Štítky článku: •  

Půlbilionová hra o zářné zítřky

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Poslanecká sněmovna dle očekávání schválila navýšení deficitu letošního státního rozpočtu na ohromujících 500 miliard korun s odkazem na nutnost řešit dopady koronavirové krize na českou ekonomiku.

Za tak vysoký deficit „vděčí“ Babišova vláda nejenom koronaviru, ale i komunistické straně, která fakticky zasáhla do činnosti exekutivy a vynutila si přerozdělení — z budoucnosti vypůjčených — dluhových peněz podle svých not. Na obzoru je přitom další hluboce schodkový rozpočet roku 2021.

Není od věci připomenout, že ještě před příchodem koronaviru naplánovala vláda do letošního státního rozpočtu sekyru ve výši „pouhých“ 40 miliard. Během epidemie v probíhajícím rozpočtovém roce si díru ve svém hospodaření nechala sněmovnou navýšit nejdříve na 200 a následně na 300 miliard. Snad bude splněno ikonické pravidlo „třikrát a dost“: výtah s vládními financemi se totiž nakonec propadl do hloubky 500 miliard.

Premiér Babiš už nadhodil slogan o tom, že další navyšování salda na letošní rok nebude požadovat, to je však slabá útěcha. Čerstvě schválený deficit 500 miliard (mluvíme pořád o státním rozpočtu na rok 2020) je sám o sobě extrémem, jenž exprezident Klaus označil za „konec světa“. Ať se to komu líbí či nelíbí, na takto sžíravý názor má plné právo. První Klausova vláda působící v rozvráceném Česku první poloviny 90. let dokázala i bez steroidového dopingu „bruselských“ eurodotací udržet třikrát za sebou vyrovnaný státní rozpočet a v posledním roce svého mandátu spadla do mínusu 1,5 miliardy (slovy: jedna a půl miliardy) korun. Nečelila tehdy sice dopadům virové pandemie, ale zato krajně devastujícím historickým důsledkům pandemie čtyřicetiletého komunistického vládnutí v zemi.

A komunisté už zase (spolu)vládnou a pomáhají nyní Babišově vládní koalici v revolučním záseku do státních financí. Výsledkem je negativní dluhový rekord s visačkou 500 miliard. Bůhví jak by rok dopadl bez zásahu koronaviru; vždyť už na konci března vystoupal schodek rozpočtu na 195 miliard, což je nejhorší záporný výsledek v historii Česka. Epidemický stav nouze byl přitom teprve na svém začátku.

Dluhová pohroma přichází uprostřed mnohaleté prosperity a luxusního růstu v zemi, která se holedbá členstvím v Evropské unii, tedy v projektu, který měl přinést stabilní ekonomiku a na zdravých základech stavěnou prosperitu. Ani členství v tomto exkluzivním společenství států nás neuchránilo před úderem koronaviru, natož před následnou rozpočtovou rozhazovačností a krátkozrakostí, kterou pochopitelně odnesou budoucí pokolení daňových poplatníků.

Pro ilustraci. Vytvoření rozpočtové sekery ve výši 500 miliard znamená nějakých 47 tisíc korun „osobního dluhu“ na každého obyvatele Česka včetně nemluvňat. Za pouhý jeden — třebaže koronavirový — rok. Přepočteme-li vládní saldo na počet ekonomicky aktivních obyvatel ČR (dle ČSSZ bylo v březnu celkem 5,2 mil. fyzických osob platících důchodové pojištění), dostáváme se k dluhu cca 96 tisíc Kč na jednoho každého daňového poplatníka. Jde sice jen o myšlenkovou konstrukci (příjmovou, respektive ziskovou daň platí také firmy), ale o čemsi podstatném to vypovídá.

Pod náporem koronavirové hrozby nebylo v silách Babišovy vlády udržet původně naplánovaných 40 miliard vládního deficitu na rok 2020. Ekonomika a tedy i daňové příjmy letos propadnou velmi dramaticky, když například Evropská komise prognózuje Česku propad HDP o téměř 8 procent. Přitom i původně plánovaný rozpočtový schodek na úrovni mínus 40 miliard korun čelil kritice. Vždyť HDP v předchozích letech v Česku utěšeně vzkvétalo a ekonomika měla růst i letos. Neexistoval logický důvod pro vládní hospodaření „na dluh“. Po nástupu koronaviru se dalo hlubokému rozpočtovému propadu zabránit jen tehdy, pokud by si vláda v předchozích letech hojnosti vytvářela úspory na horší časy. To by vyžadovalo enormní politickou námahu a značné politické oběti. Nic takového ale vládní skorokoalice ANO, ČSSD a KSČM neměla a nemá ve své genetické výbavě.

Sluší se uvést, že větší část z nově uzákoněného půlbilionového rozpočtového deficitu má jít na pokrytí obrovského výpadku (odhadován na 213 miliard Kč) v daňových příjmech státu. Vláda si také původně chtěla skrze koronavirový rozpočet vytvořit výdajový „bianco šek“, tedy volně použitelnou rezervu ve výši téměř 140 miliard korun. Z ní nakonec zbylo „jen“ 34 miliard korun; i tak ale opozice omlátila vládě o hlavu skutečnost, že není jasné, jak chce použít prostředky, jež získala navýšením deficitu na celkových 500 miliard.

Vládní činitelé brání svůj megaschodek (jež pokryjí vypůjčenými penězi) tím, že stát bude nyní prorůstově investovat do hospodářství a tím se ho bude snažit resuscitovat. Premiér Babiš mluvil o tom, že z nově expandovaného vládního dluhu půjde více než 100 miliard do infrastruktury… Na negativním stavu věci se tím však nic nemění. Všechny podobné „zázračně“ růstové investice měla vláda buď zabezpečit prioritně i bez apokalyptického zadlužení, nebo je měla přenechat soukromému sektoru a současně zmenšit velikost státu na úroveň přiměřenou objemu peněz ve státní kase.

Zaklínadlo o nutnosti proinvestovat se z krize je jen mýtus, nad kterým by stálo za řeč uvažovat tehdy, pokud by se měl odehrávat na přirozené bázi, tedy bez vykradení budoucnosti příštích generací. Hypotetická příští (a v čase neurčitě vzdálená) prosperita za cenu enormního dluhu, jejž budou reálně splácet obyvatelé a firmy, není skutečná prosperita, ale jen politicko-marketingová hra na světlejší zítřky. Představa, že vláda dokáže masivním přerozdělováním (cizích prostředků) generovat zdravý ekonomický rozvoj a vytvářet reálné bohatství, je jen dalším snem o vytvoření funkčního perpetua mobile.

Na sněmovní dveře už přitom nesměle klepe rozpočet na příští rok (tj. rok 2021), ve kterém se ovšem vláda také nemíní upejpat. Jeho deficit by měl být opět vysoký (objevil se už nástřel na 300 miliard), i když se česká ekonomika má přehoupnout do poměrně solidního růstu. Nečeká nás proto ani trochu nadějná budoucnost, i když politické „zábavy“ si vzhledem ke sněmovním volbám v příštím roce zřejmě užijeme dost a dost.

Píše pan Martin Maňák na Info.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 190 × | Prestiž Q1: 7,74

+11 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 1 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Tomáš Fiala

Já se čím dál tím víc domnívám, že to je hra o zářné zítřky. Tenhle systém je tak zku... pokažený, že ho už není možné napravit. Jediným (tak trochu masochistickým) řešením je - nechat ho spadnout a vlastně tleskat jakýmkoli těmto krokům, které jeho pád přibližují. Jinou cestu už nějak nevidím...

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top