Štítky článku: •  

Nedemokratická demokracie (6)

I když má systém vnější atributy demokracie, volby se periodicky konají, vlády se formálně střídají, přesto může jít o velmi rigidní režim, kde je vůle lidu formalizována a útlak moci roste nade všechny meze.

Návrhy možných řešení

Vyhnívání

Můžeme věci nechat tak, jak jsou. Malformovaná demokracie povede k prohlubování příkopů ve společnosti, trestání pilných a odměňování líných, dalším tisícům zákonů, zákazů, represí, dalšímu zadlužování, mladá generace bude pociťovat beznaděj, produktivní střední generace bude krvácet na stále vyšším zdanění, staří budou rádi, že už nejsou mladí, stát ovládnou sociopati, kteří se budou vyžívat na uchvácené moci a budou stupňovat útlak a fašizaci státu pro své osobní zájmy. Dokonce za souhlasu části veřejnosti, které se bude takový způsob řešení docela zamlouvat.

Nakonec to snadno může skončit diktaturou vcelku velmi malé většiny (kolika procent že to dosáhlo ANO, či ČSSD?), nebo dokonce jednotlivce. A v diktátorských režimech pak může hrubá moc zatýkat, brát do vazby, pronásledovat, mučit, soudit, odsuzovat a tajně věznit — existovat bez zákonnosti. Historie to mnohokrát dokládá.

Našlápnuto k tomu už máme. Ne malá skupina obyvatel je tak znechucená z dosavadního politického vývoje a z „výsledků práce“ konvenčních, tzv. systémových politických stran, že dává přednost autokratickému ANO 2011 a jeho Vůdci.

Četl jsem mnoho a mnoho komentářů, nejen na Novinkách, a dospěl jsem k šílenému závěru. Jim nevadí, že Babiš hrabe pod sebe (jejich) miliardy na dotacích a čachrech. To jsou částky, které si neumějí představit, nerozumí jim a mnozí je ani neumí zapsat.

Babiš jim předhodil srozumitelného nepřítele v částkách, které si představit umí. A oni vůbec nechápou důsledek své podpory Babiše a tetelí se radostí, že těm zatraceným podnikatelům, které přes ulici vidí, někdo kroutí krkem. Ne, oni mají dokonce nepokrytou radost z toho, že se rodí diktátor!

Ano, oni vnímají tu strašlivou nespravedlnost, s jakou se mohlo stát, že ten tupec naproti přes ulici, který má dvě dírky do nosu, jako oni, který má začínající pleš, jako oni, který má doma stejnou babu jako oni, má nějaký svůj krámeček, nebo dílničku, některý dokonce fabričku — a oni nemají. To — přece to musí každý uznat — je prostě nespravedlivé.

A proč ji má? No nakrást si na ní musel. Nikomu přece ráno pod polštářem nenaroste klíč od podniku. Museli si nakrást, jinak to nejde!


Mnohokrát máme tendenci poukazovat na osobní hloupost lidí, kteří se dostali do dluhové spirály a exekutoři jsou jejich denními hosty. Zdravý rozum většiny z nás říká, že brát si další půjčku na splácení minulé půjčky je hloupost non plus ultra a rozumný člověk by to neměl dělat, protože je jasné, že takto se z dluhové pasti nedostane. A přesto stát, který se chová zcela a zcela stejně, nás nechává v úplném klidu. Ať už ekonomika prosperuje či nikoliv, vládní politici si chodí do poslušného parlamentu pro formální souhlas s dalšími a dalšími dluhy, až nás doženou do stádia, kdy již nebudou splatitelné a dovedou stát až do stádia nevyhnutelnosti masivní peněžní či majetkové loupeže jako v roce 1953, anebo rovnou ke krachu.


paragraf-2.jpg (14,831 kiB)

Množství zákonů a zákonných předpisů již dnes dosahuje varujícího čísla dva miliony a má nadále exponenciální trend. Každá politická garnitura, která se prodere k moci, nezná jiný nástroj, než nové a nové zákony. Je jen otázkou času, kdy zákonů bude tolik, že nebudeme svobodně rozhodovat ani o tom, co budeme snídat a jak budeme nakládat se svým časem či penězi, či jak budeme vychovávat své vlastní děti. Zákonů bude tolik, že bude jen otázkou blahovůle momentálně mocných, než na někoho ukážou prstem a ten si „poběží pro své sako z pruhů“. Každým zasedáním parlamentu naše svoboda mizí jako pára nad hrncem.

