmy, materiál atd. a zase začne být schopný plnit sociální kasu.

Pro ty méně chápavé: mrtvou ovci lze ostříhat pouze jednou. Což mimochodem neplatí jen pro sociální systém, ale i pro daňově odečitatelné členské příspěvky odborům.

Ještě jednou pan Páral

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 182 × | Prestiž Q1: 8,40

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top