Štítky článku: •  

Měnové reformy (4)

V minulém dílu jsme si shrnuli, jaké byly příčiny a cíle měnové reformy z konce května 1953. V dnešní části se podíváme na její realizaci a možná mi zbude kousek místa i na bilanci.

Říká se, že v Čechách se všechno vykecá… Pokud bychom studovali měnovou reformu z roku 1919, snad by se dalo říci, že výjimka potvrdila pravidlo. Úředníci, kteří tezauraci oběživa prováděli, byli důsledně hlídáni, a k závažnějším únikům nedošlo. U reformy z roku 1953 už to bylo o poznání horší. Leckterý informovaný soudruh se přece jen doma zmínil (i když nesmíte ani naznačovat), soudružka manželka vyrazila utratit, co ještě doma měli, a tu pošeptala do ouška jedné, ta druhé, a šeptanda už jela nejméně od poloviny května. Lidé začali houfně skupovávat veškeré zboží, které mělo potenciálně nějakou cenu, včetně starších obrazů a podobně.

Vlastní provedení

1. června 1953 měla být zahájena peněžní reforma a uvolnění vázaného trhu. Ještě 36 hodin před tímto milníkem, v pátek 29. května 1953 se ve svém rozhlasovém projevu pokoušel tehdejší prezident Československa Antonín Zápotocký rostoucí paniku zastavit a v projevu prohlásil:

„Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé.“ [1]

Jak se ukázalo v sobotu 30. května 1953, nebyla to pravda. Vláda přijala usnesení „o provedení peněžní reformy a zrušení lístků“. Národní shromáždění projednalo příslušné zákony (41/1953 Sb. — Zákon o peněžní reformě). [2]

V sobotu 30. května 1953 už nebylo co prodávat, regály zely prázdnotou. V 15 hodin byl ozbrojeným složkám Lidových milicí přečten rozkaz k bojové pohotovosti a zahájení akce s krycím názvem „Kulomet“:

„Soudruzi příslušníci Lidových milicí, dnes bude v rozhlase a v zítřejším denním tisku zveřejněno usnesení vlády republiky Československé a Ústředního výboru Komunistické strany Československa… Všichni členové strany, zvláště pak příslušníci Lidových milicí, ozbrojené to pěsti strany, postaví se do bojové pohotovosti za prosazování tohoto usnesení… Zajistěte vzorné provedení všech rozkazů a uložených úkolů! Kupředu, kupředu, zpátky ni krok!“.

V 17 hodin byly všechny obchody uzavřeny [3] a premiér Viliam Široký seznámil veřejnost v rozhlasovém projevu s rozhodnutím vlády. Měnovou reformu označil za velký úspěch pracujícího lidu. Kurs nové koruny bude nyní pevně vázán na sovětský rubl — nejpevnější měnu na světě. Ceny, mzdy a důchody se sníží v poměru 5:1. (Což ovšem nebyla pravda úplně celá.)

Vlastní provedení reformy bylo postaveno na těchto principech:

  • „staré“ peníze platily ještě 2 dny (tedy najednou bylo všude plno — restaurace, kina apod. lidé chtěli utratit staré peníze za cokoliv, než aby se z nich staly bezcenné papíry)
  • „staré“ peníze za „nové“ peníze šlo vyměnit první 4 dny.
5_kcs_1953_lic.jpg (58,707 kiB)5_kcs_1953_rub.jpg (56,417 kiB)
5 Kčs, vzor 1953, platnost 1. 6. 1953 — 31. 12. 1972, líc: ofset, rub: ofset, vodoznak: průběžný — „hvězda v kruhu“, autor: Sergej Akimovič Pomanskij, tiskárna: GOZNAK Moskva, později Státní tiskárna cenin Praha
Text na reversu: „Státovky jsou kryty veškerým majetkem Republiky Československé. Úřady, podniky a jiné organisace i osoby jsou povinny je přijímat ke všem platům podle vyznačené hodnoty.“
Konverzní poměr
Hotovosti