Němci, jak jsou akurátní, si ve věci židovské otázky ve vile u jezera Wannsee sepsali speciální zákony. Šest milionů srdcí vyletělo komínem podle zákona. Komunisté už se se zákony nepárali, všechno posvětil třídní boj. A když se připojili svým podpisem pod Závěrečný akt helsinské konference a disidenti požadovali pouze, aby dodržovali to, k čemu se zavázali a co podepsali, končili za to v kriminále. Současná demokracie, která je spíše demokraturou, se vyznačuje tím, že dva miliony zákonů platí hlavně pro ten šófl tam dole a vládnoucí třída se se svým byrokratickým aparátem tváří, že se jí prakticky netýkají.

Bohužel, všechny „systémové“ politické subjekty si vládnutí představují tak, že budou chrlit další a další zákony, regulace a předpisy. Bez ohledu na to, jak se nazývají a jakou ideologií se formálně zaštiťují, jsou to všechno strany etatistické a cílem všech je pouze upevňování nadvlády a zesilování despocie a útlaku.


A samozřejmě, každá z nich, která z jakéhokoliv důvodu lpí na setrvání v byrokraticko-centralistickém molochu EU, jen potvrzuje, že je jejím cílem totalita (tj. ovládnutí všech aspektů lidského života), protože skrze harmonizaci práva jsme se k tomu zavázali.

Není to ani mnoho desítek let, kdy byl náš stát napaden vojenskou silou a poroben. Dnes zažíváme stejnou okupaci, jen v glazé rukavičkách. Dnes již nejsou potřeba tanky a kožené kabáty gestapa. Naše vůle je napadena invazí cizího práva, které jsme neobjednali, ale v naivní důvěřivosti se je zavázali „dobrovolně“ přebírat. Z moci, která vzniká v nějakém vzdáleném centru a která je z pozadí hlídána politickým soudním systémem, který patří témuž centru, jsme nuceni, jako tehdy, k poslušnosti stejnému Německu (a Francii), které dominují rozhodovacímu procesu.

Merkelovské Německo, které má mindrák z rozpoutání dvou světových válek, touží splatit svou vinu okázalou humanitou a otevírá své hranice bezbřehé imigraci ze zcela nekompatibilních kulturních okruhů, jen aby nebyly v médiích ošklivé obrázky. A když se mu situace začne vymykat z rukou, chce distribuovat problém, který vyrobilo (a nechci ani domyslet, zda to není jen nástroj fanatického europeismu k likvidaci národních států, které jsou mu překážkou), vůbec si neuvědomuje, že už znovu aspiruje na evropského hegemona a že už znova šlape černou holínkou po všech, kteří mají ještě pud sebezáchovy a vidí to jinak.

Kdysi, ještě za éry Helmuta Kohla a Hans-Dietricha Genschera došlo k výměnnému obchodu: za to, že bude povoleno sjednocení obou Němecek, se následné Německo mělo vzdát své tvrdé marky ve prospěch politické měny euro. Dnes je zřejmé, že oboje byla chyba. Euro je už ve stádiu klinické smrti, jen se to ještě oficiálně neoznámilo. A sjednocené Německo zůstane a navíc začíná být, po kolikáté už, opět strašidlem Evropy. A když navíc vezmeme v úvahu, že i po obchodní stránce jsme extrémně závislí na hospodářství německém, dá se bez velké nadsázky tvrdit, že jsme dnes už jen 17. spolkovou zemí Bundesrepublik Deutschland…


Ještě před nemnoha lety byl deklarován jako evropská zásada tzv. princip subsidiarity. Pod tímto ošklivým novým slovem se skrýval princip, že věci se mají rozhodovat na nejnižší možné úrovni. Jenže jak šel čas, evropský moloch se proměňoval na tuhý centristický model, kde věci jsou rozhodovány ústředně s platností pro všechny členské státy. Stejný centristický model, který jsem kritizoval v rámci našeho státu jako pragocentrismus. Jen o to horší, že už ani není v Praze, ale je nám ještě více vzdálen až v daleké Bruseli, kde se rozhoduje o nás bez nás, protože nikdy při naší velikosti státu nebude rozhodnuto tak, jak si přejeme my, nýbrž tak, jak si přejí velcí hráči. Při nejlepší situaci to může dopadnout jen tak, že naše vůle by se teoreticky mohla shodovat s vůlí těchto hegemonů. Jinými slovy můžeme definovat, že se jedná o velmi pochybnou centristickou demokracii.

