Štítky článku: •  

Na V4 nastoupí citové vydírání. Německá kontrola

ROZHOVOR Německé řešení migrace v rámci EU? Pozor, má to háček, varuje komentátorka Karolina Stonjeková.

Prý hrozí, že místo řešení nastoupí opět jen přerozdělování migrantů, a to i za použití citového vydírání a dalších prostředků, kterými lze k poslušnosti donutit i státy V4. Stonjeková připomíná také odvrácenou tvář „humánního přístupu EU“, kterou je kvetoucí byznys pašeráků lidí. Obětí všeho je pak podle komentátorky demokracie, neboť vlády často prosazují kroky, které si voliči nepřejí. Pozornosti neušlo ani „držhubné“ pro koronavirem zbídačené jižní státy EU. „Tyto peníze nás přijdou velmi draho,“ říká Stonjeková.


Německo 1. července převzalo předsednictví v Evropské unii. Mezi priority má patřit řešení otázky migrace, ve které mají členské státy být solidárnější. Posílí, podle vás, ještě tlak na ty země, které uprchlíky přijímat nechtějí?

Na první poslech zní jako dobrá zpráva, že Německo, potažmo EU, chce konečně problém migrace řešit. Ale jak říkám, jen na první poslech.

Daleko reálnější totiž je, že samotná migrace se i nadále nijak řešit nebude, nebudou se důsledně bránit teritoriální vody ani vnější hranice, a budou se řešit pouze následky. Tedy, budou se přerozdělovat uprchlíci, budou se vymýšlet a prosazovat jednotné dávky v celé EU, které zatraktivní i ty země, kam zatím migranti kvůli nízkým sociálním benefitům nechtěli, a tak dále, a tak dále.

Půjde tedy o typický a notoricky známý eurounijní přístup, kdy řešení problému ve skutečnosti znamená jeho neřešení nebo dokonce zhoršování.

Kromě toho bude nadále sílit tlak na země, odmítající masovou migraci, tedy zvláště na státy skupiny V4. A v neposlední řadě se bude zčásti vyhrožovat, zčásti citově vydírat a zčásti uplácet a slibovat něco za něco…

Sečteno, podtrženo — pod německým předsednictvím nás žádná hitparáda nečeká. Spíš to bude pořádný rudo-zelený tajfun, během kterého budeme do omrzení poslouchat výrazy: Green Deal, migrace, solidarita, kvóty a boj s následky koronaviru.

„Naše vláda se poučila z roku 2015. Víme, že nemá smysl členské země nutit, aby migranty přijímaly,“ uvedl k tomu německý velvyslanec v ČR Christoph Israng. Jak tedy Němci mohou efektivně solidaritu prosadit bez použití síly? Mají i jiné nástroje?

Mají, a hojně je využívají. Těmi nástroji jsou hra na city a citové vydírání. Všechny ty srdceryvné apely na solidaritu, sounáležitost nebo na humanitu přece nejsou nic jiného než citové vydírání, které má za cíl, otupit ostří odporu Česka, Maďarska, Polska a dalších.

Přitom, když se nad tím zcela realisticky zamyslíte — co je humánního na tom, že EU stále nechává pro migranty otevřené vodní cesty do Evropy, což si už vyžádalo tisíce nebo možná desetitisíce lidských životů? Co je humánního na tom, že EU svojí politikou i nadále podporuje lukrativní pašerácký byznys a žene lidi do zcela evidentního nebezpečí?

Už zhruba pět let evropský mainstream předstírá, že svým velkorysým přístupem k migraci prosazuje solidaritu, humanitu i další vzletné hodnoty. Bohužel, pravý opak je pravdou!

A pravdou je i to, že tím dostává na frak také další hodnota, a to demokracie. Protože politici většinu těchto rozhodnutí činí bez mandátu svých voličů nebo dokonce i proti jejich vůli.

Německo chce také přispět k ekonomické obnově EU po koronaviru, budeme tedy zřejmě svědky masivních přerozdělovacích programů. Je to dobře? Máme se připravit na „povinnou solidaritu“ s jižním křídlem EU, které má již nyní ekonomické problémy?

Jak s oblibou říkám, povinná solidarita je stejný nesmysl jako povinná láska. Solidarita je pocit — někdo je v maléru a já spontánně a sama od sebe cítím potřebu mu pomoci. To je solidarita. Říct „musíš být solidární“ nebo někomu ukládat povinnost být solidární, je stejně idiotské a nelogické jako říct „musíš mě milovat“. Nemusím! Můžu, ale nemusím. City a pocity se nedají ani vynutit, ani nárokovat, ani vymáhat. City a pocity buď jsou, nebo nejsou, a pokud nejsou, tak se z nikoho nedají ani vyždímat, ani vydolovat.

Tady navíc ani o žádnou solidaritu ve skutečnosti ani nejde. Tady jde o zcela pragmatické rozhodnutí, zmírnit italský euroskepticismus, který po koronavirové krizi masivně narostl, a udržet Itálii v EU za každou cenu. Uchlácholit Italy, aby měli pocit, že se na ně EU v těžké situaci přece jen úplně nevykašlala. Navíc je to i efektivní forma vydírání a poměrně bezprecedentního zasahování do vnitropolitických záležitostí Itálie, když je finanční pomoc této zemi podmiňována například i tím, že bude držen dál od moci bývalý ministr vnitra Matteo Salvini.