Obyvatelé, kteří nebyli vyloučeni z vázaného trhu, si mohli vyměnit nejvýše 300 Kčs v poměru 5:1, tj. za 300 korun starých peněz obdrželi 60 korun nové měny. Veškerá ostatní hotovost měla konverzní poměr 50:1. Obyvatelé vyloučení z lístkového systému (viz minulý díl) měli konverzní poměr 50:1 na veškerou hotovost. A protože komunistický systém byl od počátku založený na lži, krádeži a nespravedlnosti, pak:

Příslušníci Lidových milicí („ozbrojené pěsti dělnické třídy“, ozbrojené složky fungující mimo armádu a podléhající pouze straně KSČ — jejich vrchním velitelem je generální tajemník) mohli vyměnit v příznivém poměru 5:1 dvojnásobnou částku (tj. 600 Kč za 120 Kčs).

Ještě lepší konverzní poměr (3:1) dostali další prominenti režimu a to důstojníci (vojáci z povolání) a některé kategorie bezpečnostního aparátu. Režim velmi dobře čuchal problém, takže si musel silové ozbrojené složky předcházet (v poslední části zjistíme, proč).

Vklady — Na účtech
ČástkaKonverzní poměr
OdDo
  5 000 5 : 1
5 000 10 000 6,25 : 1
10 000 20 000 10 : 1
20 000 50 000 25 : 1
50 000   30 : 1

Aby byla lumpárna ještě větší, tak tabulka platila pouze pro vklady provedené do 15. května 1953. Ty, které byly provedeny po 15. květnu až do okamžiku měny, nekompromisně spadaly do kurzu 50:1. Proč? Když se rozšířila (pravdivá) fáma, že bude měnová reforma, lidé masivně vybírali peníze z účtů a když se jim nepodařilo utratit je za něco rozumného (anebo uvěřili, že to byla jenom fáma), peníze vrátili zpět na účet. A máš to! Nevěříš straně a vládě? Tu máš po držce!

Zůstatky na účtech státních organizací a některých JZD (III. a IV. typu) se přepočítávaly v poměru 5:1. Zůstatky na účtech soukromých podniků se přepočítávaly v poměru 50:1, s výjimkou částky nepřevyšující částku vyplacených mezd za předchozí měsíc, když tato část se přepočítavala v poměru 5:1.

Průměrně došlo k celkovému přepočtu 10:1 (Výhodněji byly přepočítávány vklady ve Státní spořitelně nebo ve Státní bance. Vklady ve Státní spořitelně před měnovou reformou byly 9 000 000 Kčs, po přepočtu 930 000 Kčs).

Dluhy

Dluhy se měnily jediným kurzem 5:1. Zatímco úspory byly znehodnoceny až 30:1, dluhy byly konvertovány bez úrovní. Jednoduše řečeno, úspory byly znehodnoceny a dluhy zůstaly.

Ostatní

Vyhláška pamatovala i na takové detaily jako byly výhry v loterii, ty měly po 15. květnu také konverzní poměr 50:1. Prémie z životního pojištění 20:1 atd. Ale ač se zdá, že byla vyhláška důkladná, rozhodně nemyslela na vše. Zapomněla např. na půjčky a úvěry mezi občany …

100_kcs_1953_lic.jpg (52,419 kiB)100_kcs_1953_rub.jpg (44,443 kiB)
100 Kčs, vzor 1953, platnost 1. 6. 1953 — 31. 11. 1967, líc: hnědá, podtisk žlutý, červený, hnědý, ofset, rub: Hradčany ofset, vodoznak: průběžný — „hvězda v kruhu“, autor: Ivan Ivanovič Dubasov, tiskárna: GOZNAK Moskva, později Státní tiskárna cenin Praha
Text na reversu: „Bankovky jsou kryty zlatem a ostatními aktivy Státní banky Československé.“

Bilance

Měnou byl zrušen přídělový systém (vázaný trh) a byly stanoveny nové ceny na „volném trhu“. Došlo tedy k uvolnění prodeje veškerého zboží. Ceny na „vázaném trhu“ a ceny na „volném trhu“ byly vyrovnány, sjednoceny. Bez náhrady byly zrušeny veškeré vázané vklady z roku 1945. Stejně tak došlo k anulování státních dluhopisů a to včetně státních dluhopisů vydaných po roce 1945. Celkově se jednalo o bezmála 84 mld. Kč. [4]