Na celé věci je smutná ještě jedna věc: když jsou průběžně na nějakých veřejných serverech prezentovány ankety, zda bychom měli z Evropské unie vystoupit, v drtivé většině se souhlas pohybuje mezi 70 a 80 procenty. Když se však před jen několika týdny hlasovalo v českém parlamentu o tom, zda takovéto referendum připustit (protože podle platných zákonů je takřka nemožné referendum vyvolat zdola a musí nám jej milostivě povolit vrchnost, přičemž jeho výsledek ani nemusí být závazný a může sloužit jen jako jakási celonárodní anketa), výsledek byl diametrálně jiný. Z 200 poslanců bylo referendum ochotno připustit pouhých 28, tj. 14 %.

Velmi názorná ukázka toho, že ve skutečnosti nás poslanci nezastupují a neprosazují zájmy svých voličů, nýbrž prosazují to, o čem si jen oni sami myslí, že je pro jejich voliče dobré. Argumentů proti tomuto referendu zaznělo mnoho a nejčastěji takové, které poukazovaly na příklad brexitu a toho, jakým způsobem se Evropská unie mstí Velké Británii za rozhodnutí vystoupit. Úplně stranou ponechávám faktum, že i většina poslanců si myslí, že Evropská unie je mstivý subjekt. Nevím jak kdo, ale já nemám příliš pochopení pro spolek, který, když není po jeho, umí se hlavně mstít a ukáže, zač je toho loket. Když pes poslouchá, hodí mu piškotek, když neposlouchá, zbijí jej holí.

(Jen na okraj poznamenávám, že zatímco si řada států už dnes vyjednává bilaterální vztahy s pobrexitovou Británií, u nás ani ťuk… Ustrašené mlčení, abychom si to v Bruseli nerozházeli…)

Podle mého soudu tudy cesta nevede.


Nezbývá, než poněkud pateticky zopakovat známý výrok Jana Ámose Komenského: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“ Ale i když nedokážeme nebo nechceme z Evropské unie vystoupit sami a budeme čekat na okamžik, až se rozpadne, měli bychom mít v každém případě připravený v zásobě scénář, jak lépe nastavit fungování naší země, až si budeme moci bez cizí vůle určovat, jak to zde chceme mít zařízeno. Abychom mohli říct stejně, jako polský prezident Andrzej Duda, že nebudeme poslouchat cizím jazykem příkazy, jak se máme u nás doma chovat a co máme dělat.

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 268 × | Prestiž Q1: 10,18

+17 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 14 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
libertarian

Kritizovať "chyby demokracie" je absurdné. Samotná demokracia je chybou.

Demokracia je hnusná. Nie však preto, že je zdeformovaná. Je hnusná preto, lebo vo svojich princípoch predpokladá vládu nejakej skupiny ľudí nad ostatnými ľuďmi. Nemorálne sú jej PRINCIPY, a preto ju nemožno zlepšiť.
Je absolutne irelevantné, kto je v tej vládnucej skupinke.
Z môjho nicku je jasné, aký jediný systém je dobrý. Je smutné, že ovčania tento systém, v ktorom by NIK neriadil ich životy , NECHCÚ. A preto budú naveky trpieť v demokracii.

Petr

Pán je zřejmě anarchista, nebo zastánce havlovské nepolitické politiky, kdy nikdo neposlouchá a neohlíží se na nikoho, vítězí jen ten kdo je silnější a bezohlednější. Máme možnost to nyní sledovat téměř v přímém přenosu z USA v podání BLM. Už jsou mrtví, mají vyrabované obchody a denodenní násilí na ulicích. To je zřejmě libertariánský ideál. Nemyslím si, že demokracie západního typu je ideální, zřejmě se i historicky překonala. Problém je zejména v tom, že poražené menšiny odmítají porážku a pokoušejí se ji odvrátit všemi, i nedemokratickými způsoby. Takže problém není tak úplně v demokracii, ale v politicích a jejich sympatizantech, kteří nejsou schopni nabídnout úspěšný adekvátní přitažlivý konkurenční politický program. Tak to řeší násilím a demonstracemi. Nabízím provokativně úspěšný politický systém, který již téměř 5000 let funguje v Číně. To, že stál kdysi v čele císař a dnes je to ÚV komunistické strany Číny je zcela irelevantní. Systém je pořád stejný - stát řídí pevná ruka pomocí schopného fungujícího aparátu úředníků, jejichž loajalita a bezúhonnost jsou přísně střeženy. Jen si neumím představit, jak by tohle mohlo fungovat v sekulárním a naprosto neukázněném Česku.

