Štítky článku: •  

Až se zjistí, co dělali černoši, bude se klekat opačně (2/2)

ROZHOVOR Dění posledních týdnů v USA se už ani nedá nazývat protesty, ale blíží se občanské válce. Historik, publicista a vysokoškolský pedagog Ivo Cerman je přesvědčen, že to je tvrdý boj o moc, při němž jsou zastrašováni zastánci odlišných názorů.

Máte nějaký konkrétní příklad nekompetentnosti a neužitečnosti „stálého zpravodaje ČT“ pro televizní diváky, tedy plátce koncesionářských poplatků?

Všeobecně bych řekl, že důkazem neužitečnosti je, že neinformovali průběžně o protestech a všem tom levicovém řádění, které probíhá v USA od Trumpova vítězství ve volbách. To je ale nepochybně chyba celkové dramaturgie vysílání ČT, ne jen stálých zpravodajů Řezníčka a jeho nástupce Miřejovského. Konkrétním případem je zabití levicové aktivistky Heather Heyerové při demonstraci proti pomníku generála Lee v Charlottesville v srpnu 2017.) Tenkrát naše média všeobecně líčila její zabití jako útok, vypadalo to, jako by ji útočník plánovaně a úmyslně zabil při demonstraci.

Typická je reportáž ČRo, která se okolnostem nevěnuje a zabývá se spíš „vyšším smyslem“ události, hagiograficky oslavuje oběť-mučednici a americké levici propůjčuje sakrální charakter. (zde)

Já jsem si to tam jel ověřit na vlastní oči. Když se dostanete na místo, kde je pomník generála Lee, zjistíte, že stojí na vyvýšeném travnatém parku uprostřed náměstí, takže auto by k němu vyjet nemohlo, takhle se to stát tedy nemohlo. Když jsem se pak bavil s místními lidmi kolem toho pomníku, což je taková stálá parta bezdomovců, která je hlavním informátorem pro všechna světová média, co o tom tehdy psala, tak jsem se dozvěděl, jak se to stalo.

Konala se tam demonstrace pravičáků Unite the Right Rally proti plánovanému odstranění sochy generála Lee, kolem nich byli levičáci, kteří protestovali proti nim. Auta tam neměl nikdo z nich, protože náměstí bylo uzavřeno policií a museli parkovat vedle něj. Jeden účastník pravicové demonstrace, který měl auto zaparkované na okraji oblasti, kde se demonstrovalo, chtěl po demonstraci odjet. Ale okolní ulice byly plné levicových demonstrantů a při pokusu nasednout do auta a odjet ho obklopili a chtěli ho lynčovat. Ze strachu auto rychle nastartoval, snažil se odjet — ale je tam šachovnicový půdorys a všude byli ti levicoví demonstranti, takže odjet nemohl a přitom najel do jednoho z davů a zabil tu levicovou aktivistku. Takhle se to podle místních lidí stalo.

Vadí vám tedy, že zpravodaj České televize neudělal moc pro to, aby zjistil, jak se věci skutečně mají?

Říkal jsem si, tohle by stálý zpravodaj ČT také zjistil, kdyby se zvedl a ze své kanceláře se vydal na místo. Tehdejší stálý zpravodaj Řezníček tam skutečně jel, jeho reportáž z 13. srpna 2017 je ale pojata v časově obráceném sledu, začíná tou smrtí a pak jde zpět, takže to vypadá jako úmyslné zabití. Očividně se ptal jednostranně jen levicových demonstrantů a převzal jejich verzi. Přesto v jeho reportáži můžete vidět krátké záběry levicového násilí a v závěru můžete vidět to vyvýšené místo, kde je pomník.

Ale v té reportáži chybí spousta kontextu, třeba smysl toho pomníku, surovost a absurdita levicových protestujících, kteří nastupovali „do boje“ v maskách superhrdinů, role muslimského kazatele a další aspekty této kulturní revoluce… Věřím, že Řezníček by to dokázal zpracovat, ale nedostal k tomu prostor ve struktuře vysílání.

