Štítky článku: •  

Hlavní výzva!

Americké i evropské konzervativní strany se v konkrétních programových cílech za posledních 30 let téměř neposunuly, bohužel se posunulo všechno kolem nich.

Např. původně konzervativní ODS se rétorikou poloviny devadesátých let podobá spíš anomálii než pravicové straně. Co nejmenší vláda, ve světě, kde vládnou média, levicové neziskovky a manipulativní výzkumné struktury, nadnárodní organizace, které často indukují místní aparát atd., je poněkud anachronickým heslem. Podobně druhá verbální opora, „víc svobody“, ve světě totalitární přemíry „svobod“, je velmi sporným bodem programu.

Velmi přesnou analýzu dnešního konzervativismu podává na svém blogu předseda boardu Claremontova institutu Thomas Klingenstein. Píše o tom, co by mělo být pro americké konzervativce v dané chvíli nejpodstatnějším, diagnóza je velmi případná i pro střední Evropu.

Dnešní republikánská strana je ztracena, posláním strany by mělo být uchování amerického stylu života. To znamená zabezpečení podmínek k pokračování kvalitního života člověka — což zakladatelé Unie nazvali v Deklaraci nezávislosti usilování o lidské blaho. Amerika na sebe nahlížela jako na jeden lid s jednou kulturou postavenou na křesťansko-židovském étosu a formovaném dějinami.

Samozřejmě existovaly i subkultury, ale rozumělo se, že sdílí fundamentální atributy jediné kultury. Vládlo přesvědčení, že imigranti musí být asimilováni. Ideálem byla slepota k barvě kůže. Třídní rozdíly hrály minimální roli, byli jsme nejvíc soběstačnými a nejvíc religiózními lidmi ve světě. Ctili jsme práci, i když byla skromná, styděli jsme se za závislost na někom. Věřili jsme, že štěstí člověka spočívá v šíření dobra ve světě, velmi jsme oceňovali občanskou angažovanost. Mnozí Američané stále věci chápou tímto způsobem.

Dnes je však společnost ovládána jiným režimem — ideologií, která se nazývá multikulturalismem a která cílí na zničení a nahrazení naší barevné slepoty a tradiční dědictví inspirované Deklarací. Místo společnosti svobodných individuí se sdíleným chápáním reality, multikulturní ideologie staví na první místo sbírku kulturních identit populačních skupin uspořádaných podle viktimizačního stupně. Politická korektnost je její ozbrojenou pěstí.

Na konci tohoto procesu stojí společnost, kde neexistují rozdíly mezi skupinami kulturních identit. Multikulturalisté přepisují historii USA, školní osnovy, likvidují tradiční rodinu a hodnoty, které jsou inherentní americkému způsobu života. Multikulturalisté požadují rozšíření státní moci a zavedení nesčíslných sociálních restrikcí, včetně tvrdé politické korektnosti.

Mnozí republikáni nevidí v obraně amerického způsobu života první prioritu, setrvávají v tradičních klišé, jako jsou daně, právo nosit zbraň, silná obrana a další tradiční republikánské programové body. Je to ještě horší, někteří republikáni, obzvlášť libertinského směru, se sklání před multikulturalismem v mottu „Můžete žít svým životem, ale nechte nás žít, jak chceme“. Nepochopili, že čelí nepříteli s totalitárními instinkty, který vede kulturní válku.

Mohou republikáni tuto válku vyhrát? Musíme posílit základy amerického způsobu života — rodinu, náboženství, vzdělávání a lokální komunitu, musíme budovat veřejný náhled favorizující americký způsob života. To je dnes kritické, Američané úplně nerozumí rozsahu multikulturálního nebezpečí.

Lidé nejsou informováni, protože multikulturalisté kontrolují instituce vytvářející veřejné mínění. Republikáni musí vstoupit do politické arény vybaveni fundovanými argumenty a postavit se proti multikulturalismu. Musí vytvořit komplexní narativ, který umožní chápat monstrózní multikulturalismus v celé šíři. Toto je hlavní výzva! Pokud to neuděláme, pak občané, kteří se nesklání před oltářem multikulturalismu, se budou domnívat, že jsou osamocení — a přijmou to, co vnímají jako nevyhnutelné.

Argumenty musí pramenit v principu spravedlnosti, multikulturalisté to dobře chápou a tváří se, že mají morálku na své straně. Mají „(sociální) spravedlnost“ a republikáni „levnější a menší vládu“. Tímto způsobem republikáni válku nevyhrají. Argumentům spravedlnosti se musí čelit argumenty lepší a objektivnější spravedlnosti. Republikáni dosud veřejně neidentifikovali politickou korektnost jako problém, zatím nikdo kromě Trumpa nevede kampaň proti politické korektnosti. Musí se to změnit, jinak americký sen bude nenávratně ztracen.

Píše pan Libor Číhal na Meras.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 183 × | Prestiž Q1: 6,95

+9 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top