Štítky článku: •  

Chceme jen české potraviny! Vážně?

Koronavirová krize odhalila spoustu slabých míst. Jak celosvětově, tak našeho civilizačního okruhu, ale také v krytí životních zájmů či existenčních potřeb České republiky.

Ne, nehodlám se pouštět do nějakého souhrnného výčtu, jakkoliv by byl velmi zajímavý. Ale už hodně dlouho mne svrbí ruka, když vidím hesla zdejších politických krysařů o potravinové soběstačnosti, navíc nyní přetavené do návrhu zákona, podle kterého by velcí prodejci potravin v budoucnu preferovaně prodávali nejdříve 55 % potravin tuzemského původu a cílově až 85 %. Tohoto tématu se Kosa již letmo dotkla, ale nikoli zásadním článkem.

Ano, z ní to libě a chytlavě — republika se stane potravinově soběstačná!!!

Uznávám, že na první pohled to vypadá jako trefa do černého. Zejména, když nám koronavirus a následná opatření všech členských států ukázaly, že Státní hmotné rezervy, které mají vykrýt nouzové potřeby republiky, drží zásoby potravin na 32 hodin! Stejná nula jako u respirátorů před vypuknutím epidemie, kterých Rezervy „skladovaly“ 10 000 kusů… Takže dostatek potravin pro kohokoliv z nás (s výjimkou samozásobitelů) garantují a dávno přebraly zahraniční obchodní řetězce. Jestli pozítří bude co jíst se rozhoduje v centrálách REWE, Aholdu, Tesca atd. Pod tímto úhlem pohledu se zdá být požadavek z připravovaného zákona ještě logičtější.

Jenže… jenže při bližším zkoumání se to s tou potravinovou soběstačností a zákonem nařizujícím prodejcům předepsaný podíl potravinářského zboží tuzemské provenience má stejně, jako je správné a udržitelné tvrzení, že země není kulatá, nýbrž pěkně placatá, protože se nám to tak při pohledu kolem dokola jeví. Alespoň v okamžiku, jakmile sesbíráte první fakta. S kteroužto činností jsem před nějakým časem začal, abych předložil tvrdě ozdrojovaný článek. Jak mám ve zvyku.

Vše ovšem nakonec dopadlo úplně jinak. Protože mi Seznam.cz ušetřil práci a přinesl velmi verzírovaný rozhovor na toto téma s Tomášem Douchou, členem předsednictva České akademie zemědělských věd, který jsem se rozhodl z větší části přebrat. Protože nic předmětnějšího stejně dohromady nedám.

Takže je potravinová soběstačnost v českých podmínkách skvělý nápad nebo jen fata morgána, navíc velmi drahá? Dozvíte se vzápětí. Viz vybrané výňatky dále.


Považujete za rozumné, aby Česko na domácím trhu usilovalo o potravinovou soběstačnost?

Ta myšlenka potravinové soběstačnosti je jistě politicky chytlavá. Kdo by si nepřál vyrábět si doma sám všechno, co ke svému životu potřebuje? Ani já ten pojem úplně nezavrhuji, ale měli bychom si uvědomit, že doma pro nás už není jenom Česká republika. Doma je pro nás také Evropská unie. A také si říct několik čísel, abychom chápali celý kontext.

Každý pracovník v českém zemědělství dnes od daňového poplatníka ročně v průměru dostává přes 500 tisíc korun. Málokdo si to uvědomuje. To jsou veškeré dotační peníze jak z Evropské unie, tak z domácích zdrojů. To je pohled příjmový. Potom je tu ještě pohled podnikatelský. Daňoví poplatníci vynakládají ročně na podporu zemědělství tolik peněz, že to v průměru dělá přes 14 tisíc korun na jeden hektar zemědělské půdy. Každý hektar, který kolem sebe vidíte, v průměru inkasuje tyto nemalé peníze.