U Miřejovského si už kompetentností nejsem jist. Chyba samozřejmě nebude jenom v těch zpravodajích. Už jenom to řazení zpráv v Událostech ČT, kdy na diváka vylijí pel-mel všeho možného, v čem se vůbec nedá orientovat. Zprávy ze zahraničí často řadí až na konec celého bloku. To by určitě bylo na nějakou hlubší sondu do struktury a politiky České televize.

Přejděme od „kvalit“ zpravodajství České televize a pojďme zpět k tomu, co se děje v USA po smrti George Floyda. Co si myslíte o tom, že se v souvislosti s protesty černošských obyvatel Spojených států vytahuje i téma otroctví a případné odškodnění?

Téma reparací vůči černochům, tedy vůči všem osobám černé pleti žijícím teď momentálně v USA, se objevuje periodicky. Také když jsem tam byl, se o tom mluvilo. Americká černošská politička Carol M. Swainová, která přešla z Demokratické strany k republikánům, říká, že je to absurdní, protože ne všichni černoši žijící v současné době v USA jsou potomci někdejších otroků. Zrovna tak nejsou všichni běloši žijící tam dnes potomci někdejších otrokářů.

Jako historik bych k tomu dodal, že je nesmysl trestat dnešní bělochy za něco, co se dělo v 19. století, na základě nějaké představy, že by tenkrát všem bylo všechno jedno. Ve skutečnosti otroctví nebylo bílým Američanům nikdy lhostejné, vždy se snažili ho vymýtit. Oproti tomu, co se dnes objevuje, tak pouze z naší západní civilizace, konkrétně od Angličanů a od Severoameričanů, vzešel boj za abolici otroctví celosvětově, to znamená vymýcení otroctví vůbec. Nejenom tedy že se Anglie zřekne otrokářství, ale že bude aktivně bojovat za vymýcení otrokářství všude.

Angličané v první polovině 19. století poté, co prosadili nejdřív zákaz obchodu s otroky a potom zrušení otroctví v britském impériu, dokonce zřídili zvláštní soudní tribunál v Sierra Leone v západní Africe. Vytvořili také speciální flotilu, která aktivně chytala a zadržovala otrokářské lodi, aktivně zasahovala proti otrokářům a obchodu s otroky s cílem ho vymýtit. A to pak prosazovali do všech mezinárodních dohod. Je to i v dohodách Berlínského kongresu z roku 1878 a v dohodách z Bruselu z roku 1890. Anglie nutila nově vznikající státy v Jižní Americe rušit otroctví, nutila státy, aby jim umožňovaly kontrolovat lodě ve snaze vymýtit otroctví. Takže představa, že běloši jediní na světě provozovali otrokářství a že jim bylo lhostejné, je prostě nesmysl. Je to historická lež.

Otrokářství bylo celosvětové, existoval vnitroafrický trh s otroky, kdy černošští vladaři či válečníci chytali černochy a prodávali je do otroctví. Existoval také trh s otroky v arabských a muslimských zemích. Je proto velké zkreslení, když se dnes situace líčí, jako by pouze a výhradně západoevropské země a Severní Amerika provozovaly obchod s otroky a jako by jim to bylo lhostejné.

Jedním z průvodních jevů trvajících protestů je i to poklekávání, k němuž dochází někdy i vynuceně na ulicích, ale toto gesto bylo k vidění například před zápasy anglické fotbalové Premier League nebo před závody F1. Lze ho brát jako vyjádření respektu k černošskému obyvatelstvu?

Mně to, při vší úctě, evokuje padesátá léta, takovou tu budovatelskou kulturu, která proniká všude a nepřipustí „neangažovanou zábavu“, žádný oddych. Myslím, že bychom v kultuře, v zábavě či ve sportu měli uznávat určité zóny svobody, kam by se tohle nemělo tahat. Je to nechutné. Jako kdyby někdo usiloval o absolutní kontrolu nad naším myšlením a jednáním, všude, včetně vašeho volna, vašeho soukromí. Jako by lidé měli být stoprocentní mravní roboti.

