Štítky článku: •  

George Floyd, soudy a problém kvalifikované imunity

Násilná smrt George Floyda, jež vyvolala nepokoje, po kterých jsou Spojené státy středem světové pozornosti, by mohla  — či lépe měla  — být pro zákonodárce v Kongresu motivací k přijetí legislativy, která by nejen napomohla větší obezřetnosti policistů při výkonu služby a usnadnila neprávem poškozeným domáhat se spravedlnosti, ale také napravila jedno výrazné soudcovské pochybení z minulosti.

Soudci ve Spojených státech a soudci Nejvyššího soudu především, bývají mnohdy oslavováni pro jejich „aktivnější přístup“ k interpretaci Ústavy a zákonů, tj. pro jejich činnost coby orgánů nikoli čistě vykládajících právo a deklarujících, co dané ustanovení zákona nebo Ústavy říká či neříká, ale zároveň často prostřednictvím extenzivnějších metod výkladu a rozšiřování původního významu textu přizpůsobujících příslušnou právní úpravu společenskému vývoji, kdy dochází k jejímu vztahování i na případy, kterých by se při držení se prostého znění textu a jeho původního smyslu nedotkla. Jde o dlouhodobou historickou praxi, z níž v průběhu dějin v různých obdobích těžily oba politické proudy, jak nalevo, tak napravo. Potíží ovšem u tohoto dosti široce populárního fenoménu zůstává, že nezřídka v minulosti vedl a dodnes vede k faktickému přímému nahrazení výsledku legislativního procesu vůlí soudu a může sloužit nejen ve prospěch širšího rozsahu ochrany práv a svobod, ale také přesně opačně.

Co je kvalifikovaná imunita?

Příkladem, jak dvojsečný soudní aktivismus je, je i institut tzv. kvalifikované imunity (qualified immunity — QI), který se nedotýká pouze George Floyda, nýbrž jednání policistů při provádění zásahů a výkonu služby jako takového, stejně jako otázky odpovědnosti za případné pochybení a způsobení újmy ze strany policie. A co vlastně pojem kvalifikované imunity znamená?

Kvalifikovaná imunita je právní koncept, doktrína vztahující se k odpovědnosti úředních osob, včetně těch, spadajících pod law enforcement, tedy i policistů. Její podstatou je omezená možnost žalovat tyto osoby v případě jejich nezákonného jednání, kterým dojde k porušení práv těch, vůči nimž policista zakročí. Poskytuje zmíněným osobám vysokou míru ochrany před civilními žalobami, kterými by se poškození mohli domáhat odškodnění za újmu na majetku či zdraví, způsobenou nepřiměřeným či přímo nezákonným postupem.

Tam, kde by jinak byla velká šance na úspěch, mají zmíněné osoby onu „kvalifikovanou imunitu“, díky (či spíše kvůli) které je velmi obtížné se žalobou uspět. Dokladem toho je i statistika (ne)úspěšnosti takových žalob, kdy mezi lety 2015–2019 soudy z důvodu kvalifikované imunity rozhodly v neprospěch žalobců v 57 % případů.

Historické pozadí

Počátky problematiky kvalifikované imunity sahají až do období rekonstrukce, konkrétně roku 1871 k jednomu z řady Civil Rights Act, přijatých Kongresem během vlády prezidenta Granta za účelem ochrany nově svobodného černošského obyvatelstva a jeho práv garantovaných čtrnáctým ústavním dodatkem z roku 1868 a cílených proti bujícímu nechvalně známému Ku Klux Klanu. V letech 1870 a 1871 byly přijaty celkem tři takovéto zákony, známé jako Civil Rights Acts či Enforcement Acts, které měly vynutit dodržování ústavních garancí jednotlivými státy, přičemž s problematikou kvalifikované imunity souvisí třetí z nich, dnes doplněný a obsažený v US Code coby § 1983. Ten mimo jiné stanovuje explicitní odpovědnost za zdánlivě zákonné jednání, kterým dojde k porušení svobod nebo výsad chráněných Ústavou.

Nejvyšší soud zasahuje

Velká změna nastala roku 1967. Tehdy Nejvyšší soud rozhodl v případu Pierson v. Ray, že ačkoli § 1983 o ní nehovoří, mají policisté imunitu před žalobou za předpokladu, že jednali bona fide, to jest v dobré víře a na základě probable cause, určitého odůvodněného podezření. Soud nepřisoudil policistům (narozdíl od soudců) absolutní imunitu, ale za existence výše zmíněných kritérií de facto vytvořil onu imunitu kvalifikovanou. Zásadní zlom poté nastal o 15 let později, v klíčovém případu Harlow v. Fitzgerald. Zde soud ve vztahu k government officials (jako jsou i policisté) explicitně přisoudil kvalifikovanou imunitu a co je důležitější, zásadním způsobem transformoval její rozsah.