Vlkův koment:

Že jdou do tuzemského zemědělství masivní dotace mi bylo známo. Nicméně nikdy jejich opravdová výše. A jestliže se státní subvencí půl milionu na pracovníka v sektoru a dotací 14 000 na hektar nejsme schopni vykrýt ve všech produkčních segmentech svoje potřeby, pak by to znamenalo další gigantickou finanční podporu agrárního sektoru. Má na ni republika, co myslíte? Zejména nyní při půlbilionové celkové rozpočtové sekyře? Pokračujme…

A když to všechno, co naše zemědělství s uvedenou podporou vyprodukuje, přepočteme na nějaké společné jednotky — na tuny zemědělské biomasy, na obilní jednotky nebo nějaké výživové jednotky — tak s překvapením zjistíme, že to s tou naší soběstačností není vůbec zlé. Fakticky se tu vyrábí o 30 až 40 procent více té biomasy, než jaká je každoroční domácí spotřeba.

Celková míra soběstačnosti České republiky ve výrobě zemědělských surovin tak vysoce převyšuje kýžených 100 procent. Úplně jinou věcí je, že tato výroba je strukturálně velmi nevyrovnaná. Vyrábíme hlavně suroviny v podobě obilovin, řepky a třeba mléka, které vyvážíme, a máme tady výrazný nedostatek domácího ovoce, zeleniny nebo vepřového masa.

Vlkův koment:

Takže ona ta soběstačnost na papíře skoro funguje. Problém ovšem je, že jaksi lidé nejsou schopni se najíst řepky, které máme nadbytek, nýbrž vepřového, které je silně prohibitivní!!!

V zásadě tedy nemáme problém se uživit, ale domácí výroba neodpovídá domácí poptávce?

Jak říkám, je tu velká strukturální nerovnováha. Mohli bychom teď dlouho diskutovat, proč vznikla, ale toto všechno je třeba si ujasnit, než vůbec začneme mluvit o potravinové soběstačnosti jako už notně zpolitizovaném tématu.

Zároveň je třeba vnímat, jak účelně jsou ony peníze daňových poplatníků využívány. Nelze zastírat, že naše převažující průmyslové zemědělství má velké problémy ve vztahu k životnímu prostředí, ve vztahu k půdě, k vodě, k biodiverzitě, ke krajině. A toto všechno je třeba vytknout před závorku.

Jaká rizika tedy vidíte, pokud by měl být naplňován koncept potravinové soběstačnosti v podobě, jak jej vnímají někteří poslanci?

Evropská unie má nějaká pravidla fungování, nějakou legislativu, která ochraňuje jednotný trh. A nabízí se otázka, zda náš plán nastolit povinný objem českých potravin na pultech obchodů pravidlům jednotného trhu neodporuje. Z mého pohledu jednoznačně odporuje a v tom je ono nejzávažnější riziko.

Třeba Rumunsko se už také pokoušelo povinný podíl domácích potravin do své legislativy začlenit. Tuším, že tam měla být kvóta asi 51 procent. A Rumuni se pochopitelně okamžitě dostali do konfliktu s pravidly i orgány EU.

Vlkův koment:

Chápu, že mnohým bojovníkům za českou suverenitu bliká červená — zas ta zločinná Brusel, ona nám brání (a také dalším), aby se stali potravinově soběstačnými! Zase protlačuje francouzské, německé, dánské, holandské zájmy. Na náš úkor!!! Zločinci zločinní! Takže je čas na výmluvný graf:

vc3bdstc599ic5beek-31.jpg

Pro jistotu dodám, že jde o bilanci ČESKÉHO zahraničního obchodu!

Pro jistotu přidám hned druhý:

vc3bdstc599ic5beek-32.jpg

Opět jde o bilanci ČESKÉHO zahraničního obchodu!