Petr

Jen mi ještě napadlo - když to může fungovat ve státě s 1,7 mld občanů, je to takový nesmysl, aby to nemohlo fungovat ve státě s pouhými 10 mil. občanů? Jediný problém je asi ten neúplatný úřednický aparát - ale i to se dá řešit, asi ne jen platem a zákonem pojištěným úřednickým místem až do důchodu, ale i event. restrikcemi v případě selhání. Bohužel nám v tomhle systému chybí historická zkušenost a úspěšnost 5 000 let fungování, takže jsem opět na začátku. Kdo si na to troufne?

Vajo

Vy jste zase hezky předvedl, jak je snadné kritizovat něco, o čem nemáte páru (v tomto případě o libertarianismu). A názory na demokracii zřejmě přebíráte z televize.

Petr

Nevím, kde jsem se seknul, ale třeba na wikipedii (není to samozřejmě zcela neproblematický zdroj) uvádějí , že:

"Libertarianismus je označení pro skupinu politických ideologií, které odmítají donucování a naopak vyzdvihují politickou i obecnou svobodu a aktivitu skrze dobrovolná občanská sdružení či spolky. Dále se zasazují o společnost s minimálními zásahy státu nebo v krajních případech o společnost zcela bez státního zřízení."

Podle mne je to zcela v intencích "tzv. nepolitické politiky", které tak fandil Havel. A výsledek dnešní situace v USA je zcela zřejmě dobrou ilustrací právě této ideologie. Na jedné straně snaha o absolutní svobodu - na druhé straně ničení hodnot, rabování a vraždy ve jménu této absolutní svobody. S rasismem to nemá vůbec nic společného, to je jen heslo. Názory na demokracii rozhodně nepřebírám z televize, tam zřejmě čerpáte spíše vy. Já se v televizi dívám pouze na fotbal. Na nic jiného (nemyslím jen ČT) se v televizi koukat nedá. Možná jen něco na ČT art.

Vajo

Libertariánské literatury je hromada, pokud byste měl zájem, snadno ji na internetu najdete. Libertarianismus odmítá násilí, tedy útočné násilí, schvaluje pouze legitimní obranu. Zajímala by mě Vaše definice pojmu svoboda, když tvrdíte, že lůza loupí a vraždí ve jménu (absolutní?) svobody.
Havlova nepolitická politika byla jen specifickou formou ovlivňování politiky, tedy snahy o zisk moci k ovládání druhých. Libertariáni odmítají mocenské (násilné) ovládání jedněch druhými. V té definici z wikipedie je správně aspoň to, že libertariáni trvají na dobrovolnosti lidské interakce. Netuším, proč tam někdo nacpal zrovna spolky a občanská sdružení. Základním stupněm spolupráce je zřejmě dobrovolná dohoda, chcete-li smlouva mezi dvěma (či více) lidmi.
Co se týče demokracie, já jsem v televizi ještě ani jednou neslyšel názor na demokracii, se kterým bych mohl souhlasit. Vy jste psal sice o tom, že demokracie se již zřejmě historicky překonala, ale náhradu hledáte v autokracii či oligokracii. Jaká je v tom logika?

Petr

Děkuji za poučení o libertianismu (zcela bez ironie). Zřejmě jste jeho sympatizantem, nebo i propagátorem. Nic proti tomu. Je lépe získávat znalosti o čemkoli přímo od zdroje. Nechci citovat otřepané definice svobody a nemám tolik fištrónu, abych vymyslel smysluplnou vlastní. Jen by mne zajímalo, jak si technicky představují libertariáni dohodu (smlouvu), nebo dohody, v populaci čítající miliony subjektů, možná že každý s jiným názorem. Na svobodu, práva osobní, či druhých, na práci, na získání prostředků obživy, apod. Nezlobte se, ale připadá mi to vše jako neuvěřitelně naivní. Kam se na to hrabou komunisti s jejich komunismem - "každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb". Člověk není stroj, nemůžete ho naprogramovat, má své individuální schopnosti a chyby. Ten Váš libertianismus podle mne tyhle věci vůbec nebere v úvahu a předpokládá, že se 2 lidé vždycky dohodnou. 2 lidé možná, ale celé populace? Právě proto se domnívám, že v současné době probíhá "laboratorní" pokus interpretace libertarianismu do skutečného světa a výsledkem je především katastrofální ztráta bezpečí, jako základního prvku fungování opravdové svobody. Pokud se necítím v bezpečí, nejsem svobodný. A tím bezpečím mám na mysli zejména kvalitní vymahatelné zákony a politický systém, který je schopen jejich dodržování zabezpečit. Dvoustranné smlouvy mezi dvěma, nebo více subjekty mi nezaručí, že se svoboda nezvrhne v anarchii, jako je tomu dnes v USA. Omlouvám se, že jsem se tak rozkecal.

