Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Nový autorský zákon: A komu tím prospějete?

Vláda [slovenská] včera schválila nový autorský zákon. Nejdříve fakta. Pokud si od 1. ledna roku 2016 koupíte elektronické zařízení, které je schopno vyhotovit rozmnoženinu chráněného obsahu, zaplatíte i nově definované poplatky.

soza-slovensko.jpg (11,597 kiB)
Slovenský Ochranný Zväz Autorský

Tyto poplatky se budou odvíjet od ceny zboží a jsou pro každý typ zařízení různé: za mobilní telefon 0,7 %, tablet 0,6 %, počítač 0,85 %, kameru 1 %, fotoaparát 0,35 %, tiskárna, skener, fax nebo čtečku knih 3 % (!), audio-video rekordér, set-top box, smart TV, mp3 nebo mp4 přehrávač 3 % a za CD, DVD nosič nebo USB klíč 6 % z prodejní nebo dovozní ceny.

Obdobné poplatky existovaly i předtím, ne­vzta­ho­va­ly se však na takové množství typů zboží a vy­po­čí­tá­va­ly se pouze z ceny některých kom­po­nen­tů — paměťových nosičů. Pokud si tak dnes koupíte televizor v hodnotě 600 eur, zaplatíte 120 eur na DPH a dalších 18 eur na poplatcích za autorská práva.

Z ekonomického pohledu nejde o nic jiného, ​​než zavádění nové nepřímé daně. Tato daň je však zajímavá tím, že nepoputuje do státního rozpočtu, ale její příjemci budou kvázi soukromé organizace, tzv. organizace kolektivní správy autorských práv jako například SOZA, LITA [v ČR: OSA, OOA-S, Dilia, Intergram] apod. Tyto následně podle různých klíčů rozvrhnou vybrané daně mezi v nich registrované autory jako tzv. „Náhradu autorské odměny“.

Chcete se dopátrat, kolik eur z vašich peněz dostala ta, či ona kapela či zpěvák? Bez šance. Samotná daň tak funguje na základě předpokladu „presumpce viny“ za kopírování legálních autorských děl pro vlastní potřebu. Tedy zaplatíte, i když si ani nevšimnete, že váš televizor má možnost nahrávání [či ji technicky neumíte použít], protože na placení daní stačí i potenciální hrozba rozmnožení chráněného obsahu.

Nabízí se tím pelíškovská otázka: „A komu tím prospějete?“ Nově přijatý zákon je totiž učebnicovým příkladem fungování demokratických mechanismů, které mají tendenci generovat zákony koncentrující výnosy pro malou organizovanou skupinu (v tomto případě členů autorských organizací) a rozptylující náklady na velké množství neorganizovaných spotřebitelů.

V předchozích letech dokázali zmiňované organizace na těchto speciálních daních vysbírat něco přes 400 000 eur ročně!!! Podle předběžných výpočtů má nový zákon přinést značné navýšení výnosů a nově se tato částka bude pohybovat v milionech eur.

V duchu dnes populárních termínů bychom tak mohli nazvat tento zákon jako vládní antisociální balíček. Zatímco DPH na chléb má klesnout, (takříkajíc) DPH na elektroniku narostla. Navíc paměťová média se začínají objevovat i v inteligentních chladničkách, vysavačích a další technice. Budeme SOZA za pár let platit autorské poplatky i z mikrovlnky?

Obhájci existence organizací jako SOZA a jejich činností argumentují tím, že nové technologie a hlavně internet usnadnily nejen legální kopírování (vůči němuž je postaven nový autorský zákon), ale obcházení celých zákonů o právech duševního vlastnictví. Jinak řečeno rozšířil se problém nelegálního stahování a pirátství.

Kvůli tomuto fenoménu tak autoři údajně přicházejí o něco, na co mají nárok a pomocí podobných zákonů si jen berou nazpět odměnu za svou práci. Jak jsme však svědky v případě tohoto zákona, je obtížné určit míru „správných odměn“ a především předvídat jejich vývoj do budoucna — kdo zaručí, že organizace si nevylobbují za pár let novelu s navýšením odměn? Je velmi těžké odolat pokušení hýbat s desetinou čárkou, pokud jde o miliony eur.

Přitom však existují umělci, kteří nevzali příchod informačních technologií a internetu jako ohrožení, ale jako příležitost. V hip-hopové komunitě čelí umělci stejnému problému s (ne)ochotou posluchačů kupovat si originál nosiče. Navíc se hip-hop s ohledem na jeho specifický obsah nemůže spoléhat na hranost v rádiích a následně tantiémy ze SOZA.

Tito interpreti mají proto všechny důvody hledat alternativní řešení jak proměnit svůj talent na zisk. Jedno takové řešení využívá samotný internet ve prospěch raperů. Ti začali na svých profilech na sociálních sítích nabízet určité originální předměty (trička, mikiny, kšiltovky, brýle, energetické nápoje atd.) vážící se na samotné interprety (potisky s jejich jmény, texty nebo názvy písniček).

Takové předměty se ukázaly jako vysoce efektivní způsob zpeněžení hudby, mají totiž dvě důležité vlastnosti:

  • hodnota, kterou jim připisují fanoušci, je často mnohem větší než mezní náklady na jejich produkci, existuje zde tedy poměrně ziskový prostor a
  • tyto předměty — na rozdíl od prodeje hudebních stop — není možné bezplatně stáhnout, neexistuje tedy u nich problém černého pasažéra, jako při prodeji zvukových nosičů.

Jeden z nejúspěšnějších provozovatelů tohoto obchodního modelu na Slovensku, Rytmus, se netají svými úspěchy v této oblasti podnikání. A okamžitě ho následovalo množství jeho kolegů z branže.

Možná je na čase vypustit dinosaury slovenské [české] (nejen) pop-music mimo ohrádku zákonem garantovaných příjmů a naučit je samostatnosti.

Existuje nezanedbatelná šance, že nakonec by byli spokojenější i jejich zákazníci — posluchači.


Pozn. red.: Čím dále více bije do očí, že na Slovensku mají zcela identické problémy, jako Česko. Je vidět, že nevypořádání se s minulostí a korporátní fašismus pocházejí ze stejného hnízda. Včetně post-demokracie: lidé si (zatím) mohou říkat co chtějí, a vláda si také dělá co chce. (Poznámky v [] jsou redakční.)

Mises.cz: 25. července 2015, Róbert Chovanculiak

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 067 × | Prestiž Q1: 5,45

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Nový autorský zákon: A komu tím prospějete?

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top