Ty grafy říkají dvě základní věci:

  1. náš obchod se zeměmi EU vykazuje TRVALÝ a rostoucí PŘEBYTEK
  2. nebýt tohoto obchodního přebytku s onou Bruselí, nedokázali bychom ufinancovat svoje dovozy z ostatních částí světa!!!

Což v souhrnu znamená, že když my otevíráme svůj potravinářský trh dovozům členských států EU, ony na oplátku otevírají svoje ekonomiky pro export českého průmyslu. A v souhrnu více než my. Takže když omezíme jejich dovozy, recipročně to učiní i oni vůči nám. Kdo na tom prodělá více? Když ČR představuje pouhé 1,2 % z unijního celku, protibruselští bojovníci? Chcete zaříznout českou ekonomiku a zničit českou měnu, která nebude schopna ufinancovat zahraniční nákupy? Ale pokračujme dál!

Ale ono nejde jen o problémy na evropské scéně, ale i o to, jak u nás v Česku zajistit dodržování a vymáhání takového zákona, také třeba udělování pokut. Já si zatím vůbec neumím představit, jak takové záměry uvést v život. Bylo by to zřejmě až extrémně administrativně náročné.

Vlkův komentář:

Ale tohle bychom zvládli hravě. Postavit nové úředníky, vymyslet spousty a spousty formulářů? No problem! V tom jsme mistry světa. Ale uznávám, že z 1000 lidí hloubajících nad potravinovou soběstačností napadne max. 1, že potravinová bezpečnost = obrovský nárůst byrokracie!!!

Byli by zemědělci a potravináři vůbec schopni 85 procent potravin do obchodů dodat, když jsme už mluvili o tom, jaké potíže s některými komoditami mají?

Ano, to je další zásadní problém. I kdyby to přes orgány Evropské unie prošlo a i kdyby se s tím nějak vypořádalo naše úřednictvo, tak by si to mimo jiné vyžadovalo v krátké době ohromné investice. Obrovský rozvoj právě v těch odvětvích, ve kterých trvale konkurenčně selháváme. A jsou to vesměs odvětví náročná na lidskou práci, do kterých se nikomu moc nechce. To by vyžadovalo úplně zásadní obrat.

Vlkův koment:

Vraťme se o pár týdnů zpět. Kdy byl koronavirus na maximu, ekonomika zcela ochromená, tisíce spíše desetitisíce či statisíce lidí lkajících do kamer mikrofonů, že přišli o své příjmy, protože firmy mají stopku a že neví, jak zaplatí nájmy a z čeho budou žít. Oproti tomu jsme slyšeli nešťastné farmáře, ovocnáře a lesníky, že jim odjeli zahraniční pracovníci a není, kdo by prováděl nutné práce, protože tuzemci je jaksi nehodlají vykonávat! Takže ani v nouzi nejvyšší Češi bez práce a příjmů do zemědělství nenastoupili! To si na tu potravinovou soběstačnost dovezeme ještě více Ukrajinců, Rumunů, Bulharů, Mongolů a kdo ví koho ještě? Aby ze dne na den skončila, v okamžiku, kdy se tito, z jakéhokoliv důvodu, rozhodnou z ČR odejít?! Tomu někdo říká soběstačnost?!

A já si nedovedu představit, že by se udál během pěti let. Že by někdo rázem začal masivně investovat třeba do produkce zeleniny, do ovocnářství nebo do výroby vepřového masa.

Vlkův koment:

Výše jste četli, kolik na dotacích už dnes se pumpuje do zemědělství. Bez nich by zkrachovalo. A nyní, pro zajištění té bájné soběstačnosti někdo obrovsky zainvestuje bez jistoty návratnosti? Kdo z vás, co pro tu chimérickou soběstačnost horujete, byste do takového byznysu strčil vlastní peníze? Slyším, že před rokem 1989 to fungovalo? Fajn — nejvyšší čas pokračovat v rozhovoru!

