Štítky článku: •  

Dobro, které jen snižuje komfort

Sdružení MyMamy se rozhodlo v prešovské městské části Šidlovec zřídit azylový dům pro týrané ženy. Místní zastupitelstvo jim v této oblasti nabídlo budovu k pronájmu za symbolické jedno euro. Obyvatelé čtvrti s rozhodnutím svých zastupitelů, kteří by měli primárně hájit jejich zájmy, nesouhlasí. V demokratické společnosti se silným sociálním státem mají v rukou mocnou zbraň — petici. Iron off.

V podstatě běžná situace, která má určitý edukativní potenciál. Prešované se doufám vyléčí z představy, že státní majetek patří nám všem. Jejich vliv na jeho správu (konkrétně veřejného majetku v bezprostředním okolí jejich domů) vrcholí podpisem listu papíru s ostře formulovanou žádostí. Dennodenní realita, která ani nestojí za reakci.

Po přečtení jednoho blogu jsem se ale přinutil k napsání tohoto textu. Autorka obviňuje Prešovany z nedostatku empatie k týraným ženám. Prý se neumějí vyrovnat se sníženým komfortem. Sobci!

Musím konstatovat, že s tak šokujícím nedostatkem základního porozumění ke konání běžných lidí, jak prezentuje bloggerka ve svém článku, jsem se už dávno nesetkal. Pokusím se tedy vzbudit u ní trochu empatie k signatářům petice.

henry-toulouse-lautrec-at-montrouge-rosa-la-rouge.jpg (27,511 kiB)
Henry Toulouse-Lautrec
At Montrouge Rosa la Rouge

Azylový dům se zmíněným účelem, to jsou po okolí se projíždějící ženy se smutkem v očích. Později se k nim přidají potetovaní muži kouřící jednu od druhé. Ti už ale mají místo smutku v očích agresivitu. A nakonec jejich děti. Výrazně zvyšující šanci, že to vaše se jednou vrátí domů s pláčem. A bez kola. Jak to ovlivní kvalitu života daného „okolí“ nechám na posouzení čtenáři.

Klíčový rozdíl mezi námi, relativně spokojenými lidmi, a zmíněnými ženami se smutnýma očima je ten, že ty dívky jsou každou minutu svého života v nehostinném světě tam venku. Nemají takový ten kartézský bod 0,0,0, kde mohou vypnout a cítit se bezpečně. Kde vás někdo vyslechne a namísto objektivního feedbacku nekriticky pochválí a polituje. My co takové místo máme, tomu říkáme domov.

Nemohu si pomoci, ale zmiňovaná stavba azylového domu proti vůli obyvatel čtvrti je v podstatě útok na jejich domovy. Že si své bezpečné místo chtějí chránit i před náznakem rizika? To přece nemůže absolutně nikoho překvapit.

Nemůžeme budovat útočiště pro někoho tím, že ohrozíme domov někoho jiného.

Vybudovat domov není nic triviální. Po stránce mezilidské a stejně i po stránce materiální. Když jsme si nafouknutou realitní bublinu zaměnili za prosperitu a naši sociální inženýři s mánií hráče SimCity omezili svými regulacemi nabídku stavebních ploch na nezbytné minimum (narážím na administrativní rozdělení pozemků na takzvané stavební a ty ostatní), se zajištění nemovitosti stalo celoživotní misí, která odčerpá masivní množství finančních prostředků.

Jen tak na okraj, profesionální páchači dobra ho konají nejen v cizím sousedství, ale i za cizí peníze. Většina má být financována z Norského finančního mechanismu a státního rozpočtu. A i na povinných deset procent, které mají pocházet z vlastních prostředků, plánuje sdružení vyhlásit sbírku.

Dá se říci, že běžný člověk nezrealizuje za svého života větší obchodní transakci, než nákup bytu, nebo stavbu domu. Ta je spojena s určitou představou o domově pro sebe a své bližní na následující roky, pro mnohé lidi až do smrti. Za tragédii blogu považuji přesvědčení, že by se lidé měli své představy o budoucnosti vzdát s nadšením přesvědčeného komunisty z budovatelského plakátu.

Slečna pravděpodobně ještě žádnou třicetiletou hypotéku neřešila, když se neumí vžít do mentálního nastavení obyvatel Šidlovce. Možná by zaujala jiný postoj, kdyby byl ve hře osud nemovitosti, na jejíž splacení věnovala dvě třetiny svého profesionálního života. Z mých zkušeností mají podobné názory většinou lidé, kterým „snížení komfortu“ nehrozí.

Připomíná mi slovenskou europoslankyni, ve volném čase optimalizátorku migračních tras tresky baltské, Moniku Flašíkovou-Beňovou. Když odpírala obyvatelům nechvalně známé Družstevní ulice v Malackách, kterým primátor nastěhoval do bezprostředního okolí (zde už je „nepřizpůsobiví“ slabé slovo) Romy, byť jen právo na protest. Aby pak po působivé demonstraci proti intoleranci odešla do své milionové vily. A Malačtí zpět na bojiště.

BTW nezapomeňme, že stejně jako v případě azylového domu, proti vůli Malackých konali představitelé státu. To jen když bude zase někdo tvrdit, že zde stát máme na řešení negativních externalit.

Osobně považuji takový útok na domov za neuvěřitelně arogantní čin. Člověk dokáže dělat heroické činy v těžkých podmínkách. Pokud má domov, kde může načerpat síly. Takto fungují i ​​pracovníci humanitárních organizaci, kteří mají mou úctu. Ale i oni potřebují zázemí, kam mohou uniknout před problémy, které pomáhají řešit. Budou si ho pravděpodobně hlídat stejně, jako to dělají „sobci“ z Malacek a Prešova. Nedělejme někomu něco, co nechceme, aby ostatní dělali nám.

Pokud se mě v diskusi k tomuto článku někdo zeptá, jaké řešení tedy mám pro týrané ženy já, tak upřímně řeknu, že nemám žádné. Uvědomuji si komplexnost problému. Já nemám šanci ani ambici zachraňovat svět. Moje možnosti jsou omezené, a proto se soustředím na okruh lidí v mém blízkém okolí. Doufám, že jednou, když se v něm týraná žena objeví, tak jí budu schopen pomoci.

Ale určitě ne tak, že ji nastěhuju do bytu někomu cizímu.

Autorem článku je pan Andrej Fandák

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 882 × | Prestiž Q1: 6,22

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top