Ovšem mravnost má smysl jen u svobodných bytostí, u robota je mravnost zbytečná otázka. Ti, co to prosazují, sami neznají historii. Až jednou zjistí, co všechno v historii dělali černoši, tak se bude možná klekat opačně. Prostě všichni lidé mají stejnou lidskou přirozenost, žádné zločinné, ani dobrácké rasy neexistují.

To poklekávání je takový rituál, který jeho zastánci líčí jako vyjádření solidarity s tím, že prý nejde o ponižování. Ale podle mě o ponižování jde. Krátce předtím byla fáze, kdy se naopak klekalo při hraní americké hymny. Ale to bylo myšleno jako projev neúcty, kdy někdo nepovstane, ale klekne si, aby dal najevo, že vyjadřuje neúctu. Stejně jako když teď nutí policisty nebo civilisty na ulici, aby si klekali, tak je to míněno jako akt jejich ponížení. Ale v Americe to má i vzdálenější kulturní historii.

V 19. století tam proběhla taková demokratizace náboženského života, kdy se rozmohlo modlení na ulicích nebo i v nějakých skalních scenériích jako v divoké přírodě. A při nich se možná poprvé rozmohlo spontánní klekání na ulicích na základě podobné sociální davové reakce. Stávalo se, že najednou na ulici třeba v New Yorku si lidé začali hromadně klekat a modlit se s nějakým pouličním kazatelem a kolemjdoucí se museli přizpůsobit. Domnívám se, že kulturní příčiny tohoto jevu jsou někde v této „pouliční zbožnosti“, ale ten současný význam rituálu klekání je jednoznačně ponižovat. A slova o solidaritě jsou jen takové řeči.

Jak na vás jako historika působí strhávání soch nebo ničení pomníků osobností, které se v minulosti bráno dnešníma očima třeba nechovaly korektně?

Lidé jsou obětí schematizovaného zpravodajství, protože ve skutečnosti se vandalství týká tak širokého spektra osob a soch, že to přesahuje úvahu, že by to bylo zaměřeno jen proti nějakým otrokářům. Třeba na ostrově Martinik, který spadá pod Francii, zničili sochu Victora Schoelchera, který věnoval desítky let usilovné práce tomu, aby Francie ve svých zámořských državách zrušila otroctví, a jako ministr podepsal v roce 1848 dekret o zrušení otroctví.

Nebo chtějí odstranit z budovy soudu sochu Colberta, protože se podílel na Code Noir, jakémsi zákoníku pro otroky, i když byl ten zákoník vydán asi dva roky po jeho smrti. Ale bylo to v rámci uspořádání francouzského práva za panování krále Ludvíka XIV. Ale když si ten Code Noir přečtete, tak otroci v něm mají lépe propracovanou právní péči než čeští nevolníci ve stejné době. Hned v prvním bodě je, že se musí pokřtít, to znamená, že se uznává jejich lidská identita, následují detailní zákazy toho, co pán vůči nim nesmí. Je tam bod o tom, za co hrozí otrokům trest smrti, který působí hrozně, ale podstatné je, že výkon trestu smrti je jednoznačně přisouzen státním orgánům. Je tedy implicitní zákaz toho, že nesmí otroka zabít jeho pán. Já na to nahlížím očima historika, který podobné otázky řešil v případě českých nevolníků, kde se objevují podobné kroky. To je zhruba podobná doba, kdy vyšel nevolnický patent císaře Leopolda I. z roku 1680.

Čím to, že aktivisté podněcují boření soch i takových osobností, které se naopak snažily pro otroky něco udělat a život jim zlepšit?