Ono by to mimo jiné znamenalo začít stavět úplně nové výkrmny prasat, přičemž víme, jaký je k podobným projektům odpor mezi lidmi. Málokdo je ochoten snést i ve vzdáleném okolí „páchnoucí prasečák“?

Těch rizik je celá řada. A mám pocit, že i mnozí politici si to už začali uvědomovat. Proto byl také příslušný návrh ve Sněmovně vrácen k další diskusi do druhého čtení.

Vlkův koment:

Máme nedostatek vepřového! Kdo z vás chce mít za barákem nový velkoprasečák? Se vším, co to obnáší? Jak je postavíte, když dnes lze všechno velmi snadno blokovat a zdržovat?

Víte o nějaké jiné zemi v EU kromě již zmíněného Rumunska, která by něco podobného chtěla zavádět?

Já znám akorát koncept socialistického zemědělství, který byl postaven na podobných základech. A víme, k čemu to tehdy vedlo. Hrozící dopady by si měli uvědomit hlavně spotřebitelé. Měli by být včas informováni o tom, že se to s velkou pravděpodobností neobejde bez růstu cen, protože efektivita výroby v některých sektorech je u nás stále o dost nižší než v jiných zemích Evropské unie.

Jsou zde odvětví, kde my té soběstačnosti nedosahujeme a kde si pomáháme importem. Jde o produkty, které z nějakých důvodů dlouhodobě prostě neumíme dělat, teď myslím celý agrární sektor, nikoliv jen zemědělství, protože zemědělství je v docela přípustné výkonnostní kondici. Jde i o potravinářství. Přetrvává tam nízká efektivita výroby a následkem může být jen zdražování potravin.

Máte pocit, že bychom se vrátili před rok 1989?

Politickou rovinu bych nechal stranou, ale z hlediska ekonomických dopadů tam to velké nebezpečí jednoznačně vidím. Nemohlo by to dopadnout jinak. Určitě by to ke zvyšování výkonnosti nepřispělo. A dostat se za několik let na ten kýžený podíl 85 procent považuji za naprosto nereálné.

Za socialismu to bylo tak, že české zemědělství produkovalo mléko, které stát vykupoval za 6 korun, přičemž po zpracování bylo spotřebitelům prodáváno za 3 koruny. Neefektivnost, slabá výkonnost a slabá konkurenceschopnost byly vyváženy a vykoupeny tím, že stát uplatňoval takzvanou zápornou daň z obratu, aby to nepřenášel na spotřebitele. Po revoluci náš ekonomický guru Václav Klaus tento nezdravý instrument hned jako jeden z prvních odboural.

Teď bychom se asi už k záporné dani z obratu vracet nemohli. Dopadlo by to tak, že by daňový poplatník musel jednak zaplatit onu zvýšenou výrobu, která tu momentálně chybí, ale pak by to ještě jako spotřebitel pocítil ve vyšších cenách.

Vlkův koment:

No on vlastně žádný není třeba. Představa, že by v dnešním systému stát masivně spotřebitelům dotoval nákup potravin (aby nepochybně vzápětí podstatné množství z nich skončilo v zahraničí) je totální iluze. Tahle zadlužená republika nemá na finančně daleko méně náročné potřeby. Třeba život zachraňující léky nebo pomůcky pro handicapované.

Jak by se ta omezení zahraniční konkurence projevila třeba v pestrosti potravinářského sortimentu na pultech obchodů?

Dnešní spotřebitel vlastně už ani neuznává žádnou sezónnost v potravinách, tedy tu přirozenou sezónnost. Považuje za samozřejmé jít si koupit jahody i rajčata třeba i v lednu. A my teď můžeme říci: tak nebudeme holt ovoce a zeleninu dovážet, překonáme sezónnost vlastními silami. Postavíme i u nás sklady, postavíme skleníky vyhřívané třeba energií ze solárních panelů nebo z bioplynových stanic.