Vajo

Chraň bůh, že bych Vás chtěl poučovat nebo něco vnucovat. Jen jsem chtěl upozornit, že existuje i jiný pohled na věc, který není nutné hned kritizovat, ale je lepší si o něm něco nastudovat. Myslím, že pořád máte o libertariánech zkreslené představy. Libertarianismus vychází právě z toho, že lidé nejsou stroje, každý je unikátní. Když se dva nedohodnou, tak prostě nespolupracují. Důležité je, že respektují navzájem svá přirozená práva.
To, co se v současnosti odehrává, nemá s libertarianismem nic společného. Libertariáni nemohou aktivně dosáhnout žádnou změnu. Jednak jich dnes existuje pouze mizivé procento a jsou vesměs ignorováni nebo zesměšňováni – případně dezinterpretováni, jednak z principu neusilují o žádnou revoluci. To, co dnes vidíte a kritizujete, je výsledkem zákonitého vývoje (v tomto případě tzv. liberálně demokratického) státu. Monopol státu ve školství, zdravotnictví, sociálních službách, emisi peněz, bezpečnosti (atd.), funguje čím dál dráž a hůř. Výsledkem bude tužší centralizace, míň svobody, víc násilí.
Jak jsem řekl, nechci nikoho poučovat a ani to neumím. Ale pokud byste měl zájem, zkuste si přečíst třeba něco od Josefa Šímy, rektora CEVRO.
Děkuji za korektní diskusi.

libertarian

Etatistovi nemožno vyvrátiť jeho názory. Etatizmus nie je o pravde - NEpravde. Etatizmus je o psychickej potrebe etatistov - byť ochraňovaný štátnou mocou, politikmi. Je to analogia náboženstva - v ktorom veriaci potrenujú božiu pomoc a ochranu. A kvôli tej "pomoci" obetujú svoju slobodu.

Petr

Už jsem nechtěl reagovat, ale dal jsem si trochu vína a tak se mi rozvázal jazyk. Doufám, že ne moc :). Neumím si představit situaci, kdy ne jedinec proti jedinci, ale milion jedinců proti milionu jedinců bude chtít uzavírat nějaké dílčí dvoustranné smlouvy. Jistě - dost to zjednodušuji, ale chci se dostat k závěru - myslím si, že libertianismus je jen hezká pohádka, ale skutečný život je někde úplně jinde. Tím ho samozřejmě nezavrhuji, ale pro řešení skutečných současných problémů je zřejmě nefunkční.

Vajo

No, už jsem předpokládal, že jsme to uzavřeli, ale na tohle se nedá nereagovat (i bez vína) :)
Vemte si třeba jenom ČR. Miliony jedinců denně kupují rohlíky. Zcela svobodně si vyberou, od koho je koupí. Miliony jedinců chodí do práce. Zcela svobodně se rozhodli, pro koho a za jakých podmínek budou pracovat. Ze strany pekařů a zaměstnavatelů je to samozřejmě obdobné. Statisíce lidí si pojistí barák. Svobodně si vyberou pojišťovnu. Stejně tak by si mohli svobodně vybrat školu pro své děti, důchodovou pojišťovnu a další věci, kdyby si na ně stát násilím nevynutil monopol. Říkáte, že pro řešení skutečných problémů je libertarianismus nefunkční. Uvědomte si, že náš demokratický stát řeší (blbě) problémy, které napřed sám způsobil.

libertarian

"ale pro řešení skutečných současných problémů je zřejmě nefunkční."

- v tejto Petrovej vete je vidieť problém, prečo etatista odmieta ANCAP. Etatisti sa proste BOJA RIEŠIŤ životné situácie, a potrebujú mať nad sebou ŠTAT (resp. Boha) , ktorý to rieši za nich. Etatisti nie sú ochotní vidieť, že dnes spústa súčastí života je riešená bez pomoci štátu (skôr zo škodením štátu). Nechcú vidieť, že dnes najhoršie funguje to, čo je v rukách štátu.

Vajo

Zřejmě to tak bude. Většina lidí bere jako samozřejmost, že jim někdo vládne, protože si nedokážou představit, že by měli převzít plnou odpovědnost za vlastní život. Přesto jsou přesvědčeni, že jsou svobodní. To mi nejde na rozum.

libertarian

"Přesto jsou přesvědčeni, že jsou svobodní. "
- no jo. Oni považujú za slobodu to, že si slobodne zvolia svojho otrokára.

"To mi nejde na rozum."
- hahaáááá, mne to ide na rozum pohodlne. Uvedomím si, že etatisti sú otroci a magori, a potom mi už to vysvetlenie sa doslova vnucuje.


Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top