Šokující výsledky přináší komplexní zpráva dvou institucí, které se zabývaly obsahem čtyř stovek učebnic vydaných mezi roky 2013 a 2020 a používaných ve školách Palestinsko-arabské autonomie, a to jak státních, tak soukromých, a stejně tak ve školách spravovaných organizací UNRWA, která je součástí OSN. Vedle toho bylo prozkoumáno více než 100 rukovětí pro učitele.

O zprávě informuje na webu Jpost.com Donna Rachel Edmundová v článku „Comprehensive report reveals endemic hate education in Palestinian schools“ (19/6/2020).

Jde o výsledek společné studie Arnona Grosse z Amit Intelligence and Terrorism Information Center a Davida Bedeina z Center of East Policy Research.

Zjištění jsou děsivá.

K čemu jsou arabské děti a mládež ve školách Autonomie vedeny? Systematicky k nenávisti vůči židovským Izraelcům a k násilnému vzdoru vůči židovské přítomnosti v Izraeli. Existují tři hlavní okruhy indoktrinace:

1. delegitimizace Státu Izrael včetně popírání existence židovských svatých míst v Izraeli;
2. démonizace Izraele a Židů, kteří jsou pravidelně označováni jako „sionistický nepřítel“;
3. podněcování k násilnému boji o navrácení celého Izraele arabským Palestincům, aniž by žákům byla vštěpována výuka o míru a koexistenci.

Jaký vliv na utváření jejich postojů vůči Izraeli to má, je zřejmé.

Učivo obsažené v učebnicích připravuje příští generace na nepřetržitou a dalekosáhlou konfrontaci se Státem Izrael v zájmu dosažení konečného cíle, kterým je zřízení státu Palestina na celém území Země izraelské, píše se ve zprávě.

A co je neméně šokující: v učebnicích není ani náznak toho, co palestinsko-arabská reprezentace šíří navenek na mezinárodních fórech, tedy závazek ke spravedlivému míru na základě dvoustátního řešení.

Podle Gross-Bedeinovy zprávy se výuka o pokračujícím násilném boji proti židovské přítomnosti v Izraeli zintenzivnila od roku 2016. Stále více je popírána existence Izraele, sepětí Židů s jejich zemí je označováno jako legenda.

Dříve než postoupíme dál, nabízím čtenářům přehlednou tabulku ukazující jednotlivé stupně vzdělávacího systému Autonomie. Je to orientační pomůcka pro zařazení jednotlivých ročníků, o nichž je níže zmínka.

PŘÍKLAD I

V učebnici arabštiny pro 10. ročník je uvedeno, že okupant si vytvořil sám pro sebe falešnou entitu, z níž odvozuje svoji identitu a legitimitu založenou na příbězích, legendách a falešných vizích. Různými cestami a způsoby, například pomocí archeologie a architektury, se snaží vytvořit pro tyto legendy živý důkazní materiál, který by potvrdil jejich pravdivost a reálnost, ale zcela marně.

Vědecký přístup k historickým důkazům je tedy Araby odmítnut. A co místo něj? To nám ukáže další příklad.

PŘÍKLAD II

V učebnici pro 3. ročník předmětu odpovídajícímu naší výchově k občanství se děti dočtou: „Jeruzalém je arabské město postavené našimi arabskými předky před tisíci lety. Jeruzalém je svatým městem pro muslimy a křesťany.“ O židovské historii Jeruzaléma ani zmínka — v souladu s arabským falšováním dějin je jednoduše popřena.

PŘÍKLAD III

V podobném duchu jsou ovšem děti vyučovány i v předmětech tak „nepolitických“ jako matematika. Jedno cvičení v učebnici pro 11. ročník má toto zadání:

Izraelský osadník střílí po palestinských autech jedoucích po silnici. Je-li pravděpodobnost úspěchu při jednom výstřelu 0,7 a osadník vystřelí na deset aut, kolik jich podle vás zasáhne?

To ale není všechno.

Itamar Marcus, ředitel monitorovací organizace Palestinian Media Watch, upozorňuje na další, neméně závažný aspekt vzdělávání v Autonomii a tím je podpora terorismu. Před vchodem do betlémské dívčí střední školy byl nedávno postaven památník osmnáctileté „mučednici“ Ayyat Al Akhrasové, která má jako sebevražedná atentátnice na svědomí smrt dvou lidí — 17leté Rachel Levyové a člena ochranky Haima Smadara (55). V březnu 2002 odpálila na svém těle nálož před jeruzalémským supermaketem Kiryt Hayovei. Jen díky odvaze a duchapřítomnosti Haima Smadara se nedostala dovnitř. Pak by měl tento teroristický čin nesrovnatelně víc obětí.

Betlémské studentky chodí kolem jejího památníku každý školní den — a každý školní den jim je tato vražedkyně dávána za vzor. Vždyť v jejich věku zavraždila dva a zranila 28 lidí z řad sionistického nepřítele. Že to byli nevinní civilisté? To je to poslední, na čem by teroristům záleželo.

Kromě toho úřady v Autonomii pojmenovávají školy podle známých teroristů, kteří jsou v učebnicích velebeni jako hrdinové. Mimořádnou pozici mezi nimi drží Dalal al Mughrabiová, která se v roce 1978 zúčastnila útoku na izraelský autobus na pobřežní dálnici severně od Tel Avivu. Zavražděno bylo tenkrát 37 Izraelců včetně 13 dětí.

Jedna z učebnic pro 5. ročník věnuje samostatnou lekci této vražedkyni, která je ovšem vykreslena jako hrdinka „jejíž paměť v našich srdcích a myslím je věčná“. Je stavěna na roveň Jásiru Arafatovi a na pomyslném žebříčku se nachází dokonce výše než Izz ad Dín al Kassám, duchovní otec moderního džihádistického hnutí a ideový inspirátor teroristického hnutí Hamas.

Itamar Marcus uvedl, že podle zjištění jeho organizace pojmenovala Palestinsko-arabská autonomie po teroristech 31 škol a z toho pět po Mughrabiové. Dalších pět nese jméno plánovače masakru Izraelců na mnichovské olympiádě 1972 (Abú Daúd), jedna po zakladateli Hamasu (Ahmed Jásin) a tři po arabských spolupracovnících nacistů.

Na základě výše uvedeného dochází Itamar Marcus k závěru, že arabské dítě nemůže projít školským systémem Autonomie, aniž by došlo k závěru, že vraždění Izraelců je hrdinství.

Po všech těchto informacích zbývá jediná otázka: Je možné, aby mezi Izraelci a palestinskými Araby byl uzavřen mír? A není to tak, že reprezentace Autonomie o skutečné narovnání založené na kompromisu vlastně nestojí a hraje svoji falešnou hru, které ovšem pošetilá část světa ochotně tleská?

FOTOODKAZ

Vrcholem všeho je facebookový profil arabské dívčí střední školy Iktiba v Tulkarmu, který zveřejnil obrázek Hitlera s arabským textem: „Mohl jsem zabít všechny Židy na světě, ale některé jsem nechal naživu, aby svět pochopil, proč jsem je (ty ostatní) zabil.“ Inu, svůj k svému. ZDE

Píše pan Lubomír Stejskal na blog.idnes.cz