Měnová reforma přinesla vládnoucí straně nemalé zisky. Tento zisk byl vytvořen čistě na úkor občanů. Standardní přepočet, který byl všude propagován a používán (např. na mzdy, dluhy …) byl 5:1. Ovšem celkově se jen v oběživu vybralo 38 mld. starých peněz a vydáno bylo 1,4 mld. nových (z toho polovina v poměru 5:1). Kdyby se celý objem převáděl tímto poměrem, připadla by občanům částka o cca 6,5 mld. vyšší. 

A zopakujme si: Zcela zrušeny bez náhrady byly vázané vklady vzniklé při měnové reformě v roce 1945, závazky z tuzemských cenných papírů vydaných před rokem 1945 i závazky státních dluhopisů a dluhopisů jiných finančních institucí vydané po roce 1945 a životní pojistky, na které si lidé platili po celý život. Byl dramaticky redukován objem oběživa ze zhruba 52 miliard starých korun na 1,4 miliardy nových, tedy přibližně 37:1. Občané tak utrpěli škodu ve výši 14 mld. Kčs v nové měně!

PeTaX


[1] Soudruzi se dnes pokouší tento projev Antonína Zápotockého zpochybnit tím, že není uložen v žádném archivu. Nahrávku patrně museli sami vymazat, protože ta očividná lež je těžce kompromitovala. Problém je v tom, že generace mých rodičů a prarodičů projev ještě pamatuje a slyšela jej na vlastní uši. Na druhou stranu, a to je třeba uznat, žádný politický činitel nebo zodpovědný úředník nemůže vystoupit v předvečer měnové reformy a říct, že měnová reforma bude, protože by tím rozpoutal brutální útok na obchodní síť a smršť měnových spekulací. Někde jsem se dočetl, že Zápotocký byl k tomuto projevu pověřen Ústředním výborem strany a rozhodně z toho neměl žádnou radost.

[2] Toto oznámení pak vyšlo v nedělním Rudém právu 31. 5. 1953.

[3] Pro věkem mladší je třeba připomenout, že v roce 1953 byly ještě soboty normálním pracovním dnem. Až někdy v šedesátých letech se střídala jedna pracovní sobota s jednou nepracovní, pracovní soboty byly kráceny na menší počet pracovních hodin a v roce 1968 byl definitivně uzákoněn pětidenní pracovní týden. Zůstávalo ovšem zvykem, že některé státní svátky bylo nutno napracovat a pak byla oficiálně vyhlášena pracovní sobota. Postupně i těch ubývalo a poslední byla vyhlášena 11. března 1989. Jen na okraj je třeba podotknout, že pětidenní pracovní týden nebyl v 60. letech ani na Západě všeobecným standardem.

[4] Jednalo se zejména o vázané platby za znárodnění z roku 1945, kdy majetek byl znárodněn podle světového úzu za úplatu. Tedy původní majitelé byli oškubáni až v tomto okamžiku. Je na místě zde připomenout, jak diametrálně odlišně se chovala Velká Británie, která po válce také poměrně masivně znárodňovala (včetně např. zdravotnictví). V Británii samozřejmě nebylo přijatelné, aby stát své závazky nesplácel. Je pravdou, že splátky závazků probíhaly v nominální hodnotě, ale čím dál tím méně kvalitní měnou (odhaduje se meziroční inflace kolem 7,2 %), nicméně probíhaly. Na financování však byly vybírány přímo drakonické daně, až kolem 90 %. K jejich omezení došlo až za vlády Margaret Thatcher, která jejich snížením oživila v Británii upadajícího podnikatelského ducha.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 474 × | Prestiž Q1: 12,24

+22 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 4 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
Tomáš Fiala

Já vím, že to je mimo téma. Ale celé téhle "legraci"předcházela ještě jedna švanda" - zrušení a vykradení penzijních fondů... :-(