Za finanční pomocí jihu Evropy tak nestojí žádné ušlechtilé zájmy, žádná solidarita, žádná touha pomoci. Ve skutečnosti jde o to, co v češtině označujeme hezkým termínem „držhubné“. Ale na tomto principu vlastně veškeré dotace a finanční toky z EU fungují od samého začátku…

Navíc by naší pozornosti neměl uniknout fakt, že na to, aby mohla EU jih Evropy takto uplatit, si napřed bude sama muset půjčit. Ono držhubné tedy půjde z našich kapes a vlastně i z kapes našich dětí. Tyto peníze nás přijdou velmi draho a netřeba pochybovat o tom, že v konečném důsledku přijdou draho i samotnou Itálii.

Poslanec za AfD Petr Bystroň interpeloval německého ministra zahraničí Heiko Maase ve věci přerozdělování migrantů po celé Evropě. Připomněl mu odmítavý postoj států V4 a ptal se Maase, zda hodlá trvat na nátlakovém způsobu. „Členství v EU s sebou přináší jak práva, tak povinnosti. Mnozí v EU profitují v obrovském rozsahu z členství v EU, finančně, ale nejen finančně. Jsou ale i jiné věci, jiné základní hodnoty, ke kterým jsme se členstvím v EU zavázali. A proto uvnitř EU nelze využívat pouze práv, ale je nutné i plnit povinnosti, které jsou s tím spojené,“ kontroval Maas a doplnil, že půjde o prioritu německého předsednictví EU. Jak se k těmto slovům postavit?

„Práva a povinnosti…“ To je moc hezké, ale ještě hezčí by bylo, kdyby nám pan Maas vysvětlil, na základě čeho máme údajně my mít povinnost přijímat migranty, které si přece pozvala sama kancléřka Merkelová a navíc ještě v neomezené míře.

Když už pan Maas hovoří o těch právech, tak by se slušelo poznamenat i to, že pozvání Merkelové se tehdy zrovna dvakrát podle práva neodehrávalo, protože Merkelová učinila takové rozhodnutí svévolně, zcela bez předchozího schválení parlamentem.

A když jsme u těch povinností — kde je povinnost politiků, spravovat veřejné statky v tom nejlepším zájmu svých vlastních občanů? Kde byla tahle povinnost, když Angela Merkelová na podzim roku 2015 zvala do Německa neomezené množství migrantů? Kde byla tahle povinnost, když v Německu narostla kriminalita a statisíce příchozí v počtu statisíců osob zatížili sociální systém, který si rodilí Němci platili po generace? Kde je povinnost a odpovědnost politika vůči jeho vlastní zemi?

Ať si německý ministr zahraničí napřed srovná kategorie práv a povinností ve své vlastní zemi, než začne mistrovat okolní státy. Pak by se záhy ukázalo, že sami Němci to mají s právy i povinnostmi dost na štíru.

Jaká by měla být případná reakce české vlády?

Měla by být přiměřeně tvrdá a měla by pana Maase odkázat do patřičných mezí. Teď je hodně v módě připomínat historii a její dávné i méně dávné křivdy, tak by se možná v této atmosféře hodilo připomenout, že z hlediska pár desítek let staré historie není zcela moudré, aby zrovna představitel Německa dával Česku (ale třeba i Polsku) nějaká ultimáta a aby nás tlačil ke zdi. To je naprosto nepřípustné.

A zrovna tak je nepřípustné i to, že proti Maasovu výroku nebyl nikdo z našich čelných politiků schopen se ozvat — alespoň zatím ne. Českým parlamentem dokonce neprošlo ani usnesení, které výrok německého ministra odsuzovalo.

Navíc Heiko Maas je členem SPD, která v posledních letech žádných oslnivých výsledků ve volbách nedosahuje. Možná by se tedy měl pan Maas soustředit na to, aby svou politiku byl v prvé řadě schopen vysvětlit svým vlastním voličům, než aby nutil politikům ostatních států takové kroky, které si pro změnu před svými voliči nebudou moci zdůvodnit oni…

Lze celou věc stavět tak, že „chudé“ východní země EU dlouhá léta braly peníze, tak teď musí také nějakým způsobem přispět?

Z pohledu současných euroelit tak tuhle otázku určitě stavět lze, a proto ji také přesně tímto způsobem staví. To ostatně souvisí s tím, co čem jsem mluvila výše — že peníze z EU nejsou žádný šlechetný milodar, ale vlastně způsob, jak si daný stát zavázat, jak ho přimět něco udělat, nějak se chovat.

Za roky čerpání evropských peněz se tu účelově vytvořila mantra, že tyto prostředky představují jakési úžasné blaho, které nám tu někdo chce vytvořit jen z čisté lásky k nám. Ale to je samozřejmě naprostá iluze. Představa, že vám někdo pošle peníze jen proto, že chce, abyste se měli dobře, je stejně nesmyslná, jako kdybychom si mysleli, že lichvář je ochotný nám rychle půjčit jen proto, abychom se rychle dostali z finanční tísně.

Ve skutečnosti je to systém, který si státy zavazuje — vychovává si státy, aby na něm byly závislé (stačí se podívat na francouzské zemědělce), a který udržuje v chodu celou eurounijní přerozdělovací mašinérii, bez níž by EU nebyla schopná fungovat.

Navíc je to ale i systém, do kterého musíte z jedné strany masivně sypat, jinak by vám z druhé nic nevypadlo, takže jde o regulérní socialistické žití na dluh. Žití na dluh, kterému na evropské úrovni paradoxně tleskají i ty strany, které jinak v národních parlamentech pranýřují své vlády za každou korunu navíc (v českém prostředí je hezkým příkladem třeba TOP 09).

A v neposlední řadě je to systém, který výrazně deformuje volné podnikání a podnikatelské prostředí.

Když se tedy na ty slavné evropské peníze podíváme touto optikou, zjistíme jediné — že jsou to zkrátka po všech směrech velmi drahé peníze!

Uvádí paní Karolina Stonjeková pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 431 × | Prestiž Q1: 11,24

+19 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top