Za tím nepochopením ze strany těchto lidí je to, že pořád hledají nějaký moment jakoby právního zákazu otroctví a myslí si, že každý pokus právně regulovat postavení otroka třeba i v jeho prospěch byl něco špatného. Chápou to jako schvalování otroctví. Ale když se podíváme na příklad otrokářství v případě angloamerického práva, tak zjistíme, že představa, že se mělo otroctví jen tak zrušit, je naivní. Protože třeba v anglickém common law otrokářství neexistovalo.

Paradoxně právě proto, že bylo pokládáno za zaniklé, umožnilo divoký rozmach otroctví v anglických koloniích v Severní Americe, neboť z hlediska práva vlastně neexistovalo a nebylo nijak upraveno. V kultuře anglického common law i amerického case law se muselo čekat až na příklady soudních rozhodnutí motivovaných třeba tím, že otrok něco ukradl nebo byl zapůjčený otrok zabit a původní pán požadoval náhradu škody. Pak se takové případy dostávaly před soud, kde se zpětně regulovalo, jaké je vlastně jejich postavení a co lze nebo nelze si vůči nim dovolit. Ale právě to, že v anglosaské právní kultuře neexistovala centrální úprava, umožňovalo některým rasistickým soudcům postupovat z hlediska představy „pure slavery“, tedy čistého otroctví, kdy otroci neměli žádná práva.

Na některých fotbalových stadionech se objevily nápisy White Lives Matter, které jsou většinově politiky i médii označovány za rasistické. Prezident Miloš Zeman označil naopak za rasistické heslo Black Lives Matter, protože podle něj záleží na všech životech — All Lives Matter. Právě toto heslo rozlítilo ve sněmovně Miroslava Kalouska, který opakovaně odklízel transparent poslance Lubomíra Volného, na němž bylo napsáno. Jsou podle vás některá z uvedených hesel nepřijatelná?

Korektnější je heslo All Lives Matter, ale nevím, proč bychom měli taková hesla vytahovat. Vidím tam spíš podstatnější rys v tom, že budoucnosti, kdy naše postavení nebude určeno předvídatelným právním řádem, ale nahodilými marketingovými kampaněmi.

To znamená, že v budoucím postdemokratickém řádu by vaše postavení už nebylo určeno nějakou větou v Ústavě o tom, že před zákonem jsme si všichni rovni, ale bylo by to určeno tím, kdo má za sebou nějaké vlivné marketinkové agentury, které prosadí jeho kauzu s chytlavým názvem, třeba „Black Lives Matter“ nebo jiným.

Ale podstatné je, že se nám vlastně vnucuje nějaká nová podoba politického života, která jako by všechno, co tu bylo vytvořeno za nějakých tři sta let, ignoruje a manipuluje nás do pozice jakýchsi příslušníků davu nebo němých diváků takových marketinkových kampaní, které vlastně před našima očima vytvářejí obrysy nového politického řádu. To mně připadá mnohem děsivější. Takže bych doporučoval tyhle kampaně nepodporovat, ani na ně nedávat peníze. Minimálně tohle, když už nic jiného, pro sebe můžeme udělat.

Uvádí historik, pan doc. PhDr. et Dr. phil. Ivo Cerman, Ph.D. pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 429 × | Prestiž Q1: 14,70

+31 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
TomM

Tu kanonizaci té morbidně obézní komunistky Heyerové jsem sledoval téměř v přímém přenosu.
Nikde jsem neviděl jedinou fotku či záběr, který by ji identifikoval a potvrdil, že byla skutečně tím autem poražena.
Její aktuální (nelichotivé) foto, fakt, že vážila jako mladá kosatka, kouřila a ten den bylo horko, nahrávají spíše domněnce, že toto jsou pravé důvody srdeční zástavy.

Borsuk

Jestli je oprávněný požadavek plošného odškodnění černochů v Americe, tak to by asi naši obyvatelé tehdejších panství, která po Bílé hoře připadla Němcům a třeba i Italům mohli požadovat odškodnění. A tak by to šlo donekonečna.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top