Budou to ohromné investice a budeme je obhajovat i tím, že snižujeme uhlíkovou stopu. Když se to bude vyrábět u nás, nemusí se to dovážet z dalekého Španělska. Jenže ona ta uhlíková stopa může být ve výsledku podstatně vyšší, než když se to vyrábí více s využitím přirozené sluneční energie ve Španělsku.

Vlkův koment:

Přiznávám, že na uhlíkovou stopu bych ani nepomyslel… No jo, zase ta zlovolná Brusel… Nicméně je tvrdým faktem, že na spoustu produktů dnes v obchodech běžně dostupných by musel český spotřebitel zapomenout. A vrátily by se nám nejspíš „šťastné časy front na banány“. Prostě ovoce a zelenina by na českých pultech skončily někdy v říjnu a dorazily opět v červnu… Protože málo platné, španělské klimatické podmínky neošidíš a holandské skleníky nevybuduješ.

Kde je podle vás ten hlavní důvod, že se v některých odvětvích stále propadáme?

To jsou dost složité otázky. U vepřového masa, které se tak často zmiňuje, bych připomněl už situaci před vstupem do Evropské unie. Už tehdy jsme na základě některých dohod totiž mohli dělat s EU bezcelní obchody. Už nevím kolik tisíc tun masa ta kvóta činila, ale už tehdy jsem upozorňoval, že kvóta byla na straně EU okamžitě naplněna, kdežto na naší vůbec. Okamžitě jsme byli zavaleni vepřovým a sami nevyvezli nic.

Prvotní příčiny jsou v parametrech chovu prasat. Já si nechci hrát na velkého odborníka, ale jde třeba o natalitu, tedy o to, kolik je od jedné prasnice selat. V těch vyspělých zemích je to třeba až 30, my měli jenom 20, to je strašný rozdíl. Pak jsme tady měli velké problémy s konverzí krmiv. To znamená, kolik do toho prasete musíte, lidově řečeno, vrazit krmné směsi, aby nabralo kilogram hmotnosti. I tam jsme byli žalostně pozadu za špičkovými producenty z EU.

Postupně se ten rozdíl v technické účinnosti snižuje, ale stále existuje. Špičku tvoří země jako třeba Belgie, Nizozemsko či Dánsko, přímořské státy, které kupují i levnější krmivo ze zámoří. Je třeba ale také vidět odvrácenou stranu — tyto země často řeší i velké environmentální problémy, potíže s likvidací odpadů, tedy kejdy. Nicméně ta jejich výroba je prostě dosud celkově levnější. Námitky našich zemědělců, že je to i díky jejich vyšším domácím podporám, ve většině případů nejsou opodstatněné.

Vlkův koment:

Tady je pár opravdu tvrdých nepopiratelných skutečností. Zkrátka naše a zahraniční produktivita jsou, bohužel dva různé světy. Vedle toho je tam zmínka o zátěžích pro životní prostředí od těch velkoprasečáků… Něco o tomhle náhodou vím. Jednak v sousedním Německu je to už několik let obrovské téma, kvůli znečištění podzemních vod a vedle toho jeden z mých bývalých klientů se na tomto poli velmi angažoval a vlastnil celou řadu patentů. Tzv. kejdu lze velmi výrazně upravit, aby neškodila. Jenže… no jenže to přijde na velké peníze… Takže se do toho nikomu, ani v zahraničí, nechce… A i kdyby ano, tak by nás jeden běžný řízek taky mohl přijít na takových 150 kaček. Nikoliv v restauraci. Nýbrž doma. Kde ho jinak v klidu dnes, s dovozeným vepřovým pořídíte za 1/10 … Ještě vás nepřešla chuť na takový potravinově soběstačný šnyclík? A dáme si poslední dávku z toho rozhovoru:

Naznačil jste, že ještě větší problémy s konkurenceschopností má potravinářský průmysl. V čem?