Od rozhodnutí v případu Harlow tak je občanskoprávní žaloba pro újmu na právech možná pouze pokud poškozený prokáže, že jeho porušené právo bylo tzv. „clearly established“, tzn., že existuje přesný precedent z minulosti, případ odpovídající případu projednávanému a zasahující policista mohl a měl vědět, že porušuje zákonem nebo Ústavou chráněné právo.

Nezáleží tak již na dobré víře, i když postupuje policista ve zlém úmyslu, tak pokud právo, které porušil svým rozhodnutím a jednáním při zásahu, není „clearly established“, není zde precedent, nemůže být poškozeným žalován. Zákon sice žádnou podobnou podmínku ani formulaci neobsahuje, to nicméně soudcům nebránilo ve vytvoření doktríny, jež zcela změnila význam zákona a dodnes nadělává více škody než užitku. V rozhodnutí sice soud výslovně odmítá, že by „poskytl povolení pro nezákonné jednání“, v praxi však přesně tak učinil.

Jeho rozhodnutí dalo průchod někdy až doslova absurdním situacím. Příkladem, hovořícím za vše, je ten z roku 2019, kdy v Kalifornii dva policisté na základě příkazu k domovní prohlídce vstoupili do domu, kde následně odcizili 225 tisíc dolarů, pouze 50 tisíc nahlásili jako zabavené. Policisté se tak dopustili prosté a jasné krádeže. Obvodní soud, k němuž případ dospěl, ovšem neshledal, že by policisté porušili právo, jež by bylo „clearly established“, nebyl zde odpovídající precedent a poškozený tak neměl ústavní právo na ochranu před krádeží ze strany policistů, kteří naopak měli kvalifikovanou imunitu.

Dalším výmluvným případem je rok 2013, kdy policisté v Texasu zasahovali proti pachateli, který se rozhodl střílet z pistole do poštovních schránek v ulici, v níž bydlel. Výsledkem zásahu bylo usmrcení, ovšem nikoli pachatele, nýbrž mentálně postiženého pětadvacetiletého Gabriela Winzera, který během zásahu jel směrem k policistům na kole s plastovou pistolí na hraní za opaskem. Soud judikoval, že zastřelení bylo v rozporu s Ústavou, nicméně policisté měli kvalifikovanou imunitu, protože právo oběti proti takto excesivnímu zásahu opět nebylo „clearly established“.

Takto funguje soudem vytvořený institut kvalifikované imunity v praxi. Ve světle podobných případů pak lze důvodně pochybovat o stanovisku soudu v případu Malley v. Briggs z roku 1986, kde konstatoval, že kvalifikovaná imunita chrání „všechny s výjimkou těch evidentně nekompetentních“.

Šance na nápravu

Jde o výtvor, neopřený o zákon, ba naopak, výslovně popírající znění zákona a jeho význam, který v době jeho přijetí měl, stejně jako účel, který jím byl sledován. Jaký dopad poté asi může mít na činnost policistů vědomí, že „není přesný precedent, není ani žaloba“? Vysoká pravděpodobnost, že nebudou hnáni k odpovědnosti a povinni k případné náhradě majetkové škody či jiné újmy, snižuje jejich obezřetnost, dovoluje jim rezignovat na opatrnost při zásahu a způsobu, jakým zakročí a dává prostor nerozvážnosti, impulzivitě a někdy až svévoli.

Kongresman Justin Amash, dříve Republikán, nyní za Libertariánskou stranu, nyní přišel s návrhem zákona, který by kvalifikovanou imunitu zrušil, pro nějž již získal podporu u Demokratů a jednoho republikánského kongresmana. Jeho návrh je stručný a srozumitelný a představuje konstruktivní opatření, které narozdíl od volání po zrušení policejních oddělení nebo zastavení jejich financování může přinést reálné pozitivní výsledky. Kongres tak může zasáhnout tam, kde soudy dříve selhaly, napravit dlouhotrvající špatný výklad zákona a zvýšit pravděpodobnost předejití případům, jako je ten George Floyda. Konec kvalifikované imunity může po letech posvěcené neodpovědnosti zajistit průchod spravedlnosti a motivovat k patřičné opatrnosti. Policisté, kteří by jednali v dobré víře, na základě odůvodněného podezření a způsobem přiměřeným situaci, by zůstali nedotčeni. Ne ovšem ti, kteří by tyto žádoucí požadavky na jejich práci ignorovali a tím kazí obraz policie jako celku.

Případ dotýkající se kvalifikované imunity nyní leží i před Nejvyšším soudem, ten tak může nehledě na navrženou legislativní úpravu také zasáhnout a vrátit se k věrné interpretaci zákona. Proti aktuálnímu právnímu pojetí kvalifikované imunity se kupříkladu vyslovovali jak Clarence Thomas, tak Sonia Sotomayor, stejně tak dříve Antonin Scalia. Soud by tak prospěl nejen případným poškozeným, ale i policistům, již by nebyli ze strany těch, které mají chránit, vnímáni jako nedotknutelní, kteří se nezřídka mohou postavit nad zákon, který mají střežit.

Píše pan Jaroslav Ženíšek na therightw.blogspot.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 265 × | Prestiž Q1: 6,18

+7 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top