Štítky článku: •  

Minimální mzda dělá ekonomům problémy

Když při diskusi s partou ze střední školy prohlásíte, že minimální mzda by neměla být nejen zvýšena, ale měla by být zcela zrušena, můžete v lepším případě skončit s výsměchem.

Minimální mzda brnká na emotivní strunu nezištné pomoci druhým, a tento signál — zvyšme minimální mzdu — který nikoho nic nestojí, zřejmě ovlivňuje i argumentaci mnohých ekonomů. Protichůdné tvrzení uvedl například ekonom Prognostického ústavu SAV Vladimír Baláž, komentujíc zvyšování minimální mzdy v USA.

Jako argument odpůrců zvyšování minimální mzdy uvádí snížení konkurenceschopnosti USA a následně tento postoj zesměšňuje hyperbolou o Američanech kupujících hamburgery v Šanghaji.

Naznačuje tím, že některé služby, jako stravování, není možné dovážet z Číny a jíst se bude vždy. V tomto případě se však jedná o útočení na slaměného panáka (tzv. Strawman). Je to velmi zúžený pohled na negativní vliv minimální mzdy, a pokud někdo takto argumentuje, dělá svému postoji medvědí službu.

Zaměstnavatelé totiž mohou reagovat na zvýšení minimální mzdy různě. Přesunutí výroby do zahraničí je snad poslední volba. Kromě toho mohou propustit část zaměstnanců, zvýšit pracovní požadavky na zbývající, robotizovat jejich služby (což se již ve fastfoodech děje), snížit benefity, nebo jednoduše zvýšit cenu výrobků a to vše negativně ovlivňuje domácí spotřebu v USA, kterou Baláž vyzdvihuje.

Ta tak může po zvýšení minimální mzdy klesnout, nebo růst pomaleji. Ekonomické učebnice neučí totiž sledovat jen to, co je na první pohled vidět — zaměstnanci s vyšší mzdou, ale i to co vidět není — množství nezaměstnaných.

Celá diskuse tak stojí na tom, jak růst minimální mzdy ovlivní nezaměstnanost. A i když existují empirické práce dokládající, že mírné zvyšování minimální mzdy nemusí hned zvedat nezaměstnanost, ale jen bránit jejímu poklesu, diskuse o aktuálním návrhu v USA, kterou pan Baláž komentoval, je o zvýšení minimální mzdy o 106 %.

Tady už ani zastánci minimální mzdy nemohou očekávat, že nezaměstnanost prudce nevzroste.

Druhá část komentáře hovoří o tom, že dnešní minimální mzda je v reálném vyjádření nižší než ta z roku 1968. Rok 1968 si však pan Baláž nezvolil náhodou. To je totiž rok, kdy reálná minimální mzda v USA dosáhla svého vrcholu a dekády předtím a dekády potom byla v reálném vyjádření nižší nebo obdobná tomu jaká je dnes. Navrhované zvýšení minimální mzdy o 106 % je bezprecedentní.

federal-minimum-wage.jpg (55,154 kiB)
Federální minimální mzda

V poslední části problém vykreslil jako jakýsi redistribuční boj mezi lidmi z Mekáče a finančníky z Wall Street. Článek okořenil čísly o odměnách finančníků v období recese a hrubými odhady vypočetl, že tyto odměny by pokryly náklady na zvýšení minimální mzdy.

Ať se však snažím zamyslet jakkoliv silně, průnik mezi těmito dvěma skupinami lidí a minimální mzdou nevidím. Takový pohled vzniká, když se člověk chytí do pasti politického koncipování problému minimální mzdy.

Nediskutuje o hlavní skupině, na kterou dopadají negativa zvyšování minimální mzdy — dnešních nezaměstnaných, ale obrací pozornost na poměr příjmů rozdílných skupin.

I za zcela naivního předpokladu, že top manažeři finančních institucí zároveň podnikají v rychlém občerstvení a v kadeřnickém byznysu, minimální mzda žádným způsobem nedokáže přenést zvýšené náklady práce z řadových zaměstnanců na vlky z Wall Street a jejich zisky.

Jednoduše, pokud implicitně nepředpokládáme zavádění socialismu — administrativní stanovování všech cen a mezd v ekonomice — samotná minimální mzda nedokáže redistribuovat hodnoty mezi těmito dvěma skupinami lidí.

Jediné, co minimální mzda dokáže, je legislativně bránit mladým a nízko-produktivním lidem při hledání práce. Proto je tahání finančníků z Wall Street do debaty o minimální mzdě úplně mimo jakékoliv ekonomické ratio. A jak píše sám pan Baláž — ekonomické zákonitosti nepustí.

Plošné zvyšování minimální mzdy o 106 % je tak silný zásah do fungování ekonomiky, že ani ty nejkomplexnější analýzy a výstupy nedokáží odhadnout jeho celkový dopad.

V tomto se ekonomie podobá medicíně, kde je také často složité vyhodnotit celkové následky intervencí do lidského organismu. I z toho důvodu se mladí medici učí staré pravidlo Primum non Nocere („V první řadě neublížit“). Možná je na čase, aby se toto pravidlo začalo vyučovat i na ekonomických fakultách.

Mises.cz: 18. července 2015, Robert Chovanculiak

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 428 × | Prestiž Q1: 6,40

+5 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top