Vážné problémy vidím především v prvotním zpracování, v tomto případě v jatečních provozech. Však také zemědělci velmi často prasata — stejně tak skot — vyvážejí. Venku dostávají podstatně vyšší výkupní ceny. Hlavně pravidelně a bez nějakých problémů. My tu dnes máme pomalu 200 jatek, která mnohdy nejsou dobře vytížena ani na jednosměnný provoz. A právě také v tom se skrývá ta neefektivita domácí výroby. Proto se farmářům vyplatí zvířata na výkrm a porážku prodat do ciziny. Potom se nám to často vrací zpět jak v podobě masa, tak i masných výrobků. Podobně je to s mlékárenskými výrobky.

Tyto problémy během pěti let asi sotva někdo vyřeší.

Přesně tak. Musím připomenout, že náš potravinářský průmysl pracuje se 60procentní výkonností oproti průměru EU. Neměřeno s Německem či Rakouskem, kde je ten rozdíl ještě o něco vyšší. To jsou oficiální evropské statistiky. A pak se stane, že zemědělci dostanou za hranicemi za litr mléka 8 i více korun, když u nás je to třeba jen 7,50 Kč. To jsou čísla z roku 2019. A podobné rozdíly jsou u živého skotu, kde v zahraničí mimo jiné lze daleko lépe zpeněžit produkty ekologického zemědělství. Tady dostanete za kilo živé hmotnosti zvířete třeba 70 korun, venku 80 i více korun.

Vlkův koment:

Úžasné! Takže v Česku vyprodukované primární suroviny typu maso, mléko končí masově v zahraničí. Protože tak za něj zemědělec, na rozdíl od tuzemska, dostane primárně ZAPLACENO. A sekundárně více než od místních zpracovatelů!!! Například toho vůbec největšího — Babišova Agrofertu! Jak je možné, že zahraniční výrobky v našich obchodech jsou často, při stejné či lepší jakosti, LEVNĚJŠÍ, než česká konkurenční produkce, když za výchozí surovinu se v zahraničí zaplatí více?

Farmářům přece ani v budoucnu nikdo nemůže zakázat, aby surové mléko nebo telata na výkrm prodávali za lepší ceny do Německa nebo Rakouska. To by tu musela být postavena nějaká nová železná opona, která by jim tyto exporty znemožnila.

Nebo by se taky mohlo stát, že Německo a Rakousko dovoz českých zemědělských surovin zakážou v rámci odvetných opatření. V tom také možná tkví ona obava některých větších podnikatelů v zemědělském rezortu. Najednou si umí představit, co by se mohlo stát, kdyby Rakousko řeklo: sem už dodávat nebudete, respektive od nás nic nedostanete.

Ten mezinárodní potravinářský koloběh je přirozený a souvisí právě s efektivitou výroby. Já rozhodně nejsem proti regionální a lokální produkci. Naopak, je to velmi žádoucí. Ale nelze to vymáhat touto legislativní nařizovací cestou. Tady platí nějaké ekonomické zákony, které neobelstíte.

Vlkův koment:

Ačkoli ten rozhovor není přebrán celý (zájemci si jej jistě sami dočtou) — ještě si myslíte, že ten zákon o povinných kvótách domácích potravin v řetězcích z dílny Okamurových krysařů, s podporou některých lidí od ANOšéfe! (netvrdím, že přímo Babiše), je dobrý nápad? Pokud ano, pak je pro vás naše planeta placatá.