Celé to mělo další "úžasňácké" důsledky. Táta, když skončila válka, tak aniž by kdokoli tušil časy příští, začal studovat obchodní akademii (vlastně tehdy nižší a střední management). Rodiče ho na ní vydržovali z vkladní knížky jeho mámy. Knížka byla plánována na dobu celkem reálně předpokládatelného máminého vdovství. A zcela samozřejmě se rozumělo, že tu svou mámu podpoří, až tady (velmi pravděpodobně) zůstane jednou sama se "slušně" provětranou vkladní knížkou a on bude mít nějaké lépe placené zaměstnání díky (ne tehdy zcela obvyklé) maturitě z takové školy. Táta v roce ´54 stál před naprosto příšerným rozhodnutím, jak dál naložit se svým životem, a to s vědomím, že "má doma" komouši okradené rodiče... Které buď pošle pod most a pást se. Nebo jim po dvou světových válkách, hospodářské krizi 30. let (a dvouletém odloučení jeho rodičů, kdy můj děda byl za prací v zahraničí, aby rodina nezůstala bez zabezpečení) a třešničkovém komoušském okradení pár let před důchodem, zajistí aspoň to stáří spokojené. :-/

To nepoznamenalo jen ty okradené. To se podepsalo i na hrozných životech mnoha lidí následující generace.

0 | 0
PeTaX

To není vůbec mimo téma. Takových osudů byly statisíce. (Ostatně, v bilanci to uvádím a ještě jednou to bude v posledním, následujícím dílu.)

0 | 0
Tomáš Fiala

Když už jsem to tedy nakousl.

Tátovi okradení rodiče byli bez nároku na důchod - děda přišel o penzi z fondu (kterou měl mít ve výši mzdy až do své smrti, díky čemuž babička neměla nárok na vdovský důchod), babička jako žena v domácnosti na důchod taky žádný nárok neměla (proto ta vkladní knížka, do které děda samozřejmě průběžně přidával a měl to v úmyslu dělat až do té své smrti). Oba dva (ročník 1900 a 1905) pak pracovali až do roku 1975 (!!!), čímž se dohrabali důchodu, který měli dohromady 1.100,- Kč (!!!). Po zaplacení nákladů na bydlení by jim bez táty zbylo... Za 20 ká na den ani za komoušů dva lidi moc parády nenadělají a moc rautů neuspořádají.

Ten kluk vidí, že komouši jak zběsilí kolem sebe vraždí nevinné lidi nebo je zavírají do brutálních lágrů. Jemu (a jeho kamarádům) komouši okradou rodiče. Kteří se bez jeho pomoci octnou v situaci horší, než Dickensovští románoví hrdinové z 19. století. On se má v takové situaci rozhodnout tak, aby o 70 let později mohli laciní antikomunisti onanovat a moralizovat nad tím jeho rozhodnutím. Rozhodnutím, jež dělá člověk pod takovýmhle tlakem, který může skončit existenčním ohrožením jeho rodičů. Když je kluk později tátou od rodiny, tak pro větší (_!_) na něj komouši namíří kvéry a dokonce děla tanků (1968). De facto mají v hrsti existenci už nejen jeho rodičů, ale i jeho rodiny.

Naštěstí mí prarodiče měli hodného syna a naše rodina starostlivého tátu. Naštěstí? S kýbly doslova hoven, které si ten člověk několikrát vylil na hlavu, musel pak žít celý svůj produktivní život. A v 80. letech tu a tam čelit pitomým (?) otázkám svého pubertálního výrostka...

Když o tom tak přemýšlím, táta byl možná prvním impulsem k mému libertariánství. Od demokracie mě zrazoval. Postupnou bolševizaci demokraticky spravované společnosti předpokládal a mému vztekání se smál. Jen si nevěděl rady, co s tím a nechal to na mně.

0 | 0
Vaclav

Ja sam slysel v radiu, ze to Zapotocky rekl. Lhal jako pes! Jako vsichni komunisti. Po reforme, ktera okradla vsechny kolovala basnicka:
Dekujem ti Tonicku za tech tvejch par tronicku. Az budou ruble budes uz hnit v truhle.

0 | 0

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top