Píše Vlkp na vlkovobloguje.wordpress.com

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 217 × | Prestiž Q1: 5,97

+6 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 4 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.
PeTaX

Je třeba si připomenout, že základním úkolem devadesátých let a ekonomické transformace byla liberalizace cen. Vláda k ní přistoupila už 24. května 1990 právě zrušením záporné daně z obratu (zejména na potraviny a na „zboží nezbytné k naplňování sociálních potřeb občanů“), která byla symptomatickým jevem centrálně řízené ekonomiky (vyjadřovala rozdíl mezi maloobchodní cenou zboží a výší peněz potřebných na jeho výrobu).
Zavedena byla už 21. února 1946 zákonem 31/1946 Sb. Základní sazebník daně z obratu obsahoval v roce 1989 kolem 1500 sazeb, z nichž bylo přes 400 záporných. Sazby daně se pohybovaly od plus 88 do minus 291 procent. Jejím úkolem tak bylo dosáhnout stability cen, zabránit výkyvům v podobě nadbytku či nedostatku spotřebního zboží, a tím zajistit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. V případech, kdy hrozila spekulace a růst černého trhu, nastoupily pak další mechanismy jako pořadníky či přídělový systém.
Právě zrušení záporné daně z obratu vedlo krátkodobě k nejvyššímu zvýšení cen základního zboží a služeb od měnové reformy roku 1953. Druhé citelné navýšení cen přišlo pak v roce 1993 se zavedením daně z přidané hodnoty.

PeTaX

Ve skutečnosti totiž záporná daň z obratu nebyla ničím jiným než dotací. Jestliže je tedy dnes zemědělská produkce masivně dotována (ať už z bruselských anebo z domácích zdrojů), neznamená to nic jiného, než návrat k centrálně řízené ekonomice, odstranění nebo alespoň poškození systému tržních cen a k produkci nerentabilních výrob. V každém případě však konečnou cenu stejně zaplatí zákazník, jen ji opět neuvidí na cenovce v obchodě, protože její část zaplatí skrytě ve své daňové zátěži.
Někde jsem se ještě dočetl, že postsocialistické státy nedostávají tak vysoké zemědělské dotace, jako západní producenti (tuším, že byla zmíněna Francie a Belgie), přičemž tato „nespravedlnost“ měla být odstraněna automaticky někdy v roce 2013, ale nějak k tomu nedošlo…
Pokud se tedy chceme vrátit k tržnímu hospodářství, je nezbytné zrušit veškeré dotace, zcela rozvrátit jednotnou hospodářskou politiku €U centrálně řízenou z Brusele. Bohužel, v minulých dnech došlo na summitu €U k pravému opaku.

Vojtěch

Nejen zrušit dotace, ale také zrušit daňové úlevy zahraničním firmám - ty byly zejména časté v začátcích privatizace.

Tomáš Fiala

Jedno dvě opatření v jedné zemi (např. zrušit veškeré dotace + daňové úlevy) při zachování ostatní hromady regulací trhu by vedlo jen k bordelu a úpadku hospodářství. Jen jinak přeskupenému, než dnes. Ale se stejným důsledkem - totálního bankrotu hospodářství. Skutečným řešením je volný nebo alespoň výrazně rozvolněný trh. Bohužel nic takového nelze od vlád očekávat. Bohužel je pouze možné s postupným (překotným?) úpadkem hospodářství počítat a nějak se na něj připravit zcela mimo státní strukturu: Au, Ag, krypto. Jakékoli jiné formy považuji za naprosto rizikové až nesmyslné. Akcie a akciové fondy a to i takové, které přežijí katarzi, půjdou v případě zbankrotovaného hospodářství cenově výrazně do kopru. Ukládání hodnoty do různých komodit (starožitnosti, umělecká díla, nemovitosti, autoveteráni ...) jsou taky nesmysl. Všechno to budou potřebovat lidi v případě krachu hospodářství zpeněžit, aby si zajistili živobytí. Za akcii/obraz/garáž si chleba se sádlem nekoupíte. Nejdřív to musí člověk převést na likviditu = prodat. V takovém okamžiku bude na trhu ukrutný převis nabídky takových akcií/komodit a garáž v situaci krachu hospodářství dostanete koupit "za pár pětek" a toho veterána v ní dá prodávající nádavkem gratis, aby se ho zbavil (jen držet opici stojí banány).

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top